Arvo Valton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arvo Valton
Arvovalton.jpg
Narození 14. prosince 1935 (83 let)
Märjamaa
Alma mater Tallinská technická univerzita
Ocenění Řád bílé hvězdy 3. třída (2000)
Řád národního erbu III. třídy (2006)
Literární cena Jaana Krossa (2017)
Politická strana Pro Patria
Funkce member of the Estonian Riigikogu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arvo Valton (* 14. dubna 1935 Märjamaa) je estonský prozaik, proslavil se především krátkými povídkami.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14. dubna 1935 v Märjamaa ve středním Estonsku, v roce 1949 byla jeho rodina deportována na Sibiř, ale v roce 1954 jim bylo povoleno vrátit se zpět do vlasti. Valton v Estonsku dostudoval univerzitu a pracoval jako inženýr. Roku 1968 se stal profesionálním spisovatelem. I přesto, že byl považován za tzv. spolehlivého spisovatele, ne vždy mu bylo dovoleno publikovat.

Je považován za jednoho z nejlepší estonských povídkářů. Vidí v povídce analytický žánr. Při psaní dává okázale najevo autorskou svévoli. Ustanovuje si vlastní zákony vedení příběhu a meze jejich platnosti. Často se v jeho díle objevuje paradox. V jeho raných povídkách je obyčejný člověk považován za nejvyšší hodnotu bytí. Později je vztah jako nástroj analýzy a přemítání, laboratorní manipulace se skutečností. Kritizoval absurdní aspekty technologické revoluce.

Kromě povídek psal divadelní hry, filmové scénáře, libreta, cestopisy či poezii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejznámější sbírka povídek Osm Japonek je složená z povídkových knížek Kaheksa jaapanlannat (Osm Japonek) a Sõnumitooja (Posel), jediný překlad tohoto díla do cizího jazyka. Dle slov Vladimíra Macury se v knize objevují „povídky, v nichž se v zásadě „reálný“ příběh odehrává v „reálném“ prostoru a jeho nositelem zůstává výrazný lidský charakter“.[1] Na Valtonových povídkách je specifické to, že buď postava samotná, nebo situace, ve které se osoba vyskytuje, je nějaký způsobem zvláštní, podivná až vadná. Jako příklad uveďme hlavní postavu z povídky Muž se zeleným batohem, který přijde jednoho dne na nádraží a naruší veškerý pořádek tím, že si stoupne na lavici a začne předčítat. Samo o sobě by na tom nebylo nic moc divného, kdyby ovšem kvůli jeho pravidelnému čtení nebyla ustanovena komise, která dostala za úkol vyzkoumat co čte, proč čte a zdali to není nějakým způsobem nebezpečné pro lidi, kteří v čekárně čekají. Valton zde popisuje bezmocnost nefunkční byrokracie. Dalším příkladem může být hrdina povídky Učenec, který veškerý svůj čas tráví pečlivým zkoumáním sama sebe. Jako příklad podivné situace můžeme uvést povídku Vernandský chléb, kdy se muž ocitne v neznámém městě, kde mu místo chleba prodají bombu. Člověk se snaží uniknout z nezvyklých situací, ale nedaří se mu to a je donucen se smířit se svým osudem (např. v povídce Salmonela se musí hrdina smířit s pobytem v nemocnici, i když si nepřipadá nemocný).

Ďáblova milenka je krátký soubor povídek, který je obsažen ve stejnojmenném sborníku povídek různých estonských autorů. Soubor se skládá ze tří povídek: Ďáblova milenka (Žena se na jednu noc stane milenkou ďábla, má pocit, že ji povzneslo, udělalo lepší, zajímavější, krásnější a poznamenalo ji to na celý život), Nádor (Lékař operuje mozek, ve kterém místo národu najde něco podivného, co ještě nikdy neviděl. Je to lidská duše. Zamyšlení lékaře nad tím, jestli vůbec může něco takového jako duše existovat), V lese (Člověk, se vypraví do lesa, kde se snaží žít, loví zvěř, sbírá bobule, ale vydrží to jen dva dny. Něco ho táhne do civilizace a tak se po dvou dnech vrátí zpět do svého města, do svého světa.)

Povídková kniha Dům plný přízraků se opět nese ve stejném duchu jako Valtonova předchozí díla. Dokonce je zde znovu uvedena povídka Muž se zeleným batohem.

Dílo česky[editovat | editovat zdroj]

  • Posel. – Kniha stížností. – Dort. Světová literatura. 1976, roč. 21, č. 6, s. 10–21. Přeložil Vladimír Macura.
  • Let. Kmen. 1982, č. 43, 27. 10., s. 9. Přeložil Vladimír Macura.
  • Aprílové grotesky. 1. vydání. Praha: Lidové nakladatelství, 1983. 240 s. Přeložil Vladimír Macura.
  • Dům plný přízraků. 1. vydání. Praha: Lidové nakladatelství, 1983. 131 s. Přeložil Vladimír Macura.
  • Osm Japonek (vybrané povídky z knih Kaheksa jaapanlannat a Sõnumitooja). 1. vydání. Praha: Odeon, 1984, 235 s. Přeložil Vladimír Macura. Znovu vydáno roku 1989.
  • Smyčka. Svobodné slovo. 1984, roč. 40, č. 12, 14. 1., s. 12. Přeložil Vladimír Macura.
  • Král. Tvorba. 1988, č. 13, 30. 3., s. 16–17. Přeložil Vladimír Macura.
  • Ďáblova milenka. 1. vydání. Praha: Lidové nakladatelství, 1989. S. 11–30. Přeložil Vladimír Macura.
  • Setkal jsem se s Václavem Havlem. Literární revue. 1990, roč. 19, č. 5, květen, s. 21– 29. Přeložil Vladimír Macura.
  • Baltskou cestou. 1. vydání. Praha: Skandinávský dům, 2009. 52 s. Přeložila Iivi Zájedová, přebásnil Jiří Žáček.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACURA, Vladimír. Doslov. In VALTON, Arvo. Osm japonek. Praha: Odeon. 1989. s. 229-236

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VALTON, Arvo. Osm Japonek. Praha: Odeon. 1989. 238 s.
  • VALTON, Arvo. Dům plný přízraků. Praha: Lidové nakladatelství, 1983. 132 s.
  • MACURA, Vladimír. Doslov. In VALTON, Arvo. Osm Japonek. Praha: Odeon. 1989. s. 229-236.
  • Ďáblova milenka. 1. vydání. Praha: Lidové nakladatelství, 1989. S. 11–30. Přeložil Vladimír Macura.
  • LUCIE, Kuchařová. Bibliografie českých překladů z estonštiny. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/262511/ff_b/Lucie.Kucharova.pdf. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Michal Vaněk.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]