Přeskočit na obsah

Antonín Vojtěch Hnojek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Veledůstojný pán
Antonín Vojtěch Hnojek
Antonín Vojtěch Hnojek
Antonín Vojtěch Hnojek
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1822
Osobní údaje
Rodné jménov němčině Anton Adalbert Hnogek
Datum narození5. prosince 1799
Místo narozeníBrandýs nad Labem
České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí23. ledna 1866 (ve věku 66 let)
Místo úmrtíNymburk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Vyznánířímskokatolické
Povoláníduchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Vojtěch Hnojek (též německy jako Anton Adalbert Hnogek, 5. prosince 1799, Brandýs nad Labem[1]23. ledna 1866, Nymburk[2]) byl český katolický kněz, český národní buditel a obrozenec, autor teologických spisů, povídkář, biskupský notář, děkan libochovický, c.k. dvorní kaplan, člen Matice české, profesor pastorální teologie a pedagog.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z nemajetné rodiny avšak jeho mnohostranné nadání způsobilo, že mohl studovat a nastoupit kněžskou dráhu. Vysvěcen byl v roce 1822 a začal působit jako kaplan v Českém Dubu. Již v této době se zabýval psaním a posílal své články do časopisů Hyllos a Čechoslav. V roce 1824 se stal profesorem pastorální teologie v biskupském semináři v Litoměřicích. V letech 18311849 zastával děkanský úřad v Mělníku. Do Litoměřic přijížděl však tehdy často jako profesor pastýřského bohosloví. V roce 1849 získal hodnost probošta v Bohosudově. V letech 18521862 působil jako děkan v Libochovicích. Zde jeho kněžské a vlastenecké působení vyvrcholilo. Obdržel sice několik čestných církevních hodností, avšak nakonec musel poměrně záhy nastoupit pro nemoc do penze. Odešel do Nymburka, kde začal sbírat lidové písně, ale kde také 23. ledna 1866 v naprostém zapomenutí zemřel.

Charitativní činnost

[editovat | editovat zdroj]

Pozoruhodným bylo, že věřícím poskytoval nikoliv jenom duchovní posilu, nýbrž také rozmanitou peněžní, materiální a jinou konkrétní pomoc. Na Libochovicku, podobně jako předtím v Mělníku, rozdal velké peněžní obnosy přestárlým, nemocným a zchudlým lidem. Šel v tomto směru cílevědomě příkladem – a vyvolával obdobné lidumilné činy také u dalších zámožných lidí.

Na Mělnicku i v dolním Poohří pomáhal užitečnými radami hospodářům. Dobře se vyznal v pěstování plodin či dobytka, sledoval nové pronikající tendence a doporučoval venkovanům úspěšnější postupy při polních i domácích pracích. A lidé tuto jeho působnost rádi přijímali. Úměrného vděku za tyto své altruistické i vlastenecké snahy se ovšem nedočkal.

Hnojek byl autorem řady teologických spisů. Často bývá citována jeho vícedílná "Liturgika", jejíž výtisk zaslal litoměřickému biskupovi Hillemu, který mu za odměnu zaslal 6 dukátů. Proslul však i psaním živých mravoučných fejetonů či básní, které se těšily dobově značné oblibě. Při literární činnosti své měl na zřeteli hlavně prostý lid a mládež, na něž se snažil působit poučnými a vzdělávacími spisy, které by šlechtily srdce.

Pro mládež přeložil několik povídek od německého spisovatele kněze Krištofa Schmida (Christoph von Schmid).

Proslul také jako "řečník duchovní"; přispíval teologickými články do časopisů: „Sbírky výkladův na kázání“, Časopis katolického duchovenstva, „Blahověst“, „Poutník z Prahy“ a do „Slovníku Naučného“.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Otčenáš w desateru modliteb pro djtky, Vydavatel Šollo- a Landauská knihtiskárna, s. 47, 1824
  • Kwětný Kossjček : powjdka pro kwetaucý wěk, 1825
  • Kanárek ; Swatojanská muška ; Lesnj kaple : powjdky pro mládež a přátele gegj, 1827
  • Nebe a země kljč, čili Wšesrozumitelnj začátkowé učenj o nebi a zemi, 1843
  • Katechismus o swatých obřadech cjrkwe katolické, Vydáno 1846
  • Tělo lidské s ohledem na duši lidskou : všesrozumitelné učení o člověku, 1853
  • Katechismus o svatých obřadech církve katolické, Vydáno 1855
  • Krátký dějepis církve Páně s obzvláštním ohledem na Českou vlast, 1871

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]