Antonín Brouček

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Brouček OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Sliby 
            dočasnépřed rokem 1658
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české provincie františkánů (1672-1675)
Osobní údaje
Rodné jménoVilém Brouček
Datum narozenípřed rokem 1638
Místo narozeníKopidlno
Datum úmrtí20. květen 1690
Místo úmrtíBechyně
Místo pohřbenífrantiškánský chrám v Bechyni
Povoláníteolog, profesor
Ovlivnilskotismus
Významné díloDomus sapientiae Scoti
Řády a oceněnílector iubilatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Brouček OFM, rodným (křestním) jménem Vilém, zvaný též podle svého původu přídomkem z Kopidlna (? – 1690, Bechyně) byl český františkán a profesor teologie mj. pražského arcibiskupského semináře. Narodil se někdy před rokem 1638, do roku 1658 vstoupil do františkánského řádu.[1] V řádu působil jako český provinciál (1672-75), zemřel 20. května 1690 v Bechyni, kde byl i pohřben.

Přednášel na klášterních františkánských studiích, jako v letech 1679–1681 v konventu v Jindřichově Hradci, kde byl tehdy představeným Jindřich Labe a kde byl již čestně titulován jako lector jubilatus. Pro tato tříleté teologická studia měl 14 posluchačů – františkánských kleriků. Z těchto studií se dochovaly dva svazky s jeho přednáškami.[2] Kodexy obsahují 24 traktátů dále se dělících na disputace a jednotlivé kvestie, jenž postupně pokrývají všechny oblasti teologie, jak byly studentům předkládány. Jeden traktát je dopsán v květnu 1682 „in Thermis Sancti Ioannis prope Dessnam“ (tj. Velké Losiny?), kde se pro neznámou nemoc léčil, stejně jako roku 1686 v Teplicích.

Ve svých přednáškách v Bechyni se zabýval se také františkánstvím, jak dokládá jeho rukopis Breve Compendium in vitam S. Patris Francisci et sociorum ejus, cum annotationibus aliquibus circa indulgentiam Portiunculae, Montis Alvernae, Nominis Jesu, Terrae Sanctae &c.[3] napsaný roku 1677 a v dalších letech. Na 66 stranách se zabývá počátky františkánství, misiemi františkánů ve Svaté zemi (se soudobými františkánskými misionáři tamtéž udržoval Brouček písemný kontakt). Dále v kodexu najdeme zejména kázání, z nichž většinu lze se jistou dávkou nejasnosti připsat samotnému Broučkovi, šest synopsí latinských školních her – ve všech případech s biblickým námětem. Lektor tedy cvičil spolu se svými studenty a „jindřichohradeckou mládeží“ divadlo, které předváděl vzdělanějšímu lidu nebo spolubratřím o církevních slavnostech. Mezi jednotlivé rukopisy je vevázáno také deset pražských tisků, z poloviny s historickou tematikou, která dosvědčuje šíři Broučkova zájmu.

Jako učebnici filozofie pro řádová studia Brouček napsal učebnici skotistické filozofie Domus Sapientiae : Doctoris Subtilis, Joannis Duns Scoti zkráceně zvaná Domus Sapientiae Scoti.[4] Spoulautorsky se na objemném díle podílel další lektor pražských františkánských studií i arcibiskupského semináře Arnošt Schaff. Tato první tištěná učebnice skotismu v Čechách patřila k základní výbavě františkánských klášterních studií. Vytiskla ji arcibiskupské tiskárna v Praze roku 1663. Třídílná příručka o téměř 800 stranách dokládá, že Broučkovou zásluhou pronikla františkánská filozofická cesta vně hranic řádu i do obecného církevního prostředí – kněžského semináře. Rovněž mědirytové frontispisy s mnichy a chrámem moudrosti nemají žádnou spojitost se františkánstvím. Dílo je dedikováno hraběti Václavu Vojtěchu ze Šternberka (zemř. 1708).

Vznik františkánské observance a spory o striktní zachovávání řehole zachytil Brouček v díle Brevis relatio de origine et divine Religionis s. Francisci. [Pragae?, cca 1660]. 118 s.[5] Podle Vigilia Greiderera čerpajícího z dalších pramenů české provenience však dílo jen převzal a doplnil. Tato kniha se dostala na Index zakázaných knih, po odstranění litanií byla povolena.[6] Podílel se na zajištění vydání abecedně setříděné příručky biblických událostí připisované autorsky svatému Bonaventurovi s názvem Bibilia pauperum. Knihu vytiskl v Praze Urban Baltazar Goliáš roku 1666.[7] Údajně byl též autorem dnes neznámého traktátu o krupobití, později citovaného františkánem Janem Damascénem Markem.[8]

Jako vzdělanec se nemohl obejít bez solidní sbírky knih. Jako řádový lektor užíval privilegia používání osobní knihovní sbírky kromě společných klášterních knihoven.[9] Z ní se dochoval Broučkův "manuálník" obsahující opisy řádových status a akt, Broučkovu korespondenci, latinská kázání, zřejmě přímo Broučkova a další. [10] Několik desítek zde dochovaných jeho dopisů s jinými řeholníky, šlechtici a světskými vládci svědčí o Broučkově všestrannosti i diplomatické schopnosti, texty kázání a několik dalších veršů zase o jeho zálibě v poezii. Do své osobní knihovny dále například získal roku 1682, kdy působil jako provinciál, darem od Petra Ignáce Wittprahlla faráře „Rudolicensis“ prvotisk Epistoles familiares papeže Pia II..[11] Ještě téhož roku ji nechal zapsat do katalogu klášterní knihovny v Dačicích, kde patrně přebýval. Přesto knihu stále choval u sebe až do své smrti roku 1690 v Bechyni, kde pak již zůstala. V bechyňském konventu Brouček ponechal celou svou osobní knihovnu, kde se dále nacházely jeho rukopisy – latinský slovník s českým výkladem termínů (titulovaný nomenklatura, ovšem abecedně seřazený) z let 1693–1694, biblický slovník Alphabetum scripturististicum a další opisy.[12] Nezapomínal však ani na společné klášterní knihovny, pro něž vydal jako český provinciál roku 1673 knihovní řád.[13] Osobní pozůstalost Antonína Broučka uchovává archiv pražských františkánů.[14]

Jako provinciál se Antonín Brouček podílel na sestavení provinčních statut české františkánské provincie sv. Václava projednaných na kapitule v Brně v květnu 1672 a schválených následujícího roku generalátem řádu i shromážděnými českými definitory, mezi jinými i Bernardem Sannigem. Statuta zvyšující mimo jiné pravomoci provinciálů a kvardiánů na úkor nižších představených byly vytištěny pravděpodobně v Praze roku 1674.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Podle generálních statut františkánů z roku 1639 musel mít provinciál při zvolení alespoň 35 let věku a 15 let strávených v řádu. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 76 (Caput VIII, 31). 
  2. ↑ Cursus theologicus – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatury 1 Be 8/1 a 1 Be 8/2. RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. S. č. 209, 210 (s. 211-217).  Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí'. Ostrava, 2007 [cit. 5.2.2015]. Rigorózní práce. FF Ostravské Univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 353. Dostupné online.
  3. ↑ Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, 1 Be 9. RYBA. Soupisy rukopisů... (cit.), č. 211 (s. 218-221).
  4. ↑ Pro filozofické názory Broučka srov. VOPĚNKA, Petr. Místo františkána Viléma Antonína Broučka († 1690) v dějinách názorů na nekonečno. In: Františkánství v kontaktech s jiným a cizím. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009 I isbn = 978-80-7308-283-3. S. 224–228.
  5. ↑ Moravská zemská knihovna, signatura ST S-511.646. Titulní list. Podle katalogu této knihovny dílo snad tiskla jezuitská tiskárna v Praze. Další exempláře jsou ve fondu dačické františkánské knihovny uložené v roce 2014 v klášteře v Moravské Třebové.
  6. ↑ GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 714.  Jednolistový dekret kongregace pro index týkající se podmíněného vydání publikace (dat. v Římě, 21.3.1688) se dochoval vevázaný před fol. 127 v rukopise Jihočeské vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 Be 10/2. RYBA. Soupisy rukopisů... (cit.), č. 212 (s. 221-223).
  7. ↑ Má téměř 1000 stran v praktickém kapesním dvanácterkovém formátu. Dochováno např. Moravské zemské knihovně (titulní list), knihovně benediktinského opatství v Rajhradě spravované Památníkem písemnictví na Moravě,knihovně františkánů z Dačice, v roce 2014 uložené v klášteře františkánů v Moravské Třebové. Srov. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 714.. Viz též barokní katalog knihovny františkánů v Jindřichově Hradci. - Strojopisný přepis pamětní knihy jindřichohradeckého kláštera (s. 623 původní paginace) – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  8. ↑ „Gulielmus Antonius Brauczek. tract. de meteor. q. 4.“ Viz SOUKUP, Daniel. Co medle jiného od chudého františkána k očekávání? : postila Trojí chléb nebeský františkána Damascena Marka. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 146–178, zde s. 147.
  9. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2013. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 347.
  10. ↑ Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna: 1 Be 10/2, původem z knihovny františkánského kláštera v Bechyni. RYBA. Soupisy rukopisů... (cit.), č. 212 (s. 221-223).
  11. ↑ Norimbergae, 1486, dnes Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 2 Be 8.
  12. ↑ Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatury 1 Be 8/1, 1 Be 8/2, 1 Be 9, 1 Be 10/2, 1 Be 30, 1 Be 31, 2 Be 8 aj.
  13. ↑ KAŠPAR, Jan. Leges Bibliothecae z roku 1685 Bernarda Sanniga (1637–1704) v knihovně kláštera františkánů u Panny Marie Sněžné v Praze. In: Libri magistri muti sunt. Pocta Jaroslavě Kašparové. Praha: Knihovna Akademie věd ČR, 2013. S. 195–213, zde s. 202.
  14. ↑ Národní archiv (deponát), Františkáni – provincialát a konvent [Praha], inv. č. 1070 (karton 39).
  15. ↑ Dochováno ve františkánské knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, signatura O b 95. Popis tisku, okolnosti vzniku statut I jejich stručná charakteristika viz KAŠPAR, Jan. Kniha statut české františkánské provincie z roku 1673. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 51 (č. 43/2). Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. 1. produkce tiskáren na dnešním území České republiky v 16. a 17. století. Příprava vydání Anežka Baďurová (ed.). Praha: [s.n.], 2003. S. San 059-065. .
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Brouček&oldid=22573287“