August Scholtis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
August Scholtis
Úmrtí 26. dubna 1969 (ve věku 67 let)
Berlín
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Friedhof Heerstraße
Pseudonym Alexander Bogen
Povolání spisovatel a překladatel
Národnost Slezané
Žánr román
Významná díla Východní vítr; Pán z Bolatic
Ocenění Cena Julia Reicha (1932)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Čestný hrob Augusta Scholtise v Berlíně

August Scholtis, pseudonym Alexander Bogen (7. srpna 1901 Bolatice (Hlučínsko) – 26. dubna 1969 Berlín) byl německý spisovatel, publicista a překladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. srpna 1901 v rodině Fritze Scholtise a Valesky Scholtisové, rozené Dudové. Otec byl navíc včelař a pekař, a vynikal i jako vesnický muzikant. Po ukončení obecné školy se August chtěl vyučit zedníkem, ale náhoda mu pomohla získat místo písaře v kanceláři Karla Maxe Lichnovského v Chuchelné. V blízkosti tohoto bývalého císařského velvyslance v Německu se naučil psát na stroji, německy, osvojil si politickou rozvážnost.

Po připojení Hlučínska k Československu (a tím rozdělení Lichnovského panství mezi ČSR, Německo a Polsko) pracoval jako úředník správy skladů zboží a městských zařízení. V roce 1920 při plebiscitu hlasoval, aby celé Horní Slezsko zůstalo při Německu. V roce 1922 zvolil jako jediný člen rodiny německou státní příslušnost a odešel do pruského Slezska. Ve dvacátých letech začal poprvé psát do novin, jeho skromná novinářská kariéra však brzy ztroskotala. V roce 1927 napsal první novelu, se kterou vyhrál první cenu v soutěži Vratislavského rozhlasu. Novela se jmenovala Posmrtná vzpomínka a rozehrála jako téma Bolatice. Po tomto úspěchu toužil stát se spisovatelem a po krátké zastávce v Praze, kde se kontaktoval s Karlem Čapkem, odešel v roce 1930 do Berlína, který se mu stal domovem až do jeho smrti.

Po několikaletém strádání se mu podařilo v roce 1932 vydat román Východní vítr. V románu Scholtis poukazoval na vytlačování bohaté smíšené kultury jeho domova z německé, polské i české Ostravy. Tento román posléze ovlivnil i německého spisovatele Güntera Grasse.[1]

S nástupem Třetí říše přišel pro Scholtise zákaz psát, protože odmítl vstoupit do Říšské literární komory (Reichsschrifttumkammer). Přesto se mu podařilo v letech 1935 až 1940 vydat čtyři romány Baba a její děti, Letec Jaś, Železárny a Moravská svatba, ve kterých se zabýval tematikou domova na východě. Během 2. světové války působil v Pomocné požární ochraně, byl nasazen v Horním Slezsku (Katovice) a před koncem války byl převelen na západ, kde se dostal do amerického zajetí. Po válce pracoval v redakci novin Tagesspiegel, kde psal různé glosy a fejetony. Na sklonku roku 1945 se přihlásil menšími pracemi Kouzelná hůl a Dezerce.

Na dlouhou dobu se pak odmlčel a živil se jako novinář. Stále však pracoval na svém „velkém románě“. V roce 1959 vyšla jeho autobiografie Pán z Bolatic, ve které představuje nejen sám sebe, ale zároveň i kulturní krajinu jeho domoviny. Pod silným dojmem svého úspěchu cestoval v roce 1959 poprvé od roku 1945 do Československa a v roce 1961 do Polska. Ze svých cest napsal pozoruhodnou zprávu s názvem Cesta do Polska, ve které vyjádřil svůj pesimismus k budoucímu vývoji v těchto zemích. Tato pragmatická kniha byla posledním dílem které zveřejnil. V roce 1964 přeložil divadelní hru Václava Havla Zahradní slavnost (Das Gartenfest) a takže povídky Ivana Olbrachta z knihy Golet v údolí z češtiny do němčiny. Augustin Scholtis zemřel 26. dubna 1969 ve svém bytě v Berlíně na srdeční infarkt.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Posmrtná vzpomínka (Nachruf). 1927.
  • Der müde Krieg in Borodin. Drama. 1932.
  • Východní vítr. Román hornoslezské katastrofy (Ostwind. Roman der oberschlesischen Katastrophe). 1933, česky 1986.
  • Baba a její děti (Baba und ihre Kinder). 1934, česky 1935.
  • Letec Jaś (Jaś, der Flieger). 1935.
  • Wilhelm Doms. Ein ostdeutsches Leben für die Kunst. 1935.
  • Dreiunddreißig Lieder aus Hultschin. Mährische Volkslieder. Mit Federzeichnungen von Wilhelm Doms. Rabenpresse, Berlin 1935.
  • Der Kürbis. Komödie. 1936.
  • Klepitko trifft immer. mit Wilhelm Doms. 1936.
  • Glocken über dem Osten. Komödie. 1936.
  • Kleine Reisen zu großen Zielen. 1937.
  • Železárny (Das Eisenwerk). 1938, česky 1940.
  • Schlesischer Totentanz. Erzählungen. 1938.
  • Železárny (Das Eisenwerk). Büchergilde Gutenberg, Berlin 1939.
  • Friedrich in Kamenz. Erzählung. 1939.
  • Moravská svatba (Die mährische Hochzeit). 1940.
  • Die Begegnung. Zwei Erzählungen. Vorwerk-Verlag, Berlin / Darmstadt 1940.
  • Das Spielzeug der Komtess und andere Novellen. Verlag Otto Beyer, Leipzig 1940.
  • Dezerce (Die Fahnenflucht). 1948.
  • Kouzelná hůl (Die Zauberkrücke). 1948.
  • Die Katze im schlesischen Schrank. Oberschlesischer Heimatverlag, Augsburg 1958.
  • Pán z Bolatic – autobiografie (Ein Herr aus Bolatitz). 1959, česky 2008
  • Cesta do Polska (Reise nach Polen. Ein Bericht). 1962.
  • Schloß Fürstenkron. Roman. Horst Bienek (Hrsg.), 1987.
  • Erzählungen, Dramen, Romane. Auswahl, Hrsg. und Kommentar von Joachim J. Scholz, Berlin 1991–1992.
  • Briefe. Teil I und II. Auswahl, Hrsg. und Kommentar von Joachim J. Scholz, Berlin 1991–1992.

Překlady z češtiny do němčiny[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Havel: Zahradní slavnost (Das Gartenfest). 1964.
  • Ivan Olbracht: Golet v údolí – povídka: Zázrak s Julčou (Wunder mit Julka) 1967.
  • Ivan Olbracht: Golet v údolí – povídka: O smutných očích Hany Karadžičové (Von den traurigen Augen von Hana Karadžičová). 1990.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NAVRÁTIL, Boleslav. August Scholtis, jeden pán z Bolatic. Opavský a hlučínský deník. 2012-05-20. Dostupné online [cit. 2017-08-17]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivana Paverová: August Scholtis mezi českou a německou kulturou = August Scholtis between Czech and Germann culture. Opava 2008.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]