Arnošt Steiner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arnošt Steiner
Narození 12. ledna 1915
Třinec
Úmrtí 9. října 1982 (ve věku 67 let)
Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Pamětní deska v Třinci

Arnošt Steiner (12. ledna 1915 Třinec9. října 1982 Brno) byl český voják, plukovník a válečný hrdina, jenž se v rámci 1. československého armádního sboru pod velením Ludvíka Svobody zúčastnil všech bitev od Sokolova přes Kyjev, Bílou Cerkev, Žaškov a Duklu, aby společně se svými spolubojovníky dorazil v květnu 1945 do Prahy. Legendárním se stal zejména v bojích na Dukle při dobývání kóty 534 a Hyrovy hory, kdy si vydobyl přezdívku Železný Arnošt, protože nezraněn přežil i v situacích, kdy to podle spolubojovníků přežít nebylo možné. Byl vyznamenán sedmi Československými válečnými kříži 1939, dvěma medailemi Za chrabrost před nepřítelem a řadou dalších vojenských vyznamenání.

Narodil se v třinecké rodině židovského obchodníka s textilem. V roce 1938 absolvoval poddůstojnickou školu, ale v říjnu byl s dalšími židovskými spoluobčany poslán do sběrného tábora v Nisku. Z tábora se mu podařilo utéct. Vydal se na východ v naději, že najde útočiště v SSSR. Tam však byl obviněn ze špionáže a nakonec odsouzen a uvězněn za nedovolené překročení hranic. Nejprve pobýval v gulagu u Asina v Novosibirské oblasti, poté byl přemístěn do gulagu Itatka. Začátkem února 1942 byl však propuštěn a 6. 3. 1942 vstoupil v Buzuluku do formujícího se 1. československého samostatného polního praporu. V létě 1944 byl jako podporučík jmenován do funkce velitele kulometné roty ve 2. praporu 1. brigády. V listopadu 1944 byl u téhož praporu jmenován do funkce zpravodajského důstojníka, dále do funkce náčelníka štábu a nakonec byl i velitelem 2. praporu jako nadporučík.

Po skončení druhé světové války se Steiner rozhodl zůstat v armádě a zapojil se do práce při výstavbě nové Československé armády. Dočkal se povýšení na štábního kapitána. Jelikož po zkušenostech v gulagu nehodlal vstoupit do KSČ, začal se potýkat s nejrůznějšími profesními překážkami, takže nakonec v roce 1947 na vlastní žádost z armády raději odešel a zřejmě se tím vyhnul pozdějším perzekucím. Dva roky po svém odchodu z armády byl povýšen na majora v záloze a obdržel z rukou prezidenta republiky vysoké československé vyznamenání, a sice Hvězdu II. stupně Československého vojenského řádu Bílého lva „Za vítězství“. V letech 1955–1956 pracoval v národním podniku Prefa v Brně jako elektroúdržbář a později jako mechanik v brněnském národním podniku Orthopedie. Zemřel jako širšímu okolí neznámý občan Brna, kde je pochován na tamním centrálním hřbitově v rodinné hrobce. V Třinci má na svém rodném domě umístěnou pamětní desku a od roku 2015 mu náleží i čestné občanství města – v tomtéž roce při příležitosti Steinerových nedožitých stých narozenin vydalo město Třinec knihu Petra Majera a Jaroslava Šimona s názvem "Železný Arnošt – statečný voják z Třince".

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SZCZOTKA, Halina. Třinec si připomene plukovníka. Horizont, slezský týdeník. 23. prosinec 2014, roč. 22, čís. 52, s. 5. ISSN 1213-3426.  
  • MARTYNKOVÁ, Petra. Třinec vzpomněl na svého Železného Arnošta. Hutník, týdeník Třineckých železáren. 21. leden 2015, roč. 67, čís. 3, s. 3. ISSN 1213-2810.  
  • HS. Kdo je nový čestný občan?. Horizont, slezský týdeník. 29. září 2015, roč. 23, čís. 40, s. 7. ISSN 1213-3426.  
  • pm. Válečný hrdina Steiner čestným občanem Třince. Hutník, týdeník Třineckých železáren. 24. listopad 2015, roč. 67, čís. 46, s. 11. ISSN 1213-2810.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]