Bařička přímořská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBařička přímořská
alternativní popis obrázku chybí
Bařička přímořská (Triglochin maritima)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď bařičkovité (Juncaginaceae)
Rod bařička (Triglochin)
Binomické jméno
Triglochin maritima
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bařička přímořská (Triglochin maritima) je druh jednoděložné rostliny z čeledi bařičkovité (Juncaginaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o cca 5-60 cm vysokou vytrvalou rostlinu s celkem silným oddenkem bez výběžků.[2][3] Listy jsou jednoduché, přisedlé, nahloučené na bázi v přízemní růžici, s listovými pochvami. Čepele jsou celistvé, čárkovité, dlouhé a jen asi 4 mm široké.[3] Je to jednodomá rostlina s oboupohlavními květy. Květy jsou v květenství, v hroznuklasu, který obsahuje většinou více než 50 květů.[2] Okvětí není rozlišeno na kalich a korunu, skládá se ze 6 okvětních lístků v 2 přeslenech, okvětní lístky brzy opadávají, jsou zelenavé s červenou špičkou. Tyčinek je nejčastěji 6, prašníky jsou skoro přisedlé. Gyneceum je složené ze 6 plodolistů. Semeník je svrchní. Plodem je šestipouzdrá vejcovitá nažka.

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Bařička přímořská se přirozeně vyskytuje v Evropě (častěji v severní) a Asii s přesahem do Severní Afriky, v Grónsku, v Severní Americe, v Mexiku a v Jižní Americe.[4][5] Jelikož se jedná o halofyt, je častější při mořském pobřeží, ale roste i na vnitrozemských slaniskách.

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR je to extrémně vzácný a kriticky ohrožený (C1) druh. Jako halofyt v minulosti rostla na slaniscích, slatinách a černavách v suchých a teplých oblastech severozápadních Čech a jižní Moravy. Díky silné devastaci těchto společenstev ve 20.. století začala ustupovat a v 50. letech 20. století v ČR zcela vyhynula.[6] V Čechách byla naposledy sbírána u Velvar v roce 1954, na Moravě u Starovic v roce 1959. Od té doby po rok 2000 byla považována v ČR za vyhynulý druh. V roce 2000 byly nalezeny 3 jedinci v NPR Slanisko u Nesytu při rybníku Nesyt u Sedlece na Mikulovsku. Možná se však jedná o tajnou reintrodukci nebo v rezervaci skrytě přežívala a unikala pozornosti botaniků.[7][8] V současnosti se jedná o jedinou lokalitu v ČR. Běžná je dodnes u blízkého Neziderského jezera.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jako zelenina jsou sbírány mladé listy slané chuti, které se připravují jako špenát. Jedlé jsou i plody, zvláště opečené. Dříve se rostlina používala k výrobě potaše.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-05]
  2. a b Kaplan Z. (2002): Juncaginaceae L.C.M. Richard, in: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha, p.: 736
  3. a b Dostál J. (1989): Nová Květena ČSSR, vol. 2, Academia, Praha
  4. http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=222000441
  5. http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/juncagina/trigl/trigmarv.jpg
  6. http://www.muni.cz/research/publications/370391
  7. http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_slanisko_u_nesytu_cz
  8. Danihelka J. et Šmarda P. (2001):Triglochin maritima na slanisku u Nesytu, In: Zprávy České botanické společnosti, Praha, 36/1, 2001, p.:45-47
  9. GRAU, Jürke; JUNG, Reinhart; MÜNKER, Bertham. Bobulovité užitkové a léčivé rostliny. Překlad Jiří Váňa; ilustrace Monika Hänel s Fritz Wendler. Praha: Knižní klub + Ikar, 1996. 287 s. ISBN 80-7176-369-1, ISBN 80-7202-023-4. Kapitola Užitkové rostliny, s. 69. (čeština)