Asistenční pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Asistenční pes v restauraci

Asistenční pes je pes vyškolený na pomoc, či asistenci osobě se zdravotním postižením. Asistenční psi bývají cvičeni buď ve specializovaných organizacích nebo mohou být vyškoleni jejich majitelem (někdy s pomocí profesionálního cvičitele).

Historie psů asistentů[editovat | editovat zdroj]

Jako první se začali cvičit psi pro zrakově postižené. Výcvik psů pro vozíčkáře začal v 70. letech v USA a odtud se postupně dostávají informace do celého světa.

V Česku působí několik neziskových organizací (spolků či jiných obecně prospěšných společností), které se výcviku a předávání asistenčních psů klientům věnují. Asistenční pes není v ČR uznán jako kompenzační pomůcka pro postižené, a není tedy hrazen státem. Toto postavení má v českých zákonech pouze pes vodicí. Organizace zabývající se výcvikem asistenčních a dalších psů pro postižené klienty tedy náklady na pořízení, přípravu, výcvik psa a následné služby klientům hradí ze sponzorských darů, dotací a příspěvků dobrovolníků.

Klasifikace asistenčních psů[editovat | editovat zdroj]

Vodicí psi[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vodicí pes.

Vodicí pes je vycvičen speciálně jako zvláštní pomocník pro nevidomé. Má za úkol provázet nevidomou nebo slabozrakou osobu a pomáhat jí v běžném životě, a to hlavně při pohybu venku.

Signální psi[editovat | editovat zdroj]

Psi pro neslyšící, alergiky, astmatiky a osoby se záchvatovým onemocněním.

Canisterapeutičtí psi[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Canisterapie.

Psi určeni pro psychickou podpora pacientů v nemocnicích, domovech důchodců, dětem ve školách, dětských domovech aj.

Asistenční psi[editovat | editovat zdroj]

Obecné označení pro psy pomáhající všem zdravotně nebo tělesně postiženým (vozíčkářům).

Balanční psi[editovat | editovat zdroj]

Psi pomáhající při problémech s rovnováhou.

Šikovní společníci[editovat | editovat zdroj]

Obecné označení pro psy, kteří pomáhají jiným osobám s péčí o postiženého, např. v rodinách s postiženými dětmi.

Asistenční terapeutický pes pro lidi s duševním onemocněním[editovat | editovat zdroj]

Psi pro uklidňující terapii, pro klienty s poruchami psychiky

  • přivolání pomoci, přinesení mobilu, léků,
  • doprovod k lékaři, na úřad,
  • pomáhá překonat úzkostné stavy,
  • napomáhá při komunikaci a sociální interakci.

Co umí asistenční pes[editovat | editovat zdroj]

Asistenční pes pomáhající svému majiteli se vstáváním

Každý pes je cvičen individuálně pro konkrétního klienta. Všichni psi musejí ovládat povely základní poslušnosti (sedni, lehni, vstaň, zůstaň, přivolání, aport). K těmto povelům se přidávají specifické úkony dle potřeb postiženého. Celkový počet povelů, které pes ovládá, je kolem 50, na příklad:

  • otevřít a zavřít dveře
  • rozsvítit a zhasnout světlo
  • vyndat prádlo z pračky
  • svléknout rukavice, čepici, ponožky atd.
  • přinést telefon
  • podat spadený předmět
  • přivolat pomoc
  • přisunout vozík k posteli

Výcvik asistenčního psa[editovat | editovat zdroj]

Pečlivě vybrané štěně přibližně ve věku 8 týdnů opouští matku a vydává se do tzv. "pečovatelské rodiny". Zde o štěně 24 hodin denně pečuje dobrovolník, který jej hravou formou učí socializaci, hygienickým návykům i základním povelům poslušnosti. Až nastane doba vhodná k začátku výcviku (většinou v jednom roce věku, kdy je již ukončen fyzický růst i psychický vývoj psa), vrací se pes k mateřské organizaci a nastává pro něj školní období. Pes projde sérií zdravotních testů, aby se vyloučila onemocnění neslučitelná s "profesí" asistenčního psa. Výcvik konkrétních povelů u zkušených cvičitelů je zakončen zkouškou pod dohledem státních orgánů. Pes se za pomoci cvičitelů seznamuje s novým pánem, jeho potřebami a prostředím a po vzájemném secvičení odchází ke klientovi domů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MICHALOVÁ, Jana. Asistenční pes a jedinec s tělesným postižením. is.muni.cz. 2007-08-17. Dostupné online [cit. 2014-09-04]. (anglicky) 
  • CIVÁŇOVÁ, Irena. Asistenční psi. hdl.handle.net. 2008-01-08. Dostupné online. (anglicky) 
  • VESELÁ, Adéla. Canisterapie a její využití u seniorů. hdl.handle.net. 2012-04-20. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEUMANN, Petr. Canisterapie a její využití u jedinců s různými typy handicapů. hdl.handle.net. 2012-06-29. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEZIMA, Petr. Centra pro výcvik vodících a asistenčních psů v České republice a jejich nabídka. is.muni.cz. 2012-04-23. Dostupné online [cit. 2014-09-04]. (anglicky) 
  • NEUDEKOVÁ, Dita. Psí pomoc handicapovaným aneb Canisterapie na Zlínsku. hdl.handle.net. 2010-01-14. Dostupné online [Diplomová práce]. (anglicky) 
  • JAKEŠOVÁ, Lucie. Pes pomocník - asistenční pes, jeho výchova a využití. is.muni.cz. 2007-04-27. Dostupné online [cit. 2014-09-04]. (anglicky) 
  • ĎÁSKOVÁ, Adéla. Signální pes pro osoby se sluchovým postižením. is.muni.cz. 2013-04-22. Dostupné online [cit. 2014-09-04]. (anglicky) 
  • LASÍKOVÁ, Anežka. Sociálně aktivizační terapie se psem. hdl.handle.net. 2009-04-30. Dostupné online. (anglicky) 
  • KUBÍČKOVÁ, Barbora. Srovnání canisterapeutických center v ČR a ve Velké Británii. hdl.handle.net. 2012-04-16. Dostupné online. (anglicky) 
  • FILLOVÁ, Michaela. Vodící pes - jeho výchova a význam pro nevidomé. is.muni.cz. 2009-04-23. Dostupné online [cit. 2014-09-04]. (anglicky) 
  • LEJČAROVÁ, Alena, Martina Skálová. Využití canisterapie u dítěte s hyperkinetickým syndromem. Kontakt (odborný a vědecký časopis pro zdravotně sociální otázky). 2009-12-18. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]