Antonín Štuka
| Antonín Štuka | |
|---|---|
| Narození | 29. února 1908 Černá Hora  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. října 1942 Vratislav  Německá říše |
| Národnost | česká |
| Povolání | úředník, básník |
| Děti | Ivo Štuka |
| Příbuzní | Ilona Borská (snacha) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Štuka (29. února 1908 Černá Hora[1] – 7. října 1943 Vratislav[2]) byl český úředník vlakové pošty zapojený za druhé světové války v protinacistickém odboji. Zachycoval a ničil udavačské dopisy adresované gestapu. Po prozrazení odbojové skupiny byl zatčen a roku 1943 popraven.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Antonín Štuka se narodil 29. února 1908 v Černé Hoře u Brna jako nejstarší ze synů z devíti dětí krejčího a černohorského radního Rudolfa Štuky. Na gymnáziu i na lékařské fakultě v Brně patřil k vynikajícím studentům. Jeho studia přerušila až svatba s Marií Novotnou v létě 1929. Aby zajistil rodinu, opustil Antonín studium medicíny a přijal místo poštovního adjunkta.[pozn. 1]
Syn Ivo Štuka, pozdější básník a redaktor, se jim narodil 10. února 1930,[pozn. 2] spisovatelka Ilona Borská byla jeho snacha (která se s Antonínem Štukou nesetkala).
Odboj[editovat | editovat zdroj]
Počátkem druhé světové války pracoval Antonín Štuka u vlakové pošty. Spolu se svými přáteli a spolupracovníky založili odbojovou skupinu zapojenou „První kurýrní sbor Pravda vítězí“. Pálili balíky polní pošty, ničili svolávací lístky, otevírali vojensky důležité zásilky a vybírali jejich obsah. Zachycovali a ničili udavačské dopisy adresované gestapu.[5] V polovině listopadu 1942 byl Antonín Štuka zatčen, uvězněn a mučen v Kounicových kolejích v Brně. V červenci roku 1943 byl ve Vratislavi odsouzen a 7. října popraven.[6] Po válce byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem. Popravené odbojáře připomíná pamětní deska v budově bývalé pošty Kounicova 26.[7]
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Předválečná literární tvorba Antonína Štuky byla spíše nahodilá. V cele Kounicových kolejí napsal na útržky papíru své největší dílo – ponurou báseň „Nezapomeň“, kterou Jaroslav Seifert přirovnává k pozdějším dílům Vladimíra Holana.[6] Rukopis schovaný nejprve pod uvolněnými parketami z cely vynesl na svobodu jeho spoluvězeň V. Zeman. Vydání se dočkala v prosinci 1946.
Citát[editovat | editovat zdroj]
- ...
- A v chlopních srdce šelestí
- jak listím deroucí se brouci.
- ...
- Nezapomeň, (1942–43)
Pocty[editovat | editovat zdroj]
- Československý válečný kříž 1939
in memoriam - Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí 2. světové války v Prostějově, ve vestibulu budovy bývalé reálky.
- Pamětní deska: Kounicova 26/01, Brno
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Podle autobiografické knihy Ilony Borské Dobrodruzi s polopenzí se studií vzdal proto, aby uživil sebe a především svou nemocnou manželku.[3]
- ↑ Jeho vzpomínku na otce otiskl časopis Plamen v roce 1963.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Index narozených, Černá Hora 1872-1949, snímek 43. [s.l.]: Zemský archiv Brno Dostupné online.
- ↑ rodinná připomínka 2. výročí popravy. Svobodné noviny. 1945-10-07, s. 6. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1802-6273.
- ↑ BORSKÁ, Ilona. Dobrodruzi s polopenzí. Praha: Motto, 1999. Dostupné online. ISBN 80-7246-039-0. S. 222-223. Dostupné online po registraci.
- ↑ ŠTUKA, Ivo. Krvavým drápem do paměti. Plamen. 1963-10, s. 22. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0554-2413.
- ↑ HAJŠMAN, J. Poesie z německého vězení. Národní osvobození. 14.3.1947, roč. 18, čís. 62, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTUKA, Antonín. Nezapomeň!: [Psáno v Kounicových kolejích v zimě 1942–1943]. Praha: Jaroslav Janeček, 1946. 73-[II] s.
- ↑ MENŠ a KOPIN. Encyklopedie dějin města Brna: Osobnosti. [online]. 2.10.2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8054
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Štuka
- Antonín Štuka v Encyklopedii dějin města Brna
