Bajt Sahur
Bajt Sahur بيت ساحور بيت ساحور | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 31°42′ s. š., 35°13′12″ v. d. |
Nadmořská výška | 620 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 UTC+03:00 |
Stát | Palestina |
Guvernorát | Betlém |
Bajt Sahur | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 6,9 km² |
Počet obyvatel | 13 281 (2017) |
Správa | |
Starosta | Hani Hayek |
Oficiální web | www |
PSČ | 181 a 182 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bajt Sahur (arabsky يت ساحور, doslova „dům pastýřů“, hebrejsky בית סאחור) je město a křesťanské poutní místo v betlémském guvernorátu státu Palestina na Západním břehu Jordánu, stojící přibližně 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma. Žije zde přes 13 600 obyvatel.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Stopy osídlení ze třetího až čtvrtého století tradice spojuje se svatou Helenou, která zde měla založit jeden z prvních kostelů. Dochovaly se fragmenty sloupů a mozaikové podlahy, které archeologové zdokumentovali v letech 1978-1980, později byly odhaleny také základy byzantské baziliky v blízkosti jeskyní, obývaných prvními přistěhovalci. Bylo to několik muslimských a křesťanských rodin z Wádí Musa poblíž Petry (v dnešním Jordánsku). Místní tradice zaznamenala osídlení až od 14. století. Do Osmanské říše byl Bajt Sahur se zbytkem Palestiny začleněn v roce 1517. Při sčítání lidu v roce 1525/26 měl jen 5 křesťanských a 7 muslimských domácností.[3] Další křesťanská komunita přišla z území říše Ghássánovců v 17. století a v 18. století z Rašdy v Egyptě. Přesto zůstávaly křesťanské rodiny v menšině až do let 1839–1841, kdy tři čtvrtiny muslimů z Palestiny vymřely v armádě Ibrahíma Paši v egyptsko-turecké válce.
Františkáni z Kustodie Svaté země zde sídlili a sloužili bohoslužby v jeskyni u Pole pastýřů od 16. století. V roce 1864 byl dokončen nový římskokatolický kostel a škola.[4] V roce 1870 zde žilo 37 „Latinů“ (katolíků) v 11 domech a ve 48 domech 187 „Řeků“, kteří se hlásili k ortodoxní církvi. V roce 1883 byl Bejt Sahur popsán jako předměstí Betléma, ležící na hřebeni kopce se širokou náhorní plošinou Pole pastýřů... s malým řeckým kostelem v jeskyni, podzemní kaplí, přístupnou po 20 schodech a obsahující obrazy a mozaiku. Nad klenbou této kaple byly ruiny s latinským oltářem. K ní patřil moderní dům kurie. V roce 1896 byla populace obce odhadována na 861 osob a do roku 1945 vzrostla na 2 770 (370 muslimů a 2 400 křesťanů). Po arabsko-izraelské válce z roku 1948 a po dohodě o příměří z roku 1949 se Bajt Sahur dostal pod jordánskou nadvládu a v roce 1961 jeho populace dosáhla 5 316 obyvatel. Od šestidenní války v roce 1967 patří k Izraeli.
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Základy dvou staveb byzantské baziliky ze 4.-5. století, pobořené v 6. a 7. století[5]
- Řecký ortodoxní kostel Zvěstování Panny Marie melchitské ortodoxní církve jeruzalémského patriarchátu; při něm sídlí řecký ortodoxní klášter San Saba.
- Kaple Zvěstování pastýřům Gloria in excelsis deo, kterou projektoval Antonio Barluzzi (1953). Stojí na jedné z jeskyní, která tvoří podzemní kapli. Má tvar byzantské centrální stavby na půdorysu řeckého kříže s kupolí uprostřed a čtyřmi apsidami v koutech. Nad vstupním průčelím je drobná zvonice ve tvaru štítu se třemi oblouky a v nich třemi zvony. Vnější silueta kaple bývá přirovnávána ke stanu nomádů, k nimž pastýři patřili.[6] Uvnitř jsou na stěnách reliéfy a v apsidách tři velkoformátové freskyː Zjevení betlémské hvězdy pastýřům na poli; Andělské zvěstování klečícím pastýřům o Svaté noci; Adorace Páně s pastýři v betlémské jeskyni. Kapli spravují františkáni.
- Kašna pastýřů - je napájena z historické cisterny
- Herodion - opevněný palác judského krále Heroda I. († 4 př. n.l .) - s Herodovou hrobkou; z Pole pastýřů je výhled na jeho ruiny na protějším kopci.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Základy byzantské baziliky
-
Jeskyně pod kostelem
-
Kaple Zvěstování pastýřům
-
Řecký ortodoxní kostel
-
Zahrady na Poli pastýřů
-
Kašna pastýřů
-
Ulice s bránou
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]- Al Manama, Bahrajn
- Roman, Francie
- Vaulx-en-Velin, Francie
- Clichy, Francie
- Concón, Chile
- San Fernando, Chile
- Anghiari, Itálie
- Fiorenzuola d'Arda, Itálie
- Laconi, Itálie
- Montesarchio, Itálie
- Provincie Piacenza, Itálie
- Quattro Castella, Itálie
- Rimini, Itálie
- Mira, Itálie
- Fuheis, Jordánsko
- Dauhá, Katar
- Utena, Litva
- Xanten, Německo
- Opsterland, Nizozemí
- Tralee, Irsko
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beit Sahour na anglické Wikipedii. (zčásti)
- ↑ AMARA, Muhammad. Politics and sociolinguistic reflexes: Palestinian border villages. Amsterdam/Filadelfie: John Benjamins Publishing Company, 1999. 261 s. Dostupné online. ISBN 978-9027241283. S. 18. (anglicky)
- ↑ BRYNEN, Rex. A very political economy: peacebuilding and foreign aid in the West Bank and Gaza. Washington: US Institute of Peace Press, 2000. 287 s. Dostupné online. ISBN 978-1929223046. S. 202. (anglicky)
- ↑ Ehud Toledano, The Sanjaq of Jerusalem in the sixteenth century : Aspects of Topography and Population Responsibility. (1984 ), s. 312
- ↑ Hanna Said Kildani, Modern Christianity in the Holy Land. AuthorHouse 2009
- ↑ SALAH AL-HOUDALIEH AL-QUDS UNIVERSITY. Case Study of Beit Sahour, Palestine. In: Archaeological minor sites in the Mediterranean basin, Beit Sahur in Palestine, Gadara in Jordan, Vito Soldana and Finziade in Italy [online]. Al-Adab Press, Jerusalem, 2014-01-01. = Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Giuliano Valdes, Země Ježíšova. Casa Editrice Bonecchi. Florencie 1993, ISBN 88-8029-075-4, s.34-35
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha: Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.
- PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bajt Sahur na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Béthléhem v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky města