Bílov (okres Nový Jičín)
| Bílov | |
|---|---|
 kostel sv. Vavřince | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Bílovec |
| Obec s rozšířenou působností | Bílovec (správní obvod) |
| Okres | Nový Jičín |
| Kraj | Moravskoslezský |
| Historická země | Slezsko |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°44′3″ s. š., 18°0′6″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 581 (2023)[1] |
| Rozloha | 10,41 km²[2] |
| Katastrální území | Bílov |
| Nadmořská výška | 347 m n. m. |
| PSČ | 743 01 |
| Počet domů | 173 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Bílov č.p.5 743 01 Bílovec 1 obec@bilov.cz |
| Starosta | Zdeněk Fusik |
| Oficiální web: www | |
  Bílov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 546984 |
| Kód části obce | 4405 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bílov (v místním nářečí Bílovo[4], německy Bielau;[5] ve starých listinách psán jako Bělov či Byelow) je obec, která se nachází v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Žije zde 581[1] obyvatel. Bílov je situován jako obec na kopci, který je osídlen směrem k jihu. Stejný letopočet má ve štítě dům č.p. 1, což je budova fojtství.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Vznik obce nelze přesně datovat. Podle nálezů z různých míst na katastru obce, kdy byly nalezeny předměty z mladší doby kamenné (hlíněná cívka, broušené a štípané kamenné nástroje tzv. pazourky). Lze usoudit, že toto území byl osídleno lidmi, kteří žili na nedalekém území Štramberka – Šipka (jeskyně). Obec patří do území přírodního parku Oderské vrchy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jméno obce bylo odvozeno od majitele obce, tedy jím mohl být člověk, který se jmenoval Bilo nebo Biel (Běl). První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329, kdy je v latinsky psaných dokumentech uveden název obce ve tvaru Below, od roku 1517 pak v současném tvaru Bílov.
Obec patřila do majetku rodu pánů z Kravař. V roce 1316 získal Vok I. z Kravař od krále Jana Lucemburského Fulnek a k tomu Klimkovice a Bílovec.[6] Dalšími majiteli byli jeho synové, bratři Jan I. řečený Jašek z Kravař a Drslav z Kravař. V tomto období zesnul rychtář Rudlin,[7] vdova Bořislava získala fojství jako dědičné.[8]
| „ | Dne 16. dubna 1329, Jan z Kravař, nejvyšší komorník olomoucký, spolu s bratrem Drslavem dává Bořislavě, vdově po svém fojtu v Bílově Rudlinovi, rychtu s příslušenstvím v Bílově místo dvou lánů v Skrbeni (Pohořílkách), jež Rudlin do své smrti držel. | “ |
| — Listina - Augustiniáni kanovníci Fulnek [9] | ||
V roce 1389 založil Beneš z Kravař a Krumlova ve Fulneku klášter zákoníků sv. Augustýna.[10] V roce 1391 daroval Lacek z Kravař a Helfštejna tomuto klášteru obec Bílov a Starou Ves.[11] V roce 1421 si vzal Jan z Kravař Anežku, dceru Přemka Opavského a nechal ji zapsat statky Fulnecko-Bílovské.[12]
Za husitských válek se zde vystřídalo několik majitelů. Jedním z nich byl Vaněk Třicátník z Vojetína a po něm jeho syn Jan Třicátník, ten až do roku 1480.[13] Po nich pak Jan ze Žerotína a jeho syn Bernart z Žerotína do roku 1520, kdy po soudním sporu museli panství vrátit.[14] Od 16. století byla obec opět součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna. Po jeho zrušení v roce 1784 se obec stala součásti Pustějovského panství.
V 19. století byl na jižním konci vystavěn hospodářský dvůr znám jako Blücherův dvůr (německy Blücherhof).[15] Místně označován jako Dolní dvůr, Spodní dvůr. Ten byl součásti majetku Gebharda II. Blüchera z Wahlstadtu. Souřadnice 49°42'52.0"N 17°59'27.9"E. Dnes již neexistuje.
Součástí Bílova byla do roku 1947 osada Labuť (německy Wipplarsdorf).
Obec patřila do několika politických okresů: Opava 1850–1855 a 1868–1896, Bílovec 1855–1868 a 1896–1960, Nový Jičín od 1960.
Sudety[editovat | editovat zdroj]
Obec náležela do územního celku Sudety s převahou obyvatel s česky psaným příjmením. Seznam obyvatel z roku 1590 byl: 15 s českým příjmením, 13 s německým, jeden byl neurčen. Nejstarší pozemková kniha z let 1656–1707, která byla vedena do roku 1682 česky.
Mezi léty 1610–1621 byl poměr Čechů a Němců obyvatel vyvážený, tedy 50:50. Mnoho rodin bylo jistě smíšených a se znalostí obou jazyků. Fojtství byly převážně v českém držení. Na počátku 18. století došlo k posílení německého vlivu ze strany území Kravařska.
Při sčítání lidu 15. února 1921 bylo:[16]
| obec | jména osad | počet osob | počet domů | bytové strany |
|---|---|---|---|---|
| Bílov (Bileau) | Bílov (Bileau) | 742 | 103 | 169 |
| Labuť (Wipplarsdorf) | 122 | 21 | 32 | |
| CELKEM | 864 | 124 | 201 |
Po osvobození 2. května 1945 a odsunu německého obyvatelstva, byla obec osídlena českými obyvateli hlavně z Bílovecka, Valašska, Jablunkovsko a ze Slovenska.
Obec 1948-1989[editovat | editovat zdroj]
Většina dosídlených obyvatel našla uplatnění v zemědělských podnicích (JZD Bílov [17], Státní statek Bílovec [18], Velkovýkrmny Velké Albechtice), v bíloveckém podniku Koh-i-noor, průmyslových podnicích ve Fulneku, Odrách a Ostravě.
Místopis[editovat | editovat zdroj]
V obci je řada míst, která jsou po staletí známá a slouží jako identifikační body v krajině:
- Drgův kopec, tzv. Drgač, vedoucí od kostela k domu č.p. 75
- Les Hubleska (1720–1793 Oblaska, 1829–1844 Ubleska), leží severně od obce
- Les Kaní Hůra (od roku 1622 Kanehura), leží východně od centra obce
- Les Buš, leží severovýchodně od centra obce
- Bártkův rybník, tzv. Bartkáč, je dnes soustava dvou rybníků
- Skalka, lokalita bývalého lomu
- Pískovna,[19]
Současnost, občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]
V obci je řada možností pro společenské a kulturní využití, vč. přístupu k orgánům samosprávy. Přehled lze nalézt i na obecní mapě.[20]
Obecní úřad[editovat | editovat zdroj]
Bílov patřil od roku 1976 pod správu města Bílovec. V roce 1993 opět získal samostatnost. Obecní znak vychází z pečetidla, které je datováno k roku 1706.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
-
Věková struktura obyvatel obce Bílov roku 2011 -
Rodinný stav obyvatel obce Bílov roku 2011 -
Vzdělání obyvatel obce Bílov roku 2011
Školství[editovat | editovat zdroj]
Vznik školy je doložen k roku 1605.[21] Do konce 18. století se vyučovalo v domě č.p. 34. Na počátku 19. století byla postavena nová škola s č.p. 99 (dnes mateřská škola). Počátkem 20. století, tedy v roce 1900, byla postavená jednopatrová škola č.p. 5 (tzv. německá škola). Od roku 1926 byla zřízena v jedné z budov statku jednotřídní česká škola. V roce 1927 se výuka přesunula do budovy č.p. 99. Vedle sebe byly tedy dvě školy – německá v č.p. 5 a česká v č.p. 99.
Po Mnichovské dohodě, přesněji 7. října 1938, byla česká škola uzavřena a učilo se pouze německy.[22] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945, bylo zahájeno české vyučování. Prvním českým učitelem byl dne 16. června 1945 jmenován Miloslav Kašpar Pilich (* 7. února 1902, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nad-učitel v Chudobíně). Od roku 1945 byla škola tzv. dvojtřídka, kdy v jedné třídě se učili žáci 1. a 3. ročníku, a v další třídě 2. a 4. ročníku.
Základní škola byla zrušena k 31. lednu 2018, rozhodnutím ZO obce.
V obci je také mateřská školka.[23]
Víceúčelové sportovní zařízení Bílov[editovat | editovat zdroj]
V roce 2014 bylo dostavěno víceúčelové sportovní zařízení s hřištěm, tenisovým kurtem s umělým povrchem.[24]
Vodní nádrž Hubleska[editovat | editovat zdroj]
Nedaleko cesty Bílovec – Fulnek byla vystavěna vodní nádrži jménem Hubleska, která slouží místnímu rybářskému spolku.[25]
Další vybavenost[editovat | editovat zdroj]
Obecní spolky[editovat | editovat zdroj]
- Spolek rybářů[29]
- Myslivecké sdružení[30]
- Klub motorkářů Motobaňok[31]
- Fotbalový klub Bílov[32]
- Do roku 1989 byl v obci také TJ Sokol a hasičský spolek, založený na počátku 20. století[33]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Fojství[editovat | editovat zdroj]
První dům v obci byl vždy rychta (při zahájení číslování domů v roce 1771 dostala číslo 1), nebo také fojství. V opavských zemských deskách je Bílov zapsán s privilegiem na fojství z roku 1572.[34] Známými fojty v obci byli členové rodu Schenků (česky Šenků), kteří nechali před kostelem vysadit lípu.[35]
Církevní památky[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatého Vavřince[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Vavřince[36] byl původně dřevěnou stavbou. V kostele je zvon s latinským nápisem pochází z roku 1495. V letech 1709–1731 byla dřevěná stavba nahrazena kamennou. V roce 1733 byla postavena věž. V roce 1771 byl rozšířen a zvednut o jedno patro. V roce 2012 došlo k rekonstrukci střechy věže.
Kolem kostela byl hřbitov. V roce 1915 byl zakoupen pozemek za obcí poblíž lesa, který je znám jako Buš. Za dob socialismu, byl hřbitov zlikvidován (kříže a náhrobky byly zbořeny, hroby byly zavezeny vrstvou zeminy). Od kostela byla možnost sejít na hlavní cestu, po kamenných schodech. Průchod je zazděn, zůstaly jen schody.
V kostele je dřevěný betlém, který je instalován vždy na období Vánočních svátků.
Fara[editovat | editovat zdroj]
První fara byla v obci zřízena za působení probošta Tomáše Šilera (†1624), kdy obce Bílov, Stará Ves a Pustějov zakoupily selský dvůr a udělaly z něj faru.[37] V roce 1814 byla v obci vystavěna nová fara s číslem popisným 100. Stála hned vedle domu rychtáře (fojtství) s číslem popisným 1.[36] Dnes na tomto místě stoj dům č.p. 98.
Farářem v obci po roce 1910 byl Emil Pilich (* 29. srpen 1881, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nadučitel v Chudobíně). Na faře mu byla hospodyní jeho sestra Františka Maria Pilchová (* 14. únor 1895). Provdána dne 4. leden 1919, za Františka Schenka (* 21. březen 1891, Bílov č.p. 1, rychta). Manželství bylo bezdětné.
Dnes bohuslužby zajišťuje Farnost Bílovec.[38]
Boží muka[editovat | editovat zdroj]
Boží muka se nacházení na silničním tahu Bílovec–Fulnek, při sjezdu do obce.[39]
Kamenné kříže[editovat | editovat zdroj]
- Kříž u kostela sv. Vavřince.[39]
- Kříž na silniční tahu Bílovec–Fulnek.[39]
- Kříž u autoservisu (poblíž domu č.p. 159).[39]
Morový sloup[editovat | editovat zdroj]
Morový sloup z roku 1549 se nachází na horním konci obce.
Mnišské sklepy[editovat | editovat zdroj]
Pod budovou č.p. 123 (bývalá hospoda) se nachází staré sklepy datované do počátku 16. století, byly součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna.
Mlýny[editovat | editovat zdroj]
V obci bylo několik mlýnů.[40], z nichž se dochovaly pouze mlýnské kameny, které jsou poblíž Božích muk.
Památník obětem válečných konfliktů[editovat | editovat zdroj]
V první světové válce padlo celkem šest obyvatel Bílova za C. K. mocnářství: Petr Barta ročník 1894, Rudolf Böhm ročník 1884, Josef Brosmann ročník 1892, Josef Domes ročník 1890, Franz Holan ročník 1888, Emil Staněk ročník 1888.[41]
Jeden obyvatel byl příslušníkem Československých legií: Adolf Hekur ročník 1897.[42]
Naproti škole je památník obětem 2. světové války.[43]
Památné lípy[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází dvě památné lípy, které byly vysázeny po ukončení 2. světové války po stranách kříže, který je umístěn u kostela sv. Vavřince.
Rozhledna[editovat | editovat zdroj]
Na katastru obce je postavena rozhledna v lokalitě zvaná Kanihůra. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 26,25 m a vede k ní venkovní ocelové schodiště se 137 schody.
Vila rodiny Massagů[editovat | editovat zdroj]
V katastrálním území obce, v lese Hubleska se nachází vila rodiny Mathiase Salchera zakladatele společnosti Massag [44] (č.p. 111).
Obecní studny[editovat | editovat zdroj]
Na místě, kde je dnes sportovní centrum byl podzemní rezervoár vody pro obec a hospodářské dvory.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Boží muka -
Kostel sv. Vavřince (pohled od Drgova kopce)
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Územím obce prochází tyto komunikace:
- Dálnice D1 s exitem 335-Butovice a silnice I/47 v úseku Fulnek–Bílovec.
- Silnice I/47, která se s dálnicí spojuje v silnici II/464, která dále pokračuje na Studénku.
- Silnice III/46421 Bílov–Pustějov.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ TUREK, Adolf. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2004. 979 s. Dostupné online. ISBN 80-86388-23-9. Heslo Bílov, s. 35.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 770.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť II, O rodě pánů z Kravař. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Historický místopis země Moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Digitální archív Opava, http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=F6551558237A11E4B501000C29D8B843
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK, INCAD. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Vlastivěda Slezská.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Moravské Kravařsko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Fulnecko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ BERAN, Ing. Pavel. www.zanikleobce.cz. www.zanikleobce.cz. 2006-02-27. Dostupné online [cit. 2018-07-02].
- ↑ Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika důležitějších směrech na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921 se zvláštním ohledem na předešlá sčítání lidu = Die Bevölkerung Schlesiens und des Hultschiner Gebietes in einigen wichtigeren Beziehungen auf Grund der Volkszählung vom 15. Februar 1921 mit besonderer Berücksichtigung der vorhergegangenen Volkszählungen. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ DIGITÁLNÍ ARCHÍV MSK. Ostravsko včera a dnes. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ PAVELEK, Ivan. Miloslav Pilich si prožil život plný kotrmelců. Novojičínský deník. 2009-11-30. Dostupné online [cit. 2018-07-02].
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Geologie a petrografie země moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Mapa obce. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Základní škola v Bílově - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ PAVELEK, Ivan. Válečné události byly hodně kruté. Novojičínský deník. 2010-05-04. Dostupné online [cit. 2018-07-02].
- ↑ Mateřská škola - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Restaurace - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Vodní nádrž - Hubleska - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Knihovna - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Kulturní dům - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Dům s pečovatelskou službou - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Spolek rybářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Myslivecké sdružení - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Klub motorkářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Fotbalový klub Bílov - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Slezský věstník hasičský: orgán Zemské hasičské jednoty slezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Soupis urbářů ostravského kraje. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Archivovaná kopie. camea2.svkos.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-02.
- ↑ a b Kostel sv. Vavřince - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Památky Pustějova a dědin k proboštství Fulneckému příslušných. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Farnost Bílovec. www.farnostbilovec.cz [online]. Farnost Bílovec [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Církevní památka - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Mlýn - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Databáze VHA | VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. www.vuapraha.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Detail legionáře | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Památník 2. světové války - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ MASSAG - Matyáš Salcher a synové, a.s.. Uniformní knoflíky. Dostupné online [cit. 2018-07-02].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílov na Wikimedia Commons - Bílov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- VĚTRNÉ MLÝNY V POODŘÍ, Vydal: REGION POODŘÍ, č.p. 1 - zámek, 742 54 Bartošovice, Obálka a grafická úprava: Kateřina Šobichová, Redakce: Oldřich Usvald, Ivan Bartoš, René Velčovský a Veronika Velčovská
- VALEŠ Eduard, Bílovecký zámek, 2018
- DENÍK. Bílov si samostatnost užívá. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 23.04.2010. Dostupné online. ISSN 1801-0148.
- DENÍK. Bílov má nové sportoviště. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 14.12.2014. Dostupné online. ISSN 1801-0148.
- DENÍK. V Bílově staví polní cesty. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 02.12.2015. Dostupné online. ISSN 1801-0148.
- DENÍK. Motobaňok funguje i bez klubovny, kterou ničí vlhko. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 15.08.2016. Dostupné online. ISSN 1801-0148.
- ČESKÝ ROZHLAS. Kanihůra. Místo s rozhlednou najdete v Bílově na Novojičínsku [online]. 28.06.2017. Dostupné online.
- DENÍK. O rozhlednu byl také v loňském roce zájem. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 23.01.2018. Dostupné online. ISSN 1801-0148.
- DENÍK. Základní škola v Bílově skončila. Obešlo se to bez slz a velkého loučení. Novojičínský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 31.01.2018. Dostupné online. ISSN 1801-0148.
- Novinky.cz. V Bílovci otevřeli novou křížovou cestu. Novinky.cz [online]. Borgis, 30.03.2018. Dostupné online.
- V Bílovci na Velký pátek požehnali novou křížovou cestu. ČT24 [online]. Česká televize, 30.08.2018. Dostupné online.
- DENÍK. Massag: Začali s knoflíky, nyní jsou jejich zákazníky automobilky Volvo či BMW. Moravskoslezský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 24.05.2018. Dostupné online. ISSN 1213-5577.
