Běloprstka bělavá
 Běloprstka bělavá | |
|---|---|
 Běloprstka bělavá (Pseudorchis albida) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | vstavačovité (Orchidaceae) |
| Rod | běloprstka (Pseudorchis) |
| Binomické jméno | |
| Pseudorchis albida (L.) Á. Löve et D. Löve, 1969 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Běloprstka bělavá (Pseudorchis albida) je hlíznatá rostlina, druh pozemní orchideje rostoucí nejčastěji ve vyšších a chladnějších polohách. Je jediným druhem rodu běloprstka a do poloviny 20. století byla součástí rodu pětiprstka (Gymnadenia). Je sice původní druh české květeny, ale v současnosti je poměrně vzácná, je ohrožená vymizením.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Je to druh preferující chladnější místa, roste ostrůvkovitě v rozlehlém areálu. Vyskytuje se téměř po celé Evropě (v jižních částech v horských oblastech), na severu Severní Ameriky a v Asii na ruské západní Sibiři a na ruském Dálném východě.
V České republice ji lze v přírodě nalézt poměrně vzácně, jen v malém počtu vyrůstá na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách a Hrubém Jeseníku. Do poloviny 20. století byla vídávána i v Beskydech.[1][2]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
U běloprstky bělavé rozeznáváme tři poddruhy:
- Pseudorchis albida subsp. albida - preferuje kyselé půdy, roste ve většině Evropy i v ČR,
- Pseudorchis albida subsp. straminea - vyskytuje se na Islandu, v Grónsku a Kanadě,
- Pseudorchis albida subsp. tricuspis - roste na zásaditém podloží v Alpách, Karpatech i na Balkáně.[1]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
V severních oblastech se nejčastěji vyskytuje v tundře, ve středu a jihu Evropy roste spíše ve vyšších polohách. Objevuje se od podhůří do nadmořské výšky 2700 m na kyselých i slabě bazických půdách, obvykle na mokrých, pasených smilkových loukách, vřesovištích, rašeliništích i ve světlých jehličnatých lesích a jalovcových křovinách. Rostlina je geofyt, obnovovací pupen raší z podzemní hlízy. Je dlouhověkou bylinou, přesto nevytváří rozsáhlé populace a její výskyt je často spojován s antropogenními loukami a otevřenými lesy.[1][3][4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká bylina s hlízou hvězdicovitě rozdělenou do několika tlustých, dlouhých kořenů. Lodyha je přímá, světle zelená, oblá, na bázi má dva až tři hnědé, objímavé, šupinovité listy a výše je porostlá třemi až šesti tmavě zelenými, lesklými listy. Spodní listy jsou dlouhé 5 až 9 a široké 1 až 2 cm, obvejčité až podlouhle kopinaté, směrem vzhůru se zmenšují a nejhořejší přecházejí v objímavé listeny.
Na vrcholu lodyhy je husté, úzké, válcovité květenství klas dlouhé až 10 cm. V květenství bývá 15 až 50 velmi drobných, světle šedých, nažloutlých nebo nazelenalých, slabě vonných, pootevřených květů s kopinatými listeny. Semeník je tenký, válcovitý, vřetenovitě zkroucený a dlouhý asi 5 mm. Vnější oválné okvětní lístky jsou asi 3 mm dlouhé, postranní vnitřní jsou kratší a společně tvoří neúplnou přilbu. Pysk je hluboko rozeklán ve tři laloky, postranní jsou někdy kratší než střední. Dolů skloněná trubkovitá ostruha je kratší než vřetenovitě zkroucený semeník a obsahuje žlázky vylučující nektar. Sloupek je krátký a široký, brylky jsou světle žluté. Květy se opylují hlavně cizosprašně entomogamicky, jen někdy může dojít ke spontánní autogamii, kdy pyl samovolně vypadá na bliznu. Kvetou od května do července a opylovači jsou hlavně drobní motýli travaříci (Crambus) a pernatušky (Hellinsia). Ploidie druhu je 2n = 42.
Plodem je úzce vejčitá až eliptická, zelená tobolka s množstvím velmi drobných, větrem roznášených semen, která uložená mělce v zemi vydrží živá po několik let.[1][3][4][5][6]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Rostlina se vegetativně prakticky nerozmnožuje, rozšiřuje se jen semeny. Pro svůj vznik a vývoj je závislá na tzv. orchideoidní mykorhíze s houbou rodu kořenomorka (Rhizoctonia). Má dlouhou ontogenezi, semeno může být dormantní jeden až dva roky a od vyklíčení po vytvoření prvého listu nad zemí potřebuje nejméně další čtyři roky.[3][4]
Hybridizace[editovat | editovat zdroj]
Běloprstka bělavá vzácně vytváří mezirodové hybridy, např. byly zaznamenány její kříženci:
- ×Pseudadenia schweinfurthii - kříženec s pětiprstkou žežulníkem (Gymnadenia conopsea),
- ×Pseudorhiza albucina - kříženec s prstnatcem bezovým (Dactylorhiza sambucina),
- ×Pseudorhiza nieschalkii - kříženec s prstnatcem Fuchse (Dactylorhiza fuchsii).[1]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Ohrožení druhu spočívá hlavně v rušení jeho stanovišť zarůstáním agresivnějšími rostlinami nebo náletovými dřevinami, rozšiřováním lesních ploch, hnojením okolních porostů i zvýšenou turistikou. Jednou z možností, jak zabrzdit její úbytek, je zařadit místa s výskytem mezi chráněná území. Proto byla běloprstka bělavá zařazena ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb" i v "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky" mezi druhy silně ohrožené (§2 a C2t).[1][7][8]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Botanická ilustrace -
Část kvetoucího květenství -
Dozrávající plody
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Běloprstka bělavá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2016-12-22]. Dostupné online.
- ↑ US National Plant Germplasm System: Pseudorchis albida [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c CIBULKA, Radim. Běloprstka bělavá [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 02.10.2014 [cit. 2016-12-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠTÍPKOVÁ, Zuzana. BP: Vliv managementu na populační dynamiku ... druhu Pseudorchis albida [online]. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, rev. 226.04.2013 [cit. 2016-12-22]. Dostupné online.
- ↑ Finland Nature and Species: Pseudorchis albida [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2016-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRABNER, Uwe. Herbst-Drehwurz-Spiranthes spiralis [online]. Peter Müller, Arbeitskreis Heimische Orchideen Bayern e.V., München, DE, rev. 2009 [cit. 2016-12-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-12-22]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 22.12.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu běloprstka bělavá na Wikimedia Commons 
Taxon Pseudorchis albida ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření běloprstky bělavé v ČR
