Búrský buldok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Boerboel
Základní informace
Země původu Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika
Synonyma Búrský buldok, burbul
Využití Hlídací, služební, farmářský, rodinný pes
Tělesná charakteristika
Hmotnost 50–85 kg
Výška † Pes: od 60 cm
Fena: 55–69 cm
Barva Krémově bílá, světle žlutohnědá, červenohnědá, hnědá , černá a všechny odstíny žíhané
Klasifikace a standard
Skupina FCI Neuznaná plemena
† výška uváděna v kohoutku

Boerboel nebo též dříve búrský buldok je molossoidní plemeno psa vyšlechtěné v Jižní Africe. Mezinárodní kynologická federace (FCI) jej neuznává a řadí se tedy mezi plemena neuznaná.

Největší zastoupení jedinců v chovu tohoto plemene nalezneme v databázi organizace SABBS – South African Boerboel Breeders' Society (SABBS), která stála u záchrany těchto farmářských psů ve své zemi, začala je evidovat, čipovat, zdravotně prověřovat a cíleně uplatňovat v chovu. V této organizaci zemi původu se odehrává převážná část mezinárodního chovu.[1] V České republice má SABBS své výhradní zastoupení prostřednictvím Boerboel Clubu CZ, který každoročně pořádá akce pro členy i nečleny SABBT – výstavy a bonitace (appraisal) s rozhodčími ze země původu.

Důležitým faktorem je, že FCI v Jižní Africe (KUSA) nemá právo boerboela zastupovat, ani vydávat rodokmeny, ani jinak s plemenem nakládat. Toto právo má jen SABBS a jeho plemenná kniha vedená u SA Samboek Stud Book – http://www.studbook.co.za/.

Soud uznal všechna práva původní organzaci, která se o plemeno, v podobě jak jej známe, nejvíce zasloužila. Tudíž i standart plemene je jediný správný ten, který uvádí SABBS na svých stránkách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dospělý pes

Búrský buldok byl vyšlechtěn v oblasti dnešní Jihoafrické republiky do své současné podoby asi v 17. století. Jeho původním využitím bylo hlavně hlídání majetku, ale současně i ochrana dětí nebo stád, popřípadě lov divoké zvěře. Pravděpodobně vznikl přirozenou selekcí z asyrských molosů.[2] Tyto psy sem pravděpodobně přivezli Búrové a jednalo se o psy typu mastif s těžkou tělesnou konstrukcí a polosvislýma ušima. Pověst říká, že Holanďan Jan Van Riebeeck, který kolonizoval Jihoafrickou republiku, si s sebou přivezl mohutného a silného psa typu mastif.[3]

V druhé polovině 20. století plemeno málem vymřelo, protože veřejnost neměla o velké mastify s loveckými pudy již zájem.[3] V 80. letech 20. století ale několik chovatelů založilo SABT (dnes SABBS ) – sdružení chovatelů boerboelů. Díky nim plemeno nakonec nevymřelo a opět se začalo používat k účelům, k jakým bylo vyšlechtěno, a to k ochraně místních farem, které vlastní převážně bělošská část obyvatelstva. Ti vlastní chovatelské stanice, kde je i několik desítek psů tohoto plemene.

V současné době je hojně zaznamenán i v Evropě, kde toto plemeno získává na oblibě a jsou zde importováni jedinci přímo ze země původu. I v Česku se vyskytuje několik chovatelských stanic tohoto plemene. V zemi svého původu se stále chová, je zastřešen organizací SABBS, která určuje celosvětový trend chovu a za jakých podmínek je pes vhodný k chovu (tj. appraisal – speciální bonitace vyjádřená v %, povinné výsledky rtg. kyčlí i loktů, profil DNA). V ČR jeho chov zastřešuje Boerboel Club a Moravia Dog Club, který je postaven na stejných požadavcích chovu jako v zemi původu. Na rozdíl od chovu boerboela v ČR pod FCI, kde stačí jen 2 podmínky: výsledek rtg. kyčlí do stupně D/D (3.stupeň) a absolvování 1 výstavy se známkou VD/D, nebo místo výstavy absolvování bonitace.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Výstavní jedinec

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Boerboel je robustní a houževnatý pes typu mastif. Hlava má být velká, ale úměrná ke zbytku těla, říká se o ní, že reprezentuje jeho celý charakter.[4] Ocas je často kupírován, jak uvádí standart, ale není to podmínkou pro všechny psy tohoto plemene. Barva srsti může být šedá, žlutá, hnědá, černá nebo žíhaná, je povolená modrá (dilute – ale při zachování černého nosu). V kohoutku měří psi od 60 cm a feny od 55 cm.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Boerboel je pes, který má tendencí být dominantní a má velmi silný teritoriální pud. Boerboel potřebuje být s majitelem v kontaktu, pokud majitel odejde z domu na delší čas, může mít hlavně v mládí destruktivní tendence. Je aktivní a překvapivě i mrštný, hravý. Inteligentní a bystrý pes, který se dokáže sám rozhodnout. Je schopen výcviku poslušnosti, ale nečekejme od něj takové výkony jako u služebních plemen. Nicméně jeho přednosti ocení majitel při výcviku obran, kdy se projeví jeho vlastnosti, pro které byl šlechtěn.

S cizími lidmi, v přítomnosti majitele, by měl vycházet bez problémů. Pokud je mu svěřen objekt, dvůr, zahrada k hlídání a majitel není v dosahu, projevuje se jako nekompromisní hlídač. Dělá svou práci dobře a důkladně. Miluje děti a všechny členy rodiny a je schopen je bránit i bez předchozího výcviku. S domácími zvířaty vychází zpravidla dobře, vše je podmíněno správnou socializací, která probíhá stejně jako u ostatních plemen. Této fázi vývoje je potřeba věnovat speciální pozornost, čas a vedení a z boerboela se stává plnohodnotný člen rodiny s citem pro správné vyhodnocení situace.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Protože boerboel potřebuje kontakt s majitelem a je citlivý na studené počasí, je vhodnější chovat jej v domě. Pokud se majitel rozhodne chovat toto plemeno venku, je nutné, aby měl zateplenou boudu, kam nefouká vítr a dostatečný prostor k běhání, hlídání a hraní. Boerboelova srst nevyžaduje příliš péče. Je krátká a hustá a 2x ročně líná (na jaře a na podzim), v tuto dobu je nutné věnovat jí více času, mimo toto období ale žádnou péči nepotřebuje. Mytí šamponem srsti nevadí.

Tito psi pohyb samozřejmě vyžadují, jsou aktivní a mají rádi pohyb, proto je dobré mít toto na paměti při jeho pořizování. Není pro ně vhodný běh při kole nebo psí sporty jako je agility či dogdancing. Vyžadují ale důsledný výcvik i výchovu. Majitel musí být zkušený v zacházení se psy se sklony k dominanci. Hlavně pak psi (samci) bývají dominantní a nejedná se jen o výchovu, ale i o genetické předpoklady. Vše se ale opět opírá o důslednou socializaci v mladém věku a zkušené vedení. Někdy toho nejsou schopni ani sami chovatelé, při pořizování psů je proto potřeba věnovat dostatečnou pozornost také výběru chovatelské stanice.

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Jednou z největších deviz plemene je, že statisticky má jeden z nejlepších výsledků postižení dysplazií kyčlí a loktů. I zde platí osvědčená zásada – méně je více – jak extra silného krmiva, tak přehnaného pohybu v době růstu. Ve štěněcím věku se jeho klouby nesmějí tolik namáhat. Je nutné, aby měli kvalitní stravu speciálně pro velká plemena, nedílnou součástí je kvalitní maso, nejlépe syrové. Je-li to vyžadováno, mohou se podávat různé doplňky stravy (např. kalcium v období výměny zubů, na vazy a šlachy, různá forma na trhu široce dostupné kloubní výživy apod.).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. sabbs.org/ [online]. sabbs.org/ [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  2. www.celysvet.cz [online]. www.celysvet.cz [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  3. a b PESWEB. PESWEB [online]. PESWEB [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. 
  4. www.moloss.cz [online]. www.moloss.cz [cit. 2016-02-17]. Dostupné online.