Náboženství v Albánii
Náboženství v Albánii (odhad 2011)
Náboženská orientace obyvatel představuje v Albánii velice citlivou otázku. Poslední věrohodná data o vyznání obyvatel pocházejí z 60. let 20. století, kdy bylo obyvatelstvo rozděleno na vyznavače islámu (asi 38,7 %), pravoslaví (asi 24 %) a katolíky (asi 16 %).[1] Od té doby došlo k rozsáhlým změnám, jejichž přesná kvantifikace je ovšem prakticky nemožná.
Velmi obecně lze říci, že mezi obyvateli je početná skupina ateistů a agnostiků a že věřící se dělí převážně na umírněné muslimy, pravoslavné a katolíky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1967 komunistický režim prohlásil Albánii za první ateistický stát, v němž je praktikování jakéhokoliv náboženství zakázáno, zabral a uzavřel všechny stavby náboženského účelu a uvěznil nebo povraždil náboženské představitele. Ateismus byl vynucován a všichni věřící pronásledováni až do pádu režimu v roce 1990.
Během éry pronásledování věřících došlo jednak k vzniku výrazného podílu ateistů a agnostiků ve společnosti, jednak k prosazení silné tendence věřících skrývat svoji víru a praktikovat ji neveřejně. Za těchto okolností je dost obtížně představitelné, že by vláda prováděla nějaké sčítání obyvatel podle vyznání, a i kdyby k tomu snad přistoupila, je dost nepravděpodobné, že by získala nějaká důvěryhodná data.
Současný stav[editovat | editovat zdroj]
Oficiální prameny udávají již v úvodu zmíněný stav z 60. let s předpokladem, že došlo k obnově předchozího stavu. Tyto údaje převzala i Cia.gov, od níž to přebírají další encyklopedie.[2] Jinak je ovšem zřetelné, že (přes současný rozmach náboženského života a znovubudování oficiálních náboženských struktur) oproti minulosti došlo k výraznému poklesu počtu praktikujících (či veřejně praktikujících) věřících. Americké ministerstvo zahraničí ve své zprávě o stavu náboženské svobody ve světě z roku 2007 odhaduje počet věřících aktivně se podílejících na životě oficiálních náboženských organizací na 25-40 % obyvatel, přičemž poměr jednotlivých vyznání zůstává podle něho prakticky nezměněn (tj. 7:2:1).[3] Zbylých 60-75 % obyvatel tvoří ateisté, agnostici či lidé se soukromým náboženským životem.
V zemi nebují žádné vážné náboženské rozbroje, mírumilovné soužití různých vyznání zde má dlouhou tradici a vyskytují se zde běžně smíšená manželství.
Zdroje amerického Úřadu pro náboženskou svobodu uvádějí data ze sčítání v roce 2011:[4]
57 % sunnitských muslimů,
10 % římských katolíků,
7 % pravoslavných,
2 % bektašijů,
další skupiny (různé protestantské církve, Baháí víra, Svědkové Jehovovi, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dní a židé - těch uvádí jiný výzkum počet 40-50 osob).
20 % bez odpovědi.
Ateismus[editovat | editovat zdroj]
Ateismus byl v Albánii až do listopadu 1990[5] oficiálním a komunistickou vládou státu vynucován (za praktikování náboženství hrozily mnohaleté tresty). Albánie byla definována jako první ateistická země na světě. V roce 1967 bylo uzavřeno všech 2 167 staveb náboženského účelu[6], později mnohé z nich byly zbořeny a jen málo se dochovalo.
Těsně před revolucí, kdy se k moci dostaly demokratické politické strany a náboženské praktiky byly opět povoleny, se obnovilo rozdělení země (70 % islám, 20 % pravoslaví, 10 % římskokatolická církev) a rychle začaly být znovu budovány svatostánky jednotlivých věrouk, které byly (až na výjimky) v dobách komunismu zbořené. V této zemi se tak ateismus stal symbolem doby Hodžova nedemokratického režimu a podobně jako je tomu v zemích bývalé Jugoslávie, je nyní náboženství považováno za významnou kulturní součást života mnohých Albánců. I přesto zde však nejsou hlavně islámské zvyky příliš zažité; země je výrazně sekulární a náboženský konzervatismus zde přílišnou roli nehraje.
Islám[editovat | editovat zdroj]
Křesťanství[editovat | editovat zdroj]
Hlavními křesťanskými proudy v Albánii jsou pravoslaví a katolictví. Pravoslavní jsou soustředěni na jihu a římští katolíci na severu země, což zhruba odpovídá rozdělení albánského území mezi západ a východ v době velkého schismatu.
Pravoslaví v Albánii[editovat | editovat zdroj]
Katolická církev v Albánii[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.operationworld.org/country/alba/owtext.html
- ↑ Velká obrazová všeobecná encyklopedie. Praha: Václav Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Evropa - Albánie, s. 608.
- ↑ Archivovaná kopie. www.state.gov [online]. [cit. 2008-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-28.
- ↑ 2022 Report on International Religious Freedom: Albania : Department of State
- ↑ Informace na CIA Factbook (anglicky). www.cia.gov [online]. [cit. 2008-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-15.
- ↑ Albánie prohlásila: První ateistický stát na světě! (anglicky psaná zpráva z roku 1967)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Náboženství v Albánii na Wikimedia Commons
