Přeskočit na obsah

Bělozubka hnědá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBělozubka hnědá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleďrejskovití (Soricidae)
Rodbělozubka (Suncus)
Binomické jméno
Suncus murinus
(Linnaeus, 1766)
Původní výskyt (modře) a zavlečené populace (červeně)
Původní výskyt (modře) a zavlečené populace (červeně)
Původní výskyt (modře) a zavlečené populace (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bělozubka hnědá (Suncus murinus) je druh hmyzožravce z čeledi rejskovití (Soricidae) a rodu Suncus.

Původní areál výskytu bělozubky hnědé zahrnuje území od jižní Asie a Afghánistánu až po Malajské souostroví a jižní Japonsko.[2] Zavlečené populace však žijí v mnoha státech a regionech celého světa, podle vyhodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 2016 sem patří abecedně: Bahrajn, Komory, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Guam, Irák, Jemen, Keňa, Kuvajt, Madagaskar, Mauricius, Omán, Filipíny, Rwanda, Réunion, Saúdská Arábie, Súdán, Tanzanie, snad také Írán, Papua Nová Guinea a Somálsko.[3]

Bělozubka hnědá patří mezi největší zástupce rejsků – bez ocasu měří asi 15 cm a váží asi 30 g v případě samců, resp. asi 20 g v případě samic.[4] Podle jiných zdrojů nicméně mohou samci dorůstat hmotnosti až 147 g. V rozměrech se u těchto hmyzožravců objevuje značná variabilita. Rozmanité je také zbarvení krátké srsti, pohybuje se od světle šedé po černou.[2] Charakteristickým rysem bělozubky hnědé jsou nicméně zejména pachové žlázy na bocích, prostřednictvím nichž vylučují silný a nepříjemný odér. Někdy se proto označují také jako pižmoví rejsci.[5]

Ekologie a chování

[editovat | editovat zdroj]
V Bogoru
Mládě

Bělozubka hnědá představuje vysoce přizpůsobivého hmyzožravce, který obývá široké spektrum biotopů od lesních, křovinatých a travnatých porostů až po různé plantáže, obdělávané oblasti a lidská sídla. Mezinárodní svaz ochrany přírody ji považuje za lidského komenzála.[3] Vzhledem k těmto skutečnostem není překvapivé, že patří mezi málo dotčené druhy, ba introdukované populace bělozubek mají dokonce invazní charakter. Ke kolonizaci nových území ze strany bělozubek zřejmě docházelo zejména náhodně, spolu s přepravou objemných, ale snad i osobních zásilek a nákladů z Asie – některé populace ovšem mohly být vysazovány záměrně ve snaze odpudit z území krysy a hady. Hlavní riziko pro původní ekosystémy pramení z velkého rozmnožovacího potenciálu bělozubek a následné predace či konkurence s původními druhy. Je možné, že jejich vliv přispěl k vyhynutí několika ostrovních ještěrek.[6] Pro člověka mohou být sice potenciálně užitečné lovem hmyzu, ovšem nepříjemně zapáchají[5] a mohou být také rezervoárem morových bakterií, například na Madagaskaru.[7]

Bělozubky hnědé jsou aktivní celoročně a jde o noční savce, povahou samotářské. Agresivní chování dávají najevo specifickými zvuky, pro jejichž podobnost s cinkáním mincí se bělozubkám v Číně říká „penízkoví rejsci“. Podle jedné studie činila průměrná velikost domovského území samců 1 227 m2 a u samic 241 m2. K rozmnožování může docházet během celého roku (byť s určitými náznaky sezónnosti), sama ovulace je vyvolána kopulací. Samice často rodí i dva vrhy za rok. Délka březosti činí asi 30 dní a počet mláďat je variabilní, pohybuje se od 1 do 8. Samice mohou dosáhnout pohlavní dospělosti již kolem 35 dní.[2][6]

Navzdory tomu, že bělozubka hnědá patří mezi hmyzožravce, z hlediska konzumované potravy jde o vcelku oportunistický druh. Vyjma lovu bezobratlých či malých obratlovců se často krmí i rostlinnou potravou a požírat může také lidské potraviny: pečivo, želé, arašídové máslo, vařenou rýži, vařené brambory či vařená vejce.[6]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. 1 2 3 LENCH, Jessica. Suncus murinus [online]. Animal Diversity Web, 2004 [cit. 2025-11-18]. Dostupné online.
  3. 1 2 HUTTERER, R.; MOLUR, S.; HEANEY, L. Suncus murinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2025-11-18]. Dostupné online.
  4. HUTCHINS, Michael; KLEIMAN, D. G.; GEIST, V.; MCDADE, M. C., 2003. Mammals II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 13). S. 266. (anglicky)
  5. 1 2 ANDĚRA, Miloš, 1997. Savci (1). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 1). S. 71.
  6. 1 2 3 Suncus murinus. Global invasive species database [online]. www.iucngisd.org [cit. 2025-11-18]. Dostupné online.
  7. RAHELINIRINA, Soanandrasana; RAJERISON, Minoarisoa; TELFER, Sandra. The Asian house shrew Suncus murinus as a reservoir and source of human outbreaks of plague in Madagascar. PLOS Neglected Tropical Diseases. 2017-11-20, roč. 11, čís. 11, s. e0006072. Dostupné online [cit. 2025-11-18]. ISSN 1935-2735. doi:10.1371/journal.pntd.0006072. PMID 29155827. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]