Antonín Los

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Los
Narození 25. května 1864
Třebotov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. května 1923 (ve věku 58 let)
Smíchov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Los (25. květen 1864, Třebotov[1]1. květen 1923, Smíchov[2]) byl český stavitel, geodet, specialista na projekci a stavbu staveb z litého betonu. Autor prvního betonového silničního mostu v Čechách (1896).

Život[editovat | editovat zdroj]

Za svého života se hlásil k šlechtické rodině Ottů z Losu[3]. Pocházel ze zemědělské rodiny žijící po několik generací v obci Třebotov (okr. Praha-západ). Narozen 25. května 1864 jako prostřední z pěti dětí domkáře Antonína Lose (v matrice psaného jako Loš) a Anny, rozené Jelínkové v Třebotově čp. 44. V době Velké války byl obviněn ze špionáže a internován[3]. Po celý svůj život zůstal svobodný. Zemřel v Praze na Smíchově 1. května 1923, pohřben byl na hřbitově v rodném Třebotově.

Studium[editovat | editovat zdroj]

V roce 1883 absolvoval v Praze První českou reálku[4] a zahájil studium na české technice v Praze. Patřil mezi vynikající studenty, což vedlo v roce 1885 k udělení studijního stipendia[5]. Finanční podporu, určenou k studijním cestám, obdržel i v roce 1894 od rady města Prahy. Los díky tomuto stipendiu navštívil severoitalská města (Terst, Milán, Turín) a jak do žádosti podporu uvedl, zájem jeho studia byly: dráhy, betonové stavby, vliv komunikací na rozvoj obchodu a průmyslu, na národohospodářství a na blahobyt společnosti[6].

Cesta kolem světa[editovat | editovat zdroj]

Poté, co jej studijní cesty zavedly do většiny evropských států, rozhodl se Antonín Los připravit a podstoupit studijní cestu kolem světa. Jeho záměrem bylo z Evropy odplout do severní Ameriky. Procestovat ji z východu na západ. Přeplout do Japonska, odtud do tehdejšího Mandžuska. Do Evropy se vrátit vlekem po transsibiřské magistrále. Logistické přípravy a získání finančních prostředků probíhaly v roce 1901. Na cestu se A. Los vydal 19. března 1902. Německou lodí Korunní princ Vilém vyplul z Brém do New Yorku. V tomto městě zůstal delší čas. Posléze se vydal na cestu Spojenými státy a navštívil například města Boston, Filadelfie, Baltimore, Washington, Cincinnati, Chicago, Omaha. Cestu zakončil v městě San Francisco. Plánovanou plavbu do Japonska přehodnotil a dokončení své cesty kolem světa odložil na příští rok (již ji neuskutečnil). Tou dobou v Japonsku propukla epidemie cholery. Proto se ze San Franciska vydal zpět na východní pobřeží Spojených států a odtud do Evropy. Na cestě trvající šest měsíců, o délce 49 tisíc kilometrů, utratil šest tisíc korun (do čehož nepočítal náklady na pořízení fotografií, pohlednic, fotoaparátu)[7]. Losova cesta Spojenými státy měla studijní charakter. Zajímal se především o inženýrské stavby, komunikace a mosty. Po návratu domů se rozhodl o získané poznatky podělit se svými kolegy a to na stránkách odborných časopisů (např. Technický obzor) a na přednáškách. Poprvé o své cestě přednášel v Praze Spolku architektů a inženýrů v království České. Popis své cesty rozdělil do dvou přednášek (9. a 16. ledna 1903)[8]. O několik měsíců později (31. březen) se k tématu ve třetí přednášce v pražské Měšťanské besedě se vrátil. V Brně, pro Spolek českých inženýrů a architektů v markrabství Moravském, přednášel 19. ledna 1903[7].

Architekt, stavitel[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení vysokoškolského studia přijal roku 1890 zaměstnání při stavbě drážďanského vlakového nádraží, o čemž o několik let později (1894) přednášel v Praze[9]. V roce 1896 u pražského místodržitelství podstoupil dvě zkoušky. Po jejich úspěšném splnění byl v květnu uznán úředně oprávněným stavebním inženýrem[10] a červenci úředně oprávněným civilním geometrem, stavitelem a stavebním inženýrem[11]. Po složení zkoušek Antonín Los založil v Praze firmu, nabízející projekci a stavbu železničních, mostních, vodních a kanalizačních staveb, realizovaných především betonem. Jednou z jeho prvních a nejvýznamnějších realizací se v roce 1896 stala projekce a stavba prvního silničního betonového obloukového mostu v Čechách, překlenující říčku Rokytku. Most dodnes existuje a je osazen pamětní deskou s nápisem:

Most pres Rokytku - deska
První betonový most silniční v

Čechách

Na maximální zatížení pohyblivé 1000 kg/m2

projektoval a v 35 dnech vystavěl

INGENIEUR ANTONÍN LOS

ingenieur, stavitel a geometr

28. 9. 1896

Dalšími projekty a realizacemi Antonína Losa bylo například v roce 1897 zřízení betonové kanalizace v Praze – Libni[12]. Na přelomu let 1897 a 1898 bourání části pražských hradeb (např. Říšská brána)[13]. Po roce 1900 stavba Škodovy střelnice v Bolevci na okraji Plzně[14] a regulace řeky Labe ve Dvoře Králové nad Labem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu Římskokatolická církev Třebotov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Římskokatolická církev, Kostel sv. Filipa a Jakuba, Praha, Smíchov
  3. a b Otta z Losu, In. Česká revue, roč. 21 (1928–1929), č. 3, s. 155
  4. Abiturienti české reálky, In. Národní listy, roč. 48 (1908), č. 166 (17. 6.), s. 4
  5. Program cís. král. české vysoké školy technické v Praze na studijní rok 1885–6, Praha, 1885, s. 59
  6. Svatošová, Hana: Cesta na jih za peníze hlavního města Městská cestovní stipendia pro absolventy vysokých škol technických v Praze, In. s. 160
  7. a b Novotný, František Xav.: Ze spolku českých inženýrů v markrabství Moravském, In. Moravská orlice, roč. 41 (1903), č. 20 (25. 1.), s. 2
  8. Český inženýr o cestě kolem světa, In. Národní listy, roč. 43 (1903), č. 10 (10. 1.), s. 3
  9. Přednášky, In. Národní listy, roč. 34 (1894), č. 86 (29. 3.), s. 4
  10. Osobní, In. Národní listy, roč. 36 (1896), č. 149 (31. 5.), s. 3
  11. Osobní, In. Národní listy, roč. 36 (1896), č. 190 (12. 7.), s. 3
  12. Betonovou kanalisaci, In. Národní listy, roč. 37 (1897), č. 21 (21. 1.), s. 4
  13. Strahovská brána zbořena, In. Národní listy, roč. 37 (1897), č. 259 (18. 9.), s. 3
  14. inzerát, In. Budivoj, roč. 36 (1900), č. 50 (22. 6.), s. 4