Anu Kaipainen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anu Kaipainen
Anu Kaipanen at her desk in Oulu.jpg
Rodné jméno Aune Helinä Mustonen
Narození 14. března 1933
Muolaa
Úmrtí 29. září 2009 (ve věku 76 let)
Helsinky
Povolání politička a spisovatelka
Ocenění Kiitos kirjasta -mitali (1968)
Pro Finlandia (1983)
Manžel(ka) Osmo Kaipainen (od 1955)
Děti Jouni Kaipainen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aune (Anu) Helinä Kaipainen (14. března 1933 Muolaa29. září 2009 Helsinky) byla finská spisovatelka, autorka románů, poezie i divadelních her.

Život[editovat | editovat zdroj]

Anu Kaipainen se narodila v Karélii. Studovala finský jazyk na univerzitě v Helsinkách, studia úspěšně dokončila roku 1955. Než se začala naplno věnovat spisovatelské kariéře, pracovala jako učitelka finského jazyka. Byla manželkou finského lékaře a politika Osmo Kaipainena, se kterým měla tři syny.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Anu Kaipainen je autorkou především románových děl, jichž napsala více než dvacet. První z nich vyšel již roku 1960. O sedm let později byl vydán její román Arkkienkeli Oulussa (Archanděl v Oulu) propojující současnost s obdobím rusko-finské války z let 18081809, který jí přinesl úspěch. Roku 1969 následoval další román s názvem Magdaleena ja maailman lapset (Magdaléna a děti světa), odkazující k biblické tematice.

Pro tvorbu Anu Kaipainen je typické časté propojení současnosti s historií a mytologií a zobrazovaní světa z pohledu ženy.

Tato základní charakteristika platí i pro román Má panenka pentli rudou (finsky On neidolla punapaula), vydaný roku 1973 (česky 1980). Tento román se odehrává na samém severu Finska, v odlehlé laponské vesnici, obklopené panenskou přírodou. Laponsko je zde líčeno jako oblast všemi opomíjená, využívaná a pomalu ale jistě upadající. Kulturní dědictví a ráz celého kraje však stojí za námahu, které je zapotřebí, aby osobitost kraje nezanikla. Takovou úlohu si vytkla také hlavní protagonistka románu Annikki, dcera učitele, který sem přišel z finského jihu, a místní laponské ženy. Annikčin otec sem přišel, aby šířil vzdělání, ona na něj navazuje tím, že se rozhodne nepodlehnout negativním perspektivám a pokračovat v činnosti, které sama věří. Hlavním motivem románu je však láska svérázné Annikki k Němci Hansovi, který sem přišel hledat hrob svého otce, padnuvšího během laponské války. S ním se do děje dostává také odkaz minulosti (zosobněný taktéž postavou otce učitele), především ve vzpomínkách na válku. Ta dokázala silně ovlivnit osudy lidí i desetiletí po svém skončení. Také se zde objevuje prvek opakování historie a parafráze finské středověké balady citované v úvodu knihy. V menší míře se zde projevuje i vliv mytologie, především ve formě zaříkadel. Místní folklór je zastoupen citacemi písní. V poslední části románu se děj částečně přesouvá z postavy Annikki na jinou výraznou ženskou postavu - dospívající dívku Sirkku, dceru Annikčiny sestřenky. Sirrka je představitelkou silných opozičních komunistických idejí, které se i v knize střetávají s odlišnými politickými ideologiemi tehdejšího Finska. Pobyt v Laponsku dívku přinutí přehodnotit do jisté míry své dosavadní postoje a názory. Román je psán z velké části er-formou, pouze v několika málo momentech autorka přechází do ich-formy, mluví jakoby sama za sebe, vstupuje do románu, který právě píše.

Literatura[editovat | editovat zdroj]