Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský

Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský
	kníže z Hohenlohe-Langenburgu
Úplné jméno	Arnošt Vilém Fridrich Karel Maxmilián
Narození	13. září 1863; Langenburg, Württemberské království
Úmrtí	11. prosince 1950; Langenburg, Západní Německo
Manželka	Alexandra Sasko-Koburská
Potomci	Gottfried Hohenlohe-Langenburský; Marie Melita Hohenlohe-Langenburská; Alexandra Hohenlohe-Langenburská; Irma Hohenlohe-Langenburská; Alfréd Hohenlohe-Langenburský
Rod	Hohenlohové
Otec	Heřman Hohenlohe-Langenburský
Matka	Leopoldina Bádenská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt II. Hohenlohe-Langenburský (Arnošt Vilém Fridrich Karel Maxmilián; 13. září 1863, Langenburg – 11. prosince 1950, Langenburg) byl německý šlechtic a kníže z Hohenlohe-Langenburgu. Během nezletilosti manželčina bratrance Karla Eduarda sloužil v letech 1900 až 1905 jako regent Sasko-kobursko-gothajského vévodství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Arnošt se narodil 13. září 1863 v Langenburgu ve Württemberském království jako nejstarší ze tří dětí a jediný syn knížete Heřmana Hohenlohe-Langenburského a jeho manželky Leopoldiny Bádenské, dcery bádenského prince Viléma. Byl také prasynovcem britské královny Viktorie, protože jeho prababičkou byla Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská, matka královny Viktorie, a jeho babičkou byla Feodora Leiningenská, nevlastní sestra královny Viktorie. Arnošt se také 20. dubna 1896 v paláci Ehrenburg v Coburgu oženil s královninou vnučkou Alexandrou, dcerou Alfréda Sasko-Kobursko-Gothajského a Marie Alexandrovny Romanovové.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení střední školy v Karlsruhe studoval mladý princ práva v Paříži, Bonnu, Tübingenu a Lipsku, v Naumburgu v roce 1885 absolvoval první právnickou zkoušku. Po svém důstojnickém výcviku v Berlíně-Lichterfeldu (1886–1891) složil diplomatickou zkoušku (1890–1891) se jmenováním tajemníkem císařského německého velvyslanectví v Petrohradě a Londýně (1891–1894). V následujících letech pracoval ve Štrasburku jako asistent svého otce, knížete Heřmana, císařského guvernéra Alsaska-Lotrinska, a připravoval se na svou budoucí roli šlechtice Württemberského království.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Protože byla jeho manželka dcerou vévody Alfréda Sasko-Kobursko-Gothajského, stal se Arnošt po jeho smrti regentem vévodství. Od 30. července 1900 do 18. července 1905 vládl vévodství jako jménem nezletilého Alfrédova nástupce Karla Eduarda. V roce 1901 byl Arnošt oceněn Velkým křížem řádu württemberské koruny. Poté podnikl několik neúspěšných pokusů prosadit se v politice Německého císařství. Působil jako vedoucí koloniálního oddělení ministerstva zahraničí (1906–1906) a zástupce (1907–1911) a viceprezident říšského sněmu. V roce 1913 se stal Arnošt po smrti svého otce knížetem z Hohenlohe-Langenburgu, což ho opravňovalo zasedat v Kammer der Standesherren [Sněmovně lordů] ve Württembersku, kde již od roku 1895 sloužil jako zástupce svého otce. Své místo ve sněmovně si udržel až do Listopadové revoluce v roce 1918. Během první světové války byl kníže aktivní jako dobrovolník ve vojenských nemocnicích, jako generální delegát na východní frontě a císařský komisař a vojenský inspektor. V roce 1915 byl také poslán jako zvláštní vyslanec do Konstantinopole a na Balkán, aby převzal povinnosti vyslance Hanse Freiherra von Wangenheima, který onemocněl.

Vztah s nacistickou stranou[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 Arnošt vstoupil do nacistické strany jako člen číslo 3726902.

Odchod do důchodu[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se Arnošt stáhl do ústraní svého osobního života. Jeho manželka, která trpěla různými nemocemi, zemřela v roce 1942. Věnoval se církevní a ošetřovatelské činnosti a byl členem Německého evangelického církevního sněmu, velitelem Württemberg-Badenschen Genossenschaft (Württembersko-bádenského družstva), guvernérem Braniborské bailivy řádu johanitů, čestným prezidentem württemberského státního spolku Červeného kříže, stejně tak württemberské evangelické lidové ligy. 11. prosince 1950 Arnošt ve věku 87 let v rodném Langenburgu zemřel.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

20. dubna 1896 se jako dvaatřicetiletý Arnošt oženil s o patnáct let mladší princeznou Alexandrou Sasko-Kobursko-Gothajskou, vnučkou britské královny Viktorie. Manželé spolu měli pět dětí:

Gottfried z Hohenlohe-Langenburgu (24. května 1897 – 11. května 1960), ⚭ 1931 Margarita Řecká a Dánská (18. dubna 1905 – 24. dubna 1981)
Marie Melita Hohenlohe-Langenburská (18. ledna 1899 – 8. listopadu 1967), ⚭ 1916 Vilém Fridrich Šlesvicko-Holštýnský (23. srpna 1891 – 10. února 1965)
Alexandra z Hohenlohe-Langenburgu (2. dubna 1901 – 26. října 1963)
Irma z Hohenlohe-Langenburgu (4. července 1902 – 8. března 1986)
Alfréd z Hohenlohe-Langenburgu (16. dubna 1911 – 18. dubna 1911)