Artemis I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Artemis I
Znak
Exploration Mission-1 patch.png
Údaje o lodi
Typ Orion
Výrobní číslo 002
Výrobce Lockheed Martin / Airbus
Provozovatel NASA
Údaje o letu
Datum startu 16. listopadu 2022, 06:47:44 UTC
Kosmodrom Kennedyho vesmírné středisko
Vzletová rampa LC-39B
Nosná raketa SLS Block 1
Délka letu 25,5 dne (plánováno)
dosud 19 dní
Počet oběhů Měsíce 2,5
Datum přistání 11. prosince 2022 (plánováno)
Místo přistání Tichý oceán nedaleko pobřeží Kalifornie
Navigace
Předchozí Následující
EFT-1 Artemis II

Artemis I (dříve označovaná jako Exploration Mission 1, zkratkou EM-1) je druhý nepilotovaný let lodi Orion, který byl zahájen prvním letem rakety Space Launch System (SLS). Termíny startu ze startovacího komplexu 39B v Kennedyho vesmírném středisku byly v létě a na podzim 2022 několikrát zrušeny kvůli technickým potížím a počasí. NASA nakonec raketu s lodí úspěšně vypustila 16. listopadu 2022 v 06:47:44 UTC.[1] Kosmická loď Orion stráví při plánovaném letu ve vesmíru 25 dní, 11 hodin a 36 minut, z toho větší část na retrográdní oběžné dráze kolem Měsíce.[2] V rámci programu Artemis má po bezpilotní misi Artemis I v roce 2024 následovat let Artemis II jako první pilotovaný let Orionu.[3]

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Kosmická loď Orion s 2. stupněm ICPS na oběžné dráze

Pro misi byla využita raketa SLS ve verzi Block 1 složená ze:

  • dvou pětisegmentových urychlovacích bloků na pevné palivo (SRB), každý o délce 54 metrů a průměru 3,7 metru,[4]
  • centrálního stupně o průměru 8,4 metru a délce 64,6 metru,[5] se čtyřmi motory RS-25D, které dříve létaly na raketoplánech Space Shuttle,
  • a kryogenního druhého stupně (ICPS) s jedním motorem RL-10B-2.

Kosmická loď Orion pro misi Artemis I nese výrobní číslo 002. Kuželovitý obytný modul je 3,3 metru vysoký s průměrem 5 metrů, vnitřní hermetizovaný prostor dosahuje 19,5 m3. Výška servisního modulu je 4,75 metru při průměru 4,75 metru. Na servisním modulu jsou dále připojeny čtyři solární panely o rozměrech 7,3 krát 2 metry, jejichž největší rozpětí dosahuje 19 metrů. Startovní hmotnost celé lodi včetně paliva dosahuje 32 650 kilogramů, z toho obytný modul 9 350 kg, servisní modul 14 000 kg a startovní záchranný systém 7 600 kg.[6]

Celková výška sestavy rakety SLS a lodi Orion byla 98,3 metru a hmotnost dosáhla 2 603 tun včetně paliva a 1 588 tun bez něj.[5]

Primárním cílem mise Artemis I je ověření tepelného štítu modulu Orion, který musí snést tepelné zatížení při návratu do atmosféry rychlostí asi 39 500 kilometrů za hodinu (11 kilometrů za sekundu), přičemž nejvyšší teploty dosáhnou asi poloviny teploty povrchu Slunce, tedy přes 2 500 stupňů Celsia. Dalšími cíli je ověřit funkčnost všech systémů včetně optického navigačního systému na Orionu a demonstrovat předvedení letových operací ve všech režimech letu, a to nejen lodi Orion a rakety SLS, ale i zařízení na Zemi. Při letu bude samozřejmě shromážděno množství dat, která poslouží pro přípravu budoucích misí Artemis. Bude také vypuštěno 10 cubesatů zaměřených na pozorování Měsíce a testování technologií.[3]

Přípravy mise[editovat | editovat zdroj]

Podle zákona týkajícího se financování NASA do roku 2013, schváleného americkým Kongresem v září 2010, měl být do roku 2016[7] vypuštěn nový nosič označovaný HLV (Heavy Lift Launch Vehicle).[8] NASA v září 2011 odhalila podobu a pojmenování nové rakety a současně připustila, že první let se uskuteční v roce 2017;[9] v únoru 2012 ho naplánovala na 17. prosince 2017[10] pod názvem Exploration Mission 1 (EM-1). První mise SLS měla být současně druhým zkušebním letem víceúčelové lodi Orion bez posádky, při níž měla kabina během sedmi dní obletět Měsíc a po dráze volného návratu se dostat zpět k Zemi a přistát.[11][12]

O necelý rok později, 16. ledna 2013 NASA oznámila, že Evropská kosmická agentura postaví pro Orion servisní modul na základě evropské zásobovací lodi Automated Transfer Vehicle, takže let může být také považován za test toho, jak spolupracuje evropská část s ostatními americkými systémy.[13]

Při první testovacím letu Exploration Flight Test 1 (EFT-1) v roce 2014 byla kabina konstruována tak, že pokud by se přidaly i chybějící části (sedadla, systém podpory života), nedosáhlo by se požadované hmotnosti. Bylo plánováno, že následné kapsle budou na základě výrobních zkušeností upraveny tak, aby byly lehčí. Orion letěl bez servisního modulu, který byl teprve ve vývoji, a při letu ho zastoupil hmotnostní a objemový model.

Nejpozději v červenci 2014 se původní plánovaný rok prvního startu posunul na listopad 2018.[14]

V lednu 2015 NASA a Lockheed oznámili, že některé komponenty v kabině pro Artemis I mají být až o 25 procent lehčí ve srovnání s předchozí. Toho by bylo dosaženo změnou primární struktury – kabina pro Artemis I by mohla být svařena ze 3 panelů pro kužel, oproti 6 panelům použitých pro kabinu EFT-1. Celkový počet svarů by se snížil z 19 na 7,[15] čímž by se dále ušetřila hmotnost svařovacího materiálu. Další úspory byly způsobeny přezkoumáním různých komponent a kabeláže. Pro Artemis I měla být kapsle vybavena kompletním systémem podpory života, ale zůstala by bez posádky.[16] V únoru 2017 NASA oznámila, že Robert Lightfoot, dočasný správce agentury, požádal o průzkum možnosti změny letu Artemis I na pilotovaný.[17] Při pilotované variantě by letěli dva astronauti a let by byl z bezpečnostních důvodů mnohem kratší. Takováto změna by znamenala i oddálení startu.[18] Ale už 12. května 2017 NASA oznámila, že mise Artemis I bude opravdu bezpilotní.[14]

Kompletování sestavy[editovat | editovat zdroj]

2. stupeň pro misi Artemis I

V březnu 2017 byl z továrny společnosti United Launch Aliance v Alabamě do její montážní haly na kosmodromu dopraven druhý stupeň nosné rakety pod označením ICPS a v létě téhož roku byl předán NASA.[19] V dubnu 2017 NASA označila plánované datum prvního startu SLS slovy „ne dříve než v roce 2019“,[20] ale už o sedm měsíců později připustila další posun, a to až na červen 2020.[21] Během roku 2019 byl oznámen další odklad na listopad 2020[22][23] a 20. února 2020 bylo stanoveno datum startu "ne dříve než 18. dubna 2021".[23]

Začátek cesty centrálního stupně pro Artemis I z továrny v New Orleans na testování, 8. ledna 2020.

Centrální stupeň nosiče SLS opustil v lednu 2020 výrobní závod v New Orleans a byl lodí přepraven k testům do Stennisova vesmírného střediska poblíž města Bay St. Louis ve státě Mississippi.[24] Testování se protáhlo na více než rok, a to jak kvůli dvouměsíčnímu přerušení provozu vyvolanému pandemii covidu-19 na jaře 2020 a pozdějším omezením způsobeným celkem pěti hurikány,[25] tak kvůli technickým potížím spojeným s výměnou jednoho z ventilů[26] a nutností opakovat finální osmiminutový zážeh všech čtyř motorů, které se při prvním pokusu předčasně vypnuly po 67 sekundách.[27][28] NASA také nejprve 28. února zveřejnila informaci, že se start uskuteční v druhé polovině roku 2021,[29] a v květnu 2020 ji upřesnila v tom smyslu, že první start SLS plánuje na listopad 2021.[30]

V Kennedyho vesmírném středisku na Floridě začaly přípravy na let 15. června 2020, když sem po železnici z produkčního zařízení společnosti Northrop Grumman v Utahu dorazily segmenty urychlovacích bloků na pevné palivo.[31] V srpnu byl lodí na kosmodrom dopraven také adaptér pro spojení prvního a druhého stupně nosné rakety.[32] Montáž v hale VAB byla zahájena v listopadu 2020[33] uložením spodních segmentů obou bočních urychlovacích bloků na mobilní odpalovací platformu ML-1, ale poté byla přerušena kvůli zpoždění testů centrálního stupně v Mississippi.[34] K obnovení práce došlo 7. ledna 2021 a počátkem března byly oba bloky kompletní.[35]

Kosmická loď Orion (říjen 2020)

Pokud jde o kosmickou loď Orion, ta v bezmála finálním stavu podstoupila na konci roku 2019 a začátkem roku 2020 čtyřměsíční testování ve středisku NASA v Ohiu a poté se vrátila zpět do KSC k dokončovacím pracím.[36] Firma Lockheed Martin plně dokončenou loď předala k integraci s nosnou raketou 16. ledna 2021.[37] Předstartovní servis byl zahájen kontrolou a naplněním nádrží Orionu palivem v únoru a březnu 2021.[38] V červenci 2021 technici loď doplnili o startovní záchranný systém a 8. září dokončili instalaci 4 aerodynamických krytů obepínajících loď v prvních minutách při startu.[39]

Kompletní sestava rakety SLS a kosmické lodi Orion těsně po dokončení 20. října 2021 v hale VAB.

Centrální stupeň SLS po úspěšném dokončení testů dorazil do KSC lodí 27. dubna 2021 a o dva dny později byl převezen ke zbylým součástem rakety do budovy VAB.[40] Kvůli očekávaným 10 měsícům na přípravu celé sestavy ke startu se neoficiálně počítalo s přesunem do roku 2022,[41] přičemž NASA ještě v srpnu 2021 oficiálně prohlašovala, že usiluje o start do konce roku.[42][43] Centrální stupeň byl mezi oba dříve zkompletované boostery vsazen 12. června 2021.[44] Už 22. června na něj byl doplněn adaptér tvořící přechod mezi 1. a 2. stupněm[45] a druhý stupeň ICPS se na místo dostal 6. července 2021.[46] Po nezbytných testech byl dále 8. října 2021 na ICPS upevněn adaptér pro loď Orion s 10 cubesaty určenými k vypuštění po uvedení lodi Orion na dráhu k Měsíci[47] a 20. října 2021 na vrchol sestavy dosedla kosmická loď Orion.[48] NASA o dva dny později oznámila, že pracuje s termínem startu 12. února 2022.[49]

Testování[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředně následovalo období rozsáhlého integrovaného testování,[50] během něhož byla 23. listopadu 2021[51] odhalena porucha regulátoru jednoho ze čtyř motorů RS-25. NASA 17. prosince oznámila, že dotčený kus bude nutné vyměnit a že v souvislosti s tím začala s prověřováním letových termínů na březen a duben 2022.[52] Náhradu regulátoru technici provedli na přelomu prosince 2021 a ledna 2022[53] a poté pokračovali v naplánovaných testech nezbytných před vyvezením celé rakety na platformě ML-1 na startovací rampu LC-39B k provedení klíčové závěrečné zkoušky spočívající v provedení – bez několika sekund kompletní – 45hodinové předstartovní sekvence včetně naplnění nádrží palivem a okysličovadlem (tzv. zkouška mokrých šatů, Wet Dress Rehearsal, WDR). Sestava vyjela z haly VAB 17. března 2022[54] a test byl zahájen 1. dubna, před začátkem tankování 3. dubna byl ale přerušen v důsledku nemožnosti vytvořit přetlak v uzavřených prostorách mobilní rampy kvůli ochraně technického personálu před nebezpečnými plyny.[55] Opakovaný pokus o natankování o den později skončil kvůli problémům s udržením nízké teploty čerpané kapaliny, které umožnily pouze částečné naplnění nádrže centrálního stupně SLS kapalným kyslíkem. Navíc technici zjistil problém s ovládáním odvzdušňovacího ventilu centrálního stupně.[56]

Během příprav na třetí pokus o natankování 9. dubna 2022 se objevil s další problém, tentokrát se zaseklým zpětným ventilem (o délce 8 a průměru 3 centimetrů)[57] na heliovém potrubí na 2. stupni (ICPS).[58] Proto bylo rozhodnuto provést od 12. do 14. dubna redukovaný test WDR zaměřený pouze na centrální stupeň bez nutnosti plnit palivem ICPS, a poté vrátit celou sestavu do montážní budovy VAB.[59] Test probíhal bez významných potíží až do zahájení plnění centrálního stupně kapalným vodíkem a zjištění úniku vodíku ve spodní části servisní věže.[60][57] Stejně jako při druhém pokusu 4. dubna se i tentokrát projevily problémy s plynulostí zásobování dusíkem používaným pro řadu účelů včetně proplachování potrubí.[61]

Artemis I krátce po vyvezení na rampu 39B

Artemis I se do VAB vrátila 26. dubna 2022, aby technici mohli napravit všechna zjištění z provedených testů WDR.[62] Opravy pokračovaly po celý květen[63][64][65] a vyvrcholily nových vyvezením lodi s raketou na startovací rampu 39B dne 6. června 2022.[66] Během dalšího testu WDR naplánovaného na 18. až 20. června[67] byly oba stupně rakety úspěšně naplněny pohonnými látkami. Drobný úniku vodíku při rychlém odpojení pupeční šňůry spojující raketu se servisní věží zastavil odpočítávání v čase T−29 sekund, o 20 sekund dříve, než bylo plánováno. Manažeři mise však poté oznámili, že splnili téměř všechny plánované testovací cíle a prohlásili WDR za ukončenou.[68]

Artemis I se tak mohla 2. července 2022 naposledy vrátit do budovy VAB k závěrečným přípravám před odletem a k opravě závady na rychlém odpojení před startem, nově naplánovaným na období mezi 23. srpnem a 6. zářím.[69][70] Po dokončení všech přípravných prací[71][72] byla raketa SLS s lodí Orion potřetí vyvezena na rampu 17. srpna 2022.[73]

Plán letu[editovat | editovat zdroj]

SLS odstartuje jako sice ne nejvyšší, ale zcela jistě nejsilnější raketa v lidské historii.[74] Podle letového plánu[75] se po 132 sekundách od centrálního stupně oranžové barvy oddělí oba boční urychlovací bloky a dopadnou do Atlantiku. Po dalších 6 minutách, během kterých se uvolní aerodynamické kryty lodi a věžička záchranného systému, ukončí svou činnost také centrální stupeň, odpojí se od 2. stupně s kosmickou lodí a asi o 100 minut později dopadne do Pacifiku.

Kosmická loď mezitím rozevře své solární panely a po zhruba jednom oběhu Země se pomocí dvou zážehů kryogenního pohonu 2. stupně (o délce 1 minuty a 20 sekund v prvním případě a 18 minut v druhém)[75] vydá z nízké oběžné dráhy Země na translunární dráhu. Druhý stupeň se pak asi dvě hodiny po startu oddělí od kosmické lodě Orion, čímž se v adaptéru mezi oběma tělesy otevře prostor pro postupné vypuštění 10 cubesatů v několika dalších hodinách. Orion se z komunikace přes systém sledovacích a přenosových družic přepne do sítě Deep Space Network.[75][76][77]

Loď se po asi pěti dnech letu přiblíží na asi 130 kilometrů k povrchu Měsíce a při průletu kolem něj díky gravitační síle zamíří na čtyřdenní přechodovou dráhu ke vzdálené retrográdní oběžné dráze DRO (dráha proti směru otáčení obíhaného tělesa). Na DRO se loď usadí díky kratšímu zážehu svého motoru v 10. den letu a zůstane na ní ve vzdálenosti zhruba 64 000 km od Měsíce několik dní. Přitom ve skutečnosti dokončí jen půl obletu a současně se dostane až na 480 000 kilometrů od Země a stane se rekordmanem, pokud jde o vzdálenost kosmické lodi určené pro přepravu lidí od domovské planety, prozatím ovšem bez posádky.[78][75][76]

Plánovači mise zvolili DRO pro misi Artemis 1 z několika důvodů. Za prvé, pohonný systém kosmické lodi Orion nemá schopnost navést ji na oběžnou dráhu kolem Měsíce v nízké výšce nad povrchem, jako to dělaly lodi při misích Apollo. Navíc je DRO je stabilní drahou, protože je blízko bodu rovnováhy mezi gravitační silou ze Země a Měsíce, což snižuje množství paliva nutné pro udržení lodi na této oběžné dráze.[79]

Pro návrat na Zemi loď použije opačný postup – nejprve pomocí zážehu svých motorů opustí DRO a po deseti dnech blízkým průletem 100 km nad povrch využije gravitační síly Měsíce, zvýší svou rychlost a zamíří zpět k Zemi. A po několikadenní zpáteční cestě – těsně před vstupem do atmosféry rychlostí 11 kilometrů za sekundu – se obytný modul oddělí od modulu servisního a otočí se tepelným štítem, což mu umožní přežít teplotu kolem 2 760 °C vyvolanou třením při brzdění o vzduchové vrstvy. Orion pak přistane na 3 padácích do Tichého oceánu u břehů Kalifornie, rychlost při dopadu bude kolem 32 kilometrů za hodinu. Bude za sebou mít zhruba 2,1 milionu kilometrů.[75]

Pro celý let byla také připravena celá řada testů, kterými pozemní personál na dálku prověří jednotlivé systémy lodi.[80]

Loď během letu provede celou řadu testů a demonstrací nových technologií. Několikrát bude otestována např. optická navigační kamera pokročilého systému navádění, navigace a řízení (GN&C), která je určena k pořizování snímků Měsíce a Země za účelem zpřesnění orientace lodi v prostoru pohledem na velikost a polohu nebeských těles na snímku. Bude také studováno, jak rychle komunikují kamery připevněné ke koncům solárních panelů s palubní Wi-Fi sítí v různých letových konfiguracích (natočení panelů). Stejné kamery také budou dvakrát využity pořízení detailních fotografií obytného i servisního modulu kvůli identifikaci případných zásahů mikrometeoroidy nebo kosmickým smetím obklopujícím Zemi.[81]

Stanovení termínu startu[editovat | editovat zdroj]

NASA při určování vhodných termínů startu vycházela ze čtyř primárních požadavků pro určení časů startovacích oken a všech na ně navazujících událostí:[82]

  • poloha Měsíce na jeho oběžné dráze (jako důležitý parametr pro správné uskutečnění zážehu vedoucího na správnou dráhu k Měsíci),
  • světelné podmínky během letu (kosmická loď Orion nesmí být ve stínu déle než 90 minut),
  • návrat do atmosféry s „odskokem“ (NASA zkouší návrat, při kterém se modul vnoří do horních vrstev zemské atmosféry, krátce z ní vyletí a teprve napodruhé provede kompletní vstup do atmosféry),
  • světelné podmínky při přistání (NASA požaduje přistání za denního světla kvůli snazší činnosti záchranných týmů).

V den výročí prvního přistání lidí na Měsíci – 20. července – NASA zveřejnila termín stanovený pro první pokus o start mise, 29. srpen 2022.[83] Dvouhodinové startovní okno se otevíralo ve 12:33 UTC, přičemž aby bylo možné termín splnit, musela se raketa na rampu 39B dostat nejpozději 18. srpna. Kabina Orion by v takovém případě přistála v Tichém oceánu 10. října 2022, tedy po 42 dnech.[3]

Případné náhradní termíny začátku startovního okna by připadly na 2. září v 16:48 UTC (dvouhodinové okno) nebo 5. září ve 21:12 UTC (jedenapůlhodinové okno) a mise by trvaly 39 dní do 11. října 2022 v prvním případě a 42 dní do 17. října ve druhém.[3] Při nevyužití žádného z termínů bylo s ohledem na optimální podmínky pro start[84] vypočteno dalších celkem 15 startovních oken jen mezi 19. září a 4. říjnem a bezmála 150 do července 2023.[85]

V případě nezdaru v jakémkoli konkrétním zvoleném termínu by však zdaleka nemohly být využity všechny další stanovené termíny, vhodné z hlediska nebeské mechaniky. Výběr omezují také různé čistě provozně-technické podmínky a omezení související s infrastrukturou Kennedyho vesmírného střediska. Např. velikost kulových nádrží pro uchování nízkoteplotního paliva na startovací rampě umožňuje zásobovat jen konečný počet pokusů před nezbytnou pauzou na doplnění nádrží z dostupných zdrojů – v případě nosiče SLS s velkou potřebou paliva připadají v úvahu nanejvýš tři pokusy týdně, z nichž druhý vyžaduje nejméně 48 hodin od prvního a třetí nejméně 72 hodin od druhého.[86][85]

Průběh mise[editovat | editovat zdroj]

Odklady startu[editovat | editovat zdroj]

Start stanovený na 29. srpna 2022 byl přerušen v čase T−40 minut a později zcela zrušen kvůli nemožnosti provést ochlazení jednoho z motorů na provozní teplotu (–250 °C)[87] a následně zjištěné závadě odvzdušňovacího ventilu na vrcholu nádrže na kapalný vodík.[88][89][90] Krátce po zrušení startu NASA oznámila, že další pokus se odehraje 2. září v 16:48 UTC.[91][92]

Tým řízení startu pak 30. srpna oznámil, že po vyhodnocení všech dat se počítá s termínem startu 3. září v 18:17 UTC.[93] Odpočítávání bylo obnoveno v čase T−09:40 (9 hodin a 40 minut před startem), protože mnoho konfigurací potřebných pro start již bylo připraveno z předchozího pokusu a nebylo tak třeba opakovat celou předstartovní sekvenci o délce 46 hodin a 10 minut.[94] Let měl trvat 38 dní a skončí 11. října 2022.[95] Během přípravy startu však opakovaně došlo k únikům vodíku, a tak byl i tento pokus zhruba v čase T−2:30 zrušen.[96]

NASA o několik hodin později oznámila, že již nebudou využity dva nejbližší možné termíny (90minutové startovní okno 5. září od 21:12 UTC a 24minutové 6. září od 22:57 UTC) a k dalšímu pokusu dojde nejdříve v dalším startovním období od 19. září do 4. října,[97] případně ještě později, od 17. do 31. října.[85] Záleží na tom, zda bude nutné odvézt celou sestavu lodi s raketou do budovy VAB kvůli opravám (výměně těsnění na armatuře, kterou je čerpán vodík ze startovací plošiny do centrálního stupně rakety SLS) a otestování systému ukončení letu (testování je kvůli životnosti baterií vyžadováno po 25 dnech od aktivace systému a lze ho provést pouze ve VAB).[98] V dalším oficiálním oznámení 6. září 2022 NASA prohlásila, že výměna vadného těsnění, které 3, září způsobilo úniky vodíku, se uskuteční přímo na rampě,[99] a o dva dny později dodala, že oficiálně požádala úřady o prodloužení lhůty týkající se systému ukončení letu a že po dokončení oprav počítá se zkušebním natankováním rakety SLS ne dříve než 17. září. V případě úspěšné zkoušky by pak připadaly v úvahu dva pokusy o start ve dnech 23. září 2022 (okno o délce 120 minut se otevírá v 10:47 UTC, let by trval do 18. října) nebo 27. září (70minutové startovací okno od 15:37 UTC, přistání 5. listopadu).[100]

Další sdělení z 12. září posunulo termín zkoušky tankování na 21. září a nejdřívější možný termín startu na 27. září.[101] Zkouška v určeném termínu podle sdělení NASA splnila všechny očekávané cíle,[102][103] a proto byla 23. září potvrzena platnost termínu startu 27. září, ovšem s významným rizikem plynoucím z pohybu tropické bouře Hermine v Karibském moři jižně od Floridy.[104] Záložním termínem byl 2. říjen 2022 se startovním oknem o délce 109 minut od 16:52 UTC. Loď Orion by se v takovém případě na Zemi vrátila 11. listopadu 2022.[104] Už o den později, 24. září, NASA kvůli vývoji meteorologické situace termín 27. září zrušila a nechala otevřenou možnost startovat 2. října, pokud nebude nutné raketu před hurikánem Ian schovat do montážní budovy VAB.[105] Ovšem už 26. září NASA právě o ukrytí rakety i se startovací plošinou rozhodla;[106] nový termín prozatím nebyl stanoven a není ani jasné, zda se podaří raketu SLS připravit pro další startovní období, které začne 17. října 2022, potrvá do 31. října a nabídne celkem 12 možných termínů startu.[85] Poté, co byla raketa 27. září přesunuta do budovy VAB, podstoupí řadu testů a inspekcí včetně výměny baterií systému ukončení letu kvůli jejich životnosti.[107] Administrátor NASA Bill Nelson přitom prohlásil, že nejbližší možný termín je konec října, ale pravděpodobnější termín startu je v polovině listopadu, tedy v dalším startovacím období od 12. do 27. listopadu.[108] Říjnový termín však definitivně padl hned o den později, kdy NASA oznámila, že cílí na listopadové startovní období, hurikán Ian nezpůsobil žádné škody na raketě SLS s lodí Orion ukryté v budově VAB, ale agentura se rozhodla poskytnout zaměstnancům Kennedyho střediska čas, aby se po bouři vypořádali s potřebami svých rodin a domovů, a poté se mohli plně soustředit na přípravu startu.[109]

Po 14 dnech NASA oznámila, že směřuje své aktivity k termínu startu 14. listopadu 2022 v 69minutovém startovací okně, které začne v 05:07 UTC. Let by v takovém případě trval 25 a půl dne a skončil 9. prosince 2022. Jako náhradní termíny NASA stanovila dvě dvouhodinová startovací okna, a to 16. listopadu od 06:04 UTC a 19. listopadu od 06:45 UTC. Protože inspekce a analýzy v předchozích dnech potvrdily, že příprava rakety a kosmické lodi ke startu nevyžaduje žádné náročné zásahy, počítá se s vyvezením rakety na rampu 39B již 4. listopadu.2022. Týmy do té doby provedou standardní údržbu drobných poškození na systému tepelné ochrany a dobijí nebo vymění baterie na raketě, na cubesatech tvořících sekundární náklad a na systému ukončení letu.[110] Přesun na rampu pak proběhl podle plánu, raketa SLS s lodí Orion dorazila na místo 4. listopadu kolem 13:30 UTC.[111] I plánovaný start 14. listopadu ale NASA o čtyři dny dříve odvolala, tentokrát kvůli možnému dopadu tropické bouře Nicole na přípravu startu.[112] Nový termín byl stanoven na 16. listopadu, dvouhodinové startovní okno začínající v 6:04.UTC. Let by trval 25 dní do 11. prosince. Záložním termínem startu byl 19. listopad 2022.

Start a let k Měsíci[editovat | editovat zdroj]

Artemis I Launch (NHQ202211160110).jpg
Artemis I Launch (NHQ202211160104).jpg

K poslednímu drobnému odkladu v rozmezí stanoveného startovacího okna došlo několik desítek minut před startem kvůli nutnosti opravy menšího úniku z jednoho z ventilů a výměny jedné ze součástí komunikačního hardwaru (konkrétně ethernetového switche).[113] Sestava rakety SLS a lodí Orion se tak vydala na cestu 16. listopadu 2022 v 06:47:44 UTC. Dva postranní urychlovací motory se po 132 sekundách letu uvolnily od centrálního stupně rakety SLS, jehož 4 motory pak pracovaly ještě dalších šest minut. Díky tomu sestava dosáhla oběžné dráhy kolem země a druhý stupeň ICPS a s lodí Orion na špici se mohl od centrálního stupně oddělit. V 53. minutě krátkým zážehem svého motoru zvýšil perigeum dráhy, v 90. minutě zahájil sedmnáctiminutový zážeh za účelem navedení Orionu na dráhu k Měsíci a nedlouho po jeho dokončení (Trans-Lunar injection burn), v 118. minutě, se loď od druhého stupně oddělila všechny další manévry prováděla vlastním pohonem.[114][115] NASA později potvrdila, že raketa SLS splnila svůj úkol a navedla loď na správnou trajektorii k Měsíci.[116]

Necelých osm hodin po startu, ve 14:32 UTC, se poprvé zapálil krátce hlavní motor Orionu, a to kvůli první z několika plánovaných korekcí dráhy a současně kvůli otestování správné funkce motoru.[117][118] Zbylé typy trysek byly poprvé prověřeny v dalších dnech – trysky systému řízení reakce 17. listopadu v 11:32 UTC[119] a středně velké pomocné motory 20. listopadu ve 12:12 UTC.[120] Téhož dne v 19:09 UTC pak Orion proletěl hranicí, za kterou převažuje gravitační vliv Měsíce.

Orion při příletu k Měsíci

Loď pak musela absolvovat dva manévry nezbytné pro usazení na vzdálené retrográdní oběžné dráze (DRO, Distant Retrograde Orbit) kolem Měsíce. První z nich byl odletový zážeh (od Měsíce), který více než zdvojnásobil rychlost Orionu na zhruba 8 000 km/h.[121] Druhým pak zážeh pro navedení na DRO (v potřebné vzdálenosti od měsíce). Odletový zážeh o délce 2 minut a 30 sekund začal 21. listopadu v 12:44 UTC, kdy se loď nacházela zhruba 500 kilometrů nad měsíčním povrchem, a krátce předtím než kolem něj proletěla v nejmenší vzdálenosti asi 130 kilometrů. Od 12:25 do 12:59 UTC přitom byla loď při pohledu ze Země za Měsícem a pohybovala se tak ve zcela autonomním letu.[120][122]

Druhý klíčový manévr – zážeh pro navedení na DRO – se uskutečnil 25. listopadu 2022 v 21:52 UTC. Motor orbitálního manévrovacího systému se zapálil na 1 minutu a 28 sekund a přidal lodi Orion na rychlosti asi 120 m/s. Díky tomuto manévru se loď nezačala vracet zpátky k povrchu Měsíce na své protáhlé dráze, na kterou se dostala manévrem z 21. listopadu, ale uchytila se na DRO se střední výškou 64 400 kilometrů nad povrchem.[123]

Mezi oběma zmíněnými velkými manévry došlo také na další korekční a testovací zážeh, tentokrát z pomocných motorů evropského servisního modulu. Ty 22. listopadu v 06:02 UTC za 5,9 sekundy zvýšily rychlost Orionu o zhruba 1 m/s.[124] Technici Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu také museli řešit nepříjemnou závadu, když 23. listopadu v 06:09 UTC na 47 ztratili datové spojení s lodí Orion. Problém vyřešili obnovením konfigurace pozemního vybavení.[125] Kromě toho se ale věnovali plánovaným testům systémů lodi.[126][127]

Let po oběžné dráze Měsíce[editovat | editovat zdroj]

Loď Orion 26. listopadu 2022 v 13:42 UTC dosáhla vzdálenosti 400 171 kilometrů (248 655 mil)[128][129] od Země a už po 16 hodinách na DRO tak vyrovnala dosavadní rekord, který pro kosmická tělesa vytvořená pro dopravu posádky ustavila loď Apollo 13 během nouzového návratu z neúspěšné mise na měsíční povrch způsobené poškozením servisní sekce velitelského modulu.[128] A o další dva dny později, 28. listopadu krátce po 21:00 UTC loď ustavila novou hodnotu rekordu, když dosáhla vzdálenosti od Země 432 210 km (268 563 mil).[130][131]

Orion se po DRO pohyboval týden, ale dokončil přitom pouze zhruba polovinu oběhu kolem Měsíce. Technici i v této etapě letu pokračovali v programu testování a údržby lodi. První udržovací zážeh pomocných motorů servisní sekce se uskutečnil 26. listopadu v 21:52 UTC, trval méně než sekundu a rychlost lodi změnil o 0,12 m/s.[132] Široká škála testů a výzkumů ale běžela mimo jiné také v oborech:

  • navigace, např. testy sledovačů hvězd pro správnou orientaci lodi v prostoru při různých teplotách způsobených přikloněním nebo odkloněním konkrétního sledovače k Slunci,
  • radiační ochrany – sběr dat během pohybu lodi za oběžnou drahou Měsíce pomůže NASA lépe porozumět prostředí kosmického záření, které budoucí posádky zažijí, a vytvořit účinná opatření; zvláštní výzkumy souhrnně nazývané Biology Experiement-1 také zkoumaly dopad záření z hlubokého vesmíru na semena, houby, kvasinky a řasy,[133]
  • kamerových systémů, nebo
  • hlasově aktivovaného technologického rozhraní v kabině, do níž byly přepojovány zprávy a příkazy od techniků na Zemi.[79]

Úspěšné splnění všech úkolů dokonce dovolilo přidat dodatečné cíle letových zkoušek, např. shromáždění dalších poznatků o teplotních systémech evropského servisního modulu. Orion během většiny mise letěl se zadní částí přivrácenou ke Slunci, aby solární panely na servisním modulu generovaly maximální výkon. Při doplněném testu byla loď z této optimální pozice natáčena až o 20 stupňů a přitom byl sledován vliv vystavení větší plochy povrchu Slunci na tepelnou bilanci lodi.[134] Její správné vyladění má vliv nejen na komfort posádky, ale také na jednotlivé součásti technologie, kdy by např. nedostatek tepla mohl způsobit zadření ventilů nebo zamrznutí potrubí s důležitou provozní kapalinou. Běžně se to řeší ohřívači, které ale spotřebovávají velký díl elektřiny a jejich případné nahrazení přirozeným přílivem tepla od slunce by mohlo významně pomoci elektrické bilanci lodí při dalších misích.[79]

Kvůli dalšímu dodatečnému úkolu byla prodloužena další korekce dráhy, naplánovaná na 30. listopadu. Celkem šest pomocných trysek na servisním modulu se místo dosavadních nejvíce 17 sekund zažehlo na 95 sekund, což poskytlo další data k chování trysek a jejich tepelnému vlivu na solární panely, což pomohlo upřesnit provozní omezení Orionu. Čtyři úkoly byly přidány také na zpáteční cestu Orionu na Zemi – dva se týkají testování systému řízení tlaku v kabině, jeden schopností Orionu provádět polohové manévry rychlostí, která bude nezbytná pro let Artemis II, a poslední schopnosti řízení polohy lodi s omezenými možnostmi.[135] Celkem bylo doplněno 11 letových testů nad předem daný rámec 124 testovacích cílů, které inženýři NASA stanovených na začátku mise.

Výsledky zjištění z probíhajících testů řídicí techniky uspokojily. ESA oznámila, že rezerva paliva se po celý let zvyšovala, solární pole produkovaly asi o 15 % více energie, než bylo plánováno, spotřeba byla naopak nižší, protože tepelné prostředí je z hlediska kosmické lodi mnohem šetrnější, než se předpokládalo. Pravdou ovšem je, že kabina pro Artemis I neobsahovala plný systém podpory života, který bude nasazen až na misi Artemis II.[79]

Návrat k Zemi a přistání[editovat | editovat zdroj]

Návrat z DRO začal 1. prosince 2022 ve 21:53 UTC, kdy Orion zapálil svůj hlavní motor na 1 minutu a 45 sekund a zrychlil o 138 m/s, což ho navedlo na protáhlou eliptickou dráhu, jejíž nejnižší bod jel méně než 130 km nad povrchem Měsíce.[136] Navíc loď 2. prosince ve 03:54 UTC loď provedla ještě pětisekundový korekční manévr k upřesnění trajektorie, který změnil její rychlost asi o 0,15 m/s.[137]

Při blízkém průletu kolem Měsíce 5. prosince 2022 zhruba kolem 16:43 UTC Orion provede další – a zřejmě poslední – velký motorický manévr a s využitím gravitace Měsíce namíří po nové trajektorii ke vstupu do atmosféry Země. Také na zpáteční cestě bude pozemní personál testovat motory a všechny systémy včetně navigace a tepelné ochrany.[138] Na úplném konci cesty Orion čeká vůbec nejdůležitější zkouška – návrat do atmosféry vysokou rychlostí ověří schopnost tepelného štítu obytné sekce ochránit při návratu od měsíce loď a její posádku při budoucích návratech z Měsíce. Zatímco evropská servisní sekce bude odhozena a shoří v zemské atmosféře, obytná sekce skrz ni proletí, zbrzdí se, čímž se uvolní velké množství tepla, a poté přistane nedaleko kalifornského pobřeží USA 11. prosince kolem 17:42 UTC.[139]

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Mise Artemis I je sice bezpilotní, ale kabina obytné sekce není zcela prázdná. NASA totiž obsadila velitelské křeslo testovací figurínou Moonikin Campos oblečenou do nového ochranného obleku modré barvy. Arturo Campos, podle něhož byla figurína pojmenována ve veřejném hlasování,[140] byl známý elektroinženýr NASA, který významně přispěl k záchraně posádky neúspěšné mise Apollo 13. Moonikin je vybaven senzory pro záznam zrychlení a vibrací.[141] A navíc má dva senzory záření, které sledují akumulovanou expozici během několikatýdenního kosmického letu mimo ochranné van Allenovy pásy, které chrání před kosmickou radiací Zemi a její nejbližší okolí včetně nízkých oběžných drah, na kterých se pohybuje například Mezinárodní vesmírná stanice.[142]

Dalšími dvěma „členkami“ posádky jsou torza figurín pojmenovaných Helga a Zohar. NASA tak společně s Německou kosmickou agenturou DLR uskutečňuje výzkum pojmenovaný Matroshka AstroRad Radiation Experiment (MARE) s cílem dosáhnout co nejlepší ochrany posádky při dalších misích. Proto jsou oba trupy vyrobeny z materiálů, které napodobují kosti, měkké tkáně a orgány dospělých žen, aby bylo možné měřit dávku záření v orgánech, které jsou na záření obzvláště citlivé.[143] Detailní snímání radiační zátěže v jednotlivých etapách letu zajistí celkem 5 600 senzorů. Zohar je navíc oblečena do radiační vesty AstroRad, takže experiment poskytne vědcům a technikům také významná srovnávací data.[144]

Sekundární náklad[editovat | editovat zdroj]

Adaptér mezi 2. stupněm SLS a lodí Orion naplněný 10 cubesaty, které budou uvolněny na dráze k Měsíci.

NASA původně vybrala celkem 13 nízkonákladových cubesatů ve formátu šesti standardních jednotek (6U, o rozměrech) jako sekundární náklad pro testovací let Artemis I,[145] který byl umístěn v adaptéru mezi druhým stupněm rakety a kosmickou lodí. Dva cubesaty byly vybrány prostřednictvím NASA Next Space Technologies for Exploration Partnership, tři prostřednictvím Human Exploration and Operations Mission Directorate, dva prostřednictvím Science Mission Directorate a tři byly vybrány od mezinárodních partnerů NASA:[146][147]

  • Lunar Flashlight je vesmírná sonda, která má určit přítomnost, nebo nepřítomnost nekrytého vodního ledu a z měřit jeho koncentraci s přesností jednoho až dvou kilometrů v trvale zastíněných místech na měsíčním jižním pólu.[148][149]
  • Near-Earth Asteroid Scout je koncept řiditelného cubesatu, který by se měl v roce 2023 setkat s blízkozemním asteroidem díky gravitačnímu manévru při průletu kolem měsíce a solární plachtě o ploše 86 metrů čtverečních, schopné využít k pohonu tlak slunečního záření. Pozorování bude provedeno při blízkém průletu (asi 10 km) prostřednictvím monochromatické kamery s vysokým rozlišením pro měření fyzikálních vlastností asteroidů v blízkosti Země. Získané informace se také budou moci využít u plánované mise Asteroid Redirect Mission.[150][151]
  • BioSentinel je mise v rámci astrobiologie, která použije kvasinky pro detekci, měření a porovnání vlivu vesmírného záření na živé organismy při dlouhém pobytu mimo nízkou oběžnou dráhu Země.[152]
  • LunIR (původně SkyFire) je určen pro spektroskopické a termografické mapování povrchu během průletu kolem Měsíce. Zařízení na základě zakázky NASA vytvořila společnost Lockheed Martin za 1,4 milionu dolarů.[153][154]
  • Lunar IceCube, navržený pro NASA univerzitou Morehead State, bude hledat důkazy o vodním ledu z nízké oběžné dráhy Měsíce a během letu otestuje iontový pohon.[155][154]
  • CuSP (CubeSat for Solar Particles) bude jedním z prvních cubesatů pohybujících se meziplanetárním prostorem. Je navržen tak, aby studoval částice a magnetické pole, které proudí ze Slunce,[156] a má sloužit jako základ koncepce proveditelnosti sítě stanic pro sledování vesmírného počasí.[157]
  • Lunar Polar Hydrogen Mapper (LunaH-Map), navržený na Arizonské státní univerzitě, bude mapovat vodík uvnitř kráterů poblíž jižního pólu Měsíce. Použije detektor neutronů pro měření energií neutronů, které interagují s materiálem na povrchu měsíce. Jeho mise má trvat 60 dní, během kterých oběhne 141 kolem Měsíce.[158]
  • EQUULEUS, předložený agenturou Tokijskou univerzitou a JAXA, bude zkoumat zemskou plazmosféru a radiační prostředí v okolí Země. Zároveň bude také demonstrovat nízkoenergetické manévry pro kontrolu trajektorie v prostoru mezi Zemí a Měsícem.[159]
  • OMOTENASHI, vyvinutý japonskou agenturou JAXA, se jako jediný z cubesatů při misi Artemis I pokusí o řízené přistání na povrchu Měsíce s pomocí motorů na tuhé palivo a v závěrečné fázi také airbagů a systému pro tlumení nárazu. JAXA tak bude demonstrovat technologie pro malé, nízkonákladové sondy pro studium měsíčního povrchu. Satelit také bude během sestupu a na povrchu měřit úrovně záření.[160]
  • ArgoMoon, předložený Italskou kosmickou agenturou, je navržen tak, aby snímkoval Interim Cryogenic Propulsion Stage (ICPS) společně s Orionem. Také bude demonstrovat technologie nezbytné pro manévrování a práci malé kosmické lodi v blízkosti ICPS.

Další tři cubesaty byly vybrány v soutěži Cube Quest Challenge, kterou vyhlásila NASA pro vědecké týmy z USA s cílem otevřít průzkum hlubokého vesmíru sondám z nevládních organizací.[161] Dne 8. června 2017 byly v Amesově výzkumném centru NASA vyhlášeny vítězné cubesaty:[162]

  • Cislunar Explorers z Cornellovy univerzita v Ithace (stát New York) je určen zejména k předvedení a testování pohonného systému na bázi vody a optických navigačních systémů; po vypuštění by se rozdělil na dvě nezávisle letící části.[163]
  • CU-E3 z Coloradské univerzita v Boulderu s cílem vydat se do vzdálenosti přes 4 miliony kilometrů od Země a otestovat malou plochou anténu pro komunikaci v hlubokém vesmíru.
  • Team Miles, který bude také testovat komunikaci ze vzdálenosti přibližně 4 milionů kilometrů od Země, ale především předvede navigaci v hlubokém vesmíru pomocí inovativních plazmových motorů, který vyvinuly floridské společnosti Miles Space a Fluid & Reason.[164]

Artemis I však nakonec odstartovala osazena pouze 10 cubesaty, protože tři z vybraných projektů nebyly dokončeny. Laboratoř proudového pohodu NASA uvedla, že se zdržela při testování původně pořízeného pohonného systému pro cubesat Lunar Flashlight a během pandemie koronaviru nestihla dokončit náhradní pohon, je však připravena na budoucí možnosti vypuštění. Podobně mise Cislunar Explorers nebyla navzdory obrovskému úsilí studentů a celého týmu Cornellovy univerzity včas doručena k montáži do SLS kvůli několikaměsíčnímu omezení přístupu do laboratoře v kampusu. Také v tomto případě bude po řádném dokončení příprav ke startu univerzita hledat další příležitosti ke startu. Třetím nedokončeným projektem byla mise CU-E3, v tomto případě však žádné vysvětlení není k dispozici.[165]

Všechny cubesaty byly v den startu postupně uvolněny podle plánu.

Podobné mise[editovat | editovat zdroj]

Podobnou, avšak pilotovanou misí byl let Apollo 8, který se uskutečnil v roce 1968. Posádku tvořili tři astronauti, mise byla určena pro testy velitelského a servisního modulu Apolla mimo nízkou oběžnou dráhu Země. Motor servisního modulu byl využit třikrát pro vstupy a opuštění oběžné dráhy Měsíce.[166]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Artemis 1 na anglické Wikipedii.

  1. Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  2. HUOT, Daniel. The Ins and Outs of NASA’s First Launch of SLS and Orion. NASA. 2015-11-27. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  3. a b c d Artemis 1 SLS mission gets preliminary launch date [online]. 2022-07-20 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Artemis I: Reference Guide. S. 23. www.nasa.gov [online]. NASA, 2022 [cit. 2022-08-23]. S. 23. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Artemis I: Reference Guide. S. 22. www.nasa.gov [online]. NASA, 2022 [cit. 2022-08-23]. S. 22. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Artemis I: Reference Guide. S. 55. www.nasa.gov [online]. NASA, 2022 [cit. 2022-08-23]. S. 55. Dostupné online. (anglicky) 
  7. NASA's Senate Bill passes after dramatic debate and vote in Congress [online]. 2010-09-30 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BERGIN, Chris. SLS: Studies focusing on SD HLV versus RP-1 with F-1 engines [online]. 2011-03-24 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. NASA's Senate Bill passes after dramatic debate and vote in Congress [online]. 2010-09-30 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BERGIN, Chris. Exploration Mission 1: SLS and Orion mission to the Moon outlined [online]. 2012-02-29 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Exploration Systems Development Status. S. 18. www.nasa.gov [online]. NASA Advisory Council, 2012-03 [cit. 2022-08-24]. S. 18. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SINGER, Jody. Status of NASA’s Space Launch System. S. 9. spirit.as.utexas.edu [online]. NASA, 2012-04-25 [cit. 2022-08-24]. S. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-18. (anglicky) 
  13. ADMINISTRATOR, NASA. New Agreement Signed for Orion Service Module. NASA. 2015-04-12. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  14. a b NASA will not put a crew on EM-1, cites cost - not safety - as main reason [online]. 2017-05-12 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. WAAY News. www.waaytv.com [online]. [cit. 2017-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-18. (anglicky) 
  16. Engineers resolve Orion will 'lose weight' in 2015. WAFF-TV. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  17. DUNBAR, Brian. NASA to Study Adding Crew to First Flight of SLS and Orion. NASA. 2017-02-15. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  18. WARNER, Cheryl. NASA Kicks Off Study to Add Crew to First Flight of Orion, SLS. NASA. 2017-02-24. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  19. BERGIN, Chris. SLS Upper Stage set to take up residence in the former home of ISS modules [online]. 2017-07-11 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. CLARK, Stephen. NASA confirms first flight of Space Launch System will slip to 2019 – Spaceflight Now [online]. 2017-04-28 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. CLARK, Stephen. NASA expects first Space Launch System flight to slip into 2020 – Spaceflight Now [online]. 2017-11-20 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. The seven most exciting space missions of 2020. MIT Technology Review [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b GEBHARDT, Chris. SLS debut slips to April 2021, KSC teams working through launch sims [online]. 2020-02-21 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Nasa Moon rocket core leaves for testing. BBC News. 2020-01-09. Dostupné online [cit. 2022-08-25]. (anglicky) 
  25. SLOSS, Philip. Boeing, NASA return to SLS Green Run test preps after latest hurricane interruption [online]. 2020-10-16 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. SLOSS, Philip. NASA reschedules final SLS Core Stage Green Run tests for December [online]. 2020-11-20 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Green Run hotfire test ends early. SpaceNews [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. SLS: Nasa finds cause of 'megarocket' test shutdown. BBC News. 2021-01-20. Dostupné online [cit. 2022-08-25]. (anglicky) 
  29. First SLS launch now expected in second half of 2021. SpaceNews [online]. 2020-03-02 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. CLARK, Stephen. Hopeful for launch next year, NASA aims to resume SLS operations within weeks – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. GEBHARDT, Chris. Solid Rocket Boosters arrive at Kennedy for Artemis 1 and OmegA [online]. 2020-06-12 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. SLOSS, Philip. LVSA arrives at KSC, NASA EGS readies final pre-stacking preparations for Artemis 1 [online]. 2020-08-05 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. SLOSS, Philip. EGS, Jacobs begin vehicle integration for Artemis 1 launch [online]. 2020-11-27 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. SLOSS, Philip. New Artemis 1 schedule uncertainty as NASA EGS ready to continue SLS Booster stacking [online]. 2020-12-04 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. SEMPSROTT, Danielle. Mammoth Artemis I Rocket Boosters Stacked on Mobile Launcher – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. 2021-03-09 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. GEBHARDT, Chris. Solid Rocket Boosters arrive at Kennedy for Artemis 1 and OmegA [online]. 2020-06-12 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. SLOSS, Philip. EGS synchronizing Artemis 1 Orion, SLS Booster preps with Core Stage schedule [online]. 2021-03-27 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. BERGIN, Chris. Following troubled childhood, Orion trio preparing for flight [online]. 2021-03-29 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. NAVIN, Joseph. Work on Artemis I Orion nears completion, other Orions make progress [online]. 2021-10-06 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. SLOSS, Philip. Ten month schedule to ready SLS for Artemis 1 launch after Core Stage arrives at KSC [online]. 2021-05-03 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. SLOSS, Philip. EGS synchronizing Artemis 1 Orion, SLS Booster preps with Core Stage schedule [online]. 2021-03-27 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. CLARK, Stephen. NASA’s hopes waning for SLS test flight this year – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. BERGER, Eric. NASA’s big rocket misses another deadline, now won’t fly until 2022. Ars Technica [online]. 2021-08-31 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Backbone of NASA’s Moon Rocket Joins Boosters for Artemis I Mission – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Next Element for NASA’s Moon Rocket Gets Stacked for Artemis I – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. SLOSS, Philip. Artemis 1 ICPS stage from ULA added to SLS stack [online]. 2021-07-09 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. CLARK, Stephen. Adapter structure with 10 CubeSats installed on top of Artemis moon rocket – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. SLOSS, Philip. Artemis 1 Orion joins SLS to complete vehicle stack [online]. 2021-10-21 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. CLARK, Stephen. NASA targets February launch for Artemis 1 moon mission – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. SLOSS, Philip. EGS, Jacobs begin Artemis 1 pre-launch testing and checkout push [online]. 2021-11-11 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. SLOSS, Philip. Engine controller replacement details behind Artemis 1 launch delay [online]. 2021-12-22 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Artemis I Integrated Testing Update – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Artemis I Integrated Testing Continues Inside Vehicle Assembly Building – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. NASA’s Moon Rocket Revealed Outside Vehicle Assembly Building – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Artemis I Wet Dress Rehearsal Scrub – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Artemis I Wet Dress Rehearsal Called off for April 4 – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. a b SLOSS, Philip. NASA calls off modified Artemis 1 Wet Dress Rehearsal for hydrogen leak [online]. 2022-04-14 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Artemis I Wet Dress Rehearsal Status – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. NASA's Space Launch System Begins Integration in Preparation for Launch. dx.doi.org [online]. 2021-11-08 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. 
  60. Artemis I WDR Update: Third Test Attempt Concluded – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. SLOSS, Philip. Artemis 1 vehicle heads back to VAB while NASA discusses what to do next [online]. 2022-04-25 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Artemis I Moon Rocket Arrives at Vehicle Assembly Building – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. Work Continues to Return Artemis I Moon Rocket Back to Launch Pad for Next Test – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Artemis I Moon Rocket to Return to Launch Pad 39B in Early June – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. June 6 Set for Artemis I Moon Rocket to Roll for Next Tanking Test – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. DINNER, Josh. NASA's Artemis 1 moon rocket returns to launch pad for crucial tests. Space.com [online]. 2022-06-06 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. Teams on Track for Artemis I Wet Dress Rehearsal Test – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. NASA declares SLS countdown rehearsal complete. SpaceNews [online]. 2022-06-24 [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. CLARK, Stephen. NASA not planning another Artemis 1 countdown dress rehearsal – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. CLARK, Stephen. NASA not planning another Artemis 1 countdown dress rehearsal – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. Final Work Continues to Ready Artemis I Moon Rocket for Launch – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. Artemis I Moon Rocket Ready to Roll to the Launch Pad – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. Artemis I Moon Rocket Arrives at Launch Pad Ahead of Historic Mission – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. NASA’s Artemis 1 mega Moon rocket to launch next week [online]. 2022-08-26 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. a b c d e NASA Artemis I Press Kit. NASA [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  76. a b An overview of NASA's Artemis 1 mission to the Moon. Moon Daily [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  77. HAMBLETON, Kathryn. Around the Moon with NASA’s First Launch of SLS with Orion. NASA [online]. 2018-03-07 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  78. HOWELL, Elizabeth. Artemis 1: 10 wild facts about the NASA moon mission. Space.com [online]. 2022-08-26 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. a b c d CLARK, Stephen. Orion capsule leaves lunar orbit, heads for moon flyby and return to Earth – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. KRAFT, Rachel. Additional Artemis I Test Objectives to Provide Added Confidence. NASA [online]. 2022-08-04 [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. 
  81. Additional Artemis I test objectives to provide added confidence in capabilities. Moon Daily [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  82. MALIK, Tariq. What time is NASA's Artemis 1 moon mission launch?. Space.com [online]. 2022-08-26 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. Termín startu mise Artemis I [online]. 2022-07-20 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  84. HOWELL, Elizabeth. NASA unveils Artemis 1 moon mission launch windows through mid-2023. Space.com [online]. 2022-05-22 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. a b c d Artemis 1 Mission Availability 2022-2023. www.nasa.gov [online]. NASA, 2022-07-01 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  86. HOWELL, Elizabeth. NASA unveils Artemis 1 moon mission launch windows through mid-2023. Space.com [online]. 2022-05-22 [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. NASA Targets Sept. 3 for Next Artemis I Moon Mission Launch Attempt – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. HARWOOD, William. SLS launch scrubbed after weather delay, engine cooling issue – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. Let k Měsíci se odkládá na pátek, může za to problém s chlazením motorů. iDNES.cz [online]. 2022-08-29 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  90. MALIK, Tariq. NASA calls off Artemis 1 moon rocket launch over engine cooling issue. Space.com [online]. 2022-08-29 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. RYAN, Jackson. NASA's Artemis I Moon Launch Delayed Due to Engine Issues. CNET [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. Artemis 1 launch live: Launch postponed due to malfunctioning engine [online]. 2022-08-29 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. NASA Targets Sept. 3 for Next Artemis I Moon Mission Launch Attempt – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. Weather Favorable for Sept. 3 Launch, Teams Press Ahead with Plan to Address Issues – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. Artemis I - Press Kit. www.nasa.gov [online]. NASA [cit. 2022-09-01]. Dostupné online. 
  96. https://twitter.com/spaceflightnow/status/1566086064376320005. Twitter [online]. [cit. 2022-09-03]. Dostupné online. 
  97. Artemis 1 updates. 24liveblog [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. 
  98. MALIK, Tariq. Fuel leak on Artemis 1 moon rocket may take weeks to repair, NASA says. Space.com [online]. 2022-09-03 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. Teams Continue to Review Options for Next Attempt, Prepare to Replace Seal – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. Repair Work Underway, Preparations Continue for Next Launch Opportunity – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. 2022-09-08 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. NASA Adjusts Dates for Artemis I Cryogenic Demonstration Test and Launch; Progress at Pad Continues – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. Preparations Continue, Key Milestones for Artemis I Demonstration Test – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. Artemis Cryogenic Demonstration Test Concludes, All Objectives Met – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. a b NASA targets Tuesday to fly Artemis 1, despite weather outlook [online]. 2022-09-23 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. HARWOOD, William. NASA waves off Tuesday launch for Artemis moon rocket – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. NASA to Roll Artemis I Rocket and Spacecraft Back to VAB Tonight – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. NASA’s Moon Rocket and Spacecraft Arrive at Vehicle Assembly Building – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. NASA says Artemis launch before November will be 'difficult'. Space Daily [online]. [cit. 2022-09-30]. Dostupné online. 
  109. WALL, Mike. Hurricane Ian pushes Artemis 1 moon launch to mid-November. Space.com [online]. 2022-09-30 [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. NASA Sets Date for Next Launch Attempt for Artemis I Moon Mission – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. Artemis I Moon Rocket Arrives at Launch Pad Ahead of Historic Mission – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. 
  113. Michal Václavík na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  114. Artemis I Liftoff – Kennedy Space Center. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. Orion on Its Way to the Moon – Kennedy Space Center. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. Spaceflight Now na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  117. Orion Begins Checkouts, Completes First Service Module Course Correction Burn – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. Artemis I – Flight Day Six: Orion Performs Lunar Flyby, Closest Outbound Approach – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  119. Orion Continues Toward Moon, Callisto Activated – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. a b Artemis I – Flight Day Five: Orion Enters Lunar Sphere of Influence Ahead of Lunar Flyby – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  121. Orion performs first Lunar flyby with closest outbound approach. Moon Daily [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. 
  122. Orion Successfully Completes Lunar Flyby, Re-acquires Signal with Earth – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. Artemis I: flight day ten – distant retrograde orbit – Orion blog [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. Artemis I – Flight Day Seven: Orion to Test Search Acquire and Track Mode, Exit Lunar Sphere of Influence – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. Artemis I – Flight Day Eight Update: Unexpected Loss of Communication with Orion is Restored – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  126. Artemis I – Flight Day Eight: Orion Exits the Lunar Sphere Of Influence – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. Artemis I – Flight Day Nine: Orion One Day Away from Distant Retrograde Insertion – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. a b Artemis I – Flight Day 11: Orion Surpasses Apollo 13 Record Distance from Earth – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. https://twitter.com/esa/status/1596557663302979585. Twitter [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  130. Artemis I — Flight Day 13: Orion Goes the (Max) Distance – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. Artemis I: flight day 13 — halfway and an Earthset – Orion blog [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  132. Human Spaceflight na Twitteru. Twitter [online]. [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  133. Flight Day 17 — Orion Fine-tunes Trajectory, Downlinks Data, Continues Test Objectives – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. Artemis I: flight day 14 — deep space cruising and testing – Orion blog [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. Artemis I Flight Day 15 – Team Polls “Go” For Distant Retrograde Orbit Departure – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  136. Artemis I Flight Day 16 – Orion Successfully Completes Distant Retrograde Departure Burn – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. Flight Day 17 — Orion Fine-tunes Trajectory, Downlinks Data, Continues Test Objectives – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. NASA's Orion capsule performs burn to leave distant retrograde orbit. Moon Daily [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. 
  139. Artemis 1 Orion spacecraft prepares for its Earth return journey [online]. 2022-11-30 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  140. PATRINOS, Thalia. Name the ‘Moonikin’ Flying Aboard Artemis I. NASA [online]. 2021-05-21 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  141. An overview of NASA's Artemis 1 mission to the Moon. Moon Daily [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  142. HOWELL, Elizabeth. Artemis 1 will help NASA protect astronauts from deep space radiation. Space.com [online]. 2022-08-18 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. DLR — Helga and Zohar installed in Orion. DLRARTICLE DLR Portal [online]. [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  144. HOWELL, Elizabeth. Artemis 1 will help NASA protect astronauts from deep space radiation. Space.com [online]. 2022-08-18 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  145. Boeing-Built Rocket to Carry Lockheed Martin’s Skyfire CubeSat - GovCon Wire. GovCon Wire. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  146. NORTHON, Karen. Space Launch System’s First Flight to Send Sci-Tech Sats to Space. NASA. 2016-02-02. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  147. Nasa reveals experiments SLS will carry on its first test flight. Mail Online. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. 
  148. Lunar Flashlight [online]. [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. 
  149. NASA Is Studying How to Mine the Moon for Water. Space.com. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. 
  150. Near-Earth Asteroid Scout [online]. NASA [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. 
  151. WALDEK, Stefanie. NASA's Artemis 1 mission will carry an asteroid-bound solar sail. Space.com [online]. 2022-08-17 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  152. Artemis I to launch first-of-a-kind deep space biology mission. Moon Daily [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. LunIR (SkyFire). Gunter's Space Page [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. a b CLARK, Stephen. NASA adding to list of CubeSats flying on first SLS mission – Spaceflight Now [online]. [cit. 2017-07-06]. Dostupné online. 
  155. WALDEK, Stefanie. NASA's Artemis 1 moon mission will carry 2 water-seeking cubesats. Space.com [online]. 2022-08-15 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. GARNER, Rob. Heliophysics CubeSat to Launch on NASA’s SLS. NASA. 2016-02-02. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  157. WALDEK, Stefanie. Artemis 1 will carry a space weather cubesat to study solar wind. Space.com [online]. 2022-08-22 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. HARBAUGH, Jennifer. LunaH-Map: University-Built CubeSat to Map Water-Ice on the Moon. NASA. 2016-02-02. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  159. HARBAUGH, Jennifer. International Partners Provide CubeSats for SLS Maiden Flight [online]. NASA, 26 May 2016 [cit. 2017-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  160. WALDEK, Stefanie. Artemis 1 will carry tiny Japanese lunar lander to the moon. Space.com [online]. 2022-08-18 [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  161. NORTHON, Karen. NASA Opens Cube Quest Challenge for Largest-Ever Prize of $5 Million. NASA. 2015-07-13. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  162. NORTHON, Karen. Three DIY CubeSats Score Rides on Exploration Mission-1. NASA. 2017-06-08. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (anglicky) 
  163. Cislunar Explorers. Gunter's Space Page [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  164. Miles. Gunter's Space Page [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  165. CLARK, Stephen. Adapter structure with 10 CubeSats installed on top of Artemis moon rocket – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  166. WOOD, Charlie. Apollo 8 redux: Why NASA may send humans around the moon, again. Christian Science Monitor. 2017-02-25. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. ISSN 0882-7729. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]