Arnošt I. Sasko-Gothajsko-Altenburský

Arnošt I. Sasko-Gothajsko-Altenburský zvaný Pobožný (německy Ernst I. zvaný der Fromme; 25. prosince 1601 Altenburg – 26. března 1675 Gotha) byl německý protestantský vévoda. Pocházel z výmarské větve Wettinů a od roku 1640 byl saskogothajským vévodou. Získáním značné části saskoaltenburského vévodství založil v roce 1672 rod Sasko-Gothajsko-Altenburský.

Život

Vévoda Ernst I. byl devátým synem vévody Jana Sasko-Výmarského a jeho manželky Dorotey Marie Anhaltské. Jeho bratři byli Jan Arnošt mladší Sasko-Výmarský, Bedřich Sasko-Výmarský, Vilém IV. Sasko-Výmarský, Albert Sasko-Eisenašský, Jan Bedřich Sasko-Výmarský a Bernard Sasko-Výmarský.

Stejně jako jeho bratři, i vévoda Arnošt I. získal své vzdělání od dvorního maršálka Kaspara von Teutleben a dvorního rady Friedricha Hortledera.

Stejně jako téměř všichni jeho bratři sloužil vévoda Arnošt během třicetileté války jako plukovník ve švédské armádě. Za Bernarda Výmarského převzal správu Franckého vévodství, vytvořeného z knížecích biskupství Würzburg a Bamberg, a získal tak své první zkušenosti s vládnutím. O toto území však krátce poté znovu přišel, po porážce v bitvě u Nördlingenu.

24. října 1636 se oženil s princeznou Alžbětou Žofií Sasko-Altenburskou.

V roce 1640 se bratři Vilém IV., Albert a Arnošt dohodli na rozdělení Sasko-Výmarského vévodství. Toto dělení dědictví vedlo k vytvoření menšího vévodství Sasko-Výmarského a nových vévodství Sasko-Eisenašského a Sasko-Gothajského, jež připadlo vévodovi Arnoštu I., který mu vládl až do své smrti a stal se zakladatelem ernestinské větve rodu Sasko-Gothajského. Protože v době jeho nástupu na trůn nebylo v Gotě žádné vhodné sídlo (hrad Grimmenstein byl zcela zničen roku 1567), zahájil Arnošt v roce 1643 stavbu zámku Friedenstein (dokončen byl roku 1654). Byla to jedna z největších novostaveb zámku v Německu během třicetileté války.

V roce 1650 Arnošt pro své vévodství založil ve svém sídle v Gotě novou mincovnu. Ta se nacházela v místnostech západního křídla zámku Friedenstein.

V roce 1672 se Arnošt stal nástupcem Bedřicha Viléma III. Sasko-Altenburského a zdědil tři čtvrtiny jeho majetku. Díky tomuto dědictví a získání poloviny vévodství Sasko-eisenašského v roce 1645 i dalším nákupům dokázal Arnošt I. výrazně rozšířit své území.

Arnošt se jeví jako vládce přechodného období. Jeho politické myšlení bylo zakořeněno v tradičních představách o vladaři jako otcovské autoritě, a proto se jeho vláda vyznačovala silnými patriarchálními rysy. Distancoval se od politických teorií zdůrazňujících primát mocenských kalkulací; náboženství a církev zůstávaly důležitými pilíři jeho politiky, která byla stále oddána eschatologickým očekáváním spásy. Zároveň se však v jeho državách prosadil přísný administrativní přístup, který se rozšířil téměř do všech oblastí společenského života. Územní politiku Gothy, v mnoha oblastech novátorskou, určovala neúnavná snaha o reformy.

Arnošt se snažil pozitivně ovlivnit morálku, vzdělání a prosperitu občanů prostřednictvím komplexního zákonodárství. Sigismund Evenius pod jeho vládou zahájil Výmarské biblické dílo. Arnošt pozval ke svému dvoru etiopského teologa Abbu Gregoria a podpořil počátky etiopistiky, kterou v Gotě založil Hiob Ludolf.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst I. (Sachsen-Gotha-Altenburg) na německé Wikipedii.