Arthur Ruppin
| Arthur Ruppin ארתור רופין | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. března 1876 Rawicz, Německé císařství |
| Úmrtí | 1. ledna 1943 (66 let) Jeruzalém, Britský mandát Palestina |
| Místo pohřbení | Deganja Alef, Izrael |
| Vzdělání | Berlínská univerzita Univerzita v Halle |
| Alma mater | Humboldtova univerzita Univerzita Martina Luthera |
| Zaměstnavatel | Hebrejská univerzita v Jeruzalémě |
| Znám jako | otec židovské sociologie[1] otec sionistického osadnictví[2] |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Choť | Chana HaKohen |
| Děti | Rafael, Karmela, Aja |
| Příbuzní | Jigael Jadin (zeť) Cvi Dinstein (zeť) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prof. Dr. Arthur Ruppin (hebrejsky: ארתור רופין, Artur Rupin; 1. března 1876, Rawicz – 1. ledna 1943, Jeruzalém) byl sionistický myslitel a vůdce. Kromě toho byl jedním ze zakladatelů Tel Avivu, průkopnickým židovským sociologem a demografem,[3] označovaným za „otce židovské sociologie“,[1] a v letech 1902 až 1907 ředitelem Židovského statistického úřadu v Berlíně.[4] V roce 1926 se stal součástí akademické obce Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a založil tamní katedru sociologie. Na jeho počest byla pojmenována jedna z budov univerzitního kampusu. Ruppinovým nejvýznamnějším sociologickým dílem je „The Jews In The Modern World“ z roku 1934. Rovněž podporoval vznik nových forem židovských osad, tzv. kvucy, kibucy a mošavy.[2]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Rawiczi v Německém císařství (od roku 1945 součástí Polska). V patnácti letech byl nucen, z důvodu finanční nouze rodiny, začít pracovat a rodinu podporovat. I tak však byl schopen dostudovat práva a ekonomii. Ve svém životě se věnoval jak v pokračování rozvoje praktického sionistického osídlení, tak akademické kariéře.
| „ | Naše farmy musí sloužit dalším a větším cílům, než jen vytvářet zisk (…) Místo dividend nám dodají cosi mnohem potřebnějšího: lidi. | “ |
— Arthur Ruppin, projev na sionistickém kongresu v roce 1913[4] | ||
V roce 1905 se stal členem Sionistické organizace (ZO). O dva roky později byl vyslán tehdejším prezidentem ZO studovat stav jišuvu (židovského společenství v Palestině, tou dobou provincie Osmanské říše) a zjistit možnosti rozvoje zemědělství a průmyslu. Ve své správě popsal, co na místě viděl, což bylo znepokojující, a doporučil zlepšit situaci. V roce 1908 se z rozhodnutí osmého Sionistického kongresu přestěhoval do Palestiny. V Jaffě založil a řídil sionistickou organizaci Palestinský úřad,[5] jejímž cílem bylo řídit osadnické aktivity sionistického hnutí.[1] Jeho práce umožnila, aby se praktický sionismus stal skutečností a dala podobu druhé aliji (poslední židovské imigrační vlně do Palestiny před první světovou válkou).
Stal se vrchním sionistickým nákupčím půdy. Pomáhal získat půjčku pro Achuzat Bajit (pozdější Tel Aviv) a nakupoval pozemky v Karmelu, Afule, Jizre'elském údolí a v Jeruzalémě.[1] Sehrál klíčovou roli ve formování podoby židovského osadnictví v Palestině a změně paradigmatu osadnictví; totiž z majitelů plantáží a chudých dělníků na kolektivní kibucy a družstevní mošavy, které se staly páteří utváření státu. Katalyzoval změny v komuně Sedžera a pomáhal se vznikem prvního izraelského kibucu – Deganji. Pomáhal však též se vznikem Kineretu, Merchavji a dalších osad. Později podporoval Jehošuu Chankina v nákupu rozlehlých pozemků v Galileji.
Patřil mezi zakladatele mírového hnutí Brit šalom, které podporovalo dvoustátní řešení.[1] Hnutí však opustil po arabských krvavých nepokojích roku 1929, zejména po Hebronském masakru.[1] Od té doby byl přesvědčen, že jediným možným řešením je pouze nezávislý Židovský stát a věřil, že způsobem, jak dojít ke vzniku státu, je pokračovat v osadnictví. V letech 1933 až 1935 byl ředitelem Židovské agentury a pomáhal s usazením velkého množství židovských imigrantů, kteří v tomto období přišli z Německa. Zemřel v roce 1943 a je pochován v kibucu Deganja Alef.
Památka[editovat | editovat zdroj]
V Magdeburgu, kde Ruppin prožil část svého mládí, je na jeho počet pojmenována jedna z ulic. V Haifě naproti tomu existuje tzv. Ruppinova cena, udílená za mimořádnou činnost ve filosofii, myslitelství a politice. Jedním z nositelů ceny byl filosof a sionista Felix Weltsch, kterému byla cena udělena v roce 1952. Na jeho počest je rovněž pojmenován kibuc Kfar Ruppin v severním Izraeli.[2]
V centrálním Izraeli je po něm pojmenován vzdělávací komplex Midrešet Ruppin.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Mezi Ruppinova vybraná díla patří:[3]
- Three Decades in Palestine (1936)
- Jewish Fate and Future (1940) – poprvé vydáno v němčině roku 1904
- My Life and Work (1968) – tří svazková autobiografie vydaná posmrtně
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arthur Ruppin na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Arthur Ruppin [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c EISENBERG, Ronald L. The Streets of Jerusalem: Who, What, Why. Jerusalem: Devora, 2006. 407 s. Dostupné online. ISBN 1-932687-54-8. S. 320. (anglicky)
- ↑ a b COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. S. 316–317. (anglicky)
- ↑ a b SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 92–93.
- ↑ KRUPP, Michael. Sionismus a Stát Izrael. Praha: Vyšehrad, 1999. 242 s. ISBN 80-7021-265-9. S. 52.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Ruppin na Wikimedia Commons 
Osoba Arthur Ruppin ve Wikicitátech- (anglicky) Ruppin Academic Center
