Antonín Špaček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Špaček
Spacek Antonin 2004m.jpg
Narození 23. května 1917
Úmrtí 3. dubna 2007 (ve věku 89 let)
Ocenění Řád Bílého lva (2007)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Generálmajor Antonín Špaček v. v. (23. května 1917 Hradčany na Hané3. dubna 2007)[1] byl veteránem československého zahraničního odboje za druhé světové války. Bojoval ve Francii a Británii. Od roku 2001 až do své smrti předsedal Československé obci legionářské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu na obchodní akademii v Prostějově narukoval v roce 1937 do československé armády. V letech 19371938 absolvoval záložní důstojnickou školu v Olomouci. Po zabrání Rakouska hitlerovským Německem byla příprava na této škole zkrácena a za zářijové mobilizace v roce 1938 velel kulometné četě v pevnosti u Horního Benešova. V září 1938 byl také povýšen do hodnosti četaře aspiranta. Když došlo 15. března 1939 k obsazení Československa, byl koncem měsíce propuštěn do zálohy. V té době se aktivně zapojil do ilegální sítě, která pomáhala lidem utíkat z protektorátu do zahraničí a sám na podzim roku 1939 odešel balkánskou cestou do Francie. Ve Francii sloužil v 1. československém pěším pluku a zúčastnil se bojů proti Němcům. Po kapitulaci Francie se s československými jednotkami přeplavil do Velké Británie.

Antonín Špaček se v roce 1943 v Británii oženil s anglickou důstojnicí Jean Thomasovou a v roce 1944 se jim narodil syn Milan. Od léta 1944 do konce války bojoval s československou samostatnou brigádou při obléhání u francouzského přístavu Dunkerque.

Antonín Špaček po válce sloužil u Hradní stráže a v říjnu 1945 se dostal na Vysokou válečnou školu. Po únoru 1948 byl ze studia vyloučen a následně propuštěn z armády. Jeho vyloučení osobně podepsal tehdejší ministr národní obrany Ludvík Svoboda. Jeho manželka a syn dostali v červnu 1948 ultimátum na opuštění území republiky do 24 hodin. Antonín Špaček nedostal povolení k vycestování. V únoru 1949 byl zatčen a v následujícím vykonstruovaném procesu za velezradu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Odsouzení bylo kvůli tomu, že několik dnů před zatčením požádal o propuštění ze svazku armády a o zbavení československého občanství s úmyslem odstěhovat se za svou rodinou do Anglie. Nejprve byl vězněn na Pankráci, Borech, v trestnici v Opavě a nakonec byl poslán do pracovního tábora do uranových jáchymovských dolů.

Jeho manželství bylo v roce 1956 rozvedeno. Pracoval i po propuštění v jáchymovských dolech, celkem v nich pracoval přes 13 let. Poté pracoval u Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 3 jako topič, řadu let dělal domovníka. V roce 1969 byl v plném rozsahu rozsahu rehabilitován, v roce 1974 mu byla vrácena jeho vojenská hodnost.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 byl jmenován generálem. Generál Antonín Špaček byl na jaře 2001 zvolen předsedou Československé obce legionářské. V dubnu 2004 byl zvolen na další funkční období. V červnu 2004 byl v Normandii dekorován francouzským presidentem Jacquesem Chiracem důstojníkem Řádu Čestné legie.

Je držitelem dalších vysokých českých i zahraničních vojenských vyznamenání.

Smutečního aktu rozloučení s generálem Špačkem se zúčastnil předseda vlády ČR.[2]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český rozhlas, Paměť národa: Antonín Špaček
  2. Vláda České republiky: Pohřeb generála Antonína Špačka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eduard Stehlík: Antonín Špaček (1917-2007. Historie a vojenství. 2/2007, s. 142-142.