Antonio Gades

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonio Gades
Socha Antonia Gadese v Havaně
Socha Antonia Gadese v Havaně
Rodné jménoAntonio Esteve Ródenas
Narození14. listopadu 1936
Elda, Alicante
Úmrtí20. července 2004 (ve věku 67 let)
Madrid ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Příčina úmrtírakovina
ZeměŠpanělsko
Národnostšpanělská
Povolánítanečník, choreograf, herec
Manžel(ka)Marujita Díaz (1964-1965)
Pilar San Clemente (1968-1971)
Marisol (1982-1986)
Daniela Frey (1988-1993)
Eugenia Eiriz (2003-2004)
DětiMaría Esteve
Celia Flores
Tamara Esteve
OceněníŘád José Martího
Creu de Sant Jordi
Webová stránkahttp://www.antoniogades.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Gades, vlastním jménem Antonio Esteve Ródenas, (14. listopadu 1936, Elda, Alicante20. července 2004, Madrid) byl španělský tanečník flamenca, choreograf a herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14. července 1936, několik měsíců před vypuknutím Španělská občanské války v chudé rodině katalánského zedníka. Otec, republikán, odešel bojovat do Madridu, kam ho později následovala i rodina. Antonio přerušil v 11 letech školní docházku a nechal se zaměstnat, aby pomohl vylepšit finanční situaci rodiny. Pracoval jako pomocník ve fotografickém studiu i jako poslíček ve vydavatelství madridského deníku ABC a ve volných chvílích se věnoval tanci.

V roce 1949 se zapsal na taneční akademii, kterou ukončil diplomem v roce 1952. Vystupoval v různých varietních pořadech v Teatro Circo Price, kde ho objevila známá španělská tanečnice a choreografka Pilar López Júlvez, pozvala ho k vystupování ve své skupině a dala mu umělecké jméno Antonio Gades. Jako první tanečník vystupoval v její skupině 9 let, v roce 1960 navštívili na společném turné Japonsko. Po celém světě pak představili vystoupení El sombrero de tres picos, El amor brujo a El concierto de Aranjuez. V tomto období vytvořil i své první samostatné dílo Ensueño.

V roce 1962 začalo jeho působení v Itálii. V prosinci téhož roku debutoval jako první tanečník a mistr tanečního souboru v milánské La Scale (Carmen a Čarodějná láska), kde pobýval devět měsíců; účinkoval v různých televizních programech a natáčel film s Vittorio Gassmanem.

Poté, co opustil taneční soubor Pilar López, vybudoval v letech 1963 a 1964 první základy budoucího Ballet de Antonio Gades. Se svým souborem pak sklízel úspěchy v New Yorku, Chicagu i Paříži.

V roce 1978 také spoluzaložil a stal se uměleckým ředitelem španělského Národního baletu (Ballet Nacional de España). V roce 1980 byl Ministerstvem kultury odvolán z místa ředitele. Spolu se členy Balletu, kteří se k němu na důkaz solidarity připojili, vytvořil Grupo Independiente de Artistas dela Danza (GIAD). Skupina debutovala v srpnu 1980 ve španělském městě Pamplona a poté odjela na turné po celé rodné zemi a po Spojených státech.

Zásadním pro něho bylo setkání s kytaristou Paco de Lucíou. Svoji tvorbou se navzájem inspirovali a ovlivňovali.

Spolupracoval úzce s režisérem Carlosem Saurou a také s Cristinou Hoyosovou, známou španělskou tanečnicí flamenca; ztvárnil hlavní mužské role v jeho filmech Bodas de sangre (Krvavá svatba) v roce 1980, Carmen v roce 1983[1] a El amor brujo (Čarodějná láska) v roce 1986. Vytvořil též choreografii k filmovému zpracování opery Georgese Bizeta Carmen, režiséra Francesca Rosiho z roku 1984.

V roce 1987 byl členem poroty na 15. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě.

V roce 1990 cestoval po světě s vystoupením Fuenteovejuna (Ovčí pramen), založeném na stejnojmenné hře Lope de Vegy. V roce 1994 se vrátil ke spolupráci s Carlosem Saurou a podílel se na přípravě jeho filmu Flamenco.

Krátce před smrtí obdržel "Řád José Martího", jeden z nejvyšších vyznamenání Kuby, který mu předal v Havaně kubánský vůdce Fidel Castro.[2]

Zemřel v Madridu 20. července 2004 ve věku 67 let poté, co po dlouhou dobu trpěl rakovinou. Jeho popel byl téhož roku uložen na ústředním hřbitově v Santiago de Cuba. Na náměstí Plaza de la Catedral ve staré Havaně stojí jeho socha, jejímž autorem je sochař José Villa Soberón.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Zatímco pracovní partnerství s tanečnicí Cristinou Hoyosovou trvalo téměř 20 let, v soukromém životě vystřídal mnoho partnerek. Byl pětkrát ženaty, jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Marujita Díaz (1964 – 1965) nebo herečka a zpěvačka Marisol (1982 – 1986), se kterou měl tři dcery, též herečky a zpěvačky. Další dvě děti měl z předešlého vztahu s tanečnicí Pilar San Clemente.

Politický život[editovat | editovat zdroj]

Antonio Gades byl členem Komunistické strany Španělska. Velkou polularitu si získal na Kubě, nejen pro své taneční umění, ale i pro podporu Kubánské revoluce a osobní přátelství s Fidelem Castrem. Fidel Castro, spolu s tanečnicí Alicií Alonsovou mu byli za svědky na kubánské svatbě se zpěvačkou Pepou Flores (Marisol).[3] Splněno bylo i Gadesovo přání, aby místo jeho posledního odpočinku bylo na Kubě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Antonio Gades pomohl popularizovat španělské taneční umění na mezinárodní scéně. Jeho nejvýznamnější díla jsou taneční úpravy děl Prospera Mérimée Carmen a Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba (Bodas de Sangre), stejně jako celovečerní adaptace předlohy Manuela de Fally, balet El Amor Brujo.

Choreografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 Los Tarantos, režie: Francisco Rovira Beleta
  • 1967 El amor brujo, režie: Francisco Rovira Beleta
  • 1980 Bodas de sangre, režie: Carlos Saura
  • 1983 Carmen, režie: Carlos Saura
  • 1986 El amor brujo, režie: Carlos Saura

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Carlos Saura - nezkrotná, vášnivá, taneční Carmen [online]. 2012 [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. 
  2. VICENT, Mauricio. Fidel Castro condecora al "compañero Antonio Gades" [online]. elpais.com [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. EAUDE, Michael. Antonio Gades [online]. 2004-7-22 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Kisselgoff, Anna (2004-07-22). "Antonio Gades, 67, Artistic Flamenco Dancer". The New York Times. ISSN 0362-4331

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MANDELLI, Ermanna Carmen. Antonio Gades. Palermo: L'Epos, 2004. ISBN 88-8302-235-1. (italsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]