Bagratovská Arménie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o středověkém království Arménie. O starověkém pojednává článek Arménské království.
středověkém království Arménů v období 11981375 pojednává článek Arménské království v Kilíkii.
Bagratovské království Arménie
Բագրատունյաց Հայաստան (hy)
Բագրատունիների թագավորություն (hy)
 Arminiya cca 8841045 Byzantská říše v době Makedonské dynastie 
Království Sjunik 
Království Arcach 
Království Tašir-Dzoraget 
Gruzínské království 
Arménské knížectví v Kilíkii 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Bagratovská Arménie kolem roku 1000
rozloha:
140 000 km² (rok 1000)
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
hyperpyron, abbásovský dinár
vznik:
cca 884 – založení království
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Arminiya Arminiya
následující:
Byzantská říše v době Makedonské dynastie Byzantská říše v době Makedonské dynastie
Království Sjunik Království Sjunik
Království Arcach Království Arcach
Království Tašir-Dzoraget Království Tašir-Dzoraget
Gruzínské království Gruzínské království
Arménské knížectví v Kilíkii Arménské knížectví v Kilíkii

Bagratovské království Arménie (arménsky Բագրատունյաց Հայաստան, Bagratunyats Hayastan nebo Բագրատունիների թագավորություն, Bagratunineri t’agavorut’yun, tj. „království Bagratovců“), zkráceně Bagratovská Arménie existovala zhruba v letech 884–1045 a jde o druhé velké období arménských dějin, o němž arménská historiografie hovoří jako o "druhém zlatém věku". Království bylo pojmenováno po dynastii Bagratuni, která ho založila a po celou dobu mu i vládla.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Arménie.
Král Ašot I.

Zakladatelem země byl Ašot I., zvaný též Ašot Veliký, vládl v letech 884–890. Ašot využil oslabení dvou velkých mocností, Byzance a Arábie. Šikovnou taktikou využívající rivality obou říší, kombinovanou s rostoucí vojenskou silou, dosáhl nakonec toho, že obě přijaly Arménii jako nárazníkový pás mezi sebou a přidělily jí vyšší míru nezávislosti, aby si ji získali na svou stranu. Za klíčový průlom historici považují, když Arabové Ašota roku 884 uznali za krále (brzy následováni Byzantinci). Jeho vláda byla ovšem delší, již roku 862 mu udělili titul "princ princů". Za své sídlo si zvolil pevnost Bagaran. Nakonec se stal spojencem spíše Byzance, ale udržoval dobré, zejména obchodní vztahy i s Araby. Svou autoritu rozšířil i za hranice Arménie, když ovládl Gruzii, Kavkazskou Albánii a několik arabských emirátů.

Jeho syn a nástupce Smbat I. vybojoval na Arabech 21. dubna 892 historické město Dvin, což však vedlo k dlouhé válce, která skončila tím, že Arabové Arménii vyplenili a roku 914 zajali a umučili i krále Smbata I. Jeho bezhlavé na kříž přibité tělo pak vystavili ve Dvinu. Arabové předtím nechali vytvořit i alternativní arménské království Vaspurakan v čele s jedním z lokálních nespokojenců Gagikem Artsrunim, ale když Gagik viděl arabské krutosti, postavil se nakonec proti nim. To a pomoc byzantské císařovny Zoe vedla k tomu, že byli muslimové z Arménie nakonec přece jen vytlačeni a království si zachránilo suverenitu.

Do jeho čela se postavil Ašot II. Toho nakonec v roce 919 uznali i Arabové. Byzanc i Arábie provedli ještě několik vpádů, avšak Ašot II. vždy odolal, čímž si vysloužil přízvisko Jerkat (Železný). Měl však i štěstí v tom, že Byzanc začala být zaneprázdněna boji v Sýrii a chalífát nástupnickými boji v Ázerbájdžánu. Z toho pak těžil především Ašotův nástupce Abas I. (vládl 928–953), který přinesl zemi éru klidu a prosperity. Novým hlavním městem učinil Kars.

Ruina katedrály v Ani

Jeho syn Ašot III. (vládl 953–977) pak nechal postavit nové hlavní město Ani, ležící na dnešních hranicích Arménie a Turecka, na důležité obchodní cestě. Hlavním městem Arménie bylo až do roku 1045. V tomto "městě 1001 kostelů" žilo na vrcholu slávy až 200 000 lidí a patřilo k největším na světě (v 18. století však zcela zaniklo). Ašotova velkorysá podpora výstavby klášterů, kostelů a paláců v Ani mu vynesla přízvisko Voghormata (Milostivý). Novým jevem za vlády Ašota III., který pokračoval i za jeho nástupců, bylo zřízení "podkrálovství" na území bagratovské Arménie. Ašot III. tak svého bratra Mušegha I. ustanovil vládcem v Karsu (Vanandu) a dovolil mu užívat titul krále. Stejně přisoudil správní obvod Dzoraget u jezera Sevan svému synovi Gurgenovi a rovněž mu dal titul krále. Tato "správní reforma" fungovala velmi dobře, dokud v Ani seděl silný král (zejména sám Ašot III.) udržující si jasnou dominanci nad podkráli. V delším časovém horizontu se však ukázala jako jeden z faktorů, který zemi rozklížil.

K tomu se naneštěstí na konci 10. století přidružilo posílení Byzance, jejíž císař Basileios II. Bulgaroktonos zaznamenal takové úspěchy v bojích s Araby, že se cítil dost silný na to znovu ovládnout Arménii. Prvním regionem, který jí uzmul, byl Taron, následoval Vaspurakan. Pak již Basil vyvinul tlak i na dynastii Bagratuni. Král Hovhannes-Smbat v roce 1022 slíbil, že po jeho smrti připadne království Byzantincům. Když v roce 1041 skutečně zemřel, jeho nástupce Gagik II. odmítl vydat Ani a pokračoval v odporu proti Byzanci až do roku 1045, kdy jeho království, sužované vnitřními a vnějšími hrozbami, definitivně zaniklo, ovládnuto zcela Byzantskou říší.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bagratid Dynasty | Middle Ages, Armenia, Byzantium | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]