Anton Geesink

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anton Geesink
Anton Geesink 1961.jpg
Narození 6. dubna 1934
Utrecht
Úmrtí 27. srpna 2010 (ve věku 76 let)
Utrecht
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
zlato LOH 1964 bez rozdílu vah
Mistrovství světa v judu
zlato MS 1965 těžká váha
Mistrovství Evropy v judu
zlato ME 1959 těžká váha
zlato ME 1960 těžká váha
zlato ME 1961 těžká váha
zlato ME 1962 těžká váha
zlato ME 1963 těžká váha
zlato ME 1964 těžká váha
MS v judu - bez omezení
zlato MS 1961 bez rozdílu vah
ME v judu - bez omezení
zlato ME 1953 bez rozdílu stupňů
zlato ME 1954 bez rozdílu stupňů
zlato ME 1957 bez rozdílu stupňů
zlato ME 1958 bez rozdílu stupňů
zlato ME 1959 bez rozdílu stupňů
zlato ME 1960 bez rozdílu stupňů
zlato ME 1961 bez rozdílu vah
zlato ME 1962 bez rozdílu vah
zlato ME 1963 bez rozdílu vah
zlato ME 1964 bez rozdílu vah
zlato ME 1967 bez rozdílu vah
stříbro ME 1955 bez rozdílu vah

Antonius Johannes „Anton“ Geesink [Anton Chésink] (6. dubna 193427. srpna 2010, Utrecht, Nizozemsko), byl reprezentant Nizozemska v judu. Jde o největší osobnost evropského sportovního juda v jeho historii.[zdroj?]

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

  • olympijský vítěz z roku 1964
  • mistr světa z roku 1961 a první západní judista, který porazil zástupce kolébky juda
  • celkem 24 titulů mistra Evropy
    • 6× ve váhových kategoriích
    • 11× bez omezení (váha / stupeň)
    • 4× v technických stupních
    • 3× v týmové soutěži (1953, 1960, 1961)

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v dělnické čtvrti v Utrechtu. Odmala rád sportoval – hrál fotbal, závodil na kole, zápasil, vzpíral apod. Nejvíce ho však uchvátilo judo. Seznámil se s ním, když jejich tělocvičnu navštívil instruktor z Francie. Geesink nebyl dobrým žákem, proto hned po základním škole šel pracovat na stavbu jako pomocný dělník. Při této práci nabral svoji pověstnou sílu. Vítězil převážně na zemi. Soupeře unavil a následně dostal na zem a do držení. S věkem a s pravidelnými návštěvami Japonska se naučil obstojně i techniku v postoji – velmi účinná byla především jeho uči-mata.

Od poloviny padesátých let 20. století neměl v Evropě konkurenta. Na začátku 60. let měl již dostatečné zkušenosti a techniku na to, aby v kombinaci se svými parametry (byl o hlavu vyšší než Japonci) mohl zástupce kolébky juda porazit. Na mistrovství světa v roce 1961 porazil ve finále Kodži Soneho a zapsal se nesmazatelně do dějin juda jako první západní judista, který získal vítězství na úkor zástupců kolébky juda. V roce 1964 svůj úspěch zopakoval na olympijských hrách v Tokiu, kdy nedal šanci domácímu Kaminagovi. Geesink se dá považovat za prototyp nového sportovního směřovaní juda. Sportovec odhodlaný a fyzicky zdatný, mající respekt k soupeři, ale ne strach, zná své možnosti. Tyto vlastnosti jsou ve sportovním judu daleko důležitější než vytříbená technika.

Geesink ukončil sportovní kariéru celkem čtyřikrát. Poprvé po vyhraném mistrovství světa v roce 1961, podruhé po olympijských hrách v roce 1964, potřetí v roce 1965. V tomto roce ho sužovala různá zranění – na mistrovství Evropy si v soutěži týmů natrhl sval a v individuálních soutěžích potom nestačil v semifinále na své soupeře. V roce 1967 ohlásil comeback, získal svůj další titul mistra Evropy, ale před mistrovstvím světa v roce 1967 se opět zranil. Poté, co se potvrdilo, že judo nebude součástí olympijských her v roce 1968, ukončil sportovní kariéru definitivně.

Geesinkův přínos pro evropské sportovní judo byl obrovský. V 60. letech s sebou vytáhl na špičkovou úroveň několik svých krajanů. Wim Ruska se stal dokonce jeho důstojným nástupcem co do rivality s japonskými soupeři. Inspiroval celou řadu chlapců z jiných, i tehdy málo judistických zemí k tréninku. V roce 1966 navštívil jako čestný host Prahu, kde probíhalo první akademické mistrovství světa v judu.

Po skončení sportovní kariéry pracoval, mimo krátkých epizod mezi profesionálními zápasníky nebo hraní ve filmu, jako funkcionář v domácím i mezinárodním sportu. O judu napsal několik publikací. Jedno období byl členem Mezinárodního olympijské výboru a nevyhnul se skandálu s hlasováním pro olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002. Na jeho návrh se zápasící judisté od sebe odlišují barvou judogi (bílá vs. modrá). V roce 1997 mu Mezinárodní judistická federace udělila 10. technický stupeň (judan). Kodokan (nejstarší a nejvýznamnější japonská škola juda) však udělení judanu až do jeho smrti (2010) nepotvrdil.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Váhové kategorie[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967
17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33
těžká váha
Mistrovství světa 1.
Mistrovství Evropy 1. 1. 1. 1. 1. 1. 4.

Bez omezení (váhy / tech. stupně)[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967
17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33
Olympijské hry 1.
Mistrovství světa 3. 5. 1.
Mistrovství Evropy ? 1. 1. 2. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 4. 1.

Technické stupně[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963
17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29
1.K 1.D 3.D 4.Dan
Mistrovství Evropy 2. 1. 1. 1. 1.

Podrobnější výsledky[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie skupina A semifinále finále
LOH 1964 bez rozdílu vah výhra
Spojené království Alan Petherbridge
výhra
Japonsko Akio Kaminaga
výhra
Austrálie Ted Boronovskis
výhra
Japonsko Akio Kaminaga

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MS 1965 těžká váha výhra
Austrálie John Oostermann
výhra
Západní Německo Peter Herrmann
výhra
Japonsko Seidži Sakaguči
výhra
Sovětský svaz Parnaoz Čikviladze
výhra
Japonsko Micuo Macunaga

Mistrovství světa - bez omezení[editovat | editovat zdroj]

Rok 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MS 1956 x výhra
Kambodža Étienne Plaige
výhra
Argentina Reynaldo Forti
výhra
USA Vince Tamura
prohra
Japonsko Jošihiko Jošimacu
-
MS 1958 výhra
Filipíny Bonkan
výhra
Indonésie Lien Kwenho
výhra
Kambodža Prock
prohra
Japonsko Kimijoši Jamašiki
- -
MS 1961 výhra
Indonésie Suddžono
výhra
Francie Michel Bourgoin
výhra
Jugoslávie Stojan Stojaković
výhra
Japonsko Akio Kaminaga
výhra
Japonsko Hitoši Koga
výhra
Japonsko Kodži Sone

Reference[editovat | editovat zdroj]

Několik článků z časopisu Black Belt – volně přístupný na serveru books.google.com.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]