Archimiro Caha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Doc. MUDr. RNDr. Archimiro Caha, CSc.
Narození 23. září 1913
Pula
Úmrtí 8. ledna 2007 (ve věku 93 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Archimiro Caha (23. září 19138. ledna 2007) byl český radiolog a jedna z předních osobností české radioterapie[1], primář oddělení radioterapie onkologického ústavu na Žlutém kopci v Brně.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Archimiro Caha se narodil ve městě Pula, na Istrijském poloostrovu v dnešním Chorvatsku, kde také strávil část svého dětství. Krátce po vzniku Československé republiky se s rodiči a sestrou přestěhoval do Starého Šaldorfu (dnes součást Znojma), kde také nastoupil povinnou školní docházku. Po vychození základní školy a absolvování gymnázia ve Znojmě se dal na studium medicíny v Brně. Jeho vysokoškolská studia však byla záhy přerušena okupací a uzavřením českých vysokých škol. Po zbytek války pracoval jako knihovník a laborant v porodnici a onkologickém ústavě. Po dokončení studií v r. 1945 pracoval až do roku 1951 na ústředním RTG oddělení Fakultní nemocnice Brno. V tomto roce nastoupil do onkologického ústavu na Žlutém kopci (dnešní MOÚ Brno), kde posléze složil atestaci z oboru radiologie.[1]

Jeho odbornost je spojena především s léčbou zářením, kde k oboru přispěl nejen po stránce metodické, ale také po stránce instrumentační. V roce 1965 získal hodnost kandidáta věd (CSc.) obhájením práce na téma Scintilační dozimetr a jeho použití při stanovení dávek v močovém měchýři a rektu. Koncem šedesátých let byl jmenován docentem Lékařské fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita). Mezi jeho další aktivity patřilo tříleté působení v Afghánistánu, kde pracoval jako hlavní školící lékař této země.

V 70. letech se podílel na zprovoznění betatronu na domovském pracovišti onkologického ústavu na Žlutém kopci, právě díky jeho zkušenostem ze zahraničních pobytů a stáží. V roce 1972 byl pak jmenován vedoucím lékařem tohoto pracoviště. Současně ale pracoval i na dalších tématech a stal se autorem a spoluautorem celé řady publikací a 18 patentů přihlášených doma i v zahraničí. K nejvýznamnějším je možno řadit sondu k scintilačnímu intensimetru, simultánní gamagraf pro lékařské účely a nebo také vaginální aplikátor - kolpostat. Poslední patent byl podán v r. 1986 společně s ing. Z. Veselou z ÚPT ČSAV (dnes ÚPT AV ČR, v.v.i) v Brně. Jednalo se o přídavné zařízení k He-Ne laseru sloužící pro hojení hlubokých ran.[1][2]

Úzce spolupracoval s mnoha českými i zahraničními odborníky, mezi nimi např.: prof. Zbyněk Brada (University of Miami, Florida), Dr. Josef Dadok (ÚPT ČSAV, později Carnegie-Mellon University, Pittsburgh), prof. Armin Delong (ÚPT ČSAV) a prof. František Běhounek (Katedra dozimetrie ionizujícího záření, ČVUT).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠLAMPA, Pavel. doc. MUDr. CSc.. Klinická onkologie [online]. Roč. 3/2007, čís. 20, s. 272. ISSN 0862-495X. 
  2. LINHARTOVÁ, Věra. Kapitoly z dějin Masarykova onkologického ústavu v Brně. [s.l.]: MOÚ Brno, 2010. 91 s. ISBN 978-80-86793-14-6. S. 52.