Antonín Horák (režisér)
| Antonín Horák | |
|---|---|
| Narození | 2. června 1918 Topolná,  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. června 2004 (ve věku 86 let) Zlín,  Česko |
| Místo pohřbení | Lesní hřbitov ve Zlíně |
| Národnost | česká |
| Občanství | Československo a Česko |
| Země | Česko |
| Vzdělání | měšťanská škola (Masarykova škola) |
| Povolání | kameraman, režisér a a amatérský luštitel starých písem |
| Domovské město | Zlín |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Horák (2. června 1918 Topolná – 29. června 2004 Zlín[1]) byl český filmový režisér, kameraman, fotograf a amatérský luštitel starých písem.
Život
[editovat | editovat zdroj]Své dětství prožil v obci Spytihněv, kde se při polních pracích seznámil s archeologií díky četným nálezům hliněných střepů.[2] Po přestěhování rodiny do Zlína navštěvoval měšťanskou školu (Masarykovu školu), kde se seznámil s Jaroslavem Novotným, průkopníkem školního a instruktážního filmu. Právě Novotný jej po druhé světové válce získal pro práci ve Filmovém studiu Gottwaldov na Kudlově. Než přešel k filmu, vyučil se ševcem v Baťových závodech.[1]
Jako kameraman začínal v ateliéru Karla Zemana, kde se podílel na snímcích Inspirace (1949) a Král Lávra (1950). V roce 1950 se zúčastnil cesty Emanuela Kaněry do Číny, jejímž výsledkem byl dokument Bojující Čína (1950).[1]
Pracoval také na sérii filmů o panu Prokoukovi a jako druhý kameraman Václava Pazderníka na Zemanově filmu Cesta do pravěku (1955). V témže roce, po natáčení snímku Pan Prokouk přítel zvířátek, Zemanův ateliér opustil.[1]
Přešel do ateliéru Hermíny Týrlové a od roku 1959 se stal jejím stálým spolupracovníkem. V druhé polovině 50. let natáčel také reklamní filmy například loutkový snímek Krémy Svit. Ředitel studia Aleš Bosák mu následně poskytl příležitost realizovat vlastní projekty jako režisér a animátor. Jeho profesionální dráha je úzce spojena s úspěchy filmů Hermíny Týrlové, na nichž se dlouhodobě podílel.[1]
Výběr z jeho filmařských prací:[1]
| Rok | Dílo | Pozice |
|---|---|---|
| 1947 | Pan Prokouk v pokušení | Kameraman |
| 1947 | Vzpoura hraček | Kameraman |
| 1948 | Pan Prokouk filmuje | Kameraman |
| 1949 | Pan Prokouk vynálezcem | Kameraman |
| 1962 | Dvě klubíčka | Kameraman |
| 1966 | Sněhulák | Kameraman |
| 1968 | Okružní jízda | Kameraman |
| 1973 | Dráťáci | Kameraman |
| 1974 | Krajkový šátek | Kameraman |
| 1974 | Králův kalich | Herec (hrál Antonína Mariniho) |
| 1980 | Nová Karkulka | Kameraman, režisér, scenárista |
| 1988 | Strašidlo z vesmíru | Kameraman, režisér |
| 1990 | Archa bláznů | Herec (hrál sekundáře Jevgenije Fjodoryče Chobotova) |
Amatérská badatelská činnost
[editovat | editovat zdroj]Poslední dvě desetiletí svého života se intenzivně věnoval výzkumu původu písma. Své teorie publikoval v knize O Slovanech úplně jinak,[3] v níž prezentoval hypotézu o praslovanském původu tzv. zvukového písma a jeho univerzálním rozšíření v neolitických kulturách po celém světě.[1][4] Na překladech těchto znaků spolupracoval s Ing. Petrem Kovářem.[2][3] Jeho teorie, podle níž jsou tyto neolitické symboly čitelné v praslovanštině, nebyla akademickými historiky a lingvisty přijata a je považována za pseudovědeckou. Sám Horák však byl přesvědčen, že jako první na světě toto písmo rozluštil.[5]
Kniha O Slovanech úplně jinak[6] shrnuje celoživotní badatelskou práci Antonína Horáka a představuje jeho kontroverzní hypotézu o původu písma. Kniha je výsledkem dvacetiletého autorova bádání, které nabízí nový a překvapivý pohled na dávnou společnost a nejstarší písemnosti, odlišný od „oficiální vědy".[7] Horák v ní tvrdí, že nejstarší známá písma včetně krétského lineárního písma A jsou ve skutečnosti „praslovanským“ zvukovým písmem.[8] Jeho teorie stojí na předpokladu, že Slované či Praslované byli autochtonním, vysoce vyspělým národem v Evropě již v neolitu. Jejich archaický, dnešním Slovanům srozumitelný jazyk v těchto nápisech rozpoznával. Horák metodou akrofonie[pozn. 1] „překládá“ texty a vykládá je jako administrativní záznamy poddaných pro palácovou správu.[8] Jeho práce je neakademickým pokusem o revizi dějin písma a starověkých dějin Slovanů. Hlavní teze knihy, že Slované obývali Egejskou oblast před Řeky a znali písmo již tisíce let, jsou v přímém rozporu s veškerými poznatky moderní historie, archeologie a lingvistiky. Jeho teorie jsou vědeckou obcí odmítány jako pseudovědecké. Kniha tak zůstává kuriózním svědectvím osobního přesvědčení autora a je přijímána pouze v okrajových, alternativních kruzích.[4] Podle alternativních autorů je naopak považována za „převratnou a zcela vysvětlující teorii" o původu Slovanů v souladu s védickým učením a dokazuje jednotný prapůvod světových písem a jazyků.[9]
Kniha byla znovu vydána v roce 2024 jako reprint vydání z roku 1991.[7]
Je také autorem knihy vzpomínek Světla a stíny zlínského filmu.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přiřazení hlásky podle obrázku znaku, např. znak „oko“ pro hlásku „O“.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 Antonín Horák (1918). FDb.cz [online]. BigZoom a.s. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- 1 2 Antonín Horák | životopis, informace | ČBDB.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- 1 2 DATABAZEKNIH.CZ. Antonín Horák - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- 1 2 MATĚJKA, Jiří. O Slovanech úplně jinak – I. [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ Antonín Horák 100 [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. O Slovanech úplně jinak - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- 1 2 CZ, Zakazané vzdělani. O Slovanech úplně jinak - Antonín Horák - Zakázané vzdělání. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- 1 2 HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. 1. vyd. Vizovice: Lípa, 1991. 318 s. (Za svědky minulosti; sv. 1). ISBN 80-87206-15-0. S. 19–21, 26, 29.
- ↑ O Slovanech úplně jinak .... www.veraoveckova.cz [online]. [cit. 2025-11-15]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Světla a stíny zlínského filmu - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-12-13]. Dostupné online.
