Antoine Destutt de Tracy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antoine Destutt de Tracy
Destutt de Tracy.jpg
Narození 20. července 1754
Paříž
Úmrtí 9. března 1836 (ve věku 81 let)
Paříž
Místo odpočinku Hřbitov Père-Lachaise
Povolání filosof
politik
ekonom
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Děti Victor Destutt de Tracy
Émilie Destutt de Tracy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine Destutt de Tracy (20. července 1754, Paříž - 9. března 1836, Paříž) byl francouzský filozof a politik. Proslavil se zavedením pojmu ideologie, byť jím označoval původně své učení o psychických stavech a představách (de facto psychologii), termín ovšem získal časem jiný význam.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtické skotské rodiny. Zpočátku se věnoval vojenské kariéře a dosáhl hodnosti plukovníka. Za francouzské revoluce se přidal k revoluci po boku Lafayettově. Zasedal v ústavodárném shromáždění, kde hlasoval pro zrušení šlechtických výsad. Později však byl uvězněn. Ve vězení začal číst díla Condillacova a Lockeova, na jejichž tezích vystavěl svůj vlastní myšlenkový systém. V říjnu 1794 byl propuštěn. V Auteil u Paříže poté vytvořil společnost vzdělanců, kteří si říkali „ideologové“. Politicky zůstal svobodomyslným monarchistou. Císař Napoleon povýšil ho na hraběte, po návratu dynastie Bourbonů byl jmenován pairem.[1] V roce 1808 byl zvolen členem Francouzské akademie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Své učení, zaměřené na zkoumání psychických stavů (idejí), nazval „ideologií"; odtud označení „ideologové", které se užívá zejména pro něho a pro Cabanise. Pro Tracyho byla ideologie jedinou člověku dostupnou vědou, vědou zahrnující všechny vědy a zároveň v podobě nejryzejší nejvyšší vědou, která by měla nahradit zastaralou metafyziku.

Ideologie měla být užitím přírodovědných metod na oblast, jíž se dnes zaobírají vědy humanitní a sociální (tato terminologie ovšem za Tracyho života neexistovala). Ba měla být dokonce „součást zoologie“. Toto pojetí významně ovlivnilo Augusta Comta a tím pádem vznik sociologie.

Zastával názor, že ideje čili představy odvozují se z pocitů („cítíme, a tím myslíme“). Rozlišil též pět základních duševních schopností: citovost (sensibilité), pamět (mémoire), soudnost (jugement), vůli (volonté) a hybnost (motilité). Vůle je však podmíněna vrozenými danostmi a organickými pochody (v zásadě vyrůstá ze žádostivosti), takže dle Tracyho je svoboda lidské vůle pouhou iluzí. Co se týče hybnosti, ta je klíčová pro psychický vývoj. Ottův slovník naučný to popisoval takto: „Abychom poznávali svět mimo sebe, nestačí pouhá cítivost, neboť tato nechová v sobě rozdílu nitra a vnějšku; je třeba, aby přistoupil k ní samovolný pohyb, jímž narážejíce na odpor, přesvědčujeme se o existenci tvarů prostorových. Hybnost je mu jaksi šestým smyslem, jenž odkrývá nám vlastní příčinu počitků našich.“[2] Na Tracyho tezi o významu hybnosti pro duševní život navázal později Maine de Biran.

Významné byly i Tracyho názory na řeč. Rozlišoval „řeč přirozenou“ (představy jaksi „an sich“) a „řeč umělou“, tedy řeč mluvenou. Mluvená řeč podle Tracyho podmiňuje myšlení, ale je nedokonalá. Slova často jen špatně zpřítomňují představu a lidé se s nimi neprávem spokojují. Mluvená řeč by tedy měla být zdokonalena a dobroušena. Toto pojetí řeči zůstalo v zásadě „metafyzickým“, byť byl Tracy odpůrcem metafyziky (zejména odmítal objektivní rozlišování dobra a zla, morálka je subjektivní). Ovšem rozdělení na řeč přirozenou a umělou bylo důležité pro vznik moderní jazykovědy (připomíná rozlišení denotace a konotace).[3]

Své názory Destutt de Tracy shrnul v několikasvazkové práci Základy ideologie (Éléments d'idéologie, 1801–1815).[4] Katolická církev dekretem ze dne 13. září 1820 zařadila tento spis na Index zakázaných knih.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RIEGER, František Ladislav, ed. a MALÝ, Jakub, ed. Slovník naučný. 2. díl. Praha: Kober & Markgraf, 1862. 562 + 548 s. [Viz oddělení druhé, str. 150.]
  2. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. [Citovaný text je na str. 394.]
  3. http://leccos.com/index.php/clanky/destutt-de-tracy-antoine-louis-claude
  4. RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Viz str. 273.]
  5. Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Destutt de Tracy, Éléments d'idéologie → uvedeno na str. 74.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 7. díl. V Praze: J. Otto, 1893. 957 s. [Heslo „Destutt de Tracy" je na str. 394–395; autorem je František Drtina.]
  • PELIKÁN, Ferdinand. Destutt de Tracy, zakladatel ideologie. Lumír, ročník 56 (1929–1930), číslo 6, str. 306–310; dostupné též online
  • RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Stať „Condillakovi následovníci" je na str. 272–274.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

40. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Pierre Jean Georges Cabanis
18081836
Antoine Destutt de Tracy
Nástupce:
François Guizot