Antoine-François Andréossy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antoine-François Andréossy
Général Antoine François Andreossy.jpg
Narození 6. března 1761
Castelnaudary
Úmrtí 10. září 1828 (ve věku 67 let)
Montauban
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
komandér Řádu svatého Ludvíka
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antoine-François hrabě Andréossy (6. března 1761, Castelnaudary (Aude) - 10. září 1828, Montauban) byl francouzský generál a státník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Andréossy pocházel ze staré šlechtické rodiny, která měla své kořeny v Itálii. S vynikajícím prospěchem absolvoval dělostřelecké učiliště v Metách (Metz). Roku 1781 vstoupil do holandských služeb jako poručík dělostřelectva. Roku 1787 při vpádu Prusů do Holandska padl do zajetí a vrátil se do Francie. S nadšením se účastnil tažení revolučních válek. Od začátku vzestupu Napoleona Bonaparte byl v jeho službách - účastnil se prvního italského tažení a vyznamenal se u Arcoly (15.-17. listopadu 1796) a při dobytí Mantovy (2. února 1797). V listopadu 1797 byl jmenován brigádním generálem. Účastnil se též egyptské kampaně a zde při tažení do Sýrie byl zástupcem Berthierovým. S Bonapartem se vrátil zpět do Francie a zde podpořil převrat 18. brumaire 1799. Následujícího roku byl povýšen na divizního generála. Toho roku též byl jmenován náčelníkem generálního štábu francouzsko-batavské armády a po Amienském míru roku 1802 byl jmenován vyslancem ve Velké Británii. Po návratu z Londýna, po vypuknutí války, bojoval ve Velké armádě v letech 1805-1807. Po Tylžském míru byl obsazen do funkce vyslance v Rakousku a 24. února 1809 byl povýšen do hraběcího stavu. V letech 1812-1814 zastával funkci vyslance v Turecku, z které byl odvolán až Ludvíkem XVIII. Během Sta dní se přidal opět k Napoleonovi a byl prohlášen pairem a předsedou válečné sekce senátu. Po porážce u Waterloo (18. června 1815) velel 1. armádní divizi a byl členem pětičlenné delegace, která dojednala v hlavním stanu Spojenců příměří. Vyslovil se pro restauraci Bourbonů, ale zcela se stáhl do soukromí a věnoval se vědecké činnosti. Až roku 1819 přijal členství v Královské komisi pro zlepšení vězení a roku 1821 se stal ředitelem zásobovací služby armády. Roku 1827 se stal poslancem parlamentu, v kterém reprezentoval opozici. Od roku 1826 byl též členem Akademie věd, vědecky se věnoval hydrografii. Byl vnukem spolutvůrce Canalu du Midi Francoise Andreossyho.