Antonín Jaromil Kožíšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín J. Kožíšek
Narození28. srpna 1905
Brno
Úmrtí26. března 1947 (ve věku 41 let)
Praha
Příčina úmrtíoběšení
Národnostčeská
Povolánínovinář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Jaromil Kožíšek, často psán jako Antonín J. Kožíšek, (28. srpna 1905 Brno[1] – 26. března 1947 Praha[2]) byl český novinář, popravený po druhé světové válce za kolaboraci s nacisty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Antonín J. Kožíšek na východní frontě, 1941

Mládí a začátky v žurnalistice[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jedno ze sedmi dětí soukromého úředníka Julia Kožíška a jeho manželky Marie, rozené Zadinové.[1] Po obecné škole absolvoval čtyři třídy II. české státní reálky v Brně. Do osmnácti let žil u rodičů, měl příležitostně psát do brněnských novin (soudničky do Rovnosti) a měl požadovat úplatky za to, že nezveřejní jméno či celý případ; za to byl údajně propuštěn.[3] (Brněnská Rovnost v roce 1923 popřela, že by byl jejím zaměstnancem.[4])

Po krátkém zaměstnání v advokátní kanceláři odcestoval přes Vídeň a Itálii do Francie, kde zůstal do roku 1931. Ve Francii se roku 1926 oženil s Françoise Lessardovou, se kterou měl dceru, která však brzy zemřela. V roce 1931 se vrátil do Československa. V dubnu 1932 mu na tuberkulózu zemřela i manželka. Dne 6. června téhož roku se podruhé oženil, s devatenáctiletou Martou Gröpelovou.[5][p 1] 4. února 1933 se jim narodil syn Ingomar.

Od roku 1932 příležitostně přispíval do denního tisku a po pobytu ve Francii na přelomu let 1934 a 1935 nastoupil v lednu 1935 stálé zaměstnání v tiskových podnicích Globus a od října téhož roku se stal v Brně redaktorem.[6]

V srpnu 1936 byl jako reportér vydavatelství Globus vyslán do Španělska, kde probíhala občanská válka. Na tuto cestu navázala cesta po Evropě. Z obou cest vytěžil reportážní knihy. Do Španělska se vrátil v červnu 1937 a květnu 1938, obě cesty vedly na území obsazená Francovými vojsky.

Za německé okupace[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1939 se mu podařilo navštívit Francii a Velkou Británii. V Anglii se setkal s Janem Masarykem a měl se setkat i s tehdejším představitelem opozice Winstonem Churchillem. O dobrých stycích s nacisty svědčí, že mu bylo umožněno navštívit Gdaňsk těsně před napadením Polska Německem (válka vypukla 1. září 1939, Kožíšek se do Prahy vrátil 16. září).[7]

Po návratu z Polska se 26. září 1939 stal šéfredaktorem deníků Moravská orlice a Moravské noviny, které vydávalo nakladatelství Globus. V době svého brněnského působení několikrát vyjel do zahraničí. Od 1. května 1943 opustil brněnské redakce a stal se šéfredaktorem pražského Poledního listu.

Angažoval se též politicky. Byl členem Vlajky a Národního souručenství, pracoval ve výboru Českého svazu pro spolupráci s Němci a České ligy proti bolševismu. Především se ale angažoval v Národním svazu novinářů, kde byl v období 1940–1941 předsedou brněnské pobočky.[8]

V den 70. narozenin Emila Háchy obdržel od Emanuela Moravce Národní uměleckou cenu pro rok 1942.[9][p 2]

Soud a rozsudek[editovat | editovat zdroj]

Antonín Kožíšek byl zatčen již 5. května 1945 a soud s ním proběhl 10.–26. března 1947. Společně s ním byli souzeni čtyři další protektorátní šéfredaktoři. Za vinu mu byla kladena novinářská podpora okupace a blízké vztahy s okupačními úřady. Důležitá byla obžaloba ze zrady, kdy během Slovenského národního povstání odevzdal Němcům vojenské písemnosti, které zanechali ustupující povstalci. Součástí obžaloby byly i jeho články proti Židům, zednářům, rotariánům a jiným jemu nepohodlným lidem. Podle rozsudku Národního soudu byl Kožíšek novinářem pracujícím ve prospěch okupantů, zrádcem a udavačem. Žádost o milost byla zamítnuta a trest smrti vykonán.[10]

Antonín Kožíšek tak byl jedním ze sedmi novinářů odsouzených po válce k trestu smrti.[p 3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Deníky a časopisy[editovat | editovat zdroj]

V období německé okupace měl Kožíšek napsat více než 2 500 úvodníků, článků, reportáží, rozhlasových projevů, přednášek a publikací. Publikoval nejen v periodikách, které vedl, ale i v jiných a měl přednášky v rozhlase.[11]

Dále jsou uvedeny příklady Kožíškovy novinářské činnosti:

  • Úvodní sloupek Bezohledný boj proti Židům je naší povinností[12]
  • Nekrolog Reinharda Heydricha[13]
  • Reportáž Oděsa před rokem – Sovětské Rusko, moře bídy[14]
  • Úvodní sloupek Za jednotu českého aktivismu (výzva ke společnému boji za ideje národního socialismu)[15]
  • Úvodní sloupek Evropa zvítězí[16]
  • Úvodní sloupek Český národ Vůdci (k narozeninám A. H.)[17]
  • Úvodní sloupek České zájmy (Polední list, únor 1945)[18]
  • Co víte o Židech?/Jak jsem je poznal v Sovětech (příklad antisemitského vystoupení v rozhlase 1941)[19]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Město míru (reportáž o Švýcarsku; Brno, Moravské nakladatelství, Boh. Pištělák a spol., 1936)
  • Španělsko krví zbrocené (poznámky reportéra; Brno, Občanská tiskárna, 1937)
  • Zakrvácené arény (španělské reportáže; V Brně, Tiskem a nákladem Občanské tiskárny, 1938)
  • Sever dnes (reportáž z Dánska a Norska, spoluautoři Antonín J. Kožíšek, Jaroslav, doprovozeno fotografiemi autorů a kresbami Františka Bezděka; Praha, Orbis, 1941
  • Moře bídy (z cesty na Ukrajinu; Praha, Orbis, 1942)
  • Banská Bystrica (autoři Jan Antonín Scheinost, A. Kožíšek, Karel Werner, předmluva Emanuel Moravec; Praha, Orbis, 1944)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Podle Pavla Večeři byla druhá manželka českoněmeckého původu a pocházela ze Šumavy, dle matričních zápisů se však narodila v Brně a její otec pocházel ze Lhoty u Konice.
  2. ↑ Tuto cenu obdržela současně řada skutečných a nekolaborujících umělců jako František Hrubín, Karel Svolinský, Váša Příhoda, František Kožík a další.
  3. ↑ Jednalo se dále o Vladimíra Krychtálka (Večer, Venkov), Jaroslava Křemena (A-Zet, Lidový deník), Aloise Kříže (Vlajka, rozhlas), Rudolfa Nováka (Arijský boj), Emanuela Vajtauera (Večerní České slovo, Přítomnost) a Karla Wernera (Polední list, Večerní České slovo). Z nich Jaroslavu Křemenovi byla udělena milost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Matrika narozených, Zemská porodnice Brno 1904-1906, snímek 199, Záznam o narození a křtu [online]. Zemský archiv Brno [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Novák, Kožíšek a Kříž popraveni. Národní obroda. 27. 3. 1947, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ VEČEŘA, Pavel. Žurnalisté mezi zradou a kolaborací [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2014 [cit. 2020-01-19]. S. 38. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-15. 
  4. ↑ Není Kožíšek jako Kožíšek. Rovnost. 2. 9. 1923, s. 7. Dostupné online. 
  5. ↑ Matrika oddaných, Staré Brno 1929-1932, snímek 220 [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ Večeřa (2014), s. 48.
  7. ↑ Večeřa (2014), s. 60–61.
  8. ↑ Večeřa (2014), s. 163.
  9. ↑ Nositelé národních uměleckých cen v roce 1942. Pestrý týden. 18. 7. 1942, s. 7. Dostupné online. 
  10. ↑ Večeřa (2014), s. 171.
  11. ↑ Večeřa (2014), s. 153–154.
  12. ↑ Bezohledný boj proti Židům.... Moravská orlice. 23. 11. 1940, s. 1. Dostupné online. 
  13. ↑ SS Obergruppenführer Reinhard Heydrich zemřel na následky vražedného útoku. Moravská orlice. 5. 6. 1942, s. 1. Dostupné online. 
  14. ↑ Ant. J. Kožíšek: Oděsa před rokem. Moravská orlice. 20. 9. 1942, s. 7. Dostupné online. 
  15. ↑ Za jednotu českého aktivismu. Moravská orlice. 26. 1. 1944, s. 1. Dostupné online. 
  16. ↑ Evropa zvítězí. Moravská orlice. 1. 2. 1942, s. 1. Dostupné online. 
  17. ↑ Ant. J. Kožíšek: Český národ Vůdci. Moravská orlice. 20. 4. 1943, s. 1. Dostupné online. 
  18. ↑ Ant. J. Kožíšek: České zájmy. Polední list. 14. 2. 1945, s. 1. Dostupné online. 
  19. ↑ Dílo Co víte o Židech?/Jak jsem je poznal v Sovětech ve Wikizdrojích

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VEČEŘA, Pavel. Žurnalisté mezi zradou a kolaborací [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2014 [cit. 2020-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-15. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Jaromil_Kožíšek&oldid=23094828“