Bílá továrna v Lodži
| Bílá továrna | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Poloha | |
| Adresa | ul. Piotrkowska 282, Łódź, Górniak,  Polsko |
| Souřadnice | 51°44′43,8″ s. š., 19°27′44,28″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | KL.III-4/1-64, A/1 a A/135 |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geyerova Bílá továrna (polsky: Biała Fabryka Geyera) je komplex továrních budov na ulici Piotrkowská 282–284 v Lodži v Polsku, které postavil průmyslník Ludwik Geyer, a je zapsán v seznamu kulturních památek Lodžského vojvodství pod číslem ZS-1/1 z 19. února 1964 a A/1 z 20. ledna 1971.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Budova velké mechanické přádelny a tkalcovny byla postavena v letech 1835 až 1837. Budovy byly umístěny mezi ulicí Piotrkowská a severním břehem rybníka, který byl zřízen na potoce Jasieň. Název Bílá továrna vznikl podle bílé omítky, čímž se lišila od ostatních později postavených budov z režného zdiva.[2] Nejprve byla postavena třípatrová budova a pak severní třípatrové křídlo. Za budovou se nacházela kotelna se strojovnou, kde byl ke konci roku 1838 instalován první parní stroj v Lodži. Parní stroj měl výkon 60 HP a u kotelny byl postaven 46 m vysoký tovární komín, první v Lodži. Tím byla zahájena mechanizace textilního průmyslu a také centralizace výroby. Plány na výstavbu pravděpodobně vznikly v Anglii. V roce 1839 bylo v továrně instalováno 180 mechanických tkalcovských stavů s 7584 vřeteny, tence spřádacích strojů a mnoho pomocných strojů.[3]Stroje byly zakoupeny v té době nejlepšího výrobce, u bratrů Cockerillových v Belgii. V roce 1840 továrna zaměstnávala kolem 600 osob.[2][4][5] Severní křídlo bylo prodlužováno ve čtyřicátých, sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století. V roce 1848 bylo postaveno jižní nesymetrické s rizalitem a průjezdní bránou, pravděpodobně podle projektu inženýra Jana Jakuba Gaye. V roce 1881 byla postavena u jižního křídla přízemní budova kanceláří. V roce 1886 bylo postaveno východní křídlo, které uzamklo nádvoří. V roce 1887 u jihozápadního nároží na ulici Piotrkowská byla postavena nová budova pro kanceláře a stará kancelářní budova byla přestavěna na plynárnu a kovárnu. Poslední budova byla postavena v roce 1888, patrová budova skladu podél východního křídla komplexu. Jižní křídlo v roce 1901 postihl požár. Po opravě byly nad schodištěm postaveny další tři patra, kde v horní části byla umístěna vodní nádrž.[3]
V roce 2015 byl zařazen mezi historické památky.[6] Od roku 1975 je zde umístěno muzeum textilní historie. V roce 1975 bylo změněno na Centralne Muzeum Włókiennictwa (Ústřední textilní muzeum).[2][7]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Bílá továrna je komplex zděných omítaných a obílených budov postavených kolem obdélníkového nádvoří s kotelnou. Třípatrová budova se dvěma křídly (severní a jižní) je klasicistní stavba. Budovy mají obdélníkový půdorys a jsou postavené z pálených cihel na kamenné a cihlové podezdívce. Uliční průčelí je děleno třemi pseudorizality zakončené trojúhelníkovými frontony a římsami. Nad přízemím je úzká římsa, mezi patry průběžné kordonové římsy a nejvýše je korunní římsa. Přízemí je bosované, okna jsou obdélná rámovaná vpadlinou s půlkruhovým zakončením. V prvním a druhém patře je fasáda hladká s obdélnými okny nad nimiž je dělená nadokenní římsa, ve třetím patře obdélná okna nemají nadokenní římsu.[8]
Později dostavěné východní křídlo je postavené z režného červeného cihlového zdiva na půdorysu obdélníku s průjezdní bránou v ose. Okna v přízemí jsou zakončena půlkruhovým záklenkem.
Přízemní budova kanceláří je postavena mimo komplex budov u jihozápadního nároží. Je postaven na půdorysu čtverce. Fasáda je vertikálně členěna pilastry, v rozích zdvojenými, okna jsou obdélná v šambránách a s nadokenní římsou na volutových konzolách. Vodorovné členění fasády je zvýrazněno rustikou a širokým pásovou římsou s triglyfem nad okenními římsami a nad střešní římsou pokračuje atika.[3]
V interiéru jsou ploché dřevěné stropy podepřené dřevěnými nebo litinovými sloupy, které byly podle pater rozmístěny v jedné, dvou nebo třech řadách. Ve východním křídle byly cihlové stropy v přízemí a prvním patře položeny na I nosnících, které spočívaly na dvou řadách litinových sloupů, další stropy byly dřevěné.[3]
Muzeum[editovat | editovat zdroj]
Ústřední textilní muzeum má několik stálých výstav:
- Nářadí a textilní stroje, které jsou rozděleny do čtyř částí od přádelnictví přes tkaní až po konečnou úpravu, včetně metrologie v textilním průmyslu. Tato část je zastoupena stroji od kolovrátku až po mechanický tkalcovský stav.
- Historie továren Ludwika Geyera 1828–2002. Tato část představuje historii od doby, kdy podnik vlastnil Geyer až po dobu poválečnou.
- Rekonstrukce tkalcovny z přelomu 19. a 20. století. Tuto část prezentují stroje získané z jiných textilních továren, od tkalcovských a pomocných strojů až po převíječky či cívkovačky. Některé stroje jsou uváděny do pohybu.
- Móda 20. století zahrnuje přes 230 mužských a ženských oděvů a doplňků.
- Tkanina. Období 1945–2005 představuje současnou uměleckou tkaninu.
- Kotelna. Interaktivní muzeum.
Mimo činných strojů, které jsou uváděny do chodu od roku 2008, je možné zhlédnou životní a pracovní podmínky lodžských tkalců.[9]
V areálu muzea se nachází Skanzen lodžské dřevěné architektury, která zahrnuje dřevěné stavby přenesené z ulic Lodže. Mimo jiné dvěstěletý dřevěný modřínový kostel z ulice Novosolná.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biała Fabryka Geyera na polské Wikipedii.
- ↑ Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo łódzkie. [cit. 2021-03-11] Dostupné online. S. 45
- ↑ a b c RADZISZEWSKA, K. Niemieckimi śladami po "ziemi obiecanej" = Auf deutschen Spuren im "gelobten Land". 1. vyd. Łódź: Wydawnictwo Literatura, 1997. 207 s. Dostupné online. ISBN 83-87080-43-8, ISBN 978-83-87080-43-3. OCLC 76298433 S. 29–30.
- ↑ a b c d Biała Fabryka Geyera, Łódź - Zabytek.pl. zabytek.pl [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ RYNKOWSKA, Anna. Ulica Piotrkowska. Łódź: MyDesign, 1970. 246 s. Dostupné online. ISBN 978-83-939822-4-0, ISBN 83-939822-4-3. OCLC 924672955 S. 29.
- ↑ Fabryka Ludwika Geyera „Biała Fabryka” (obecnie Centralne Muzeum Włókiennictwa w Łodzi) - Regionalny Katalog Zabytków Województwa Łódzkiego. www.kultura.lodz.pl [online]. [cit. 2021-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-24.
- ↑ HAC, Aleksandra. Prezydent Komorowski: - Łódzkie zabytki pomnikami historii. lodz.wyborcza.pl [online]. 2015-02-17 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online.
- ↑ KRAJEWSKI, Sławomir. Piotrkowska : spacer drugi = the second walk. [Łódź]: Wydawnictwo Jacek Kusiński, 2008. 128 s. Dostupné online. ISBN 978-83-927666-8-1, ISBN 83-927666-8-7. OCLC 894942477
- ↑ JAWORSKI, Piotr. Biała Fabryka Ludwika Geyera w Łodzi. 1. vyd. Łódź: Centralne Muzeum Włókiennictwa, 2005. 31 s. Dostupné online. ISBN 83-918834-3-4, ISBN 978-83-918834-3-3. OCLC 907741974
- ↑ Historia - Biała Fabryka Ludwika Geyera. cmwl.pl [online]. [cit. 2021-03-16]. Dostupné online.
- ↑ REDAKCJA. Skansen łódzkiej architektury drewnianej do zwiedzania od wtorku. Dziennik Łódzki [online]. 2008-09-28 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. (polsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JAWORSKI, Piotr. Biała Fabryka Ludwika Geyera w Łodzi. 1. vyd. Łodź: Centralne Muzeum Włókiennictwa, 2005. 31 s. ISBN 83-918834-3-4.
- RYNKOVSKA, Anna. Ulica Piotrkowska. 1. vyd. Łódź: Wydawnictwo Łódzkie, 1970. 246 s. ISBN 978-83-939822-4-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílá továrna na Wikimedia Commons
