Béla Hadik

Béla hrabě Hadik z Futaku
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1861), kapitán řadové lodi (1858), fregatní kapitán (1856), korvetní kapitán (1852)
Narození	27. září 1822 Humenné
Úmrtí	19. dubna 1885 (ve věku 62 let) Košice
Titul	hrabě
Děti	János Hadik Endre Hadik-Barkóczy
Profese	voják
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Béla hrabě Hadik z Futaku (maďarsky Futaki gróf Hadik Béla Mátyás Antal, německy Adalbert Matthias Anton Graf Hadick von Futak) (27. září 1822 Humenné – 19. dubna 1885 Košice) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský námořní důstojník. Od mládí sloužil u rakouského námořnictva a patřil k blízkým spolupracovníkům arcivévody Maxmiliána. V roce 1861 dosáhl hodnosti kontradmirála, krátce poté odešel do výslužby. Sňatkem získal značný majetek v Horních Uhrách (Zemplínská župa). Všichni jeho synové se uplatnili v různých sférách veřejného života Uherského království, nejstarší z nich Endre (1862–1931) přijal v roce 1887 alianční jméno Hadik-Barkóczy.

Životopis

Palác Hadik-Barkóczy v Košicích

Pocházel ze šlechtického rodu Hadiků, byl pravnukem slavného vojevůdce 18. století maršála Andreje Hadika. Narodil se jako jediný syn důstojníka hraběte Adama Hadika (1784–1852) a jeho manželky Johanny, rozené hraběnky Dernathové (1798–1868). Původně byl předurčen ke službě v armádě a v letech 1833–1834 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, v roce 1834 přestoupil na námořní akademii v Benátkách a v roce 1840 vstoupil do císařského námořnictva. Sloužil jako důstojník na válečných i civilních lodích u břehů Itálie. V roce 1847 byl jmenován c. k. komořím, v té době byl již poručíkem a během revoluce v Itálii v roce 1848 padl do zajetí. V roce 1852 byl povýšen na kapitána a svou další kariéru spojil se službou u arcivévody Maxmiliána. Byl jeho pobočníkem a nejvyšším komořím, v roce 1860 byl jmenován c. k. tajným radou a krátce zastával funkci předsedy námořní rady. V roce 1861 dosáhl hodnosti kontradmirála. Mezitím se v roce 1860 oženil, nedlouho poté odešel do výslužby a věnoval se správě vyženěného majetku na Slovensku.

Rodina a majetek

Ilona Hadiková, rozená Barkóczy (1833–1887)

V roce 1860 se ve Vídni oženil s hraběnkou Ilonou, rozenou Barkóczyovou (1833–1887), která byla dědičkou rozsáhlého majetku v Zemplínské župě. Jedním ze sídel byl dnes již neexistující zámek Pavlovce nad Uhom, kde se narodily všechny jejich děti. Součástí dědictví byl také palác Hadik-Barkóczy v Košicích. Béla navíc v roce 1879 koupil velkostatek Tornanádaska (župa Borsod-Abaúj-Zemplén), který sousedil s rodovým majetkem na východním Slovensku. Z manželství se narodilo sedm dětí:

• 1. Endre (Andreas) (1862–1931), 1887 přijal jméno Hadik-Barkóczy, c. k. tajný rada, komoří, poslanec uherského sněmu, předseda Sněmovny magnátů 1917–1918, ∞ 1895 Klára hraběnka Zichyová (1875–1946), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
• 2. János (Johann) (1863–1933), c. k. tajný rada, poslanec uherského sněmu, uherský ministr výživy 1917–1918, uherský předseda vlády 1918, ∞ 1893 Alexandra hraběnka Zichyová (1873–1949), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, dědička velkostatku Seregélyes
• 3. Sándor (Alexander) (1865–1911), poslanec uherského sněmu
• 4. Ilma (Amálie) (1865–1941), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, I. ∞ 1888 Vilmos hrabě Sztáray de Sztára (1858–1892), c. k. komoří, námořní poručík,, II. ∞ 1905 László hrabě Mailáth de Székhely (1862–1934), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen Sněmovny magnátů
• 5. Miksa (Maximilian) (1868–1921), c. k. komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Mexiku a ve Švédsku
• 6. Béla (Adalbert) (1870–1912), vrchní župan Zemplínské župy, ředitel Agrární a hypoteční banky v Budapešti
• 7. Karolína (1873–1933)

Bélova mladší sestra Gizela (1825–1890) byla poprvé od roku 1842 manželkou barona Viléma Baillou, po rozvodu se v roce 1850 provdala za politika hraběte Rudolfa Stadiona (1808–1882). Měli spolu tři děti, ale i toto manželství skončlo rozvodem (1859).

Tituly a ocenění

Jako příslušník šlechtické rodiny byl v roce 1847 jmenován c. k. komořím a ve funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Maxmiliána obdržel v roce 1860 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během služby u námořnictva získal řadu vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Ve výčtu jeho ocenění od zahraničních panovníků převažuje dekáda padesátých let 19. století, kdy jako pobočník a nejvyšší hofmistr arcivévody Maxmiliána absolvoval řadu diplomatických cest. Mimo jiné byl nositelem dvou stupňů belgického Leopoldova řádu vzhledem k manželství arcivévody Maxmiliána s belgickou princeznou Charlottou.

Rakousko

• Řád železné koruny III. třídy (1850)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1857)
• Řád železné koruny II. třídy (1861)
• Válečná medaile (1873)

Zahraničí

• Řád sv. Stanislava III. třídy (1846, Rusko)
• Konstantinův řád svatého Jiří (1847, Království Obojí Sicílie)
• Řád slávy (1849, Tunisko)
• komandérský kříž Řádu Spasitele (1850, Řecko)
• komandérský kříž Řádu avizských rytířů (1850, Portugalsko)
• Řád červené orlice III. třídy (1852, Prusko)
• komandérský kříž Záslužného řádu bavorské koruny (1853, Bavorsko)
• komandérský kříž Řádu Albrechtova (1854, Sasko)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1855, Belgie)
• rytíř Nejvyššího řádu Kristova (1855, Papežský stát)
• komandér Řádu čestné legie (1856, Francie)
• rytíř Řádu dubové koruny (1856, Nizozemsko)
• komandérský kříž Ludvíkova řádu (1856, Hesensko)
• komandérský kříž Řádu Jindřicha Lva (1857, Brunšvicko)
• velkodůstojník Leopoldova řádu (1857, Belgie)
• Řád Guadalupe (1864, Mexiko)

Odkazy

Literatura

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 171–175 (heslo Béla Graf Hadik von Futak) ISBN 3-7648-2511-1