Athelas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Athelas (v Obecné řeči králův lístek, quenijsky asëa aranion) je fiktivní bylina s léčivými účinky, která se objevuje v románu Pán prstenů J. R. R. Tolkiena.

Původ a účinky[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pocházela původně z ostrova Númenoru. Je možné, že ještě předtím rostla v Beleriandu, který na konci Prvního věku zaplavilo moře. V době Války o Prsten na konci Třetího věku na severu Středozemě už byly její účinky známy jen lidem putujícím v divočině.[1] Také na jihu v Gondoru byla rostlina už téměř zapomenuta, avšak její lidový název králův lístek vyjadřoval víru, že v rukou krále má léčebné účinky. Protože však poslední král opustil Gondor před téměř tisíci lety, athelas byl připomínán jen v polozapomenutých říkankách.

Aragorn několikrát použil athelas, aby pomohl svým přátelům, pokud utrpěli těžká zranění:

  • Když při souboji s Prstenovými přízraky bodl Froda do ramene Černokněžný král prokletou morgulskou dýkou, zůstal v ráně úštěpek čepele. Aragorn tehdy v lesích u Větrova nalezl athelas a použil jeho listy ke zpomalení účinků morgulské dýky.
  • Nasbíraný athelas pak využil ještě jednou poté, co Společenstvo uniklo z Morie, kde Frodo a Sam Křepelka utrpěli zranění od skřetů. Více athelasu zpod Větrova mu však již nezbylo.
  • Athelas potom Aragorn využíval jako účinný lék proti temné nemoci gondorských vojáků, kterou lidé označovali Černý dech. Nemoc způsobovali nazgûlové a každý postižený se rychle propadal do zlých snů, z nichž už se zpravidla neprobudil. V Gondoru však bylo velmi nesnadné athelas sehnat, protože nikdo nevěděl o jeho účincích, naštěstí se jej však podařilo najít u nějakého starce, který jej užíval v odvaru proti bolestam hlavy. Aragorn s pomocí athelasu vyléčil z Černého dechu Faramira, Éowyn i Smělmíra.

Je zajímavé, že athelas se při každém použití projevoval poněkud odlišně, zejména odlišnou vůní.[2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

V knize není rostlina nijak detailně popsána, nicméně má podlouhlé listy a charakteristickou nasládlou vůni, podle níž ji může najít ten, kdo ji zná. Listy zřejmě voní poměrně výrazně, protože Aragorn rostlinu pod Větrovem nalezl téměř potmě. Pokud se listy rozmačkají, jejich sladká či spíše „zdravá“ vůně se ještě zintenzivní. Ve filmovém zpracování jde o menší rostlinu s temně zelenými listy. Inspirací pro Tolkiena byla možná bazalka, jíž jsou přisuzovány léčebné účinky a její název (z řec. basilikos, královský) tomu rovněž nasvědčuje.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Aragorn: "Na Severu ji nezná nikdo kromě těch, kdo putují divočinou." TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán Prstenů - Společenstvo Prstenu. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0362-0. Kapitola Útěk k brodu. 
  2. Aragorn při léčení Faramira, Éowyn a Smělmíra použije vždy touž rostlinu, přesto se popisy její vůně liší:
    • U Faramira: Vůně, která k nim všem zavála, byla jako vzpomínka na orosená jitra s jasným sluncem v jakési jiné zemi, na kterou je krása jarního světa sama pouhou vzpomínkou.
    • U Éowyn: Zdálo se, že oknem přivál ostrý vítr a ničím nevoní, ale je naprosto čerstvý a mladý.
    • U Smělmíra: Vůně jako dech ze sadů a ze slunečného vřesu plného včel.
    TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán Prstenů - Návrat krále. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0373-6. Kapitola Domy uzdravování. 
  3. Domněnka převzata ze Stránek o Středozemi Archivováno 30. 7. 2003 na Wayback Machine.