Anton von Triulzi

Anton von Triulzi
Velitel C. k. námořní akademie
Ve funkci: 1914 – 1917
Předchůdce	Richard von Barry
Nástupce	Artur Catinelli
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1915), kapitán řadové lodi (1911), fregatní kapitán (1908), korvetní kapitán (1906)
Narození	28. června 1863 Celje
Úmrtí	6. listopadu 1926 (ve věku 63 let) Štýrský Hradec
Rodiče	Anton Edler von Triulzi
Profese	admirál
Ocenění	Řád železné koruny, Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton von Triulzi (německy Anton Adalbert Wilhelm Edler von Triulzi) (28. června 1863 Celje – 6. listopadu 1926 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský admirál slovinského původu. Pocházel z důstojnické rodiny a od roku 1882 sloužil u c. k. námořnictva. Později si doplnil vzdělání v přírodních oborech na Vídeňské univerzitě a byl účastníkem vědeckých expedicí do Rudého moře. Uplatnil se také jako pedagog a spisovatel, jako námořní důstojník byl později velitelem několika válečných lodí. V roce 1912 byl penzionován, ale za první světové války reaktivován. V letech 1914–1917 zastával funkci velitele C. k. námořní akademie a v roce 1915 dosáhl hodnosti kontradmirála. Po rozpadu monarchie žil v soukromí ve Štýrsku.

Životopis

Křižník SMS Zenta, vlajková loď kapitána Triulziho v letech 1909–1910

Byl synem c. k. plukovníka Antona Triulziho (1826–1891), který měl slovinské předky (původní příjmení Trulc). Studoval vojenskou kadetní školu v Sankt Pölten a v letech 1878–1882 absolvoval C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1882 a vystřídal službu na různých lodích. Další průpravu získal na cvičné lodi SMS Novara a v letech 1885–1886 absolvoval zaoceánskou plavbu na korvetě SMS Frundsberg pod velením kapitána Semseye. Cesta vedla ze Středozemního moře Suezským průplavem přes Rudé moře k břehům Indie, kde kotvila v Kalkatě, Madrasu, Bombaji a na Cejlonu. V roce 1886 získal hodnost praporčíka a na cvičné lodi SMS Velebich absolvoval důstojnický kurz pro obsluhu torpéd.

V letech 1892–1894 si doplnil vzdělání na Vídeňské univerzitě, kde navštěvoval přednášky z geologie, astronomie a meteorologie. Mezitím postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1892, poručík I. třídy 1896). Od roku 1895 byl několik zaměstnán u Hydrografického úřadu v Pule, kde se věnoval měření gravitace ve Středozemním moři. Jako dělostřelecký důstojník na parníku SMS Pola kapitána Potta byl účastníkem dvou vědeckých výprav do Rudého moře (1895–1896, 1897–1898). Poznatky z cest publikoval v několika odborných článcích pod hlavičkou C. k. akademie věd a umění, která tyto expedice iniciovala. Mezitím působil také u arzenálu v Pule a získal pod velení menší plavidla typu torpédových člunů. V letech 1899–1902 působil jako pedagog na C. k. námořní akademii a v roce 1902 se jako navigační důstojník na křižníku SMS Kaiser Karl VI. kapitána Dregera plavil na Dálný východ. Cesta vedla přes Suezský průplav a Indický oceán do východní Asie, kde loď kotvila v několika čínských přístavech (Hongkong, Šanghaj), další zastávky se konaly v Japonsku (Jokohama, Nagasaki) a v ruském Vladivostoku. Po návratu z této cesty byl prvním důstojníkem na křižníku SMS Zenta a korvetě SMS Frundsberg. V letech 1904–1905 byl velitelem parníku SMS Taurus, který sloužil jako staniční loď v Istanbulu.

Zámek Hof v Dolním Rakousku, sídlo C. k. námořní akademie za první světové války

V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1906) byl prvním důstojníkem na bitevní lodi SMS Erzherzog Karl kapitána Johna (1906–1907), další dva roky strávil jako velitel staniční lodi SMS Bellona vyřazené již z aktivní služby (1907–1909). Mezitím byl povýšen na fregatního kapitána (1. listopadu 1908) a v letech 1909–1910 byl velitelem křižníku SMS Zenta, který v rámci záložní eskadry kotvil v Terstu. V roce 1910 byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a k datu 1. května 1911 obdržel hodnost kapitána řadové lodi. V letech 1911–1912 byl šéfem štábu eskadry admirála Lanjuse.

K datu 1. července 1912 byl penzionován, ale na začátku první světové války se vrátil do aktivní služby. V srpnu 1914 byl jmenován velitelem C. k. námořní akademie, která byla tehdy z bezpečnostních důvodů přestěhována z Rijeky do dolnorakouského zámku Hof a později do Braunau. K datu 3. listopadu 1915 byl povýšen do hodnosti kontradmirála. Ve funkci velitele námořní akademie setrval do července 1917 a od té doby žil v soukromí.

Po odchodu do výslužby žil ve Štýrském Hradci, kde zemřel 6. listopadu 1926 ve věku 63 let.

V roce 1893 se oženil s Elisabeth Mohrovou (1868–1955), dcerou německého bankéře a konzula, manželství zůstalo bezdětné. Díky manželce byl švagrem německého admirála Reinharda Scheera (1863–1928), významného velitele císařského německého námořnictva za první světové války v Severním moři.

Tituly a ocenění

Po nobilitaci svého otce v roce 1877 užíval šlechtický titul Edler von. Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

• Vojenský záslužný kříž (1895)
• Vojenská záslužná medaile (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1912)
• komturský kříž Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1917)

Zahraničí

• rytířský kříž Řádu sv. Mořice a Lazara (1895, Itálie)
• Řád Medžidie III. třídy (1905, Osmanská říše)

Odkazy

Literatura

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 24–29 (heslo Anton von Triulzi) ISBN 3-7648-2520-0

Externí odkazy

• Anton von Triulzi in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Autoritní data	GND: 1073135284 VIAF: 316506617 WorldCat Entities: E39PBJkxKWHBmqFJ9qc7cbGvHC