Anton Ivanovič Děnikin
Šablona:Infobox Vojenský velitel
Anton Ivanovič Děnikin (Анто́н Ива́нович Дени́кин) (16. prosince 1872 - 8. srpna 1947) byl generálem ruské armády a v době občanské války v Rusku jeden z Bílých generálů.
Mládí
Anton Ivanovič Děnikin se narodil 16. prosince 1872 ve vesnici Szpetal Dolny, která je dnes součástí města Włocławek ve středním Polsku. Jeho otec Ivan Jefimovič Děnikin pocházel ze jihoruského Saratova, kde sloužil 25 let jako voják. Po odchodu do důchodu v roce 1869 se oženil s chudou polskou švadlenou Elżbietou Wrzesińskou. Celá rodina se usadila v Polsku, jež bylo součástí carského Ruska. Celá rodina žila v chudobě a po smrti Antonova otce v roce 1885 se celá situace ještě zhoršila. Aby zlepšil finanční situaci, Anton Děnikin doučoval ve škole své spolužáky. V roce 1890 nastoupil Děnikin do vojenské školy v Kyjevě, kterou dokončil o dva roky později. Neúspěšně se pokušel přihlásit na vojenskou akademii. Prvních ostrých bojů se Děnikin účastnil za rusko-japonské války v roce 1905. Po válce začal poměrně rychle stoupat v pozicích v carské armádě.
První světová válka
Po vypuknutí první světové války sloužil v Brusilově armádě ma východní frontě. V roce 1915 byl povýšen na generála. Vedl vojsko během Brusilovovy ofenzívy v roce 1916 do Rumunska. Během Únorové revoluce se pokusil Děnikin neúspěšně o sesazení svého nadřízeného v armádě. Za tento čin byl uvězněn.
Občanská válka
Během tzv. Říjnové revoluce se podařilo Děnikinovi útéct. V jižním Rusku se spojil s bývalými carskými důstojníky a založit Dobrovolnickou armádu. Ta se účastnila ruské občanské války na straně bělogvardějců. V roce 1918 se stal vrchním velitelem. Vedl armádů bělogvardějců při útoku na Moskvu. Jedním z těch, kdo Děnikina podporovali, byl i politik a vrah Rasputina Vladimir Puriškevič. Děnikinova armáda postupovala velice rychle, ale někdejší velitel Rudé armády Trockij uzavřel spojenectví s anarchistickou ukrajinskou armádou (tzv. Černou armádou vedenou Nestorem Machnem. Děnikinova armáda byla zdecimována během orelsko-kromské operace 400 kilometrů jižně od Moskvy v listopadu roku 1919. Posléze se Rudá armáda otočila proti svému někdejšímu spojenci a zlikvidovala Machnovu Černou armádu. Zbývající Děnikinovy jednotky se pak soustředily na Krymském poloostrově. V dubnu 1920 v tváří tvář neodvratné porážce Děnikin rezignoval na post velitele armády a odplul do Konstantinopole.
Exil
Několik měsíců žil v Anglii, pak v Belgii a Maďarsku. Od roku 1926 žil ve Francii. Ačkoli nikdy nepřestal vystupovat proti bolševikům, stáhl se na okraj exilového hnutí. I to však stačilo bolševikům, aby se pokusili Děnikina unést do sovětského Ruska. Děnikin byl velice nadaný spisovatel. Během života v exilu napsal spoustu prací o bojích během první světové války a následné ruské občanské válce.
Druhá světová válka
V roce 1940 byl po porážce Francie nacistickým Německem opustil Paříž, aby se vyhnul uvěznění nacisty. Byl však zajat. Odmítl jakékoliv použití jeho osoby pro nacistickou antisovětskou propagandu. Němci Děnikina vykázali na venkov, kde ho hlídali. Děnikin po celou dobu svého vězení odmítal antisemitismus. Ke konci války silně apeloval na západní spojence, aby ruské zajatce násilně nevraceli do SSSR, kde je podle jeho správného tušení čekala smrt nebo vězení. Bohužel byl neúspěšný.
Smrt
Od roku 1945 do své smrti v roce 1947 žil Děnikin v New Yorku v USA. Děnikin zemřel 8. srpna 1947. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami na hřbitově Detroitu. Dcera Děnikina Marina Denikinovová požádala úspěšně v roce 2005 o ruské občanství. Se souhlasem tehdejšího ruského prezidenta Putina pak byly ostatky genrála Děnikina převezeny z USA do Ruska a pohřbeny v Moskvě.
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anton Ivanovič Děnikin
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Ivanovič Děnikin na Wikimedia Commons
