Arabská hudba

Arabská hudba označuje klasickou a populární formu hudby z arabského světa. K arabské hudbě patří světská, tak jako i náboženská hudba.

Zvláštnosti arabské hudby

Arabská hudba je známá svou melodičností a rytmem, méně je však pro ni typická harmonie. Pro cizince je v arabské hudbě naprosto cizí systém tónů s jeho intervalovou strukturou. V celém arabském světě můžeme najít mnoho exotických a zajímavých hudebních nástrojů, které tuto melodičnost formují. Arabští hudebníci interpretují hudbu velmi teatrálně.

Habib Hassan Touma uvádí, že arabskou hudbu charakterizuje pět základních prvků: ^[1]

Arabský tónový systém – tedy ladění založené na specifických intervalových strukturách, které v 10. století vytvořil al-Fárábí.
Rytmicko-časové struktury, které vytvářejí bohatou škálu rytmických vzorců zvaných awzán (doslova „váhy“). Ty se používají k doprovodu rytmizovaných vokálních a instrumentálních skladeb, aby jim dodaly tvar a důraz.
Hudební nástroje rozšířené po celém arabském světě, které využívají standardizovaný tónový systém, podobné herní techniky a vykazují shodné detaily v konstrukci i designu.
Specifické společenské kontexty, z nichž vycházejí různé podoby arabské hudby – ty lze obecně rozdělit na městskou (hudba obyvatel měst), venkovskou (hudba obyvatel venkova) a beduínskou (hudba obyvatel pouště).
Arabské hudební myšlení – „odpovědné za estetickou jednotnost tónově-prostorových a rytmicko-časových struktur napříč arabským světem, ať už jde o hudbu komponovanou či improvizovanou, instrumentální či vokální, světskou nebo duchovní.“

Arabský systém Makám

Příklad tónové úrovně makámu

Základem arabské hudby je makám (maqam, pl. makqámat), který se podobá hudebnímu modu, ale není s ním totožný. Tónika (základní tón), dominantní tón a závěrečný tón skladby (pokud nedojde k modulaci) jsou obvykle určeny právě podle zvoleného makámu.^[2]

Podle arabské hudební teorie, jak je popsána v literatuře napříč staletími, existuje 90 až 110 makámů, které se sdružují do širších skupin nazývaných fasíla. Fasíla představují skupiny makámů, které sdílejí první čtyři základní tóny. ^[3]

Zregionalizovaná populární hudba

Vedle klasické arabské hudby můžeme najít i hudbu populární, která se v každé arabské zemi, nebo regionu různě rozvinula. Mezi nejznámější styly regionální populární hudby patří například alžírský Raï, marocký styl Gnawa, kuvajtský Sout a také egyptský Al-jil. Všechny tyto hudební styly jsou vytvořeny prolnutím částečně populární hudby ze západu a tradiční arabské hudby.

Interpreti arabské hudby

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arabische Musik na německé Wikipedii.

↑ TŪMĀ, Ḥabīb Ḥasan. The music of the Arabs. Buch. New, exp. ed. vyd. Portland: Amadeus Pr ISBN 978-1-57467-081-3.
↑ FARRAJ, Johnny; SHUMAYS, Sami Abu. Inside Arabic music: Arabic maqam performance and theory in the 20th century. New York, NY: Oxford University Press ISBN 978-0-19-065835-9, ISBN 978-0-19-065836-6.
↑ FARRAJ, Johnny; SHUMAYS, Sami Abu. Inside Arabic music: Arabic maqam performance and theory in the 20th century Middle East. New York, NY: Oxford University Press 444 s. ISBN 978-0-19-065835-9, ISBN 978-0-19-065836-6.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arabská hudba na Wikimedia Commons
http://www.branadoorientu.estranky.cz/clanky/hudba-pro-brisni-tanec-i-pro-volny-cas/moderni-arabska-hudba
https://web.archive.org/web/20080813192830/http://easternote.webovastranka.cz/file/
https://web.archive.org/web/20190118083908/http://arabska-hudba.info/

[1] TŪMĀ, Ḥabīb Ḥasan. The music of the Arabs. Buch. New, exp. ed. vyd. Portland: Amadeus Pr ISBN 978-1-57467-081-3.

[2] FARRAJ, Johnny; SHUMAYS, Sami Abu. Inside Arabic music: Arabic maqam performance and theory in the 20th century. New York, NY: Oxford University Press ISBN 978-0-19-065835-9, ISBN 978-0-19-065836-6.

[3] FARRAJ, Johnny; SHUMAYS, Sami Abu. Inside Arabic music: Arabic maqam performance and theory in the 20th century Middle East. New York, NY: Oxford University Press 444 s. ISBN 978-0-19-065835-9, ISBN 978-0-19-065836-6.

[1]

[2]

[3]