Arnon Grunberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnon Grunberg
Arnon Grunberg Frankfurter Buchmesse 2016.jpg
Narození 22. února 1971 (48 let)
Amsterdam
Pseudonym Marek van der Jagt
Povolání spisovatel
dramatik
scenárista
novinář
Národnost Nizozemská
Žánr román
Významná díla Tirza
Gstaad
Mateřská znaménka
Ocenění New Prose prize (1994)
Gouden Ezelsoor (1996)
Charlotte Köhler Stipendium (1998)
AKO Literatuurprijs (period 1987-1996) (2000)
Anton Wachter award (2000)
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnon Yasha Yves Grunberg (* 22. února 1971, Amsterdam) je nizozemský spisovatel, esejista a sloupkař. Pracuje také jako novinář. Některé své práce napsal pod synonymem Marek van der Jagt. Žije v New Yorku.

Život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Grunberg se narodil jako Arnon Yasha Yves Grünberg 22. února 1971 v nizozemském Amsterdamu. Vyrůstal v rodině židovských přistěhovalců, původem z Německa.[1] [2] Jeho matka byla přeživší z koncentračního tábora Osvětim. [3] [4] Do patnácti let chodil pravidelně do synagogy a dodržoval židovské tradice. Chodil do náboženské školy. [5] Ze střední školy byl v sedmnácti letech byl vyloučen. [6] Ve dvaadvaceti se přestěhoval do New Yorku a už zde zůstal.[5]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 do roku 1993 měl Grunberg vlastní nakladatelství Kasimir, které bylo finančně neúspěšné. [7] [8]

Ve třiadvaceti letech Grunberg debutoval románem Modré pondělky (Blauwe maandagen). Román byl přeložen do 13 jazyků a v Evropě se stal bestsellerem. Autor byl za debut oceněn nizozemskou literární cenou Anton Wachter Prize. [9] Stejnou cenu dostal ještě jednou za knihu Příběh mé plešatosti (De geschiedenis van mijn kaalheid), kterou publikoval pod pseudonymem Marek van der Jagt. Stal se prvním autorem, který stejnou cenu získal dvakrát.[10]

Arnon Grunberg je jedním z nejrafinovanějších provokatérů světové literatury. Jeho práce byla přeložena do 30 jazyků.[11] Získal mnohá literární ocenění.

Jeho román Tirza (2006) byl zfilmován a získal několik nizozemských filmových cen. Film byl navržen na prestižní filmovou cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film, nedostal se však do finálního výběru.

Arnon Grunberg v roce 2015

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1994 Cena Antona Wachtera za Modré pondělky [9]
  • 1996 Gouden Ezelsoor pro Modré pondělky [12]
  • 2000 Cena Antona Wachtera za Příběh mé plešatosti (De geschiedenis van mijn kaalheid) pod pseudonymem Marek van der Jagt [13]
  • 2000: Cena literatury AKO za Fantomovou bolest [12]
  • 2004: Cena literatury AKO za Azylanta [12]
  • 2004: Cena Ferdinanda Bordewijka za Azylanta
  • 2007: Cena Zlatá sova za Tirzu [14]
  • 2007: Cena Libris za Tirzu [14]
  • 2009: Cena Constantijna Huygensa za celé jeho dílo [15]

Vybraná bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1994: Modré pondělky (Blauwe maandagen) – v českém překladu vyšlo v roce 1999
  • 1997: Statisté (Figuranten) – v českém překladu vyšlo v roce 2000
  • 2000: Fantomová bolest (Fantoompijn) – v českém překladu vyšlo v roce 2006
  • 2002: Gstaad – v českém překladu vyšlo v roce 2015
  • 2006: Tirza (Tirza) – v českém překladu vyšlo v roce 2009
  • 2016: Mateřská znaménka (Moedervlekken) – v českém překladu vyšlo v roce 2017
  • 1998: Het 14e kippetje – scénář k holandskému filmu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnon Grunberg na anglické Wikipedii.

  1. G.J. van Bork, "Grunberg, Arnon" (in Dutch), Schrijvers en dichters. Retrieved 25 March 2012.
  2. Arnon Grunberg, "Ditch the King. Hire an Actor.", The New York Times, 2013.
  3. "Paul Rosenmöller en Arnon Grunberg Archivováno 10. 2. 2008 na Wayback Machine" (in Dutch), IKON. Retrieved 25 March 2012.
  4. Roderick Nieuwenhuis, "Moeder Arnon Grunberg overleden" (in Dutch), NRC Handelsblad, 2015.
  5. a b Spisovatel Arnon Grunberg varuje: Izrael není jediný, kdo ohrožuje mír. www.topzine.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. 
  6. "Biografie Archivováno 22. 1. 2010 na Wayback Machine" (in Dutch), Grunberg.nl Archivováno 31. 8. 2018 na Wayback Machine. Retrieved 25 March 2012.
  7. Marek Hłasko - Ik zal jullie over Esther vertellen (in Dutch), Website Arnon Grunberg. Retrieved 15 June 2016.
  8. "Grunberg wil uitgeverij oprichten" (in Dutch), de Volkskrant, 2005. Retrieved 15 June 2016.
  9. a b Blauwe maandagen Archivováno 19. 4. 2014 na Wayback Machine (in Dutch).
  10. About. www.arnongrunberg.com [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. 
  11. Arnon Grunberg. www.pwf.cz [online]. [cit. 2019-05-19]. Dostupné online. 
  12. a b c (nizozemsky) G.J. van Bork, "Grunberg, Arnon", Schrijvers en dichters, 2005. Retrieved on 27 February 2015.
  13. Karin de Mik, "'Van der Jagt is pseudoniem van Grunberg'" (in Dutch), NRC Handelsblad, 2000. Retrieved 18 April 2014.
  14. a b Foundation for the Production and Translation of Dutch Literature
  15. "Huygens-prijs 2009 voor Arnon Grunberg" (in Dutch), NRC Handelsblad, 2009. Retrieved 18 April 2014.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ukázky děl[editovat | editovat zdroj]