Antonio Gades

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonio Gades

Socha Antonia Gadese v Havaně
Rodné jméno Antonio Esteve Ródenas
Narození 14. listopadu 1936
Elda, Alicante
Úmrtí 20. července 2004 (ve věku 67 let)
Madrid ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Země Španělsko
Národnost španělská
Povolání tanečník, choreograf, herec
Manžel(ka) Marujita Díaz (1964-1965)
Pilar San Clemente (1968-1971)
Marisol (1982-1986)
Daniela Frey (1988-1993)
Eugenia Eiriz (2003-2004)
Děti María Esteve
Celia Flores
Ocenění Řád José Martího
Creu de Sant Jordi
Webová stránka http://www.antoniogades.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Gades, vlastním jménem Antonio Esteve Ródenas, (14. listopadu 1936, Elda, Alicante20. července 2004, Madrid) byl španělský tanečník flamenca, choreograf a herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14.července 1936, několik měsíců před vypuknutím Španělská občanské války v chudé rodině katalánského zedníka. Otec, republikán, odešel bojovat do Madridu, kam ho později následovala i rodina. Antonio přerušil v 11 letech školní docházku a nechal se zaměstnat, aby pomohl vylepšit finanční situaci rodiny. Pracoval jako pomocník ve fotografickém studiu i jako poslíček ve vydavatelství madridského deníku ABC a ve volných chvílích se věnoval tanci.

V roce 1949 se zapsal na taneční akademii, kterou ukončil diplomem v roce 1952. Vystupoval v různých varietních pořadech v Teatro Circo Price, kde ho objevila známá španělská tanečnice a choreografka Pilar López Júlvez, pozvala ho k vystupování ve své skupině a dala mu umělecké jméno Antonio Gades. Jako první tanečník vystupoval v její skupině 9 let, v roce 1960 navštívili na společném turné Japonsko. Po celém světě pak představili vystoupení El sombrero de tres picos, El amor brujo a El concierto de Aranjuez. V tomto období vytvořil i své první samostatné dílo Ensueño.

V roce 1962 začalo jeho působení v Itálii. V prosinci téhož roku debutoval jako první tanečník a mistr tanečního souboru v milánské La Scale (Carmen a Čarodějná láska), kde pobýval devět měsíců; účinkoval v různých televizních programech a natáčel film s Vittorio Gassmanem.

Poté co opustil taneční soubor Pilar López, vybudoval v letech 1963 a 1964 první základy budoucího Ballet de Antonio Gades. Se svým souborem pak sklízel úspěchy v New Yorku, Chicagu i Paříži.

V roce 1978 také spoluzaložil a stal se uměleckým ředitelem španělského Národního baletu (Ballet Nacional de España). V roce 1980 byl Ministerstvem kultury odvolán z místa ředitele. Spolu se členy Balletu, kteří se k němu na důkaz solidarity připojili, vytvořil Grupo Independiente de Artistas dela Danza (GIAD). Skupina debutovala v srpnu 1980 ve španělském městě Pamplona a poté odjela na turné po celé rodné zemi a po Spojených státech.

Zásadním pro něho bylo setkání s kytaristou Paco de Lucíou. Svoji tvorbou se navzájem inspirovali a ovlivňovali.

Spolupracoval úzce s režisérem Carlosem Saurou a také s Cristinou Hoyosovou, známou španělskou tanečnicí flamenca; ztvárnil hlavní mužské role v jeho filmech Bodas de sangre (Krvavá svatba) v roce 1980, Carmen v roce 1983[1] a El amor brujo (Čarodějná láska) v roce 1986. Vytvořil též choreografii k filmovému zpracování opery Georgese Bizeta Carmen, režiséra Francesca Rosiho z roku 1984.

V roce 1987 byl členem poroty na 15. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě.

V roce 1990 cestoval po světě s vystoupením Fuenteovejuna (Ovčí pramen), založeném na stejnojmenné hře Lope de Vegy. V roce 1994 se vrátil ke spolupráci s Carlosem Saurou a podílel se na přípravě jeho filmu Flamenco.

Krátce před smrtí obdržel "Řád José Martího", jeden z nejvyšších vyznamenání Kuby, který mu předal v Havaně kubánský vůdce Fidel Castro.[2]

Zemřel v Madridu 20. července 2004 ve věku 67 let poté, co po dlouhou dobu trpěl rakovinou. Jeho popel byl téhož roku uložen na ústředním hřbitově v Santiago de Cuba. Na náměstí Plaza de la Catedral ve staré Havaně stojí jeho socha, jejímž autorem je sochař José Villa Soberón.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Zatímco pracovní partnerství s tanečnicí Cristinou Hoyosovou trvalo téměř 20 let, v soukromém životě vystřídal mnoho partnerek. Byl pětkrát ženaty, jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Marujita Díaz (1964 – 1965) nebo herečka a zpěvačka Marisol (1982 – 1986), se kterou měl tři dcery, též herečky a zpěvačky. Další dvě děti měl z předešlého vztahu s tanečnicí Pilar San Clemente.

Politický život[editovat | editovat zdroj]

Antonio Gades byl členem Komunistické strany Španělska. Velkou polularitu si získal na Kubě, nejen pro své taneční umění, ale i pro podporu Kubánské revoluce a osobní přátelství s Fidelem Castrem. Fidel Castro, spolu s tanečnicí Alicií Alonsovou mu byli za svědky na kubánské svatbě se zpěvačkou Pepou Flores (Marisol).[3] Splněno bylo i Gadesovo přání, aby místo jeho posledního odpočinku bylo na Kubě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Antonio Gades pomohl popularizovat španělské taneční umění na mezinárodní scéně. Jeho nejvýznamnější díla jsou taneční úpravy děl Prospera Mérimée Carmen a Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba (Bodas de Sangre), stejně jako celovečerní adaptace předlohy Manuela de Fally, balet El Amor Brujo.

Choreografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 Los Tarantos, režie: Francisco Rovira Beleta
  • 1967 El amor brujo, režie: Francisco Rovira Beleta
  • 1980 Bodas de sangre, režie: Carlos Saura
  • 1983 Carmen, režie: Carlos Saura
  • 1986 El amor brujo, režie: Carlos Saura

Ocenění (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Carlos Saura - nezkrotná, vášnivá, taneční Carmen [online]. 2012, [cit. 2016-02-02]. Dostupné online.  
  2. VICENT, Mauricio. Fidel Castro condecora al "compañero Antonio Gades" [online]. elpais.com, [cit. 2016-02-02]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. EAUDE, Michael. Antonio Gades [online]. 2004-7-22, [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MANDELLI, Ermanna Carmen. Antonio Gades. Palermo : L'Epos, 2004. ISBN 88-8302-235-1. (italsky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]