Arsenij Tarkovskij
| Arsenij Alexandrovič Tarkovskij | |
|---|---|
| Narození | 12.jul. / 25. června 1907greg. Kropyvnyckyj |
| Úmrtí | 27. května 1989 (ve věku 81 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Místo pohřbení | Peredělkinský hřbitov |
| Pseudonym | Тарас Подкова |
| Povolání | básník, překladatel, jazykovědec a spisovatel |
| Stát | Ruské impérium a Sovětský svaz |
| Alma mater | Top State Courses in Literature |
| Žánr | poezie |
| Ocenění | Státní cena SSSR Řád přátelství mezi národy Řád rudé hvězdy Řád rudého praporu práce Řád Vlastenecké války 1. třídy … více na Wikidatech |
| Choť | Marija Ivanovna Tarkovská (1928–1940) Tatyana A. Ozerskaya (od 1951) |
| Děti | Andrej Arseňjevič Tarkovskij[1] Marina Arseňjevna Tarkovská |
| Rodiče | Oleksandr Tarkovksy |
| Příbuzní | Andrej Andrejevič Tarkovskij (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arsenij Alexandrovič Tarkovskij (Арсе́ний Алекса́ндрович Тарко́вский, 25. června 1907 Jelizavetgrad – 27. května 1989 Moskva)[2] byl ruský básník a překladatel narozený na Ukrajině. Používal také pseudonym Taras Podkova.
Jeho otec Alexandr Tarkovskij pocházel z polské šlechty, vedle práce v bance se věnoval literární činnosti a byl vězněn za členství v organizaci Narodnaja volja. Arsenij vyrůstal v uměleckém prostředí, rodinným přítelem byl dramatik Ivan Tobilevič. Měl staršího bratra Valerije, který padl v občanské válce. V roce 1921 byl Arsenij odsouzen v Mykolajivě k smrti za posměšnou báseň o Leninovi, ale podařilo se mu uprchnout.
Od roku 1923 žil v Moskvě, pracoval jako novinář a studoval literaturu, v roce 1927 publikoval časopisecky první verše. Od roku 1932 se živil jako překladatel, do ruštiny překládal gruzínskou, arménskou a turkmenskou poezii. Další překlady vytvořil z kyrgyzštiny a srbštiny. Roku 1940 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR. Ve druhé světové válce byl raněn a přišel o nohu. Teprve v roce 1962 vydal první vlastní sbírku Než napadne sníh.[3] Do konce života se mu podařilo publikovat osm sbírek a výbor z díla. V roce 1989 mu byla posmrtně udělena Státní cena SSSR.[2] Je pohřben v Peredělkinu.[2]
S Marií Ivanovnou Višňakovovou měl dvě děti, syn Andrej Tarkovskij[2] se proslavil jako filmový režisér.[4] V jeho filmu Zrcadlo zazněly básně Arsenije Tarkovského přednesené autorem.[5]
Česky vyšel výbor z jeho poezie pod názvem Poselství kamene (přeložil Jiří Honzík).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Katalog Německé národní knihovny. Dostupné online. [cit. 2024-07-21].
- 1 2 3 4 Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-08]. Heslo ТАРКО́ВСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-03. (rusky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.nostalghia.cz [online]. [cit. 2019-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-03.
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1179034-andrej-tarkovskij-nepohodlny-filmovy-genius
- ↑ https://www.mlp.cz/cz/akce/e5739-zrcadlo./?knihovna=[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arsenij Alexandrovič Tarkovskij na Wikimedia Commons - https://24smi.org/celebrity/42435-arsenii-tarkovskii.html
- http://reading-hall.ru/publication.php?id=18911
- Ruští básníci
- Ukrajinští básníci
- Ruští překladatelé
- Narození v roce 1907
- Narození 25. června
- Narození v Kropyvnyckém
- Úmrtí v roce 1989
- Úmrtí 27. května
- Úmrtí v Moskvě
- Pohřbení na Peredělkinském hřbitově
- Překladatelé do ruštiny
- Překladatelé ze srbštiny
- Překladatelé z arménštiny
- Překladatelé z turkmenštiny
- Překladatelé z kyrgyzštiny
- Lidé z Jelisavetgradského újezdu