Antonín Kuchař (sochař)
| Akad. sochař Antonín Kuchař | |
|---|---|
| Narození | 13. prosince 1919 Olomouc  Československo |
| Úmrtí | 16. července 1997 (ve věku 77 let) Karlovy Vary Česko |
| Vzdělání | akademický sochař |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | sochař, medailér |
| Aktivní roky | po 2. světové válce |
| Manžel(ka) | Erna Gizela Kuchařová-Zuberová |
| Příbuzní | sochař Alois Zuber, tchán |
| Významná díla | • pomník Jurije Gagarina v Karlových Varech (společně s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou) • socha Hygie v Karlových Varech (společně s Ludmilou Vojířovou) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Sochař a medailér Antonín Kuchař (13. prosince 1919, Olomouc – 16. července 1997, Karlovy Vary) patřil k nejvýraznějším uměleckým osobnostem poválečného Karlovarska. Tvořil převážně se svojí manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 13. prosince 1919 v Olomouci. V letech 1934–1938 vystudoval kamenosochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší a v letech 1938–1939 a 1945–1946 Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Otakara Španiela.[1][2]
Za války pracoval v totálním nasazení v Drážďanech. Zde se seznámil s dcerou sochaře Aloise Zubera, sochařkou a keramičkou Ernou Gizelou Zuberovou. Po válce oba odešli (pěšky) do Karlových Varů, kde se natrvalo usadili. Manželství uzavřeli v roce 1946 v Lokti. Po většinu společného života tvořili i společná umělecká díla.[3][4]
Antonín Kuchař zemřel 16. července 1997 v Karlových Varech; svoji ženu přežil o 17 let. Sochařský pár žil a také měl ateliér v domě, který byl původně městskou věznicí. Tento památný objekt byl pro dezolátní stav po roce 2006 zbourán a zbytky sochařských děl z padesátých let byly uloženy v Karlovarském muzeu.[1][2]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Mnohé z prací manželů Kuchřových jsou dnes známy jen z fotodokumentace a ze seznamů v katalozích kolektivních výstav, jejich další osudy už nelze vysledovat. Některé práce se zachovaly na veřejných prostranstvích, komorní tvorba se stala součástí uměleckých sbírek západočeských galerií.[1][2][5]
Výběr prací:
- 1947–1948 – pískovcové sochy T. G. Masaryka pro obce Svatavu a Krásno, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, obě sochy byly po roce 1948 zničeny (ve Svatavě až v roce 1969)
- 1955 – pískovcová socha Hygieia v Sadové kolonádě v Karlových Varech, společné dílo se sochařkou a designérkou porcelánu Ludmilou Vojířovou[6]
- kolem 1960 – reliéf Vesmír, společně s Františkem Jelínkem, ve foyer bývalého divadla v Sokolově, alegorická figura letící ženy, bronz(?), případně patinovaná sádra, nezvěstný
- 1966 – plastika Radost, trachyt, původně v Sokolově na sídlišti Ovčárna, neznámo kdy přesunuta do Chodova, kde se nyní nachází v prostorách tamní umělecké školy
- 1973–1975 – Rudoarmějec pro obec Nejdek, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, pomník byl odhalen v květnu 1975 v souvislosti s 30. výročím osvobození Československa, po listopadové revoluci byl přemístěn na hřbitov
- 1974–1976 – plastika Nový život, pískovec, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, odhaleno 1989 v parku Anny Politkovské v Karlových Varech
- 1975 – pomník Jurije Gagarina, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou, socha byla původně před Vřídelní kolonádou, později převezena ke karlovarskému letišti
- před 1980 – reliéfy pro mariánskolázeňskou kolonádu, společné dílo s manželkou Ernou Gizelou Kuchařovou-Zuberovou; na slavnostním odhalení cyklu v roce 1981 byl přítomen sám, manželka již nežila
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
V roce 2018 se v Galerii umění Karlovy Vary konala souborná výstava Antonína Kuchaře a Gizely Erny Kuchařové-Zuberové.[5]
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Antonín Kuchař [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c Kuchař Antonín [online]. PUBLICART – Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Erna Gizela Kuchařová [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
- ↑ Erna Gizela Kuchařová [online]. PUBLICART – Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Sochaři Antonín a Gizela Kuchařovi [online]. Galerie umění Karlovy Vary [cit. 2020-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-22.
- ↑ Ludmila Vojířová – Hygieia [online]. Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Antonín Kuchař – článek na stránkách Centrum pro dějiny sochařství, informační portál věnovaný modernímu a současnému sochařství v České republice [cit. 2020-04-10]
- Kuchař Antonín – článek na stránkách PUBLICART, Centrum pro výzkum ve veřejném prostoru při GAVU Cheb [cit. 2020-04-10]
- Sochaři Antonín a Gizela Kuchařovi Archivováno 22. 2. 2020 na Wayback Machine. – článek na stránkách Galerie Umění Karlovy Vary [cit. 2020-04-10]
