Argyroxiphium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxArgyroxiphium
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí Argyroxiphium sandwicense
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
RodArgyroxiphium
DC., 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Argyroxiphium je rod rostlin z čeledi hvězdnicovité. Jsou to nevětvené nebo řídce větvené keře s hustou růžicí úzce mečovitých listů a úbory květů v bohatých, latovitých nebo hroznovitých květenstvích. Vyskytují se v počtu 6 druhů výhradně na Havajských ostrovech, kde rostou ve vyšších polohách až do nadmořské výšky 3750 metrů. Nejrozšířenějším a také nejznámějším druhem je Argyroxiphium sandwicense, rostlina dobře adaptovaná na drsné klima vysokých poloh tropických hor.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu Argyroxiphium jsou vytrvalé, přímé nebo i poléhavé keře s přízemní nebo vrcholovou růžicí listů. Rostliny jsou buď nevětvené a monokarpické, nebo řídce větvené a polykarpické. Listy jsou úzké, až 40 cm dlouhé, uspořádané v husté šroubovici nebo řidčeji v přeslenech, zelené a olysalé nebo hustě pokryté stříbřitými vločkovitými chlupy. Žilnatina je tvořena 5 až 11 paralelními žilkami. Hlávky jsou uspořádané v bohatých, hroznovitých nebo latovitých květenstvích. Většinou mají na okraji jazykovité květy (v počtu až 45), řidčeji jsou složené pouze z trubkovitých květů. Počet zákrovních listenů odpovídá počtu jazykovitých květů. Květy jsou bílé, žluté, vínově červené až purpurové. Paprsčité květy mají páskovitou, 3 až 25 mm dlouhou ligulu. Trubkovitých květů je asi 30 až 600 a jsou 3 až 8 mm dlouhé. Nažky jsou 4 až 15 mm dlouhé, opatřené šupinovitým lemem.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod obsahuje 6 druhů. Je rozšířen výhradně na Havajských ostrovech Havaj a Maui. Většina druhů jsou endemity pouze jediného ostrova, na obou ostrovech roste ve 2 poddruzích A. sandwicense. Zástupci rodu rostou v nadmořských výškách od 1200 do 3750 metrů, přičemž nejvyšších nadm. výšek dosahuje druh A. sandwicense.[1]

A. sandwicense v alpínském bezlesí na Havaji

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Rostliny rodu Argyroxiphium jsou na Havajských ostrovech výrazným prvkem alpínské vegetace nad hranicí lesa. Zejména druhy A. sandwicense a A. kauense jsou dobře adaptovány na drsné podmínky vysokých poloh tropických hor, zahrnující silné oslunění, nedostatek vláhy, celoročně nízké průměrné teploty a v nejvyšších polohách i častý pokles nočních teplot pod bod mrazu. Adaptace se projevuje zejména mohutným vzrůstem, hustými růžicemi listů chránícími růstový vrchol a ochlupeným povrchem rostlin jako ochrana před nadměrným osluněním. Nepřítomnost býložravců umožňuje v těchto oblastech rozvoj velkých a dužnatých listů. Zbývající druhy rostou v nadmořských výškách do 2400 metrů, zpravidla na vlhkých, mlžných stanovištích. Podobnou životní formu jako zástupci rodu Argyroxiphium mají i nepříbuzné rostliny z podobných stanovišť v jiných částech světa, jako jsou klejovky (Espeletia) v jihoamerických Andách, plesnivky (Anaphalis) v Indonésii nebo lobelky (Lobelia) a starčeky (Senecio) v horách tropické Afriky.[2][3]

Některé druhy jsou monokarpické, po několika letech života vykvétají a po vyplození odumírají. Patří mezi ně např. vysokohorský druh A. sandwicense, který vykvétá po 8 až 20 letech. Dozrávajícími semeny A. sandwicense se živí housenky endemické můry Rhynchephestia rhabdotis a larvy mouchy Tephritis cratericola, které snižují násadu semen.[1][3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Argyroxiphium je v rámci čeledi hvězdnicovité řazen do podčeledi Asteroideae, tribu Heliantheae a subtribu Madiinae. Nejblíže příbuznými rody jsou Dubautia a Wilkesia, které jsou rovněž havajskými endemity. Má se za to, že tato skupina rodů je výsledkem adaptivní radiace z jediného předka, který se na havajské ostrovy dostal před dávnou dobou dálkovým přenosem. Vzdálenost k nejbližší americké pevnině je asi 3800 kilometrů. Adaptací na různé stanovištní podmínky se tyto rostliny vzhledově i ekologicky velmi rozrůznily. Jsou mezi nimi polštářové rostliny, polokeře, keř, stromy, monokarpické rostliny s nevětveným kmenem a růžicí listů a dokonce i liána (Dubautia latifolia). Rostou v suchých i vlhkých lesích, křovinách, bažinách i alpínské poušti. K diverzifikaci zřejmě přispěla cizosprašnost rostlin, snadná hybridizace mezi různě adaptovanými genotypy a také vulkanická činnost narušující stabilní společenstva a vytvářející prostor pro další speciaci. Nejblíže příbuzné další rody, řazené rovněž do subtribu Madiinae, se vyskytují na tichomořském pobřeží Severní Ameriky (zejména v Kalifornii), kde rostou převážně jako jednoletky na suchých stanovištích.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d CARR, Gerald D. Monograph of the Hawaiian Madiinae (Asteraceae): Argyroxiphium, Dubautia, and Wilkesia. Allertonia. Aug. 1985, čís. 4(1). 
  2. BERRY, Paul E.; CALVO, Ricardo N. Wind pollination, self-incompatibility, and altitudinal shifts in pollination systems in the high Andean genus Espeletia (Asteraceae). American Journal of Botany. Nov. 1989, čís. 76(11). 
  3. a b KOBAYASHI, Herbert Kumeo. Ecology of the Silverwood Argyroxiphium sandwicense DC. (Compositae) Halaekala Crater, Hawaii. [s.l.]: University of Hawaii, 1973. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]