Asistenční pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Asistenční pes v restauraci
Asistenční pes pomáhající svému majiteli se vstáváním

Asistenční pes je pes vyškolený na pomoc, či asistenci osobě se zdravotním postižením. Asistenční psi bývají vyškoleni buď ve specializovaných organizacích, nebo mohou být vyškoleni jejich majitelem (někdy s pomocí profesionálního cvičitele).

Historie psů asistentů[editovat | editovat zdroj]

Jako první se začali cvičit psi pro zrakově postižené. Výcvik psů pro vozíčkáře začal v 70. letech v USA a odtud se postupně dostávají informace do celého světa. V České republice je několik neziskových organizací (občanských sdružení či obecně prospěšných společností), které se výcviku a předávání asistenčních psů klientům věnují. Asistenční pes není v ČR uznán jako kompenzační pomůcka pro postižené a není tedy hrazen státem. Toto postavení má v českých zákonech pouze pes vodicí. Organizace zabývající se výcvikem asistenčních a dalších psů pro postižené klienty tedy náklady na pořízení, přípravu, výcvik psa a následné služby klientům hradí ze sponzorských darů, dotací a příspěvků dobrovolníků.

Klasifikace asistenčních psů[editovat | editovat zdroj]

Vodicí psi[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vodicí pes.

Signální psi[editovat | editovat zdroj]

Canisterapeutičtí psi[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Canisterapie.
  • Psychická podpora v nemocnicích, domovech důchodců, dětem ve školách, dětských domovech i jinde

Asistenční psi[editovat | editovat zdroj]

  • K pomoci všem zdravotně nebo tělesně postiženým (vozíčkářům)

Balanční psi[editovat | editovat zdroj]

  • Pomáhají při problémech s rovnováhou

Šikovní společníci[editovat | editovat zdroj]

  • Pomáhají s péčí o postiženého, např. v rodinách s postiženými dětmi

Psi poskytující emocionální podporu[editovat | editovat zdroj]

  • Uklidňující terapie, pro klienty s poruchami psychiky

Co umí asistenční pes[editovat | editovat zdroj]

Každý pes je cvičen individuálně pro konkrétního klienta. Všichni psi musejí ovládat povely základní poslušnosti (sedni, lehni, vstaň, zůstaň, přivolání, aport). K těmto povelům se přidávají specifické úkony dle potřeb postiženého. Celkový počet povelů, které pes ovládá, je kolem 50, na příklad:

  • otevřít a zavřít dveře
  • rozsvítit a zhasnout světlo
  • vyndat prádlo z pračky
  • svléknout rukavice, čepici, ponožky atd.
  • přinést telefon
  • podat spadený předmět
  • přivolat pomoc
  • přisunout vozík k posteli

Výcvik asistenčního psa[editovat | editovat zdroj]

Pečlivě vybrané štěně přibližně ve věku 8 týdnů opouští matku a vydává se do tzv. "pečovatelské rodiny". Zde o štěně 24 hodin denně pečuje dobrovolník, který jej hravou formou učí socializaci, hygienickým návykům i základním povelům poslušnosti. Až nastane doba vhodná k začátku výcviku (většinou v jednom roce věku, kdy je již ukončen fyzický růst i psychický vývoj psa), vrací se pes k mateřské organizaci a nastává pro něj školní období. Pes projde sérií zdravotních testů, aby se vyloučila onemocnění neslučitelná s "profesí" asistenčního psa. Výcvik konkrétních povelů u zkušených cvičitelů je zakončen zkouškou pod dohledem státních orgánů. Pes se za pomoci cvičitelů seznamuje s novým pánem, jeho potřebami a prostředím a po vzájemném secvičení odchází ke klientovi domů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Civáňová, Irena (2008-01-08). "Asistenční psi" (Bakalářská práce).
  • Lejčarová, Alena; Martina Skálová. "VYUŽITÍ CANISTERAPIE U DÍTĚTE S HYPERKINETICKÝM SYNDROMEM".