Arno Geiger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arno Geiger
Narození22. července 1968 (55 let)
Bregenz
Povoláníspisovatel a dramatik
Alma materVídeňská univerzita
Významná dílaEs geht uns gut
Starý král ve vyhnanství
Pod Dračí stěnou
OceněníNěmecká knižní cena (2005)
Förderpreis zum Friedrich-Hölderlin-Preis (2005)
Cena Johanna Petera Hebela (2008)
Literární cena Johanna Beera (2011)
Cena Antona Wildganse (2011)
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Arno Geiger (2015)

Arno Geiger (* 22. července 1968, Bregenz, Vorarlbersko) je rakouský romanopisec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arno Geiger je synem obecního sekretáře a učitelky. Vyrůstal společně s dvěma bratry a sestrou ve vesnici Wolfurt poblíž Bregenzu.[1] Roku 1987 složil maturitní zkoušku na gymnáziu v Bregenzu a na podzim zahájil studium germanistiky, antických dějin a komparativní literatury na univerzitě v Innsbrucku. Od roku 1990 pokračoval ve studiu na univerzitě ve Vídni, kde na jaře 1993 absolvoval s diplomovou prací o zdolávání cizích krajin v pozdně středověkých německy psaných cestopisných textech (Die Bewältigung der Fremde in den deutschsprachigen Fernreisetexten des Spätmittelalters).

V letech 19862002 pracoval mj. jako video technik na každoročním Bregenzském festivalu, letních operních slavnostech.[1][2] Od roku 1993 se živí jako spisovatel na volné noze.[1]

Geigerův otec August (1926–2014) trpěl Alzheimerovou chorobou. Sám autor se tomuto tématu věnuje ve své autobiografické knize Starý král ve vyhnanství (2011, č. Mladá fronta, 2013).[3]

Geiger žije v současnosti ve Wolfurtu a Vídni.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Po studiích (1993-1994) navštěvoval scenáristickou dílnu pořádanou rakouskou rozhlasovou a televizní společností ORF. V důsledku toho obdržel roku 1994 mj. Stipendium rakouského Ministerstva pro vědu a kulturu. Svá první literární díla zveřejňoval v časopisech.

V roce 1996 a 2004 se účastnil souboje o Cenu Ingeborg Bachmannové v Klagenfurtu, žádnou z udělovaných cen však nezískal.[2]

V říjnu 2005 se stal držitelem první Německé knižní ceny (udělované asociací prodejců knih v Německu) za román Es geht uns gut (Vede se nám dobře).[2][4]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1994: Stipendium rakouského Ministerstva pro vědu a kulturu
  • 1998: Abraham Woursell Award, New York - cena pro talentované mladé evropské spisovatele
  • 2001: Stipendium při Ceně Carla Mayera za scénář, Štýrský Hradec
  • 2005: Stipendium při Ceně Friedricha Hölderlina města Bad Homburg
  • 2005: Německá knižní cena za román Es geht uns gut[2][4]
  • 2008: Cena Johanna Petera Hebela (Johann-Peter-Hebel-Preis)[2]
  • 2011: Cena Friedricha Hölderlina města Bad Homburg (Friedrich Hölderlin-Preis der Stadt Bad Homburg)[5]
  • 2011: Literární cena Nadace Konrada Adenauera[6]
  • 2011: Literární cena Johanna Beera (Johann-Beer-Literaturpreis)[7]
  • 2011: Čestné ocenění Německého spolku hospicové a paliativní péče (Ehrenpreis des Deutschen Hospiz- und PalliativVerbands)
  • 2011: Cena Antona Wildganse (Anton-Wildgans-Preis)[8]
  • 2011: Druhá realita švýcarské nadace Sonnweid (Die zweite Realität)

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k nevelkému rozsahu Geigerova díla je česká bibliografie začleněna přímo do samotného článku a jmenujeme tu i ty práce, které dosud nebyly přeloženy do češtiny, překlad titulu je pak uveden tučně v lomené závorce /Takto/. Zejména u nepřeložených knih se stává, že je k nim odkazováno pod různými jmény, bibliografie se snaží zaznamenat všechna známá.

Romány a povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Das Kürbisfeld (/Dýňové pole/, 1996)
    • povídka zveřejněná v časopise manuskripte
  • Kleine Schule des Karusselfahrens (/Malá škola jízdy na kolotoči/, 1997)
    • román
  • Irrlichterloh (1999)
    • román ve stylu "road novel"
  • Schöne Freunde (/Krásní přátelé/, 2002)
    • román
  • Es geht uns gut (/Daří se nám dobře/, /Vede se nám dobře/, 2005)
    • román mapující život tří generací jedné rakouské rodiny, spisovatele Philippa, jeho rodičů a prarodičů, román díky tomuto rozsahu pokrývá historický a společenský vývoj v Rakousku zhruba od připojení k Německu roku 1938 až do současnosti
    • v roce 2005 kniha získala Německou knižní cenu
  • Anna nicht vergessen (/Nezapomenout na Annu/, 2007)
    • sbírka obsahující celkem 12 povídek rozdělených po 4 do 3 částí
  • Im Regen (/V dešti/, 2009)
    • obsahuje dvě povídky: Im Regen a Stop and go
  • Alles über Sally (/Všechno o Sally/, 2010)
    • román
  • Starý král ve vyhnanství (Der alte König in seinem Exil, 2011)
    • Starý král ve vyhnanství, Mladá fronta, Praha 2013, přeložil a doslovem opatřil Tomáš Dimter, ISBN 978-80-204-2510-2
    • autobiografická kniha, v níž Geiger popisuje zápas svého otce s Alzheimerovou chorobou
    • za román získal autor v roce 2011 hned několik literárních cen
  • Selbstporträt mit Flusspferd (/Autoportrét s hrochem/, 2015)
    • román
  • Unter der Drachenwand (/Pod Dračí stěnou/, 2018)
    • román

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • Alles auf Band oder Die Elfenkinder (2001)
    • rozhlasová hra napsaná společně s Heinerem Linkem

Eseje a proslovy[editovat | editovat zdroj]

  • I Am a Fugitive From a Chain Gang (2006)
    • esej, text originálu vyšel v časopise Wespennest č. 141 (2006)
  • Wenn meine Träume auch ärmlich sind, sie sind das, was ich habe (2006)
    • esej, text originálu vyšel v časopise Akzente č. 6 (2006)
  • Grenzgehen (2011)
    • tři přednášky pronesené při příležitosti převzetí literárních ocenění
  • Debakel und Friedenspfeife (/Debakl a dýmka míru/, 2011)
    • esej o Maxi Frischovi, text originálu vyšel v časopise Literaturen č. 100 (2011)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NELLES, Jürgen. Geiger, Arno. In: ARNOLD, Heinz Ludwig. Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Munzinger-Archiv, 2001-. Dostupné online. (německy)
  2. a b c d e KORTEN, Lars. Geiger, Arno. In: KÜHLMANN, Wilhelm, et al. Killy Literaturlexikon. 2., přepracované vyd. Berlin: Walter de Gruyter, 2009. ISBN 978-3-11-021389-8. Svazek 4. S. 136. (německy)
  3. EHRENBERGER, Jakub. Přes vratký most do otcova světa. iLiteratura.cz [online]. 2014-2-28 [cit. 2014-6-21]. Dostupné online. ISSN 1214-309X. 
  4. a b NEŠPOROVÁ, Jitka. Německá knižní cena 2009: Du stirbst nicht spisovatelky Kathrin Schmidt. iLiteratura.cz [online]. 2009-10-14 [cit. 2014-1-21]. Dostupné online. ISSN 1214-309X. 
  5. APA. Arno Geiger bekommt Friedrich-Hölderlin-Preis. Der Standard [online]. 2011-2-15. Dostupné online. (německy) 
  6. APA. Arno Geiger mit Literaturpreis der deutschen Adenauer-Stiftung geehrt. Der Standard [online]. 2011-9-18. Dostupné online. (německy) 
  7. APA. Johann-Beer-Preis an Arno Geiger. Der Standard [online]. 2011-12-7. Dostupné online. (německy) 
  8. Die Industriellenvereinigung. Arno Geiger erhält „Literaturpreis der Österreichischen Industrie“ 2011 [online]. 2012-7-6. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DIMTER, Tomáš. Robinson Crusoe z Wolfurtu. In: GEIGER, Arno. Starý král ve vyhnanství. Praha: Mladá Fronta, 2013. Doslov ke knize. ISBN 978-80-204-2510-2. S. 161–166.
  • FISCHER, Petr. Laudatio na Arna Geigera. A2. Roč. 2014, čís. 22. 
  • KORTEN, Lars. Geiger, Arno. In: KÜHLMANN, Wilhelm, et al. Killy Literaturlexikon. 2., přepracované vyd. Berlin: Walter de Gruyter, 2009. ISBN 978-3-11-021389-8. Svazek 4. S. 136–137. (německy)
  • NELLES, Jürgen. Geiger, Arno. In: ARNOLD, Heinz Ludwig. Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Munzinger-Archiv, 2001-. Dostupné online. (německy)
  • SCHMIDT-DENGLER, Wendelin. Die Farben des Windrades. Volltext. Červen/červenec 2007, čís. 3, s. 11–14. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]