Aralské jezero
Aralské jezero, dříve též zvané Aralské moře, je bezodtoké slané jezero ve střední Asii, na hranicích Kazachstánu a Uzbekistánu. Vlévají se do něho (nebo spíše se dříve vlévaly) řeky Amurdarja a Syrdarja.
Současný stav jezera
Od 60. let 20. století vysychá, neboť podstatná část vody z řek, které jej zásobují je používána na zavlažování zemědělských ploch vytvořených v poušti. Současné Aralské jezero zabírá již méně než polovinu původní plochy. Kvalita jeho vody je velmi špatná, krom vysoké koncentrace solí obsahuje značné množství hnojiv a pesticidů, které její přítoky nabírají cestou přes zemědělskou krajinu. Další díl znečištění připadá na vrub testování biologických zbraní. Aralské moře je dnes spolu s Černobylem bráno jako synonymum pro ekologickou katastrofu úděsných rozměrů. Ústup jezera a jeho veliké znečištění zcela zničilo kdysi bohatý rybářský průmysl a navíc vedlo ke vzniku a rozšíření solných pouští a bažin v okolí.
Vznik ekologické katastrofy
Před necelými sto lety bylo Aralské jezero čtvrté nějvětší jezero světa. Tehdy byly uvedeny do provozu první zavlažovací kanály a první zemědělské plochy v pouštních oblastech a jezero začalo pomalu vysychat, šlo však o pomalý proces, větší problém než vysychání představovalo znečištění přítoků hnojivy.
Ještě v polovině 20. století mělo jezero rozlohu téměř 67000 km2. Dnes už Aralské moře v této podobě, ve které je stále zobrazeno ve většině atlasů, neexistuje. Původní rozloha jezera se zmenšila na méně než polovinu (plusminus 40 % původní rozlohy) a objem vody klesl na jednu pětinu. Tato radikální změna je následkem monstrózního projektu zavlažování pouští pro účely pěstování bavlny, který v roce 1954 zahájila sovětská moc. Řeky Amudarja a Syrdarja, které přiváděly vodu z pohoří Pamír a Tien-šan a napájely tisíce let Aralské moře, byly svedeny do soustavy zavodňovacích kanálů. Výsledkem projektu byla ekologická katastrofa, kterou lze v historii SSSR srovnat snad jen s explozí Černobylského reaktoru. V období let 1966 až 1993 poklesla hladina vnitrozemského moře o 16 metrů. Pobřeží ustoupilo v průměru o 80 km a jezero se momentálně rozpadlo na několik částí. Díky zvýšenému obsahu soli (2,4x vyšší koncentrace než v oceánu) začaly vymírat ryby. Kolem jezera vznikla solná poušť, kterou vítr roznáší dál do okolí a ničí tak přilehlé bavlníkové plantáže. Voda v jezeře je již v podstatě jedovatá, neboť přísun hnojiv, pesticidů a dalších látek přínašených v obrovské míře řekami je zdůrazněn tím, že jezero nemá odtok a jeho objem stále klesá (tudíž dochází k zakoncentrování rozpuštěných látek).
V roce 2003 rozhodla vláda Kazachstánu o pokusu pro záchranu severní části Aralského jezera, kde se pokouší zvýšit hladinu - jižní část Aralského moře byla vzata jako ztracená. Očekává se, že zánik obou jižních částí (východní i západní) by mohl nastat během dvaceti let.