Arnošt Steiner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arnošt Steiner
Narození 12. ledna 1915
Třinec
Úmrtí 9. října 1982 (ve věku 67 let)
Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Arnošt Steiner (12. ledna 1915 Třinec9. října 1982 Brno) byl český voják, plukovník a válečný hrdina, jenž se v rámci 1. československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody zúčastnil všech bitev od Sokolova přes Kyjev, Bílou Cerkev, Žaškov a Duklu, aby společně se svými spolubojovníky dorazil v květnu 1945 do Prahy. Legendárním se stal zejména v bojích na Dukle při dobývání kóty 534 a Hyrowy hory, kdy si vydobyl přezdívku Železný Arnošt, protože nezraněn přežil i v situacích, kdy to podle spolubojovníků přežít nebylo možné. Byl vyznamenán sedmi Československými válečnými kříži 1939, dvěma medailemi Za chrabrost před nepřítelem a řadou dalších vojenských vyznamenání.

Mládí a účast v odboji[editovat | editovat zdroj]

Arnošt Steiner se narodil 12. ledna 1915 v Třinci v rodině židovského obchodníka s textilem. Od mládí se Arnošt závodně věnoval cyklistice, zápasu a boxu a byl rovněž členem Sokola. V roce 1938 absolvoval poddůstojnickou školu v Brně, byl povýšen na svobodníka, načež byl odeslán k jednotce na Náchodsku, kde absolvoval střety s příslušníky Freikorpsu. Po obsazení zbytku Českosolvenska v březnu 1939 se vrátil k rodině do Třince. V říjnu 1939 byl Arnošt Steiner pro svůj židovský původ spolu se svou rodinou a dalšími židovskými spoluobčany zatčen a poslán do sběrného tábora v Nisku.[1] Z tábora se mu spolu s otcem podařilo utéct, načež se oba vydali se na východ v naději, že najdou útočiště v Sovětském svazu. Po útěku do SSSR však byl spolu s otcem obviněn ze špionáže a nakonec odsouzen a uvězněn za nedovolené překročení hranic. Nejprve pobýval v gulagu u Asina v Novosibirské oblasti, poté byl přemístěn do gulagu Itatka.

Po napadení SSSR vojsky Osy došlo k přehodnocení sovětského přístupu k bývalým občanům Československa a na území SSSR začaly být formovány československé vojenské jednotky. Díky tomu byl Arnošt Steiner začátkem února 1942 z internace propuštěn a 6. března 1942 vstoupil v Buzuluku do formujícího se 1. československého samostatného polního praporu. Jako desátník byl zařazen k rotě těžkých kulometů. Poprvé vyniknul jako rotný během bojů u Sokolova a již v hodnosti podporučíka s četou těžkých kulometů prokázal hrdinství během bitvy o Kyjev. V létě 1944 byl jmenován do funkce velitele kulometné roty ve 2. praporu 1. brigády. Největší hrdinství předvedl Arnošt Steiner během bojů o Dukelský průsmyk, kdy týden bojoval a se svými muži udržel klíčovou kótu 534 a vyznamenal se též při obsazení Hyrowy hory. V listopadu 1944 byl u téhož praporu jmenován do funkce zpravodajského důstojníka, dále do funkce náčelníka štábu a nakonec byl i velitelem 2. praporu jako nadporučík.[1]

Život po válce a odkaz[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska rodném v Třinci

Po skončení druhé světové války se Steiner rozhodl zůstat v armádě a zapojil se do práce při výstavbě nové Československé armády. Dočkal se povýšení na štábního kapitána. Jelikož po zkušenostech v gulagu nehodlal vstoupit do KSČ, začal se potýkat s nejrůznějšími profesními překážkami, takže nakonec v roce 1947 na vlastní žádost z armády raději odešel a zřejmě se tím vyhnul pozdějším perzekucím. Dva roky po svém odchodu z armády byl povýšen na majora v záloze a obdržel z rukou prezidenta republiky vysoké československé vyznamenání, a sice Hvězdu II. stupně Československého vojenského řádu Bílého lva „Za vítězství“. V letech 19551956 pracoval v národním podniku Prefa v Brně jako elektroúdržbář a později jako mechanik v brněnském národním podniku Orthopedie. Zemřel jako širšímu okolí neznámý občan Brna, kde je pochován na tamním centrálním hřbitově v rodinné hrobce.[2]

V Třinci má Arnošt Steiner na svém rodném domě od roku 2005 umístěnou pamětní desku a od roku 2015 mu náleží i čestné občanství města – v tomtéž roce při příležitosti Steinerových nedožitých stých narozenin vydalo město Třinec také knihu Petra Majera a Jaroslava Šimona s názvem "Železný Arnošt – statečný voják z Třince".

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Brož 1. československý armádní sbor v SSSR a Karpatsko-dukelská operace 1944 (2014). Str. 49.
  2. Podplukovník Arnošt Steiner [online]. valka.cz, rev. 2004-02-29, [cit. 2017-10-11]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽ, Miroslav. 1. československý armádní sbor v SSSR a Karpatsko-dukelská operace 1944. Praha : Československá obec legionářská, 2014. 54 s. ISBN 978-80-87919-33-0. Kapitola Dukelští hrdinové, s. 49.  
  • SZCZOTKA, Halina. Třinec si připomene plukovníka. Horizont, slezský týdeník. 23. prosinec 2014, roč. 22, čís. 52, s. 5. ISSN 1213-3426.  
  • MARTYNKOVÁ, Petra. Třinec vzpomněl na svého Železného Arnošta. Hutník, týdeník Třineckých železáren. 21. leden 2015, roč. 67, čís. 3, s. 3. ISSN 1213-2810.  
  • HS. Kdo je nový čestný občan?. Horizont, slezský týdeník. 29. září 2015, roč. 23, čís. 40, s. 7. ISSN 1213-3426.  
  • pm. Válečný hrdina Steiner čestným občanem Třince. Hutník, týdeník Třineckých železáren. 24. listopad 2015, roč. 67, čís. 46, s. 11. ISSN 1213-2810.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]