Antonij (Vadkovskij)

Antonij
Jeho Vysokopřeosvícenost; Antonij
	Metropolita petrohradský a ladožský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Petrohrad
Jmenování	25. prosince 1898
Předchůdce	Palladij (Rajev)
Nástupce	Vladimir (Bogojavlenskij)
Zasvěcený život
Sliby	4. března 1883
Svěcení
Kněžské svěcení	6. března 1883 ; světitel Palladij (Rajev)
Biskupské svěcení	3. května 1887 ; světitel Isidor (Nikolskij)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup vyborgský a vikář petrohradské eparchie (1887–1892); Arcibiskup vyborgský a finský (1892–1898);
Osobní údaje
Rodné jméno	Alexandr Vasiljevič Vadkovskij; (Алекса́ндр Васи́льевич Вадко́вский)
Země	Ruské impérium
Datum narození	3. srpnajul./ 15. srpna 1846greg.
Místo narození	Carjovka, Ruské impérium
Datum úmrtí	15. listopadu 1912 (ve věku 66 let)
Místo úmrtí	Petrohrad, Ruské impérium
Národnost	ruská
Alma mater	Kazaňská duchovní akademie
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonij (světským jménem: Alexandr Vasiljevič Vadkovskij; 15. srpna 1846 Carjovka – 15. listopadu 1912 Petrohrad) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita petrohradský a ladožský.

Život

Narodil se 15. srpna 1846 ve vesnici Carjovka Tambovské gubernie do rodiny kněze. Od roku 1848 žil s rodinou ve vesnici Matčerka, kde jeho otec sloužil.

Absolvoval Tambovské duchovní učiliště a Tambovský duchovní seminář, který dokončil roku 1866. Následně byl přijat na Kazaňskou duchovní akademii, kde získal titul kandidáta bohosloví. Po studiu přednášel na akademii. Roku 1872 se oženil s Jelizavetou Penkovskou. Spolu měli syna Borise a dceru Lidii. Jelizaveta onemocněla tuberkulózou, na jejíž následky zemřela (1879). Roku 1882 přišel kvůli záškrtu i o děti.

Dne 4. března 1883 byl postřižen na monacha se jménem Antonij na počest arcibiskupa Antonija (Amfitěatrova). O dva dny později byl rukopoložen na jeromonacha. Dne 14. listopadu byl povýšen na archimandritu a ustanoven správcem Kazaňského monastýru sv. Jana Předchůdce. V listopadu 1884 se stal inspektorem duchovní akademie.

V roce 1885 byl pod záštitou Konstantina Petroviče Pobědonosceva převeden na podobnou pozici na Petrohradské duchovní akademii, kde byl 15. dubna 1887 ustanoven rektorem. Byl autorem několika teologických a církevně historických děl.

Dne 3. května 1887 přijal rozhodnutím Nejsvětějšího synodu svěcení na biskupa vyborgského a vikáře petrohradské eparchie. Hlavním světitelem byl metropolita Isidor (Nikolskij). Dne 24. října 1892 byl povýšen na arcibiskupa s ustanovením na novou vyborgsko-finskou katedru. Od 27. října 1892 byl členem Nejsvětějšího synodu. Na základě souhrnu jeho děl mu Kazaňská teologická akademie 4. května 1893 udělila titul doktora teologie.

V letech 1893–1898 vedl synodní komisi pro starokatolickou otázku, která vznikla v souvislosti s touhou starokatolíků sjednotit se s pravoslavím.

Arcibiskup Antonij byl prvním ruským hierarchou, který navštívil Anglii, kde zastupoval církev na oslavách 60. výročí (diamantového jubilea) královny Viktorie a zároveň měl širší úkol prohloubit vztahy s anglikánskou církví. Do vlasti se vrátil jako držitel čestných doktorátů z univerzit v Oxfordu a Cambridge.

Dne 25. prosince 1898 byl ustanoven metropolitou petrohradským a ladožským, archimandritou Alexandro-Něvské lávry.

Od května 1910 kvůli nemoci nesloužil bohoslužby. Zemřel 15. listopadu 1912. Pohřební obřad vedl metropolita moskevský Vladimir (Bogojavlenskij). Pohřben byl na Nikolském hřbitově lávry.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Антоний (Вадковский) na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonij (Vadkovskij) na Wikimedia Commons
(rusky) Pravoslavná encyklopedie