Autotransformátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma autotransformátoru. Sekundární napětí (vpravo) lze nastavit na 40 % - 110 % primárního
Autotransformátor se sekundárním napětím 0-220 V, max. 4 A
Regulační autotransformátor

Autotransformátor je transformátor, u kterého je pro primární i sekundární vinutí používána společná cívka - vinutí.

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

Z mechanického hlediska jde o cívku na železném jádře s odbočkami pro primární a pro sekundární napětí. Společnou částí vinutí prochází jen rozdíl primárního a sekundárního proudu, I1 - I2. Výhodou autotransformátoru proti transformátoru je, že při stejném výkonu má menší hmotnost železného jádra a menší hmotnost vinutí (mědi). Nevýhodou autotransformátoru je, že nezajišťuje galvanické oddělení primárního a sekundárního obvodu (obě vinutí jsou spojena).

Regulační autotransformátor (variak) umoźňuje plynulé nastavení sekundárního napětí. Obvykle se k tomu používá prstencové železné jádro (toroid), takže odbočka sekundárního vinutí může být realizována pomocí pohyblivého jezdce.[1] Poloha jezdce určuje velikost sekundárního napětí.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Autotransformátory často najdeme jako regulovatelné zdroje střídavého napětí v elektrických laboratořích. Používá se také v trakčních kolejových vozidlech (elektrické lokomotivy), kde je hlavní výhodou menší hmotnost autotransformátoru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEČÁSEK, Sláva. Radiotechnika do kapsy. Praha 1 : SNTL, 1981. Kapitola Autotransformátor, s. 170.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Autotransformátory. Sv. 1, str. 375