Arsenij Tarkovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arsenij Tarkovskij
Арсений Тарковский.jpg
Narození12.jul. / 25. června 1907greg.
Kropyvnyckyj
Úmrtí27. května 1989 (ve věku 81 let)
Moskva
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníPeredělkinský hřbitov
PseudonymТарас Подкова
Povoláníbásník, překladatel, jazykovědec a spisovatel
Alma materTop State Courses in Literature
Žánrpoezie
OceněníStátní cena SSSR
Řád přátelství mezi národy
Řád rudého praporu práce
Řád Vlastenecké války 1. třídy
Řád rudé hvězdy
Manžel(ka)Tatyana A. Ozerskaya (od 1951)
DětiAndrej Tarkovskij
RodičeTarkovsky Oleksanrd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arsenij Alexandrovič Tarkovskij (Арсе́ний Алекса́ндрович Тарко́вский, 25. června 1907 Jelizavetgrad27. května 1989 Moskva)[1] byl ruský básník a překladatel narozený na Ukrajině. Používal také pseudonym Taras Podkova.

Jeho otec Alexandr Tarkovskij pocházel z polské šlechty, vedle práce v bance se věnoval literární činnosti a byl vězněn za členství v organizaci Narodnaja volja. Arsenij vyrůstal v uměleckém prostředí, rodinným přítelem byl dramatik Ivan Tobilevič. Měl staršího bratra Valerije, který padl v občanské válce. V roce 1921 byl Arsenij odsouzen v Mykolajivě k smrti za posměšnou báseň o Leninovi, ale podařilo se mu uprchnout.

Od roku 1923 žil v Moskvě, pracoval jako novinář a studoval literaturu, v roce 1927 publikoval časopisecky první verše. Od roku 1932 se živil jako překladatel, do ruštiny překládal gruzínskou, arménskou a turkmenskou poezii. Další překlady vytvořil z kyrgyzštiny a srbštiny. Roku 1940 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR. Ve druhé světové válce byl raněn a přišel o nohu. Teprve v roce 1962 vydal první vlastní sbírku Než napadne sníh.[2] Do konce života se mu podařilo publikovat osm sbírek a výbor z díla. V roce 1989 mu byla posmrtně udělena Státní cena SSSR.[1] Je pohřben v Peredělkinu.[1]

S Marií Ivanovnou Višňakovovou měl dvě děti, syn Andrej Tarkovskij[1] se proslavil jako filmový režisér.[3] V jeho filmu Zrcadlo zazněly básně Arsenije Tarkovského přednesené autorem.[4]

Česky vyšel výbor z jeho poezie pod názvem Poselství kamene (přeložil Jiří Honzík).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]