Antonín Truhlář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín Truhlář
Antonín Truhlář
Narození 5. listopadu 1849
Lično
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. září 1908 (ve věku 58 let)
Praha-Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání pedagog a spisovatel
Národnost Češi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Truhlář (5. listopadu 1849 Lično[1]10. září 1908 Královské Vinohrady[2]) byl český středoškolský profesor, literární historik a klasický filolog. Od roku 1873 vyučoval na českých gymnáziích, v roce 1901 se stal ředitelem pražského akademického gymnázia. Ve vědecké práci se zaměřil zejména na shromažďování, překlady, publikaci a popularizaci děl latinsky píšících českých spisovatelů humanistického směru (16. století).

Život[editovat | editovat zdroj]

Navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, poté vystudoval pražskou filosofickou fakultu. V letech 1873–4 suploval na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1874 si doplnil zkoušku z klasické filologie, což mu umožnilo stát se řádným učitelem. Zhruba rok vyučoval na gymnáziu v Domažlicích, načež nastoupil na jičínské gymnázium vedené Františkem Lepařem. Od roku 1883 byl profesorem pražského akademického gymnázia, v roce 1901 byl jmenován jeho ředitelem.[3]

Ve volném čase se zaměřil na literární historii, zejména české spisovatele humanistického směru ze 16. století.[3] Velké úsilí i finanční prostředky věnoval na shromažďování starých, většinou latinsky psaných knih. Získané literární památky pak kompletoval (často se zachovaly jen zlomky) a kriticky zpracovával. Jeho snahou bylo, oživovat památku na dávno zemřelé autory. Pro svou generaci tak znovu objevil například prvního českého filologa Zikmunda z Jelení nebo zapomenutých 35 básníků, kteří latinsky opěvovali zemřelého Veleslavína.[4]

Truhlář byl známý především v odborných kruzích. Ocenil jej Josef Svatopluk Machar (v Konfesích literáta), k jeho přátelům patřili Zikmund Winter a Alois Jirásek.[4] Za vědeckou práci byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk (1888), řádným členstvím v České akademii (1890) a funkcí tajemníka III. třídy České akademie (1898).[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • České literární práce Krištofa Mathebaea Bohdaneckého
  • Ezopovy Jana Albína Fabule a Brantovy rozprávky (1901)
  • František Šír : pokus životopisný (1882) – životopis bývalého ředitele jičínského gymnázia
  • O českých překladech z antických básníkův latinských a řeckých za doby střední (XV-XVIII. st.) (1885–7)
  • Politia historica M. Daniele Adama z Veleslavína
  • Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě (spoluautor)
  • Výbor z literatury české : Doba nová (1886 a několik dalších vydání)

Přispíval do Ottova slovníku naučného (pod zkratkou Thř), kde zpracoval například souhrnný přehled české literatury v hesle Čechy. Podílel se i na německy psané encyklopedii Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d Antonín Truhlář. Národní listy. 1908-09-11, roč. 48, čís. 251, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-05-27]. 
  4. a b FLAJŠHANS, Václav. Antonín Truhlář †. Národní listy. 1908-09-12, roč. 48, čís. 252, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-05-27]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽLÁBKOVÁ, Ludmila. Antonín Truhlář (1849 – 1908), literární historik, editor humanistické literatury. Orlické hory a Podorlicko. Roč. 2005, čís. 13, s. 323-332. Dostupné online [cit. 2011-05-28]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]