Ozbrojené síly Francie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Armáda Francie)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ozbrojené síly Francie
Forces armées françaises
Znak francouzské armády
Znak francouzské armády
Velení
Vrchní velitel François Hollande
Ministr obrany Gérard Longuet
Náčelník Generálního štábu Édouard Guillaud
Stav
Věk odvodu 17 let
K dispozici
pro službu
13 676 509, věk 15–49
Vhodných
pro službu
11,262,000, věk 15–49
Aktivních vojáků 250,582
Rezervistů 419,000 (2006)
Výdaje
Rozpočet 39,18 miliard euro
Podíl na HDP 2.1% (2009)[1]
Člen cizinecké legie

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Úředním představitelem francouzské armády je prezident republiky v roli Chef des Armées - hlavního velitele Francouzské armády. Ústava však stanovuje, že civilní a armádní ozbrojené síly jsou v rukou gouvernementu (výkonný kabinet ministerstva, které není vždy ze stejné politické strany jako prezident). O financování armády a její rozpočet se stará ministr obrany (Michèle Alliot-Marie v roce 2005).

Francouzské ozbrojené síly mohou být rozděleny do čtyř skupin:

  • Pozemní síly (Armée de terre)
  • Námořnictvo (Marine Nationale)
    • Námořní letectvo
    • Forces Sous-marines - Ponorková flotila
    • Fusiliers de Marine - ochrana námořních objektů na zemi
    • Commandos Marines - speciální jednotka francouzské armády včetně požárního praporu města Marseille
    • Gendarmerie maritime - pobřežní stráž
  • Letectvo (Armée de l'Air)
    • Teritoriální letecká obrana
    • Letectvo
  • Francouzské četnictvo (Gendarmerie Nationale), armádní policie, které fungují částečně jako policie na venkově a jako policie taková.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Atomové zbraně[editovat | editovat zdroj]

Francie je jedna z mála zemí světa, která disponuje jadernými zbraněmi. Francouzská armáda provedla od 13. února 1960 do 27. července 1996 celkem 210 pokusných jaderných testů, z nichž prvních 17 testů proběhlo v severní Africe před tím, než se osamostatnila bývalá kolonie Alžírsko.[2] Poté Francie provádění pokusných atomových výbuchu přesunula do Francouzské Polynésie, konkrétně na atoly Mururoa a Fangatuafa, Až do roku 1973 prováděla pokusné výbuchy v atmosféře, poté šlo o výbuchy v podzemí.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Defence Expenditures of NATO Countries (1985-2009)
  2. Jaderné testy zhoršily zdraví domorodců [online]. Aktuálně.cz, 4.8.2006, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (čeština) 
  3. ŠUTA, Miroslav. 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky [online]. Britské listy, 11. července 2005, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]