Bílí Jihoafričané

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bílí Jihoafričané
Starý Jihoafričan z Groot Marico, Severozápadní provincie
Starý Jihoafričan z Groot Marico, Severozápadní provincie
Populace
4 652 006 (7,9% jihoafrické populace, odhad 2019)[1]
Země s významnou populací
Po celé Jižní Africe, ale většinou v městských oblastech. Obyvatelstvo podle provincií dle sčítání lidu v roce 2011:
Gauteng 1 914 000
Západní Kapsko 915 000
KwaZulu-Natal 429 000
Východní Kapsko 310 000
Mpumalanga 303 000
Severozápadní provincie 255 000
Svobodný stát 239 000
Limpopo 139 000
Severní Kapsko 81 000
Jazyk(y)
afrikánština (58%), angličtina (40%), ostatní (2%)
Příbuzné národy
Bílí Namibijci, běloši v Zimbabwe, Afrikánci, bristká diaspora v Africe, Barevní, jihoafrická diaspora

Bílí jihoafričané jsou obyvatelé Jihoafrické republiky poházející z jakékoli bílé etnické skupiny z Evropy a částí blízkého východu.[2][3] V lingvistických, kulturních a historických ohledech se obecně dělí na afrikánsky hovořící potomky původních osadníků Sjednocené východoindické společnosti, známých jako Afrikánci nebo Búrové (zejména potomci nizozemských, německých a francouzských osadníků) a anglofonní potomky převážně britských kolonistů. V roce 2016 bylo 57,9% rodilých mluvčích afrikánštiny, 40,2% rodilých mluvčích angličtiny a 1,9% používalo jiný mateřský jazyk[4] jako např. portugalštinu nebo němčinu. Bílí Jihoafričané jsou zdaleka nejpočetnější skupina Evropanů v Africe a jejich charakter se výrazně liší od jiných Evropanů v Africe. Afrikánci si zde vytvořili vlastní jazyk a kulturu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátek evropské kolonizace Jižní Afriky začal v roce 1652 osidlováním Mysu Dobré Naděje Holandskou Východoindickou společností vedenou Janem van Riebeeckem. Navzdory velké převaze kolonistů z Nizozemska sem přicházelo velké množství francouzských hugenotů, kteří utíkali před perzekucí z Evropy a německých vojáků nebo námořníků, kteří se vraceli z Asie. Kolonie zůstala pod nizozemskou nadvládou další dvě století, poté byla v roce 1806 anektována Velkou Británií. Tehdy byla Jižní Afrika domovem asi 26 tisíc Evropanů, z nichž relativní většinu tvořili Nizozemci. Nicméně už v roce 1818 do kolonie přicházely tisíce britských imigrantů. V 30. letech 19. století asi pětina bílých obyvatel kapské kolonie migrovala do jihoafrického vnitrozemí a zde zakládala vlastní státy. Migrace nazývá Velký Trek. Nicméně v Kapsku evropská populace dále narůstala a v roce 1865 populace dosáhla čísla 182 tisíc. Mezi lety 1880 až 1910 zde byl zaznamenám příliv Východoevropanů, speciálně Židů z Pobaltí[5]

První celostátní sčítání lidu v Jihoafrické republice v roce 1911 zaznamenalo, že bílá populace čítala 1,2 milionu, v roce 1936 to byly 2 miliony a v roce 1946 2,4 milionu.

Stát začal přijímat desítky tisíc imigrantů z různých států Evropy, jako například z Německa, Itálie, Nizozemska, Řecka. V polovině 70. let 20. století šlo například o bílé obyvatele z portugalských kolonií. V roce 1965 se počet zvyšil na 3,4 miliony, v roce 1973 4 miliony a vrchol přišel v roce 1995, kdy populace čítala 5,2 milionu. Od konce režimu apartheidu se populace snižuje vlivem emigrace. 

Dnes jsou bílí Jihoafričané považováni za poslední významnou evropskou menšinu na africkém kontinentu, což je způsobeno návratem Evropanů z různých afrických států v obdodí dekolonizace. Bílí Jihoafričané stále hrají důležitou roli v jihoafrickém hospodářství. Současná bílá jihoafrická populace tvoří asi 9 % populace JAR s klesajícím trendem. Skoro milion bílých Jihoafričanů žije v zahraničí. V současné době na jejich emigraci Jihoafrická republika spíše doplácí, jelikož dochází k odlivu inteligence.

Éra apartheidu[editovat | editovat zdroj]

Režim apartheidu v Jižní Africe začíná roku 1948, kdy ve volbách zvítězila Národní strana. V roce 1950 byl zaveden tzv. Zákon o registraci populace (Population Registration Act), kdy byl každý občan přiřazen k nějaké rase. Rasa se definovala podle fyzických kritérií (lékařské určení podle těla, hlavy a dokonce i vlasů) a sociálních kritérií (podle stravovacích návyků nebo příjmení). Běloši měli spoustu výhod oproti ostatním rasám. Zákon byl zrušen 17. června 1991.

Éra post-apartheidu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 došlo ke konci režimu apartheidu a dochází k zavedení legislativy, která má za cíl vytvořit spravedlivý pracovní trh (začlenit se do něj mají dříve znevýhodnění obyvatelé). Ve státním sektoru měli přednost zejména černí Jihoafričané, bělochům zbývala práce v soukromém sektoru. Kvůli tomuto znevýhodnění mnoho bělochů bylo bez práce a museli přežívat ve špatných podmínkách. Dnes je asi 350 tisíc bělochů klasifikováno jako chudí a asi 150 tisíc bojuje o přežití. Kvůli kriminalitě a znevýhodnění na pracovním trhu zde existuje silná emigrace do zahraničí. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku White South Africans na anglické Wikipedii.

  1. Mid-year population estimates 2019 [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. What’s in a name? Racial categorisations under apartheid and their afterlife [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-07. (anglicky) 
  3. https://web.archive.org/web/20150512161002/http://maroniteinstitute.org/MARI/JMS/july00/The_Struggle.htm
  4. South Africa - Community Survey 2016 [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SHIMONI, Gideon. Community and Conscience: The Jews in Apartheid South Africa. Lebanon, New Hampshire: University Press of New England, 2003. ISBN 978-1584653295. S. 1-4. (anglicky)