Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Atentát Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas ve 12.30 místního času (18.30 UTC). John F. Kennedy byl smrtelně raněn střelou z pušky Carcano M91/38, když v rámci kampaně pro prezidentské volby 1964 projížděl ulicemi Dallasu v otevřeném voze doprovázený manželkou Jacqueline, texaským guvernérem Johnem Connallym a jeho manželkou Nellie. Vážně zraněn byl rovněž guvernér Connaly, atentát však přežil.

Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (zkr. HSCA) (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Sněmovní komise navíc konstatovala, že vražda byla výsledkem „rozsáhlého spiknutí“.[1] Povaha tohoto spiknutí ovšem nebyla vyjasněna a existuje pouze řada podezření. V pozadí atentátu mohl stát například kubánský režim Fidela Castra, Sovětský svaz, kubánské komunity na území USA,[2] mafie[3] a další. Podezření se nevyhnulo ani složkám americké vlády jako FBI,[3] CIA[3] a dokonce viceprezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi,[4] který ve shodě s ústavou po Kennedyho smrti převzal úřad hlavy státu. Pravděpodobný střelec Lee Harvey Oswald se k ničemu nepřiznal a byl zavražděn dva dny po zadržení.[5]

Atentát na mimořádně populárního prezidenta vyvolal celosvětový ohlas. Pohřeb se konal 25. listopadu 1963 a účastnilo se jej přes 90 zástupců zemí z celého světa, Sovětský svaz nevyjímaje. Jako málokterá jiná politická událost se zavraždění Kennedyho silně zapsalo do paměti veřejnosti Spojených států, takže většina pamětníků dodnes ví, co dělali ve chvíli, kdy se zprávu o atentátu dozvěděli.

Historický kontext události

Vnitropolitický

Kennedy s manželkou Jacqueline během volební kampaně v roce 1960

Kennedyho politická kariéra započala v letech 1947−1953, během nichž zastupoval stát Massachusetts ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických jakožto demokrat. V letech 1953−1960 zastupoval tentýž stát v Senátu Spojených států amerických. Kennedy ohlásil svůj záměr kandidovat na post prezidenta 2. ledna 1960. V demokratických primárních volbách („primárkách“) stanul proti senátorovi Hubertovi Humphreymu ze státu Minnesota a dále proti Waynovi Morsemu z Oregonu. Po vítězství nad oběma protikandidáty se jeho hlavním oponentem v demokratické straně stal texaský senátor Lyndon B. Johnson. Na jednom ze shromáždění Demokratické strany Kennedy přednesl svůj slavný projev o „Nové hranici“ (New frontier), ohlašující změny, jimiž by měly projít Amerika i zbytek světa. 13. června 1960 se Demokratická strana rozhodla nominovat Kennedyho jako svého kandidáta do prezidentských voleb. Jelikož většinově protestantská americká společnost měla jisté obavy z jeho římskokatolického vyznání, rozhodl se Kennedy pronést dne 12. září 1960 projev, během něhož zazněla slavná věta: „Nemluvím za svou církev do věcí veřejných a má církev nemluví za mě.“[6] V září a říjnu 1960 byly poprvé v historii USA televizně přenášeny debaty mezi prezidentskými kandidáty Kennedym a republikánem Richardem Nixonem. Od té doby začala televize hrát významnou roli v politice USA.[7] V prezidentských volbách roku 1960 Kennedy svého protikandidáta Nixona porazil jedním z nejtěsnějších výsledků v historii a stal se tak prvním katolickým a ve věku 43 let druhým nejmladším prezidentem v dějinách USA (po Theodoru Rooseveltovi). Kennedy se také jako jediný prezident stal držitelem Pulitzerovy ceny.[8] Svůj vnitrostátní program označoval jako Nová hranice, jeho cílem bylo zlepšení financování školství, zdravotní péče a zahrnoval ekonomická opatření k zastavení ekonomické recese. V roce 1963 navrhl daňovou reformu, která zahrnovala i daňové škrty, návrh však prošel kongresem až po jeho smrti v roce 1964. Kennedy se během své vlády zasazoval o integraci černošské populace, bojoval proti diskriminaci menšin[9] a snažil se také zlepšit postavení amerických žen.[10][11] Za vlády Kennedyho také došlo k významné změně v imigrační politice, neboť vydal zákon později známý jako „Immigration and Nationality Act of 1965“, který zlepšil podmínky pro přistěhovalce z Jižní Ameriky.[12] Prezident Kennedy zformuloval záměr vyslat pilotovanou misi na Měsíc: „Rozhodli jsme se letět na Měsíc… Chceme letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale právě proto, že je to obtížné.“[13][14]

Kennedy se nikdy netajil negativním postojem vůči komunismu, který mimo jiné potvrdil svým výrokem během návštěvy Západního Berlína těsně po rozdělení města na západní a východní část: „Na světě je mnoho lidí, kteří nechápou nebo tvrdí, že nechápou, v čem spočívá rozpor mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří říkají, že komunismus je vlna budoucnosti. Ať přijdou do Berlína! A jsou lidé, kteří říkají, že v Evropě i jinde můžeme spolupracovat s komunisty. Ať přijdou do Berlína! A je několik lidí, kteří říkají, že komunismus je zlý systém, ale umožňuje nám hospodářský vzestup. Lass' sie nach Berlin kommen − ať přijdou do Berlína!“[15][16]

Kennedy a Nikita Chruščov dosáhli kompromisu

Mezinárodní

Atentát byl spáchán ve složitém období studené války, v němž došlo mimo jiné k neúspěšnému vylodění v Zátoce sviní, pokusu o svržení režimu Fidela Castra, po kterém svět vzápětí stál na pokraji jaderného konfliktu kvůli Karibské krizi.[17] Kennedy se ocitl před dilematem: pokud USA vojensky zasáhnou, mohla by situace vést k jadernému konfliktu se Sovětským svazem; pokud však situaci nevyřeší, byly by USA ohroženy sovětskými jadernými zbraněmi na Kubě. Kennedy začal se Sovětským svazem vyjednávat a s jeho vůdcem Nikitou Chruščovem dospěli po týdenním vyjednávání k dohodě, která uchránila svět od válečného konfliktu.[17] Tehdy byla také vybudována Berlínská zeď a začaly první střety války ve Vietnamu, která naplno propukla za vlády Kennedyho nástupce Lyndona Johnsona. Po Kennedyho smrti dále pokračoval vesmírný závod mezi USA a SSSR, korunovaný úspěchem americké mise Apollo 11 roku 1969, během níž lidská noha poprvé stanula na Měsíci.

Zákulisí návštěvy

Prezident Kennedy si Dallas pro svou návštěvu vybral ze tří hlavních důvodů:

Přivítání prezidentského páru na dallasském letišti Love Field[19]

Rozhodnutí o listopadové návštěvě Dallasu padlo během setkání Kennedyho s viceprezidentem Johnsonem a texaským guvernérem Johnem Connallym 5. června 1963.

V souvislosti s cestou do Dallasu vznikly obavy o bezpečnost prezidenta, především poté, co zde byl davem demonstrujících pravicových radikálů během oslav Dne OSN, konaných 24. října 1963, fyzicky i slovně napaden Adlai Stevenson, vyslanec Spojených států Amerických při OSN.[20] Znepokojení vyvolávala také možnost útoku skrytého odstřelovače,[20] čehož se obával i sám Kennedy.[21] Trasa prezidentské kolony Dallasem byla popsána již 19. listopadu 1963 oběma dallaskými novinami, o dva dny později byl zveřejněn plánek trasy.[22] Prezidentská kolona, sestávající z celé řady vozů a doprovodných motocyklů, měla svou cestu začít na letišti Love Field, pokračovat do centra Dallasu, projet parkem Dealey Plaza a prezident měl přednést projev v budově Dallas Trade Mart. Automobil, ve kterém John F. Kennedy cestoval, byla speciálně upravená limuzína Lincoln Continental typ 1961 s otevřenou střechou a kódovým označením SS−100−X. Prezidentská limuzína jela v první třetině kolony. Původně ji měli poklusem doprovázet dva členové prezidentovy tělesné stráže, ti ovšem byli během výjezdu kolony z letiště odvoláni.[23]

Atentát

Oficiální verze

Plánek trasy jízdy prezidentské kolony

Chvíli před 12.30 místního času vjela prezidentská limuzína do prostoru parku Dealey Plaza a pomalu se blížila k Texaskému knižnímu velkoskladu. Nellie Connally, manželka guvernéra, se otočila ke Kennedymu, který seděl na zadním sedadle a řekla mu: „Pane prezidente, rozhodně nemůžete říct, že by Vás Dallas nemiloval“, což prezident s potěšením uznal.[24][25] Když limuzína projela kolem budovy Texaskéko knižního velkoskladu a začala vjíždět do ulice Elm street, kdosi zahájil palbu na prezidenta Kennedyho; velká většina svědků vyslechnutých po atentátu uváděla, že padly celkem tři výstřely.[26] V případě první střely, která Kennedyho nezasáhla, bylo podle výpovědí lidí z davu velmi těžké určit směr, ze kterého byla vypálena, a mnoho svědků později uvedlo, že první výstřel považovali za ohňostroj nebo za ránu z výfuku staršího automobilu.[27] John F. Kennedy a John Connally, kteří seděli po boku svých manželek, se hned po první střele začali zmateně ohlížet kolem sebe. Connally poznal, že se jedná o zvuk pušky velmi velké ráže a vykřikl: „Ó, ne, ne, ne!“. Otočil se doprava a poté za sebe, aby se podíval na prezidenta sedícího za ním.[28][29]

Pohled na Elm street ze 6. patra Texaského knižního velkoskladu

Ze zpráv Warrenovy komise[30] a HSCA vyplynulo,[31] že ve chvíli, kdy prezident mával davům po své pravici, mu vnikla kulka (pozn. druhá ze tří střel) do vrchní části zad, prošla jeho krkem a vyšla ven jícnem. Poté zvedl ruce, chytil si krk a zavrávoral nejprve směrem dopředu a následně doleva, zatímco ho jeho manželka Jacqueline v šoku objala. Guvernéra Connallyho podle „teorie jedné kulky“[32] zasáhla tatáž kulka jako prezidenta, projela mu zády, hrudníkem, pravým zápěstím a levým stehnem. Hned poté vykřikl: „Můj Bože, oni nás všechny zabijí!“[33][34] Poslední střela vyšla ve chvíli, kdy prezidentská limuzína míjela betonový plot zahrady Johna Neely Bryana. Rozbila pravou část Kennedyho hlavy, ze které vytrhla kus tkáně o velikosti lidské pěsti.[35][36] Kapota kufru limuzíny a policista jedoucí jako doprovod za autem byli v tu chvíli potřísněni krví a částmi mozkové tkáně.[37][38]

Fotografie pořízená Mary Moormanovou zlomek sekundy po fatálním zásahu prezidentovy hlavy

Prezidentskou limuzínu následovalo doprovodné auto, na jehož levé boční stojací plošině stál tajný agent Clint Hill. Okamžik poté, co byl prezident zasažen první střelou, seskočil Hill z auta a rozběhl se k limuzíně.[39] Po fatálním zásahu Kennedyho hlavy vylezla paní Kennedyová v šoku na zadní kapotu limuzíny, během výpovědi si ovšem důvodem tohoto svého jednání nebyla zcela jista.[40] Hill se však domníval, že se snažila sebrat kus odstřelené části Kennedyho lebky.[41] Hill vyskočil na kufr limuzíny, strčil paní Kennedyovou zpět na sedadlo a přitiskl se na kapotu auta, které začalo vysokou rychlostí ujíždět z Dealey Plaza směrem k nemocnici Parkland Memorial Hospital.[42]

Guvernér Connally, který jel s prezidentem, byl též vážně zasažen, ale přežil.[43] Lékaři později uvedli, že mu jeho manželka, která ho po zásahu strhla do svého klína, nevědomky pomohla zatlačit zranění na hrudníku, čímž mohl vzduch proudit do funkční poloviny plic – druhá část plic totiž po zásahu selhala.

Posledním zraněným byl svědek atentátu James Tague. Stál ve vzdálenosti 82 m směrem vpřed od místa, kde byl prezident zasažen, a byl lehce zraněn na pravé tváři. Zranění bylo způsobeno odraženou kulkou nebo její částí, která zasáhla obrubník chodníku.[44]

Alternativní verze o více střelcích

Dřevěná palisáda lemující travnatý pahorek − odtud měl střílet druhý skrytý střelec

Podle alternativní verze, popisující průběh samotného atentátu, však bylo vypáleno celkem šest střel dvěma nebo i třemi různými střelci.[45] Prvním z nich byl ve shodě s oficiální verzí Lee H. Oswald, druhým střelcem měl být neznámý muž ukrytý za dřevěnou palisádou lemující travnatý pahorek a hypoteticky i třetí, střílející z budovy Dal-Tex.[46] Podle několika svědků byl v oblasti kolem travnatého pahorku cítit zápach spáleného střelného prachu, který mimojiné podle bývalého armádního kapitána Ralpha Yarborougha, nemohl přicházet ze šestého patra Texaského knižního velkoskladu.[45] Přítommý fotoreportér Thomas Atkins o tomto vypověděl: „Kennedyho vůz zrovna zabočil doleva směrem k železničnímu podjezdu. Ačkoliv jsem se nedíval na budovu nad námi, dobře jsem všechno slyšel...střely přicházely zespoda a z pravé strany, od travnatého pahorku...nikdy bych netvrdil, že přicházely pouze shora. Zvuk, který je doprovázel nenaznačoval, že byly vypáleny z místa výše položeného než ulice.“[47] Průběh střelby podle verze o druhém střelci:[48]

  • 1. střela je posádkou vozu zaregistrována, nikoho však nezasáhla a trefila pouze chodník,[49]
  • 2. střela byla vypálena o dvě vteřiny později od dřevené palisády a zasáhla Kennedyho do krku (viz. okénko 188, Zapruderův film); Kennedy se chytá oběma rukama za prostřelený krk,
  • 3. střela silného kalibru, vypálená ze šestého patra skladu knih těsně míjí prezidenta a zasahuje guvernéra Connallyho dozad, proniká hrudníkem a vychází ven v místě jeho právé prsní bradavky,
  • 4. střela, kolem které panuje nejvíce dohadů a nejasností, měla být vypálena z budovy Dal-Tex nacházející se naproti skladu učebnic a údajně vytvořila zranění na prezidentových zádech,
  • 5. střela byla vypálena od travnatého pahorku, zasáhla Kennedyho do spánku a vytvořila fatální frakturu lebky, přičemž vytrhla velký kus mozkové tkáně; její náraz prudce pohnul Kennedyho tělem dozadu a poté doleva; mnoho svědků přítomných na místě činu vyjádřilo přesvědčení, že tato střela byla vypálena zpoza dřevěné palisády,
  • 6. střela byla vypálena opět z budovy knižního velkoskladu, roztříštila zápěstí guvernéra Connallyho, pronikla jeho levým stehnem.

Teorii o střelbě zpoza travnatého pahorku podporuje i svědectví Julie Ann Mercerové, která chvíli před spácháním atentátu zastavila se svým vozem na kraji silnice. Měla vidět muže vystupujícího z dodávky, který nesl pušku zabalenou ve speciálním pouzdře směrem k dřevěné palisádě.[50]

Po atentátu

Ve chvíli fatálního zásahu projížděla limuzína kolem travnatého pahorku v severní části Elm street. Jakmile kolona opustila Dealey Plaza, rozběhli se policisté a svědci z travnatého pahorku a nedalekého železničního přejezdu směrem k 1,5 m vysokému plotu oddělujícímu pahorek od parkoviště. Zde však sniper zpozorován nebyl.[51] Svědek S. M. Holland, který sledoval průjezd kolony z železničního přejezdu, uvedl, že se okamžitě po zaznění tří ran rozběhl kolem rohu, kde se přejezd napojoval na zmíněný plot, ale neviděl nikoho, kdo by z daného místa prchal.[52] Podle zvuku střelby ale soudil, že rány přicházely ze směru od travnatého pahorku a k tomu navíc spatřil dým vycházející z tohoto místa.[53]

Snímek Dealey Plaza − zcela vlevo je zachycen železniční přejezd, odkud událost sledoval S. M. Holland. Uprostřed je vidět travnatý pahorek a bílá část betonové zídky oddělující Dealey Plaza od parkoviště; zcela vpravo lze za korunou stromu vidět část budovy Texaského knižního velkoskladu

Lee Bowers, posunovač na dráze, který v době atentátu seděl ve dvoupatrové kontrolní věži, měl dobrý výhled na oblast za plotem obklopujícím travnatý pahorek. Viděl celkem čtyři muže v oblasti mezi věží a Elm street: muže středního věku s mladším mužem stojící 3 až 5 m od přejezdu, kteří se mu jevili, že se navzájem neznají, a jednoho či dva muže z obsluhy parkoviště. V době střelby prý viděl v oblasti travnatého pahorku „něco neobvyklého, záblesk a někoho, kdo se pohyboval dost podivně“, ale nebyl schopen to popsat přesněji.[53] S jistotou však žádného střelce neviděl. Bowers uvedl, že oba muži z obsluhy parkoviště stáli na svých místech i poté, co policista Clyde Haygood přelezl plot u pahorku.[54] V interview, které Bowers poskytl roku 1966, uvedl, že dva zmínění muži, které viděl, byli na opačné straně plotu (z jeho pohledu) a že nikdo z nich nestál přímo u plotu během střelby.[55]

Písmeno A označuje okno, ze kterého střílel Oswald; B je okno, ze kterého Norman, Williams a Jarman v době atentátu sledovali průjezd kolony

Howard Brennan, instalatér, který seděl naproti budovy Texaského knižního velkoskladu, sdělil policii, že sledoval projíždějící kolonu a najednou uslyšel ránu přicházející shora. Podíval se tedy směrem, odkud rána vyšla a uviděl muže s puškou vystřelujícího další náboj z rohového okna v 6. patře. Téhož muže prý viděl několik minut předtím, jak se ze stejného okna rozhlíží.[56] Brennan předal policii popis muže, který byl ve 12.45,[57] 12.48 a 12.55 rádiově odvysílán všem dallaským policejním jednotkám.

Když Brennan po atentátu mluvil s jedním z vyšetřujících policistů, připojili se k nim Harold Norman a James Jarman ml.,[58] zaměstnanci Texaského knižního velkoskladu, kteří sledovali průjezd kolony z jihovýchodního okna v 5. podlaží budovy.[59] Oba uvedli, že ještě společně s kolegou Bonnie Rayem Williamsem uslyšeli tři výstřely přicházející ze směru přímo nad jejich hlavami a ze stropu nad nimi se odloupla část omítky.[60][61] Norman též slyšel zvuky nabíjení pušky a pád vystřelených patron na podlahu nad nimi.[62]

Odhady času, kdy dallaská policie zablokovala vchody do budovy Texaského knižního velkoskladu se pohybují v rozmezí od 12.33 do 12.50.[63][64]

Ze 104 svědků stojících na Dealey Plaza, kteří slyšeli výstřely, 56 uvedlo, že výstřely přicházely od budovy Texaského knižního velkoskladu, 35 se domnívalo, že zvuk přicházel od travnatého pahorku nebo železničního přejezdu, 8 se zdálo, že zvuk vycházel buďto od travnatého pahorku nebo Texaského knižního velkoskladu a 5 nedokázalo směr přesně specifikovat.[26]

Lee Harvey Oswald

Soubor:CE2892.jpg
Oswaldova fotografie pořízená během jeho pobytu v Minsku
Podrobnější informace naleznete v článku Lee Harvey Oswald.

Lee Harvey Oswald, hlavní podezřelý ze spáchání atentátu, byl zadržen 1 hodinu a 20 minut po atentátu. Předtím ještě zabil dallaského policistu J. D. Tippita, který ho viděl jít po ulici a chtěl ho zadržet.[65] Oswald byl nakonec zadržen v nedalekém kině, kde se chtěl policistům bránit střelbou, což se mu ovšem nezdařilo, protože se mu zasekla pistole.[66] V noci byl obviněn z vraždy policisty Trippita a prezidenta Johna F. Kennedyho.[67][68][69][70] Oswald však odmítl svou spojitost s oběma vraždami a prohlásil, že je jen obětním beránkem policie.[71][72][73] Případ se nikdy nedostal k soudu, neboť Oswald byl o dva dny později, během převozu do Dallaské okresní věznice, zastřelen[74] Jacobem Rubinsteinem zvaným „Jack Ruby“, majitelem místního nočního klubu.[75] Rubinstein na Oswalda těsně před výstřelem ještě zakřičel: „Zabil jsi mého prezidenta, ty kryso!“.[76] Policii odůvodnil svůj čin tím, že „chtěl ušetřit vdovu po zesnulém prezidentovi od útrap, jimiž by musela projít při procesu s vrahem svého manžela“.[75] Většina komentátorů se však domnívala, že Rubyho úkolem bylo pouze odstranit Oswalda, aby pravda o atentátu nevyšla najevo.[75] Rok po svém odsouzení se Ruby ve vězení označil též za oběť a v televizním interview uvedl:

„Svět se nikdy nedozví pravdu o atentátu, jinými slovy, moje pravdivé motivy... naneštěstí ti lidé, kteří tím tolik získali a kteří měli silný motiv mne dostat do této situace, nikdy nedovolí, aby skutečná pravda spatřila světlo světa.“[77]

Puška Carcano

Zbraň použitá ke spáchání atentátu byla puška italské výroby, Carcano M91/38 (někdy nesprávně nazývaná Mannlicher−Carcano) ráže 6,52 x 52 mm,[78] o níž se ve srovnání se současnými odstřelovačskými puškami nedá hovořit jako o nijak zvlášť výkonné či přesné.[79] Nalezena byla v 6. patře Texaského knižního velkoskladu policisty Seymourem Weitzmanem a Eugenem Boonem zanedlouho po spáchání atentátu na prezidenta Kennedyho.[80] Nález zbraně nafilmoval Tom Alyea, reportér televizní stanice WFAA−TV.[81] Analýzy provedené HSCA potvrdily, že se jedná o zbraň, jež byla použita k atentátu.[82] Bylo prokázáno, že také kulka vytažená z těla guvernéra Connallyho byla vystřelena z nalezené zbraně.[83] Zbraň byla zakoupena v březnu předchozího roku Lee Harvey Oswaldem pod falešným jménem Alek Hidell[84] a doručena do P.O. Boxu v Dallasu.[85][86] Podle zprávy Warrenovy komise byl navíc na pažbě zbraně nalezen částečný otisk dlaně Lee Harveyho Oswalda.[87][88]

Úmrtí prezidenta Kennedyho

Personál traumatologického oddělení nemocnice Parkland Memorial Hospital zjistil, že stav prezidenta Kennedyho je neslučitelný se životem, čímž se myslí, že ani v případě okamžitého zásahu lékaře hned na místě atentátu by neměl naději přežít. Dr. George Gregory Burkley uvedl,[89] že příčinou smrti bylo devastující zranění hlavy,[90] což také uvedl v úmrtním listu.[91]

Lyndon B. Johnson skládá prezidentskou přísahu na palubě Air Force One v Dallasu

Ve 13 hodin odpoledne (19.00 UTC) byla konstatována úplná zástava srdeční aktivity, kněz Kennedymu udělil poslední pomazání a prezident byl prohlášen za mrtvého. Jeden ze zasahujících doktorů řekl: „Nikdy jsme neměli naději na záchranu jeho života“.[92] Kněz, který udělil poslední pomazání, sdělil deníku The New York Times, že byl prezident mrtev již při příjezdu do nemocnice a že mu musel sundat z tváře pokrývku, aby mohl vykonat obřad. Oficiální prohlášení o Kennedyho smrti vydal zastupující[93] tiskový mluvčí Bílého domu Malcolme Kilduff ve 13.33 odpoledne (19.33 UTC).

Několik minut po 14.00 (20.00 UTC), po konzultaci dallaské policie s agenty tajné služby, bylo Kennedyho tělo umístěno do rakve a převezeno na palubu Air Force One. Rakev s tělem byla do letadla naložena zadními dveřmi a byla uložena do zadní části oddělení pro cestující do místa, které bylo uvolněno odmontováním několika sedadel.

Viceprezident Lyndon B. Johnson, který jel v koloně ve druhém autě za prezidentskou limuzínou, se stal po Kennedyho smrti prezidentem Spojených států amerických; prezidentskou přísahu složil ve 14.38 na palubě Air Force One.

Pitva

Záběr zadní části hlavy prezidenta Kennedyho během pitvy

Poté, co Air Force One přistál na Andrews Air Force Base nedaleko Washingtonu D.C., bylo tělo prezidenta Kennedyho převezeno do nemocnice Bethesda Naval Hospital k okamžité pitvě. Pitva trvala přibližně od 20.00 do 23.00 (22. listopadu), poté bylo v době cca 23.00 až 04.00 tělo nabalzamováno a kosmeticky úpraveno na pohřeb. Pitva prezidentova těla, provedená třemi patology, potvrdila, že zranění prezidentovy hlavy bylo smrtelné a kulka:

„způsobila odtržením pravé části Kennedyho hlavy naprosto devastující zranění, které nebylo slučitelné se životem.“[94][95]

Zranění na krku bylo v pitevní zprávě přisouzeno druhé střele, která „zasáhla prezidenta do zad na rozhraní ramen a krku, prošla svaly ve spodní části krku, poškodila vrchní cíp pravé plíce aniž by jí prošla a nakonec vyletěla přední částí krku,“ což vedlo k vytvoření pseudotracheotomické jizvy.[96] Toto zjištění však nebylo ve shodě s prezidentovým osobním lékařem dr. Burkleym, který do úmrtního listu uvedl, že kulka zasáhla Kennedyho přibližně na úrovni 3. hrudního obratle.[97] V Kennedyho košili[98] a v kabátě,[99]které měl na sobě, byly v oblasti mezi 12,5−15 cm pod límcem nalezeny díry po kulkách.[100] Fotografická analýza záznamu prezidentské kolony, která zkoumala i nově zveřejněný (2006) film zachycující dobu těsně před atentátem,[101] ukázala, že prezidentův kabát byl zmačkán pod úrovní krku a nevisel tedy volně podél jeho těla, takže tehdejší průzkumy oblečení byly označeny za nevěrohodné co se objasnění přesného místa zranění prezidentových zad týče.[102] Diagram z pitevní zprávy dr. Thorntona Boswella se někdy používá jako důkaz zranění v nižší části zad.[103] V roce 1966 ovšem dr. Boswell uvedl, že diagram nebyl nikdy zamýšlen jako zcela přesné měřítko a pro deník The Baltimore Sun ze dne 25. listopadu 1966 jej překreslil a zakřížkoval bod výše na diagramu.[104] Boswell konstatoval, že jeho měření, která lokalizovala zranění do vzdálenosti 14 cm od krku a ucha, nesouhlasí s nálezem tvrdícím, že byl poškozen 3. hrudní obratel.[105] Mimoto všichni tři členové pitevního týmu z nemocnice Bethesda zveřejnili fotografie z pitvy, na kterých je vidět zranění po vniku kulky v místě 6. krčního obratle, tedy na spodním okraji krku, což souhlasí s úrovní určenou během vyšetřování HSCA na základě fotografické a rentgenové dokumentace z pitvy.

Později byla pitva kritizována v několika bodech, např. to, že byly spáleny originální náčrty a poznámky Jamese Humese z pitvy a také neschopnost zajistit řádným způsobem veškeré nálezy a důkazy.[106]

Pohřeb

Truchlící Jacqueline Kennedyová s dcerou Caroline a synem Johnem Fitzgeraldem; doprovázeni jsou Kennedyho bratrem Robertem

Tělo prezidenta Kennedyho bylo po pitvě převezeno do jedné z místností Bílého domu, kde bylo po 24 hodin uloženo v uzavřené rakvi. Privátně je však mohla vidět rodina a nejbližší přátelé. V neděli následující po atentátu byla rakev přikrytá americkou vlajkou převezena do Kapitolu.[107] Aby mohly shlédnout rakev hlídanou čestnou stráží, tisíce lidí stály dlouhé fronty.[108]

Pohřbu prezidenta Johna Fitzgeralda, který se konal 25. listopadu 1963, se zúčastnilo přes 90 zástupců zemí z celého světa, za Sovětský svaz se pohřbu oficiálně účastnil předseda Prezídia Nejvyššího sovětu Anastas Ivanovič Mikojan.[109] Po smutečním obřadu byla rakev převezena na zvláštním voze na Arlingtonský národní hřbitov k pohřbu.[110]

Záznamy atentátu

Žádná televizní ani radiová stanice nezachytila atentát v přímém přenosu, neboť místo, kde se udál, nebylo považováno za důležité. Většina novinářů ani nedoprovázela prezidentskou kolonu, namísto toho čekala na Kennedyho příjezd u Dallas Trade Mart. Ti novináři, kteří kolonu doprovázeli, byli v její nejzadnější části.

Pohled jižním směrem na místo atentátu. Plot a travnatý pahorek jsou za zády fotografa; bílý symbol X na silnici značí místo, kde byl prezident zasažen do hlavy (foto pořízeno v červnu 2006)

Dallaská policie zaznamenávala svůj radiový provoz ve dvou kanálech. První komunikační kanál byl používán pro rutinní policejní komunikaci, druhý kanál byl vyhrazen přímo pro potřeby prezidentské kolony. Až do chvíle atentátu sestávala komunikace na druhém kanálu pouze z hlášení polohy. Poslední vteřiny života prezidenta Kennedyho byly natočeny na němý 8 mm film v rozsahu 26,6 vteřin a zachycují chvíle těsně před, během a těsně po atentátu. Film byl pořízen amatérským kameramanem Abrahamem Zapruderem a vešel ve známost jako Zapruderův film [111] Zvětšené výřezy ze Zapruderova filmu byly zanedlouho po atentátu zveřejněny v časopisu Life. Od roku 1975 byly jeho záběry opakovaně vysílány televizí, přičemž mnohdy vynechaly záběr fatálního zásahu a roztříštění části Kennedyho hlavy.

Zapruder ovšem nebyl jediným, kdo pořídil záběry atentátu. Na Dealey Plaza bylo v tu chvíli celkem 32 fotografů. Amatérské záběry, které zachycují fatální zásah, byly pořízeny také Orvillem Nixem,[112] Marií Muchmoreovou[113] a Charlesem Bronsonem,[114] ovšem z mnohem větší dálky než stál Zapruder. Další filmy zachycující Dealey Plaza okolo doby atentátu byly pořízeny Robertem Hughesem,[115] F. Markem Bellem,[116] Elsie Dormanovou, Johnem Martinem, ml.,[117] Patsy Paschallovou,[118] Tinou Townerovou, Jamesem Underwoodem, Davem Wiegmanem,[119] Malem Couchem,[120] Thomasem Atkinsem, R. Danielem[121] a neznámou ženou v modrých šatech stojící na jižní straně Elm street.[122] Statické fotografie pořídili Phillip Willis, Mary Moorman, Hugh W. Betzner ml., Wilma Bond, Robert Croft a mnoho dalších. Jediným profesionálním fotografem přítomným na Dealey Plaza byl Ike Altgens z dallaského Associated Press.

Neidentifikovaná žena, výzkumníky přezdívaná Babushka Lady, pravděpodobně zblízka filmovala prezidentskou kolonu v době atentátu, což dokazují záběry jiných fotografů, na kterých je vidět.

Dlouho neznámé barevné snímky[123] pořízené v den atentátu Georgem Jefferiesem, byly zveřejněny 20. února 2007 muzeem Sixth Floor[124] v Dallasu. Na záběrech není zachycena doba střelby, jelikož byly pořízeny zhruba 90 vteřin po prvním výstřelu několik bloků od Dealey Plaza. Jediný detail relevantní pro účely vyšetřování je zřetelný záběr Kennedyho obleku pomačkaného v místě hned pod límcem,[125] což vedlo k odlišným kalkulacím o tom, jak nízko do zad byl Kennedy zasažen první střelou.

Oficiální vyšetřování

Dallaská policie

Fotografie L. H. Oswalda pořízená ve vazbě dallaskou policií

Po zatčení Oswalda a zajištění důkazů z místa činu držela dallaská policie Oswalda na policejní centrále, aby mohly být provedeny výslechy. Oswald byl mezi 22. až 24. listopadem vyslýchán celkem asi 12 hodin[57] a otázky směřovaly především k objasnění vraždy policisty Tippita a atentátu na Johna F. Kennedyho.[126] Oswald však během výslechů neustále odmítal jakoukoliv spojitost s těmito vraždami.[126] Většinu otázek kladl kapitán Fritz, vyšetřovatel oddělení vražd, který si z výslechu pořizoval jen velmi stručné poznámky.[127] Fritz tedy napsal závěrečnou zprávu o výsleších na základě poznámek, které sepsal „zpaměti“ o několik dnů později.[128] Během výslechů navíc nebyly pořizování žádné zvukové ani těsnopisné záznamy. Výslechům byli přítomni i příslušníci FBI a amerických tajných služeb, kteří též příležitostně kladli otázky[129] a zapisovali si průběžné poznámky.[130]

Večer 22. listopadu byly Oswaldovi provedeny parafínové testy rukou a pravé líce, aby bylo potvrzeno, zda skutečně střílel z nalezené zbraně.[129] V případě rukou byly výsledky pozitivní, v případě pravé líce však nikoliv.[129] Z důvodu značné nespolehlivosti těchto testů však Warrenova komise při svém šetření nebrala na jejich výsledky ohled.[129]

Oswald poskytl během výslechu na policii jen velmi málo informací. Většinou byl konfrontován s důkazy a zjištěními, která nijak neobjasnil a uchyloval se k tvrzením, která se později ukázala jako nepravdivá.[129] Další výslechy již nebylo možné provést, neboť Oswald byl o dva dny později zavražděn.

Vyšetřování FBI

Federální úřad vyšetřování byl jako první pověřen úplným vyšetřením okolností atentátu. 24. listopadu 1963, několik hodin po zavraždění Oswalda, sdělil tehdejší ředitel John Edgar Hoover, že „chceme získat evidentní důkaz, který veřejnost přesvědčí o vině L. H. Oswalda.“[131] 9. prosince 1963 vydal FBI závěrečnou zprávu, kterou pak předal Warrenově komisi.

FBI konstatoval, že byly vypáleny pouze 3 střely; s počtem střel Warrenova komise souhlasila, neshoda vznikla v tom, která ze střel zasáhla Kennedyho a která guvernéra Connallyho. Zpráva FBI tvrdila, že první ze střel zasáhla Kennedyho, druhá guvernéra Connallyho a třetí smrtící opět Kennedyho. Tento závěr je v rozporu s názorem Warrenovy komise, podle něhož první střela cíl minula, druhá zasáhla Kennedyho a zranila i Connallyho a třetí opět zasáhla Kennedyho přičemž způsobila devastující zranění Kennedyho hlavy.

Kritika vyšetřování FBI

Vyšetřování Federálního úřadu vyšetřování bylo v roce 1979 přezkoumáno výborem HSCA, který dospěl k závěru, že:

  • FBI dostatečně prošetřil Oswaldovy motivy spáchání atentátu a správně zhodnotil jeho pohnutky záměrně ohrozit národní bezpečnost.
  • FBI vedl řádné a profesionální vyšetřování týkající se spojitosti Oswalda s atentátem.
  • FBI selhal v prošetření možnosti, že by za atentátem na prezidenta mohlo stát spiknutí.
  • FBI dostatečně nesdílel svá zjištění s ostatními vyšetřujícími orgány.[132]

FBI byl navíc podroben vyšetřování z důvodu možného spojení agenta Jamese Hostyho s osobou Oswalda, v jehož adresáři bylo nalezeno Hostyho jméno. FBI poskytl Warrenově komisi nejprve přepis ručně psaného Oswaldova adresáře, kde bylo Hostyho jméno vymazáno. Dva dny před atentátem se měl Oswald setkat s Hostym v jeho kanceláři a když zjistil, že Hosty není přítomen, měl mu zde zanechat obálku s dopisem. Dva dny poté, co byl Oswald zastřelen Jackem Rubym, byl Hostyho nadřízený pověřen zničením zmíněného dopisu, což učinil roztrháním a spláchnutím do toalety.[133] O několik měsíců později, když Hosty vypovídal před Warrenovou komisí, nepřiznal žádnou spojitost s Oswaldem. Informace o této možné spojitosti byla zveřejněna až později během vyšetřování HSCA.[133]

Nedostatečná opatření tajných služeb

Seržant Davis z oddělení vražd dallaské policie se před spácháním atentátu domníval, že zajistil dostatečně přísná bezpečnostní opatření k ochraně prezidentské kolony. Agent tajné služby Winston Lawson, toho času zodpovědný za plánování bezpečnostních opatření, dallaskou policii navíc ujišťoval, že není potřeba, aby bezprostředně za prezidentskou limuzínou jel doprovod zkušených policistů z oddělení vražd, jejichž přítomnost byla při návštěvách důležitých osobností a politiků obvyklá.[134] Policejní velitel Jesse Curry později uvedl, že pokud by měl své muže vybavené samopaly a puškami na místě, mohlo být atentátu zabráněno nebo by policisté přinejmenším mohli zabránit útěku vraha z místa atentátu.[134] Další bezpečnostní mezeru představovala skutečnost, že dallaská policie neměla v době atentátu vlastní jednotku odstřelovačů, která by mohla být za účelem ochrany prezidenta nasazena podél trasy průjezdu kolony.[79]

Warrenova komise

Warrenova komise představuje svou zprávu prezidentu Johnsonovi

První vyšetřovací komise byla ustanovena prezidentem Johnsonem 29. listopadu 1963, týden po spáchání atentátu. V jejím čele stanul Earl Warren, nejvyšší soudce Spojených států. Z tohoto důvodu se tato komise neoficiálně nazývá Warrenova komise.

Po desetiměsíčním vyšetřování byla na konci září 1964 zveřejněna závěrečná zpráva Warrenovy komise. Komise v ní uvedla, že nezjistila žádnou spojitost atentátu s domácím či zahraničním spiknutím, ani zapojení žádných jiných osob či skupin do atentátu. Komise dospěla k závěru, že Oswald jednal sám, a že Jack Ruby Oswalda zabil též „na vlastní pěst“. Potvrdila, že všechny tři střely byly vypáleny Lee Harvey Oswaldem budovy z Texaského knižního velkoskladu, která se v té době nacházela v zádech prezidentské kolony. Komise též stanovila časové rozmezí, během kterého byly vypáleny všechny tři střely. Toto rozmezí mělo činit 4,8 až 7 vteřin.[135]

Komise dále uvedla že:

  • jedna ze střel pravděpodobně minula cíl,
  • první „úspěšná“ střela zasáhla Kennedyho do zad v místě rozhraní mezi krkem a zády, vyšla ven přední částí krku a dále zranila guvernéra Connallyho,
  • poslední ze střel zasáhla Kennedyho, čímž mu způsobila fatální zranění hlavy.
Dráha střely podle teorie jedné kulky (směr střely na obrázku je zleva doprava)

Již bylo zmíněno, že byly v budově Texaského knižního velkoskladu nalezeny tři prázdné patrony a použitá zbraň, 6,5x52 mm Model 91/38 Carcano, byla nalezena ukrytá poblíž místa činu. Komise vysvětlila zranění guvernéra Connallyho tak, že stejná kulka, která Kennedyho poranila na krku způsobila i všechna zranění Connallyho. Tato teorie vešla ve známost jako teorie jedné kulky.

Warrenova komise také zkoumala ostatní okolnosti atentátu a vyslovila kritiku nedostatečného zajištění bezpečnosti prezidenta Kennedyho. Další dokumenty, chráněné lhůtou pro zveřejnění, aby nedošlo k poškození práv nevinných osob zapojených do případu, mají být zveřejněny v nejbližší době.[136]

Rockefellerova komise

Roku 1975, za vlády prezidenta Geralda Forda, byla ustanovena Komise prezidenta Spojených států pro aktivity CIA na území Spojených států (ang. U.S. President's Commission on CIA activities within the United States) s úkolem prošetřit aktivity CIA prováděné na území USA. Komise byla vedena viceprezidentem USA Nelsonem Rockefellerem.

Část komise byla určena přímo k prošetření okolností atentátu na Johna F. Kennedyho. Pracovala především na analýze Zapruderova filmu a zjišťovala jednání a možnou přítomnost agentů CIA v Dallasu, E. Howarda Hunta a Franka Sturgise, v době spáchání atentátu. [137] Agent Hunt upadl v podezření kvůli dopisu objevenému v roce 1975, který měl krátce před atentátem obdržet od Oswalda.[138] V dopise měl být zmíněn Huntův záměr setkat se s Oswaldem předtím, než bude pokračovat v přípravách na atentát. Komise však došla k závěru, že ani jeden z agentů nebyl v době atentátu v Dallasu. Později bylo zjištěno, že dopis s největší pravděpodobností je padělek vytvořený KGB, která tak chtěla zdiskreditovat americké tajné služby.[138] Komise také prohlásila, že zásah prezidentovy hlavy, jak je zaznamenán v Zapruderově filmu, mohl být skutečně způsoben střelou vypálenou zezadu.[138][139]

V roce 2007 byla synem E. Hunta zveřejněna zvuková nahrávka, ve které se E. Hunt přiznává k tomu, že byl zapojen do atentátu na Kennedyho. Dále tvrdí, že byl atentát spáchán na přímou objednávku tehdejšího viceprezidenta Johnsona, který se měl navíc postarat o zametení stop po skutečných iniciátorech atentátu.[140][141]

Vyšetřování HSCA

Šestnáct let po spáchání atentátu zrevidoval Zvláštní výbor pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů, zkráceně nazývaný HSCA, závěrečnou zprávu Warrenovy komise a zprávu FBI, ze které zpráva Warrenova komise z velké části vycházela. HSCA vyslovila kritiku obou zpráv, neboť prý dostatečně neprověřily možnost, že byl Oswald článkem spiknutí proti prezidentovi Kennedymu.[142]

Zpráva komise dále konstatovala, že:

  • FBI silně podcenila možnost spiknutí proti Kennedymu. Vyšetřování možnosti spiknutí bylo velmi omezené a dostupné důkazy a zdroje byly v tomto kontextu nedostatečně prověřeny.
  • Warrenova komise v tomto ohledu též selhala: „Subjekt, kterému měla být věnována největší pozornost během vyšetřování, Oswaldovi, jeho úloze v případu a možnému zapojení do spiknutí, nebyl dostatečně prověřen.“
  • Dle HSCA též Warrenova komise dostatečně neprošetřila, zda Oswald jednal sám nebo v rámci nějaké skupiny nebo zda nebylo Oswaldovo jednání vyústěním aktivit CIA.

HSCA též konstatovala, že Lee Harvey Oswald skutečně vypálil tři střely na prezidenta Kennedyho. Podle komise zasáhly prezidenta střely č. 2 a 3. HSCA uvedla domněnku, že v  pozadí atentátu stálo spiknutí. Podle HSCA padly během atentátu celkem čtyři výstřely, Oswald měl vystřelit první, druhou a čtvrtou (smrtelná) a neznámá osoba, nacházející se v oblasti travnatého pahorku, měla vystřelit třetí střelu, která ovšem Kennedyho minula.

Další podezření

    Hledaný pro velezradu.
„Spiklenecký“ leták, který koloval ulicemi Dallasu dne 21. listopadu 1963, tedy den před atentátem

Vyšetřování Warrenovy komise (1963–1964), Zvláštního výboru pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů (1976–1979) a různých vládních agentur došla k závěru, že atentát byl spáchán Lee Harvey Oswaldem, bývalým příslušníkem Námořní pěchoty Spojených států. Po ukončení služby se Oswald, inklinující ke komunismu,[143] rozhodl odejít do Sovětského svazu,[144] kde žil mezi lety 1959–1962.

Hlavní podezřelý však nikdy nestanul před soudem, protože byl dva dny po zatčení zastřelen Jackem Leonem Rubinsteinem. Atentát tak zapříčinil vznik mnoha podezření a různých konspiračních teorií. Za jeden z možných motivů je považováno určité nepřátelství mezi Kennedym a CIA, datované od neúspěšného vylodění v Zátoce sviní.[145] Svůj negativní postoj vůči CIA Kennedy potvrdil výrokem: „Nejraději bych CIA rozbil na tisíc kousků a rozfoukal ji po větru.“[146] Od neúspěchu v Zátoce sviní se odvíjí i další možný motiv, a to odpor vůči Kennedymu ze strany proticastrovských kubánských exilových komunit, u kterých Kennedy upadl v nemilost[147] kvůli svému rozhodnutí nepodnikat žádné další vojenské akce vůči Castrovu režimu.[148] Další možné vysvětlení poskytl bývalý člen sovětské rozvědky Ion Mihai Pacepa, v současnosti žijící ve Spojených státech, který podal svědectví o svém rozhovoru s Nicolaem Ceauşescu.[149] Ceauşescu se měl zmínit o seznamu pro Kreml nepohodlných světových politiků, k nimž patřili např. Imre Nagy, Rudolf Slánský, Jan Masaryk nebo také John Fitzgerald Kennedy. Podle výpovědi Pacepa měly být tyto osoby odstraněny prostřednictvím KGB.[149]

Podezření se nevyhnuli ani američtí ropní magnáti, kteří se měli systematicky dopouštět krácení státu na daních a Kennedy připravoval mimojiné návrh zákona na potlačení takového chování.[150]

Světová reakce na atentát

Dav lidí poslouchá šokující zprávu z rádia o smrti JFK

Atentát vyvolal celosvětový ohlas potvrzený kondolencemi mnoha státníků. 23. listopadu vyjádřil československý prezident Antonín Novotný soustrast novému prezidentovi Lyndonu B. Johnsonovi a uvedl, že „se Kennedy stal obětí kriminálního spiknutí“.[151] Dne 24. listopadu otiskl deník Rudé Právo článek s odkazem na americkou pobočku ČTK, ve kterém uvedl, že: „kolují různé protichůdné zvěsti o silách stojících za atentátem a existují dohady, že za tím stojí FBI a CIA.“[151] Bez povšimnutí tato událost nezůstala ani v tehdejším Sovětském svazu.[152] Boris Ivanov, tehdejší předseda KGB, který v době atentátu pobýval v New Yorku, se měl zmínit o svém přesvědčení, že se spíše jednalo o čin organizované skupiny než o čin osamocené osoby.[153] Sovětská vláda popřela jakékoliv napojení Lee Oswalda na organizace v SSSR a popsala ho jako podivínského neurotika.[153] První zprávy o atentátu byly odvysílány Domácím Rádiem 22. 11. v 19.28 UT. 24. listopadu zveřejnila Nědělja, týdenní příloha deníku Izvěstija, velkou fotografii prezidenta Kennedyho s titulkem informujícím o jeho smrti.[151] Záběry z místa tragédie byly také přenášeny z Washingtonu přímo do Moskvy pomocí první telekomunikační družice Telstar.[151]

Atentát byl nejen pro Severní Ameriku, ale i pro zbytek světa velkým šokem. Zpráva o atentátu byla krátce po spáchání odvysílána živě na televizní stanici Dallas TV, kvůli čemuž bylo přerušeno vysílání pravidelného programu.[154] Školy po celých Spojených Státech a Kanadě propustily ten den své žáky dříve domů,[155] a 54 % Američanů zanechalo svých běžných denních aktivit.[156] Mnozí lidé v následujících dnech pociťovali silný smutek, nevolnost, nervozitu a měli problémy se spánkem.[157] Říká se, že si v podstatě každý americký pamětník události vzpomene, kde právě byl, když zaslechl zprávu o atentátu na prezidenta Kennedyho.[158]

Odkazy

Reference

  • V tomto článku byl použit překlad textu z článku John F. Kennedy assassination na anglické Wikipedii.
    Šablona {{Překlad}} očekává hodnoty v kompletní trojici parametrů: Buď jen v pojmenovaných, anebo jen v anonymním sledu. Zde však byla zadána nekompletní trojice pojmenovaných vstupů: "jazyk=", "článek=", "revize=231572152", a ty zde nelze kombinovat s nepojmenovanými! ("1=en";"2=John F. Kennedy assassination";"3=")
  1. ↑ Závěrečná zpráva HSCA − str. 3−4 [online]. HSCA [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CHACE, James. "Betrayals and Obsession" [online]. New York Times, 25. října 1987 [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c BROWN, Madeleine D. Texas in the Morning: The Love Story of Madeleine Brown and President Lyndon Baines Johnson. [s.l.]: Conservatory Press, 1997. ISBN 0941401065. 
  4. ↑ MCCLELLAN, Barr. Blood, Money & Power: How L.B.J. Killed J.F.K.. [s.l.]: Hannover House, 2003. ISBN 0963784625. 
  5. ↑ MILLER, Bryce. Oswald Takes Reason For Killing To Grave With Him [online]. Las Vegas Daily Optic, 25. listopadu 1963 [cit. 2008-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KENNEDY, John F. Address to the Greater Houston Ministerial Association [online]. AmericanRhetoric.com [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ EDWARD SMITH, Dr. Jean. Air University Review: Kennedy and Defense The formative years [online]. 1967 [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pulitzer.org [online]. Pulitzerova nadace [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ KENNEDY, John F. Civil Rights Address [online]. AmericanRhetoric.com [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ DAVIS, F. Moving the mountain: The women's movement in America since 1960. Chicago: University of Illinois, 1999. (anglicky) 
  11. ↑ MARTIN, J. M. The presidency and women: Promise, performance, and illusion. Texas: Texas A&M: College Station Texas (anglicky) 
  12. ↑ LUDDEN, Jennifer. Q&A: Sen. Kennedy on Immigration, Then & Now [online]. NPR [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ John F. Kennedy − We chose to go to the Moon [online]. Historyplace.com [cit. 2008-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ JFK: Rozhodli jsme se letět na Měsíc − filmový záznam [online]. [cit. 2008-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Kennedy's Berlin speech [online]. BBC News, rev. 26.6.2003 [cit. 2008-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ John F. Kennedy: Ich bin Ein Berliner [online]. [cit. 2008-10-03]. Dostupné online. (anglicky) − záznam projevu na Youtube.com
  17. ↑ a b Lowenthal, McDonald, Melton. Tajné operace CIA. Praha: Svojtka&Co., 2005. ISBN 80-7237-390-0. S. 93−101. 
  18. ↑ WHITICKER, Alan. Zločiny století. Praha: Brána, 2007. ISBN 978-80-7243-325-4. S. 113. 
  19. ↑ Kompletní záznam přistání AFO na letišti Love Field (Dallas) a následného přivítání prezidentského páru [online]. [cit. 2008-09-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b DALLEK, Robert. Nedokončený život: John F. Kennedy: 1917-1963. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-754-4. S. 586. 
  21. ↑ Zifčák, str. 77
  22. ↑ MCADAMS, John. Changed Motorcade Route in Dallas? [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Kennedyho bodyguardi odvoláni od limuzíny (videozáznam) [online]. [cit. 2008-09-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ Warrenova komise − výpověď Nellie Connallyové (vol. 4, p. 147) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Warrenova komise − výpověď Johna B. Connallyho (vol. 4, pp. 131–132) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b Svědci na Dealey Plaza, kteří slyšeli výstřely [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  27. ↑ Ačkoli někteří svědci uvedli, že limuzína v době první střely zpomalila až téměř zastavila, Warrenova komise došla na základě Zapruderova filmu k závěru, že automobil ujel průměrnou rychlostí 18 km/h více než 56,6 m ulicí Elm street a útok byl posádkou vozu zaznamenán hned po prvním zásahu prezidentova krku Zpráva Warrenovy komise, kapitola 2, str. 49. Jiný výzkum založený na Zapruderově filmu uvádí, že rychlost limuzíny se pohybovala v rozmezí 13,35 km/h až 23,1 km/h. Rozbor otázky rychlosti je na webové stránce Roberdeaova mapa - Dealey Plaza ve chvíli atentátu.
  28. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Johna Connallyho [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky)  − Connally se později domníval, že uvedenou větu vykřikl poté, co byl zasažen druhou střelou.
  29. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Jacqueline Kennedyové [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Warrenova komise − zpráva (Kapitola 1: Shrnutí a závěry, str. 18−19) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Zpráva HSCA, str. 41–46 [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Dokumentární film zabývající se teorií jedné kulky [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď guvernéra Johna Connallyho [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Dr. Shawa [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Snímek č. 313 ze Zapruderova filmu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  36. ↑ Pitevní fotografie prezidenta Kennedyho [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  37. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Bobbyho Hargise [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Interview s Abrahamem Zapruderem [online]. WFAA-TV (Dallas), 22. 11. 1963 [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Clintona J. Hilla [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Jacqueline Kennedyové [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Clintona J. Hilla (vol. II, str. 140) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Kronika 20. století. Praha: Fortuna Print ISBN 80-7321-069-X. S. 929. 
  43. ↑ Záznam prvního interview s guvernérem Connallym po atentátu [online]. 22. 11. 1963 [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. (anglicky)  – guvernér Connally na lůžku v nemocnici popisuje atentát
  44. ↑ GOGGINS, William M. James Tague: Unintended Victim in Dealey Plaza [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ a b Brož, str. 30
  46. ↑ Brož, str. 34
  47. ↑ Brož, str. 31
  48. ↑ Brož, str. 32−36
  49. ↑ Fotografie stopy po kulce
  50. ↑ Brož, str. 112
  51. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Clyda Haygooda [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Warrenova komise − slyšení (vol. 6, str. 244–245): výpověď S. M. Hollanda [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky)  pro ilustraci: Fotografie železničního přejezdu a zadní části plotu.
  53. ↑ a b Brož, str. 113
  54. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Lee E. Bowerse, ml. [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ MYERS, Dale K. Secrets of a Homicide: Badge Man: výpověď Lee E. Bowerse, Jr. [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Howarda Brennana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ a b Zifčák, str. 95
  58. ↑ Warrenova komise − slyšení (vol. 17, str. 209, CE 494): Fotografie Jamese Jarmana, ukazující jeho pozici v 5. patře budovy Texaského knižního velkoskladu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  59. ↑ Warrenova komise − slyšení (vol. 17, str. 202, CE 485): Fotografie Harolda Normana, Bonnie Ray Williamse, and Jamese Jarmana, Jr. zobrazující jejich pozici během průjezdu kolony kolem Texaského knižního velkoskladu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  60. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Bonnie Ray Williamse [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Jamese Jarmana, ml. [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Harolda Normana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Welcome Eugene Barnetta [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď Forresta V. Sorrelse [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4.: Zabití policisty J. D. Tippita [online]. [cit. 2008-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Zifčák, str. 94
  67. ↑ Obvinění z vraždy Tippita: titulní strana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Obvinění z vraždy Tippita: text [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Obvinění z vraždy Kennedyho: titulní strana [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  70. ↑ Obvinění z vraždy Kennedyho: text [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ Warrenova komise − slyšení (vol. 20, str. 366): Důkazní předmět č. 3 — ručně psané poznámky Setha Kantora popisující události kolem atentátu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  72. ↑ Oswald prohlašuje reportérovi svou nevinu (videozáznam) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ Lee Oswald: vyjádření během půlnoční tiskové konference (videozáznam) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ The Killing Of Lee Harvey Oswald [online]. [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky)  - komentovaný záznam zastřelení Oswalda
  75. ↑ a b c Kronika 20. století. Praha: Fortuna print ISBN 80-7321-069-X. S. 930. 
  76. ↑ POSNER, Gerald. Case Closed. Lee Harvey Oswald and the Assassination of JFK. New York: Random House, 1993. S. 394ff. (anglicky) 
  77. ↑ Výňatek z televizního interwiev s Jackem Rubym [online]. [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Fotografie Oswaldovy pušky [online]. [cit. 2008-10-05]. Dostupné online. 
  79. ↑ a b LAU, Mike R. Vojenský a policejní odstřelovač. Praha: Naše vojsko, 2004. ISBN 80-206-0708-0. S. 74. 
  80. ↑ Warrenova komise − zpráva (str. 645) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ ALYEA, Tom. Facts and Photos [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ Dodatek HSCA ke slyšením (vol. VI, str. 66–107) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 3.: Kulka [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Fotografie falešného průkazu se jménem Alek Hidell, který Oswald použil k nákupu pušky
  85. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4.: Zakoupení zbraně [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Fotografie objednávkového listu s uvedeným dallaským P.O.Boxem
  87. ↑ Zpráva Warrenovy komise, kapitola 4.: Otisk dlaně [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď plukovníka J.C. Daye [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ Dobové interview se zasahujícími lékaři (YouTube) [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Pitevní fotografie [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  91. ↑ Archiv historických událostí Bílého Domu - MD 6 - úmrtní list [online]. 23. 11. 1963 [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Výpověď Dr. Roberta Nelsona Mcclellanda [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ Kilduff zastupoval vedoucího tiskového zástupce, Pierra Salingera, který byl právě na služební cestě do Japonska.
  94. ↑ Lékařské reference k případu atentátu na JFK: kapitola 3., strana 7−8 [PDF]. Vincent M. Palamara, 2006 [cit. 2008-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. ↑ Obrázek ilustrující rozsah Kennedyho zranění [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  96. ↑ Výňatek z patologické zprávy [PDF]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. ↑ Úmrtní list vystavený Dr. Burkleym [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ↑ Fotografie Kennedyho košile [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  99. ↑ Fotografie Kennedyho kabátu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  100. ↑ Nákres vrchní poloviny Kennedyho těla [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. ↑ Film George Jefferiese [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  102. ↑ Byl Kennedyho kabát ve chvíli zásahu zmačkán? [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ Fotografie diagramu [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  104. ↑ Boswellův diagram [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  105. ↑ Teorie jedné kulky: atentát na JFK [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. 
  106. ↑ Závěrečná správa Assassination Records Review Board (kapitola 6, část II) [online]. [cit. 2008-09-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ Část záznamu převozu Kennedyho ostatků do Kapitolu. [online]. 24.11.1963 [cit. 2008-10-04]. Dostupné online. 
  108. ↑ Kronika 20. století. Praha: Fortuna Print ISBN 80-7321-069-X. S. 931. 
  109. ↑ Dopis Jacqueline Kennedyové zaslaný Nikitovi Chruščovovi [online]. 1.12.1963 [cit. 2008-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ Televizní záznam převozu Kennedyho ostatků na Arlingtonský hřbitov [online]. [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. 
  111. ↑ ZAPRUDER, Abraham. Atentát na prezidenta Kennedyho - Zapruderův film na (YouTube.com) [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné online. - kompletní verze Zapruderova filmu zachycující atentát
  112. ↑ NIX, Orville. Film Orvilla Nixe [online]. Museum sixth floor [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. ↑ Film Marie Muchmorové - sekvence zachycující atentát [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  114. ↑ Film Charlese Bronsona [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online.  - nejedná se o slavného herce, jde jen o shodu jmen.
  115. ↑ Film Roberta Hughese [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  116. ↑ Film Marka Bella [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  117. ↑ Film Johna Martina [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  118. ↑ Film Patsy Pascallové [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  119. ↑ Film Dava Wiegmana [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  120. ↑ Film Mala Couche [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. 
  121. ↑ Film R. Daniela [online]. [cit. 2008-09-12]. Dostupné online. − film zachycuje průjezd ujíždějící prezidentské limuzíny pod železničním nadjezdem
  122. ↑ V tomto případě se však jedná o jinou osobu než takzvanou „Babushka Lady“.
  123. ↑ Film George Jefferiese [online]. 22.11.1963 [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. 
  124. ↑ Oficiální web Muzea Sixth floor [online]. [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. 
  125. ↑ Doličné foto z Jeffriesova filmu
  126. ↑ a b Zpráva Warrenovy komise (str. 181) [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. ↑ Warrenova komise − slyšení: výpověď J.W. Fritze [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky)  − Kapitán Fritz sdělil Warrenově komisi: „Z výslechů Oswalda jsem si tehdy nezapsal žádné poznámky“ (4 H 209). O několik let později byly ovšem nalezeny necelé tři strany z jeho zápisníku (ručně psané zápisky v National Archives). Fritz to zdůvodnil tak, že „o několik dnů později“ si zapsal mnohem podrobnější poznámky z výslechu (4 H 209).
  128. ↑ Zpráva Warrenovy komise: zpráva kap. J.W. Fritze, Oddělení dallaské policie [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. ↑ a b c d e Zpráva Warrenovy komise: Otázky kladené Oswaldovi během vazby [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky)  − kapitola STATEMENTS OF OSWALD DURING DETENTION
  130. ↑ Zpráva Warrenovy komise: Zprávy agentů FBI [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. ↑ Zpráva HSCA (str. 244) [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  132. ↑ Nález HSCA [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  133. ↑ a b Nález HSCA: zničení dopisu [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. ↑ a b Warrenova komise − slyšení: výpověď Jesse Edward Curryho [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. ↑ Zpráva Warrenovy komise (kapitola 3) [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  136. ↑ Pracovník Národního archivu USA dr. Robert Bahmer, interview v New York Herald Tribune, 18. prosinec 1964, str. 24 [online]. New York Herald [cit. 2008-09-11]. (anglicky) 
  137. ↑ Zpráva Rockefellerovy komise [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. ↑ a b c Lowenthal, McDonald, Melton. Tajné operace CIA. Praha: Svojtka&Co., 2005. ISBN 80-7237-390-0. Kapitola 3, s. 125. 
  139. ↑ Byli spiklenci v aféře Watergate též atentátníci? [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  140. ↑ Doznání E. Hunta (zvukový záznam) [online]. [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. ↑ Článek v časopisu: The Last Confessions of E. Howard (8 stran) [online]. Rollingstone.com [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. ↑ Zpráva HSCA: Nálezy — FBI [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. ↑ Warrenova komise − slyšení (CE 2240): FBI přepis dopisu zaslaného Oswaldem Socialistické straně Ameriky [online]. 3. říjen 1956 [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. ↑ Lee Harvey Oswald v Rusku: Cesta z USA do SSSR [online]. Russian Books [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  145. ↑ Craig Frizzell a Magen Knuth. Nepřátelé na smrt?: Zkutečně prezident Kennedy plánoval rozprášení CIA? [online]. John McAdams [cit. 2008-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  146. ↑ Novinový článek v New York Times str. 20 [online]. New York Times, 25.4. 1966 [cit. 2008-08-22]. 
  147. ↑ Zpráva HSCA [online]. [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  148. ↑ Janda, Berry, Goldman. The Challenge of Democracy - Government in America (second edition). Boston, USA: Houghton Mifflin Company, 1989. ISBN 0-395-43292-8. Kapitola 11, s. 430. (anglicky) 
  149. ↑ a b PACEPA, Ion Mihai. The Kremlin’s Killing Ways [online]. National Review Online, 28. listopad 2006 [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  150. ↑ Brož, str. 146−147
  151. ↑ a b c d GRIGGS, Ian. Reakce světa na atentát na JFK [online]. [cit. 2008-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  152. ↑ Vysílání stanice CBS (videozáznam): Sovětská reakce na atentát na JFK [online]. 22.11.1963 [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. ↑ a b JFK Assassination Records Review Board Releases Top Secret Records [online]. [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. ↑ JFK Assassination on Live Dallas TV [online]. [cit. 2008-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. ↑ BBC ON THIS DAY: Stunned into silence' by JFK's death [online]. 22. 11. 1963 [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. ↑ Historické perspektivy: Reakce američanů na zavraždění prezidenta a útoky z 11. září [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  157. ↑ Mourning population: Some considerations of historically comparable assassinations - Death Studies [online]. [cit. 2008-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. ↑ Abigail Van Buren (Pauline Phillips), Andrews Mcmeel Pub. Where Were You When President Kennedy Was Shot?: Memories and Tributes to a Slain President. [s.l.]: [s.n.], 1993. ISBN 978-0836262469. (anglicky) 

Literatura

  • ZIFČÁK, Ludvík. Zabili jsme Kennedyho. Bruntál: ELLF, 2008. ISBN 978-80-904078. 
  • KYNCL, Karel. 63 dní do Dallasu. Praha: Vydav. čas. min. nár. obrany, 1966. 
  • BROŽ, Ivan. Na mušce prezident. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004. ISBN 80-7181-880-1. 
  • SUMMERS, Anthony. Konspirace : poslední kniha o atentátu na J.F.K. : dramatická svědectví, nové důkazy. Rudná u Prahy: JEVA, 1993. ISBN 80-85797-08-9. 
  • BUGLIOSI, Vincent. Reclaiming History: The Assassination of President John F. Kennedy. New York: Norton, 2007. ISBN 0393045250. (anglicky) 
  • ROBERT J., Groden. The Killing of a President: The Complete Photographic Record of the Assassination. [s.l.]: Studio; 1st edition, 1994. 223 s. ISBN 0140240039. (anglicky) 
  • LA FONTAINE, Mary. Oswald Talked: The New Evidence in the JFK Assassination. [s.l.]: Pelican Publishing Company, 1996. 454 s. ISBN 1565540298. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho na Wikimedia Commons Šablona:Portál Spojené státy americké Šablona:Portál Historie

Šablona:Geo dm

Šablona:Link FA

Šablona:Link FA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Atentát_na_Johna_Fitzgeralda_Kennedyho&oldid=3685957“