Bažant bornejský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBažant bornejský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďbažantovití (Phasianidae)
RodPolyplectron
Binomické jméno
Polyplectron schleiermacheri
Brüggemann, 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bažant bornejský (Polyplectron schleiermacheri) je hrabavý pták z čeledi bažantovití (Phasianidae). Druh popsal Friedrich Brüggemann roku 1877 pod stále platným vědeckým jménem.[2] Bažant bornejský je v některých zdrojích považován za poddruh bažanta malajského (Polyplectron malacense).

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Bažant bornejský je endemitem ostrova Borneo v souostroví Velké Sundy. Je pravděpodobné, že se vyskytuje napříč celým ostrovem, nicméně záznamy o tomto druhu jsou spíše sporadické, a to kvůli jeho skrytému způsobu života. Coby přirozené prostředí bažant bornejský preferuje nížinné dipterokarpové lesy na středně úrodných půdách, a to až do nadmořské výšky 1 000 metrů. Vlhkým oblastem, jako jsou bažinaté lesy, se spíše vyhýbá. Není zcela jasné, do jaké míry snáší narušení stanovišť, ačkoli byl pozorován v lesních oblastech, které postihly rozsáhlé požáry z roků 1997/1998.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bažant bornejský je typickým pohlavně dimorfním ptákem, přičemž obě pohlaví se odlišují velikostí i zbarvením. Samec je pestře zbarvený a dosahuje délky cca 50 cm, samička je matnější a fádnější a měří asi 35,5 cm.[4] Samec má čistě bílé hrdlo, oranžový neopeřený obličej a hruď lemovanou kovově modrým peřím. Svrchní partie a ocasní pera mají červenohnědou barvu, s početnými modrozelenými kruhovými skvrnami připomínajícími oči – nazývají se „ocelli“.[3] Ocelli jsou typickým znakem u většiny zástupců celého rodu Polyplectron, byť některé druhy (např. bažant bronzový) tyto ozdoby na peří postrádají. Ačkoli byla absence zdobných znaků považována za evolučně původnější, molekulárně-fylogenetická studie z roku 2001 naopak prokázala, že jde o odvozený znak a příslušné druhy bažantů tak ocelli sekundárně ztratily.[5]

O chování bažanta bornejského se ví pouze minimum informací. Je považován za teritoriální druh, byť s relativně malým domovským areálem. Obě pohlaví se ozývají hlasitým a drsným kejháním. Důležitou součást jídelníčku bažanta bornejského nejspíš tvoří ovoce, pták tak může zastávat ekologickou úlohu rozptylovače semen.[3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje bažanta bornejského ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 za ohrožený druh. Za hlavní hrozbu pokládá postupující ztrátu přirozeného prostředí. Původní lesy na Borneu jsou pod stálým tlakem těžařů dřeva a ve velkém také ustupují kaučukovým a palmovým plantážím, na což se nabalují také lesní požáry. Bažant bornejský je vyjma toho vystaven i určitému loveckému tlaku. Mezinárodní svaz ochrany přírody odhaduje celkovou velikost populace bažanta bornejského na 600 až 1 700 dospělců.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Bažant bornejský [online]. Avibase [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  3. a b c Bornean peacock-pheasant (Polyplectron schleiermacheri) [online]. Arkive [cit. 2022-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. a b c BirdLife International. 2016. Polyplectron schleiermacheri. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679393A84694321. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679393A84694321.en. Accessed on 15 November 2022.
  5. KIMBALL, Rebecca T.; BRAUN, Edward L.; LIGON, J. David. A molecular phylogeny of the peacock-pheasants (Galliformes: Polyplectron spp.) indicates loss and reduction of ornamental traits and display behaviours. Biological Journal of the Linnean Society. 2001-06, roč. 73, čís. 2, s. 187–198. Dostupné online [cit. 2022-11-16]. DOI 10.1111/j.1095-8312.2001.tb01356.x. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]