Béla Kéler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Béla Kéler
Kéler Béla (1820–1882).jpg
Základní informace
Narození 13. února 1820
Bardejov
Úmrtí 20. listopadu 1882 (ve věku 62 let)
Wiesbaden
Žánry klasická hudba a populární hudba
Povolání dirigent, hudební skladatel, hudební pedagog, houslista a textař
Nástroje housle
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Béla Kéler

Béla Kéler, původním jménem Albert Paul Kéler, (13. února 1820 Bardejov, Uhersko20. listopadu 1882 Wiesbaden, Německo) byl slovenský hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z hornouherské protestantské šlechty. Pokřtěn byl Albert Paul. Jeho otec byl hlavním soudce města Bardejov. Albert měl 11 sourozenců. Rodina byla německá a tak chodil do německé školy. Ve městě se mluvilo slovensky (hornošarišským dialektem), přesto si Albert brzy začal říkat maďarským jménem Béla.

Hudební nadání projevoval od dětství. Učil se hrát na housle u bardejovského regenschoriho Franza Schiffera. Studoval na evangelickém lyceu v Levoči, kde založil studentský orchestr. Pokračoval studiem práv a filosofie v Debrecíně. Studia ukončil v Prešově s výborným prospěchem.

Nejprve se, v souladu s přáním rodičů, věnoval hospodářství. Hudba ho však stále lákala. Komponoval drobné taneční skladby a soukromě studoval hudební teorii podle učebnice Johanna Albrechtsbergera Theorie der Tonkunst. Krátce hrál v lázeňském orchestru v Bardejovských Kúpeľoch a v roce 1844 odešel do Prešova. Hrál v divadelním orchestru, učil a úsilovně se zdokonaloval ve hře na housle.

V roce 1845 vyhrál konkurz na místo prvního houslisty ve vídeňském divadle Theater an der Wien. Ve Vídni dále pokračoval ve studiu hudby, komponoval a dočkal se i prvních skladatelských úspěchů. V roce 1854 odešel do Berlína a pod jménem Béla Kéler se stal dirigentem v berlínském orchestru J. Sommera. Popularitu získal valčíkem Hoffnungssterne (Hvězdy naděje) a kvapíkem Grosser Sturmgalopp op.12. Po roce se vrátil do Vídně aby převzal orchestr po zesnulém dirigentovi a skladateli Josefu Lannerovi. V roce 1856 se stal kapelníkem vojenské hudby 10. pěšího pluku. Po čtyřech letech však byl nucen vojenské kariéry zanechat kvůli svému zdravotnímu stavu. V Budapešti založil orchestr a v letech 1863–1866 působil jako hudební ředitel vévody z Nassau ve Wiesbadenu. Dirigoval lázeňský orchestr, hrál na dvorních plesech a komponoval. S krátkými přestávkami setrval ve Wiesbadenu až do roku 1874.

V září roku 1874 ho angažovala londýnská opera Royal Opera House v Covent Garden, aby organizoval a dirigoval populární serii koncertů tzv. „Concerts populairs“. V dalších letech cestoval po Evropě a dirigoval přední orchestry. Z dochovaných záznamů je zřejmé, že ještě roku 1881 absolvoval 134 koncertů.

Zemřel 20. listopadu 1882 ve Wiesbadenu ve věku 62 let a je tam také pochovaný. Svou hudební pozůstalost odkázal rodnému městu – Bardejovu. Každoročně se v Bardejově pořádá hudební festival Kultúrní leto Bély Kélera.

Vyznamenámí[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo Bély Kélera je velmi rozsáhlé. Do roku 1877 vyšlo tiskem 138 jeho skladeb ve dvanácti nakladatelstvích. Zkomponoval 26 valčíků, 31 pochodů, 20 čardášů, 28 polek, 17 písní, 11 galopů, 10 předeher a řadu dalších příležitostných skladeb. Mnoho skladeb se nedochovalo nebo jsou nezvěstné. Některé skladby zůstaly v rukopise a jsou ve sbírkách muzea v Bardejově.

Kromě tanečních a populárních skladeb komponoval i díla vážnějšího charakteru. Patří mezi ně již zmíněné předehry, ale také symfonické básně

  • La chasse aux papillons op.133
  • Serenata Veneziana, quasi Cavatina op.93
  • Karpaty
  • Noc v Benátkach
  • Koncert pro housle a orchestr
  • Starý a nový rok – hudebníný dialóg v otázkách a odpovědích
  • Der Musikalische Fernsprecher (Hudební telefon)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]