Armáda Nového Zélandu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Armáda Nového Zélandu
New Zealand Army
Ngāti Tūmatauenga
Crest of the New Zealand Army.jpg
Založeno 1845
Stát Nový Zéland Nový Zéland
Velitelství Wellington
Barvy červená a černá
Úloha pozemní válka
Součást obranných sil
Výročí ANZAC Day
Účasti druhá búrská válka
1. světová válka (ANZAC)
2. světová válka
Indonésko-malajsijská konfrontace
válka v Zálivu
válka v Iráku
válka v Afghánistánu
Velení
Generální guvernérka a vrchní velitelka
Patsy Reddyová
Ministr obrany Ron Mark
Náčelník Generálního štábu
genmjr. John Boswell (2019)
Státní vlajka
Státní vlajka

Armáda Nového Zélandu (maorsky: Ngāti Tūmatauenga, neboli „Kmen Boha války“, anglicky: New Zealand Army) představuje pozemní složku Obranných sil Nového Zélandu. K roku 2019 v armádě sloužilo 6 467 vojáků, z toho 4 655 aktivních (4 016 mužů a 639 žen) a 1 812 rezervistů.[1]

Armáda svou historii odvozuje od domobrany evropských kolonistů a domorodých maorských jednotek. Ustavena byla právním aktem novozélandské legislativní rady v březnu 1845.[2] První stálé jednotky koloniálních obranných sil vznikly na základě zákona z roku 1862.[3] Moderní Armáda Nového Zélandu byla formálně zřízena armádním zákonem v roce 1950 transformací New Zealand Military Forces, jak se oficiálně jmenovala do konce druhé světové války. Pozornost se zaměřila na přípravu třetí expediční armády, pro potenciální konflikt se Sovětským svazem.[4]

Novozélandské jednotky byly v průběhu 20. století přítomny na bojištích řady válečných konfliktů včetně druhé búrské války, jakožto vůbec první zahraniční mise,[5] první[6]druhé světové války, Korejské války,[7] Malajského povstání,[8] Indonésko-malajsijské konfrontace[9] a Vietnamské války.[10]

Od 70. let dvacátého století se armáda začala zaměřovat na účast v mnohonárodnostních mírových sborech, prostřednictvím menších pozorovatelských misí, ale také přímo přispěla některými jednotkami ve válečných konfliktech spojenců. Novozélandští vojáci tak sloužili ve sboru INTERFET ve Východním Timoru,[11] v první válce v Zálivu,[12] Regionální asistenční misi na Šalomounových ostrovech,[13] v operaci Mnohonárodnostních sil a pozorovatelů na Sinaji,[14] v Rhodésii,[15] Somálsku,[16] Jižním SúdánuSúdánu.[17] Rovněž zasáhli do konfliktů na území Iráku[18][19]Afghánistánu.[18][17]

Pod vládou Britské říše bojovaly novozélandské a australské jednotky také v rámci Australsko-novozélandského armádního sboru (ANZAC).[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku New Zealand Army na anglické Wikipedii.

  1. Personnel Summary [online]. New Zealand Defence Force, 2019-06-30 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ASHLEY, Corbett, D. A. David. The regimental badges of New Zealand, an illustrated history of the badges and insignia worn by the New Zealand Army. Rev. and enl.. vyd. Auckland,: R. Richards, 1980. ISBN 0908596057. OCLC 14030948 (anglicky) 
  3. Ian C. McGibbon, Paul Goldstone. The Oxford Companion to New Zealand Military History. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. Kapitola Colonial Defence Force, s. 103. (anglicky) 
  4. Damien Marc Fenton (1998): A False Sense of Security. Centre for Strategic Studies : New Zealand. s. 12
  5. KING, Michael. The Penguin History of New Zealand. North Shore, New Zealand: Penguin Group, 2003. ISBN 978-0-14-301867-4. S. 284–285. (anglicky) 
  6. a b Mary Edmond-Paul (2008): Lighted windows: critical essays on Robin Hyde . Otago University Press, s. 77. ISBN 1-877372-58-7
  7. MORRIS, Grant John. Wagons of War: A history of 10 transport Company 1951-2011. [s.l.]: Massey University, 2012. S. 7–19. (anglicky) 
  8. Ian McGibbon (Ed.), (2000): The Oxford Companion to New Zealand Military History, s. 294.
  9. DENNIS, Peter; GREY, Jeffrey. Emergency and Confrontation: Australian Military Operations in Malaya and Borneo 1950–1966. St Leonards: Allen and Unwin, 1996. ISBN 978-1-86373-302-1. S. 25. (anglicky) 
  10. We cannot afford to be left too far behind Australia: New Zealand's entry into the Vietnam War in May 1965 [online]. [cit. 2014-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BALLARD, John, R. Triumph of Self-determination: Operation Stabilise and United Nations Peacemaking in East Timor [online]. Praeger Security International, 2008 [cit. 2019-08-19]. S. 91. Dostupné online. (anglicky) 
  12. The Gulf War: 1990 – 1991 [online]. 24-02-2015 [cit. 2016-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Solomon Islands: 2003 – 2013 [online]. 18-03-2015 [cit. 2016-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Treaties and International Agreements Registered Or Filed and Recorded with the Secretariat of the United Nations [online]. New York: Organizace Spojených národů, 2002 [cit. 2019-08-19]. S. 525. (anglicky) 
  15. Geldenhuys, Preller: Rhodesian Air Force Operations. Peysoft Publishing, 2014. s. 273 ISBN 978-0-9941154-1-6
  16. MCKIE, Robert. New Zealand Supply Contingent Somalia [online]. rnzaoc.com, 2017-03-15 [cit. 2019-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. a b TUCKER, Spencer, C. The Encyclopedia of Middle East Wars: The United States in the Persian Gulf, Afghanistan and Iraq Conflicts [online]. ABC-CLIO, LLC., 2010 [cit. 2019-08-19]. S. 898. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b Nicky Hager, Other People's Wars: New Zealand in Afghanistan, Iraq and the War on Terror, Craig Potton Publishing, Nelson, NZ; ISBN 978-1-877517-69-3; 2011
  19. Young, Audrey. Hawks, doves take wing on Iraq plans. The New Zealand Herald. 26-02-2003. Dostupné online [cit. 25-10-2011]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]